Full text of "Sebrané spisy. Vydal Jan Jakubec"

See other formats

NOVOCESKA KNIHOVNA.

=^=^===^= c. IX. =^^=====

SEBRANÉ SPISY
FRANTIŠKA VLADISLAVA HEKÁ.

hekOv vlastní životopis,
hekova činnost literární.

S PODOBIZNOU FR. VL. HEKÁ A SNÍMKEM JEHO RUKOPISU.

VYDAL

Jan Jakubec*

v PRAZE.

NÁKLADEM ČESKÉ AKADEMIE VĚD A UMÉNL
1924.

NOVOČESKÁ KNIHOVNA.

: Č. IX. ^====

SEBRANÉ SPISY
FRANTIŠKA VLADISLAVA HEKÁ

III.

HEKÚV VLASTNÍ ŽIVOTOPIS.
HEKOVA ČINNOST LITERÁRNÍ.

NAPSAL

JAN JAKUBEC.

V PRAZE.

NÁKLADEM ČESKÉ AKADEMIE VĚD A UMÉNÍ.
1924.

SEBRANÉ SPISY
FRANTIŠKA VLADISLAVA HEKÁ,

HEKÚV VLASTNÍ ŽIVOTOPIS.
HEKOVA ČINNOST LITERÁRNÍ.

S PODOBIZNOU FR. VL. HEKÁ A SNÍMKEM JEHO RUK0P13L'.

V PRAZE.

NÁKLADEM ČESKÉ AKADEMIE VED A UMĚNÍ.
1924.

19/7

S(/, 3.

Tiskem Edv. Leschiiigra v Fraze-ll. 624.

z Hekovy literární pozůstalosti stala se nejzná-
mější jeho německá autobiografie tím, že byla prame-
nem Jiráskova velikého románu »F. L. A^ěk«.

Zamýšlel jsem vydati Hekův vlastní životopis
v původním znění autorově. Ze závažných důvodů
jsem se však vzdal tohoto úmyslu. Spisovatel svůj živo-
topis nevypisuje jako hotové dílo literární, nýbrž, jak
je nadpisuje sám, jako »Příspěvky k náčrtu mého ži-
vota«. Hek v pamětech dále praví výslovně, že nepíše
skutečný životopis, »nýbrž jen zlomky jako příspěvky
k němu«. Tyto memoáry jsou psány široce, místy
značně rozvláčně. Obsahují 243 stran. Písmo Hekovo
je velmi drobné, řádky husté, místy jsou značné vložky,
takže by byly vydaly v tisku aspoň stejný počet stran.

\'e výtahu z autobiografie bylo lze poměrně mnoho
vypouštěti. Hek psal své memoáry jako stařec 77letý.
Smýšlení let kmetských často promítal i do svého mládí.
Kromě toho měl nábožný kmet při psaní svých pamětí
patrně záměr nábožensky výchovný: psal svůj živo-
topis pro časopis »Der Brůderbote«, který čítali zbožní
členové bratrské Jednoty herrnhutské. Xa ty myslil,
když každý významnější krok svého života provázel
nábožnými meditacemi, citáty z Písma, duchovními
písněmi. Vynechávaje tyto přídavky, vracel jsem Heká
starého Hekovi mladému.

Obsah pamětí Hekových. zajisté oljsah zajímavý a
cenný, hleděl jsem v českém znění dochovati věrně.

Přidržuji se přesně postupu autobiografova, nevy-
pustil jsem žádnou událost, žádné datum. Zachovával
jsem všecka mista, kde je zachycováno psychologické
dění, důležité pro vývoj spisovatelův nebo jin\xh osob.
Stejně zevrubně podávám kresby určitých dob a pro-
středí, některé překládám i doslovně — označuji to
uvozovkami a ponechávám první osobu ve vypravo-
vání. Chtěl-li jsem ušetřiti místa — autobiografie He-
kova v mém českém podání je zkrácena asi na polovici
— , nemohl jsem se vyhnouti jisté úsečnosti výrazu,
která je Hekovi nevlastní. Často dalo se pověděti je-
dinou větou, k čemu původce potřeboval celých stránek.
Pro úsporu místa byly pomíjeny časté zevrubné li-
viovské dialogy, zachovával jsem jen rozmluvy vý-
razné a podstatné. Dialogy tyto byly patrně naším
starcem vymyšleny a rozpřádány na oživení situací.
Tato metoda vypravovací vynikne beztoho z jiných
prací Hekových. Jinak jsem se snažil zachovávati be-
letristickou živost autobiografovu; mluvil jsem pokud
možná jednoduchým způsobem autorovým, zpravidla
i jeho vlastními slovy.

Chtěl jsem tedy, aby vlastní životopis Hekův byl
přes značné zkrácení, které bylo za nynější drahoty
tisku nezbytné, pokládán za duševní dílo spisovate-
lovo. Jinak by se pro biografii literární postavy celkem
přece jen pod řízené literární historik musil spokojiti
i v odborné monografii několika stránkami. Činím tak
v posledním období života Hekova, kde nás jeho auto-
biografie již opouští.

První část autobiografie Hekovy — nejzajíma-
vější — nebyla známa ani Jiráskovi. Podle své zprávy
(Ss. XXXIX, 197 n.) měl z prvopisu Hekova část, kde
se zápisky začínají zprávou, jak se Hek dostal z filo-
sofie domů — za předlohu k I. dílu »F. L. Věka« užil
tištěného zlomku z »Brúderbote« 1862. Kdyby bvl

VII

náš romanopisec poznal také začátek ze zápisků He-
kových před koncepci »F. L. \'ěka«, byl by asi I. díl
vypadl látkově trochu jinak. Netvrdím ovšem, že jest
to na újmu skladby romanopiscovy.

V III. dile podávám také poněkud obšírnější roz-
bor literárních prací Rekových a zejména jeho řeči.
Snad se ozve výtka: Xač taková zevrubnost při spi-
sovateli druhého třetího řádu? ^lám své důvody i prak-
tického rázu — nejen že mě Hek zaujal svou rázovi-
tostí v naší obrozenské literatuře. U velikého zjevu
literárního může se vydavatel spokojiti pouhým sebrá-
ním a kritickým probadáním veškerého materiálu.
Podati obraz takového významného zástupce české li-
teratury, to bude vždy čas od času znovu vábiti kri-
tiky a literární historiky. Avšak k menším zjevům naší
literatury se zřídka kdo vracívá. Proto jsem se snažil
podrobněji charakterisovati Heká jako spisovatele, když
jsem již podnikl všecku práci k vydání jeho spisů. Proč
jsem věnoval tolik místa i času Hekově řeči, odůvodnil
jsem v úvodě k poslednímu odstavci i na konci jeho.

Opětuji i zde upřímné díky p. řed. Vojt. Paulu-
sovi, který pro mne získal od příbuzných spisovatelo-
\ých německou autobiografii Hekovu a Hekovu podo-
biznu k reprodukci. Srdečně děkuji p. kol. Em. Sme-
tánkoví, který četl mou práci v rukopise a zdokonalil
ji vhodnými opravami, panu prof. G. Záhorskému,
který mi dal k volnému použití své výpisky ze soud-
ních zápisů o Hekově procesu v Dobrušce, p. prof.
Dr. Jos. Peškovi za zapůjčený opis Hekova \'elikéhQ
pátku a svému bratru AI. Jakubcovi za účinnou pomoc
při korektuře všech tři svazků.

V Praze v lednu 1924. Jan Jakubec,

Podobizna Fr. VI. Helia podle kresby Th. Reichela z r. 1841.

ČÁST první.

hekCv vlastní životopis,

8[iOT07iŠ

Hekův vlastní životopis.

Hek nadpisuje na první stránce: Beitráge zu einem Ent-
wurf meines Lebenslaufs. Na prvním listě v »Propositum« po-
dává šest citátů z Písma, zejména ze žalmů, jimiž autor pro-
jevuje dík a oddanost Bohu za to, co určil spisovatelovu životu.
Na následujícím listě pak nadepsal v čele životopisu samého:
Beitráge zum Aufsatze meines Lebenslaufes.

Jak viděti hlavně z druhého nadpisu, byl Hek vyzván, aby
vypsal svůj životopis pro časopis. Byl to časopis )>Der Brůder-
bote«, orgán Bratří, jenž vycházel v sídle Jednoty v Hermhutě
(vlastně v Nízké) v Sasku, kde Hek delší dobu působil, jak bude
dále připomenuto. Hekovy dochované sešity s vlastním životo-
pisem jeho jsou tedy původní složení; znění pro časopis v tomto
konceptu leckde bylo opravováno; zejména připisoval Hek četné
dodatky dílem na okraji stran, dílem na lístky, jež k listům
přišpendloval.

Životopis Hekův se v »Brůderbote« objevil až v roč. 1862
— patnáct let po sepsání. Ale ne v úplném znění, nýbrž ve
výtahu poměrně stručném s názvem »Ein Nachkomm^e der Pi-
karden in Bóhmen« v dvoj sešitě: September und November
1862, str. 35 — 53. Podává jen část Hekov}- autobiografie: až
do ukončení jeho studií v Praze.

Časopis y>Der Briiderhote'.'., pro naše kulturní dějiny jistě
nemálo důležitý, hledal jsem mamě v pražských veřejných
knihovnách; v musejní knihovně našel jsem některé pozdější
ročníky, mnohé ještě kusé. Jsem upřímnými díky zavázán ře-
diteli bratrského archivu a knihovny v Herrnhutě, dru Jos.
Můllerovi, proslulému badateli v dějinách bratrských, známému
u nás také z vědeckých jeho prací českých, že mi věnoval uve-
dený dvojseěit časopisu »Brůderbote« s životopisem Hekovým.

V úvodě k řečenému článku »Ein Nachkomme der Pi-
karden in Bóhmen« se dočítáme této charakteristické zprávy:

»]Mnohý z našich čtenářů,« píše tam asi redaktor časopisu J. R.
Rómer v Herrnhutě, »se ještě snad pamatuje, že viděl milého
muže v jeho vysokém kmetském věku v Xízké (Nisky), kde
pobýval nějaký čas, jsa zaměstnán překládáním ze starých čes-
kých spisů bratrských pro knihovnu Jednoty. Jeho vlastní zápisy
(1847 ^' jeho 78. roce tam sepsané) jsou příliš dlouhé a ze-
vrubné pro náš časopis; můžeme podati jen výtah z příběhů
jeho mládí, o němž však doufáme, že bude našim milým čte-
nářům vítán.«

Vlastní svůj životopis Hek psal již dříve; první oddíl —
co do rozsahu asi polovici celé autobiografie — ukončil již
v měsíci březnu 1846 — podle vlastního přípisu v rukopise.
Druhý oddíl nemá data; třetí dovršen v říjnu 1846. Čtvrtý oddíl
dokončen v Kyšperce 3. května 1847.

František Hek narodil se 11. dubna 176Q v Dob-
rušce, v kraji hradeckém. Otec Josef Hoek pocházel
z nizozemské rodinv, usedlé nedaleko Venlo v Lim-
bursku. Rodina tato opustila vlast za španělské války
a usadila se v Jičíne v Cechách. Proto se náš spiso-
vatel pod některé české článkv podpisoval ještě: Hoek
(i Hoeck). Otec Františkův jako zámečnický tovaryš
přišel do Dobrušky na pozvání svého staršího bratra
Tirího, jemuž měl bvti mládencem na svatbě. Ale Josef
se zalíbil nevěstě i rodičům tak, že si ženich z lásky
k němu i k nevěstě, abv je učinil šťastný-mi, zaměnil
s bratrem úlohu: nabídl mu, abv si vzal jeho nevěstu
za choť, on že jim DŮjde za mládence. Zajistil bratrovi
svou peněžní pomoc a prostředkoval u rodičů i u ne-
věstv. Tímto nezvyklým způsobem došlo k svatbě otce
Hekova s Kateřinou Javůrkovou, dcerou vynikajícího
měšťana dobrušského.

Předkové matčini náleželi k místnímu sboru bra-
trskému, který byl v pozdější zlé době od jesuitů zru-
šen. Kateřinu, svého miláčka, cvičila zbožná matka

sama ve čteni a zpěvu, k čemuž tajně užívala starvck
českvch knih; ani svému muži se s nimi nesvěřila. I Ka-
teřina zůstávala věrna víře matčině.

Manželství mladých Hekových bylo šťastné. Xei-
mladší syn František bvl matce zvláště oddán. Jemu
často vypravovala, učila ho čísti a zpívati z týchž
zdrojů, z ktervch se napájel též její duch. fiatka zpí-
vala při každé práci a při každé příležitosti; svnek
zpíval s ní. Xaučil se množství písní.

Když Františkovi docházel čtvrtv rok, vzala ho
matka jednou na vzdálenou osamělou louku u lesa.
Tam malému svnkovi vypravovala, kterak tam u keře
právě před čtyřmi letv sklouzla do hlubaně potoku a
byla v nebezpečí, že utone. Ye sve tísni volala k Bohu
o pomoc, abv se, není-li ona toho hodná, slitoval nad
tvorem, jejž nosí pod srdcem. Hlas její uslyšel hajný,
zachránil ji a v hájence ji pečlivě ošetřili. Po čtvřech
nedělích pak že se narodil on, František. Potí matka
se svnkem. k^.ekla, modlila se vroucně a oba zpívali
zbožný chvalozpěv. František tento vvjev. o němž ne-
měl nikomu nic povídati, podržel hluboko v mvsli, ča-
stěji místo navštěvoval a umínil si, že se za toto zá-
zračné své zachránění bude snažiti státi se hodn^Tn
další milosti boží bohulibvm životem.

Později byl chlapec posílán do městské školy, kde
mu přišlo vhod předběžné vvučování matčino: dělal
znatelné pokroky, účastnil se též na choru zpěvu. Od
dětství býval veselé mysli, vše. co se mu ukládalo,
konal rád a se zbožnVTni úmvslv. jak jej k tomu vedla
matka. Tím byl pro dospělá léta připraven snášeti utr-
pení a odporovati nepřátelům.

Po několika letech jednou František pomáhal
matce při práci v zahradě. ]dko obyčejně při tom zpí-
vali. Tu je překvapí otec, ukazuje zdáli psaní. »Tady,«
volal ukazuje na dopis, »budeš míti, ty m.alý zpěváku.

hodně co zpívat. « Podal dopis matce, a ta rozpačitě jej
přečetši, pravila: »Svého hocha nedám ieště od sebe.
Desítileté dítě do Prahy,, a k tomu do kláštera! Mniši
žijí po svém způsobu; útlé dítě by si bylo samo pone-
cháno a vydáno nebezpečenství. Počkejme ještě několik
let, potom po vůli Boží.« Otec byl v rozpacích: páter
ředitel choru křižovnického*) kláštera v Praze vybízel
Heká, chce-li synka, jenž mu b}^ doporučen jako dobrý
zpěvák, dáti óo kláštera za druhého sopranistu; že bv
tam za dohledu varhaníkova bydlil s jinými žáky, do-
stával stravu a šatstvo a při tom mohl studovati na
^'mnasiu. Když otec váhal s odpovědí, přišel po
čtrnácti dnech od. regenschoriho nový dopis. Na prosby
synkovy, který toužil po tom, aby mohl studovati, dala
k tomu matka svolení.

V Praze v klášteře František, obstáv dobře při
zkoušce, byl uveden do jizbv mezi ostatní chlapce zpě-
váky.**) S počátku si mnoho stýskal po matce a po ro-
dinném životě. Doma se zpívalo pořád, zde jen na cho-

*) Kťeuzherrcnorden, píše Hek. Je to asi omyl, poněvadž
klášter křižovníků nebyl od Josefa II. zrušen, jak se píše dále.
Jirásek v »F. L. Věku« píše klášter benediktinský u sv. Mikuláše
— a to jest asi správné.

**) Hek nemluví nic o tom, do kterých škol chodil z klá-
štera. Později vykládá o svém šestiletém pobytu v klášteře. Od
první ťeformy tereziánské z r. 1752 byla gymnasia šestiletá;
studium filosofické pak dvouleté. To trvalo až do nové reformy
na konci vlády Marie Terezie. Od r. 1776 byla gymnasia pěti-
třídní; zato filosofie trojtřídní. Na filosofii Hek již v klášteře
nebyl. První rok v Praze patrně chodil do školy normální, jak
to správně rozřešil již Jirásek v »F. L. Věku« (I, str. 38).
Každý žák vstupující do gymnasia byl přijat jen na vysvědčení
ze školy normální nebo hlavní. Měl takto zejména získati znalost
německého jazyka; od 1781 byla němčina vyučovací řečí pro
celé gymnasium, před tím jen pro první dvě třídy gramati-
kální. Sro\Ti. Jan Šafránek, Školy české I. díl, 191 3, str. 135,
143, 149, 155 a dále.

ru. Zazpíval-li si hoch. ptali se ho druhové posměšně,
jde-li na pout. V životě a zábavách svvch spolubyďlitelů
nenacházel zalíbení. Nejraději meškával v zahradě
sám; tam si potichu mohl prozpěvovati písně matčiny.
Ježto měl krásný hlas. brával ho reo^enschori druhý
rok zpívat i do jiných chrámů.

Jednou vraceje se s choru týnského chrámu setkal
se s vozkou z domova; ten mu vyřizoval, že mn. pro něj
v hostinci psaní od matkv a krabici s koláči, aby si pro
ně ieště téhož dne přišel; druhv den časně ráno musí
prý již odjeti. Tomu b^io těžko vyhověti, ježto Fran-
tišek byl v klášteře až do večera zaměstnán, zejm.éna
přisluhováním při stole. \'yprosil si tedv podloudné do-
volení u vrátného, kterého získal hlavnč slibem, že
mu dá podíl z koláčů. Po páté hodině nesměl nikdo
z kláštera wcházeti. \' hostinci se zdržel psaním od-
povědi matce. Ustrnul, kdvž slvšel bíti na věži de-
sátou; mělf se vrátiti za hodinu. O jedenácté stál před
zavřeným klášterem. Xesměl zvoniti ani klepati, a
okno vrátného bvlo příliš vvsoko. Po delším namáhání
podařilo se mu vrátného vzbuditi a uchlácholiti wsvě-
tlením a podílem z přinesené krabice. Vrátnv mu však
uložil, že nesmí do zpěváckého pokoje hlavní chodbou,
poněvadž duchovní jsou prv ieště vzhůru, nýbrž po-
stranními schodv vedle umrlčí kaple. Xa tmavé chodbě
hmatal chlapec před sebe, abv nenarazil. Ve výši hla-
vy nahmatal vvčnívající prkno, zachvtil se ho, ale
prkno se převážilo a něco těžkého a dlouhého paďlo mu
k nohám. Leknutím upustil krabici a koláče z ní roz-
házel. Kdvž je sbíral, ušivší vedle sebe příšerné chrče-
ní; nežli se vzpamatoval z hrůzv. ucítil, že ho ledově
studená ruka uchopila za krk. \'vtrhl se a v úžasu bě-
žel na širokou chodbu a chvatně zatáhl tam za zvonek,
jímž se svolávalo k jídlu. Se světly vyhrnuli se mniši

z cel a zastihli vyjeveného chlapce jako náměsičnika;
nemoha ze sebe vypraviti slova, ukázal k umrlčí kapli.

Zastihli tam bibliotekáře pátera Alatyáše, o jehož
bližicí se poslední hodince Hek něco zaslechl jiz u obě-
da, seděti s v^^třeštěným zrakem a otevřenými ústy.
Přivolaný lékař u chlapce na smrt ulekaného shledal
větší nebezpečí než u pátera, jenž byl silným otřesem
skoro zázračně vyrván zdánlivé smrti. Po osmi dnech
se teprve student probral z těžké nemoci.

Zachráněný mnich si oblíbil zpěváka Heká, o němž
věřil, že mu Bůh skrze něho zachránil život. Proka-
zoval mu mnoho dobrého. František přicházíval k ně-
mu denně. Páter Matyáš, který žil ještě tři léta, vida
studentovu lásku ke knihám, uvedl jej do knihovny klá-
šterní, nad jejímiž poklady František ustrnul. Od pře-
vora dostal dovolení, že smí volné hodinv tráviti čte-
ním v knihovně nebo v zahradě. Poněvadž dobře pro-
spíval v jazyce latinském a řeckém, zahloubával se rád
do latinských foliantů. Zejména chtivě čítal díla sv.
Augustina; působila naň mohutným dojmem, třeba že
všemu nerozuměl, hlavně když četl dílo De gfratia.*)
Vedle toho čítal i jiné církevní otce, latinsky i řecky.
Jeho nitro se vyjasňovalo, všelicos chápal, srovnával
s písněmi, jimž se naučil od matky, a rozuměl teprve
jejich smyslu. Jednou při obědě, při němž dva řádoví
bratří diskutovali o působení milosti boží a převor
podal závěr, byl ke všeobecnému obdivu s to, kritisovati
a opraviti spornou otázku podle sv. Augustina. Ze čte-
nářské horlivosti studentovy vyslovil převor až pová-

*) Učení o milosti (de gratia, de gratia efficacissima)
sv. Augustina je z\4áště význačné pro tohoto nejproslulejšího
učitele církevního. Psal o něm hlavně v polemických spisech
proti pelagiovcům »De nátura et gratia contra Pelagium« a
»De gratia Christi et de peccato originali«, dále »De gratia
et libero arbitrio ad Valerianum abbatem«.

smm

umamn

žení, abv ho čtení knih, jež nejsou pro nedospělé, ne-
zkazilo. Chtěl nad ním sám bdíti.

Druhého óne přišel převor do knihovny, a po-
chváliv horlivost studentovu, kterv právě četl traktát
Augustinův o žalmech, ukázal na police knih, tv že prý
smí všecky' čítati. »Ten těchto knih nesmíš čísti; obsa-
hují jed pro slabou duši.« Ukázal na skříň v koutě,
které si Hek do té dobv ani dobře nepovšiml. Bvla
zatažena řetězem, a nahoře bvl štítek s nápisem: Libri
prohibiti (= zakázané knihv). Student vvkonal žádaný
slib, že jich čísti nebude.

Od té doby však náš horlivý čtenář, jak vstoupil
do knihovnv, vrhal první pohled na skříň obsahující
duševní jed. Často se před ní zamýšlel. Ale stál ve
slibu, že knih nebude čísti. Myslil, že bv bvlo dobře,
aspoň věděti, které to jsou. kdvby mu jinde přišiv do
rukou, abv z nich nessál sladkv. příjemný jed. jak
charakterisoval jejich obsah převor. Přišed následují-
cího dne zase. zdráhavě a třesa se uchopil řebřík. ale
cosi neodolatelného jej k tomu pudilo, pozdvihl řetěz
a prohlížel názvy na hřbetech. Ustrnul, kdvž četl
»Amos Comenii Opera didactica« (= Amose Komen-
ského Díla didaktická). Tu musí býti omvll mvslil si:
neboť Amos Comenius jest naše školní knih^ z níž se
učíme! Jeho »Tanua ling-uarum« a »Orbis pictus« jsou
přec předepsánv samou vládou za knihv učební*) a
jméno Comenius bvvá od učitelů uváděno s chválou.

*) Komenského »Orbis pictu5« (Svět v obrazích) a »Janua
linguarum« (Brána jazyků) byla zavedena na gymnasiích pia-
ristských již před reformou z r. 1776; ba »Bránu« propustil
i Koniáš do škol jesuitských. Učebnicemi tyto knihy Komen-
ského zůstaly na gymnasiích i po reformě. Srovn. Šafránek c. s,,
I. d., str. 135 a 145. O gymnasiích, o předmětech učebních
i o učitelích na nich vykládá zevrubně Dobrovský »Bóhm. und
máhr. Litteratur« 1780, str. 70 n.

Co on psal, nemůže tedy býti jed kazící duši. V tomto
duševním boji vv-táhl svazek, otevřel a četl: »Praxis
pietatis«. jak může bvti »Cvičení ve zbožnosti« jedem?
myslil si. A právě tak »Centrum securitatis« (= Hlu-
bina bezpečnosti). A dále »Novum testamentum«
(= Novv zákon). Jak veliký bvl však jeho úžas, když
knihu otevřel a četl : Evang-elium ^Mathaei — Marci —
Lucae — loannis; do té dobv znal totiž slovo testa-
mentům ve smvslu »poslední pořízení«. Je to také du-
ševní jedí^ ptal se; vžóvť se z něho čítá v chrámech a
na evangelia se káže! Zmaten ubíral se na znamení
zvonce do zpěváckého pokoje. Byl rozťržitv, tak že si
při zpěvu utržil výtkv a výčitky, jako nikdv posud za
pětiletého pobvtu. U večeře za to musil klečeti a ne-
dostal nic jísti.

Xvní čítal kradmo velmi horlivě spisy Komen-
ského. Jeho »Historia persecutionum« (= Historie
o těžkých protivenstvích), jakož i »Kšaft umírající
matkv Tednoty« jej tak dojímaly, že nad nimi proléval
hořké slzy a podivoval se, jak mohli Bratří taková pro-
následování snášeti. Od té doby mu vzešlo světlo;
chápal, že je pokrytectvím a zapíráním Pána nechtíti
pro něho zároveň trpěti.

V rétorice ^ tak slula předposlední třída pětile-
tého ^'mnasia — se Hek rád zabýval řečnictvím a hi-
storií. Zálibu v dějinách v něm vznítil výborný učitel
dějepisu. Horlivě čítal náš student klasiky římské.
Z Cicerona a z Livia uměl četná místa nazpamět. Byl
ve škole vyhlášen jako obratnf řečník. Dovedl o jakém-
koli thematě hned napsati sermon (řečnickou úvahu).

Bylo o pololetní zkoušce,*) při které se opakoval

*) Xa gymnasiích se konaly zkoušky na konci i. semestru,
po velikonocích, a druhá na konci školního roku, který tehdy
trval do 21. září. Prázdniny se končily 2. listopadu. Od 1786

I r

zlozvyk, že učitel míval klasifikaci hotovil před zkouš-
kou a ředitel školy vyznamenaného žáka oslovoval
slovy: »Bene res tuas g^essisti. ataui excellentem ac
exactum habuisti mao:Í5trum« (== dobře jsi se držel,
ježto jsi měl znamenitého a důkladného učitele). Tak
se píle žákova obracela vždv ke cti a chvále profeso-
rově.

Hek měl o pololetní zkoušce podle ustanovení pro-
fesora řečtiny podati rozbor iedné řeči Demosthenow:
ale školní prefekt, který zastupoval nemocného orofe-
sora řečnictví, určil, že má provésti řečnickou piáci la-
tinskou o blaženém životě lidském. Kdvž zkoušenec
o věci přemýšlel, napadlo ho jedno místo Ciceronových
»Ouaestiones Tusculanae«: bylo však hned zatlačeno
myšlenkami Komenského z »PraxÍ5 pietatis« a »Cen-
trum securitatis«. Hek je zachycoval chvatně na paoír.
Dvakrát ho za rvchlé práce ředitel škol napomínal:
»Jen krátce'- Jen krátce I « Když potom mladv rétor svou
stať předčítal a ukončil náboženskou úvahou, že pravá
blaženost lidská může spočívati jen na jediném základě.
Bohu, došel za ni pochvalv; jen učitel řečtinv Hekovi
vytvkal, že místo školní řeči měl kázání. Ředitel školv
ho však pochválil obvyklvmi slovy: »Bene res tuas
gessisti« a podal mu hotovou již klasifikaci. Radostně
spěchal šťastný žák do kláštera.

Před klášterem spatřil zástup lidu. Dověděl se.
že je císař Josef právě v klášteře. Protlačil se do bránv
klášterní, drže vysvědčení a řeč v ruce. Císař právě
opouštěl klášter. Všiml si studenta, převor mu o něm
něco řekl a podal mu vysvědčení i řeč z poslední zkou-
šky. Xa to mu řekl císař: »Také o tohoto hocha bude
postaráno I « a od-ešel.

nařízeno končiti školní rok na gymnasiích 15. července a za-
čínati I. září. Srovn, Šafránek, c. s,, I. d., str. 144, 154.

Kd3'ž žáci zpěváci chtěli vstoupiti v poledne do
jídeln}', aby posluhovali řádovým kněžim. dověděli se,
že dnes nebudou vpuštěni: páteři prv se chtěli o něčem
důležitém tajně poraditi. Zatím žáci zvěděli, že ie
v klášteře vyšetřovací císařská komise. Kdvž vyšli z po-
koje, viděli na chodbě před klenbou klášterní a před
sklepem vojenskou stráž, komise pak bvla v kostele
a zabavovala zlaté a stříbrné předmětv obřadní a dala
všecky t^lro věci zavříti do knihovny. Jeden z mnichů
před žaty zpevákv bědoval, že si nic nemohou odnésti
z těchto drahocenností, a pohnul Heká k slzám. Při
večeři bylo vše tiché a zaraženo. Kdvž zpěváci odchá-
zeli, řekl Hekovi převor: »Ted již nemůžeš do
knihovny; všeckv naše cenné věci jsou tam zavřeny,
dveře zapečetěnv. klíče má komisař. Není-li ti toho
také líto?« »Ovšem že: je mi toho srdečně líto.-x vzlykal
student, ale mvslil oři tom hlavně na svého Komen-
ského a na Nový zákon.

Druhého dne si dal Heká převor zavolati k sobě
a snažil se mu vvsvětliti, jaká se jim stala křivda.
»Skoro šest let jsi u nás: měli jsme tě rádi. Bvl jsi
vždy tichý, a zatím co si jiní chlapci hráli, tv jsi spěchal
do knihovny a nacházel jsi v ní svou radost. Byli by-
chom ti rádi dali několik knih, které bys byl chtěl; ale
takto to již nejde, leda bv ses něčeho odvážil, co samo
o sobě není nesprá\Tié a proto není hříchem a může se
státi beze vší úzkostlivosti svědomí. « Potom mu pro-
zradil, že by bvlo lze dostati se do knihovnv, aniž by
bylo třeba porušiti císařské pečeti, odnésti odtud knihy,
které by si vybral, a jim jejich vlastní majetek, který
jim byl násilně odňat. Student k tomu projevil ochotu.
Převor kázal přisahati Hekovi při jméně Ukřižova-
ného a nejsvětější neposkvrněné Panně IMarii, že vše,
co s ním mluví a budou podnikati, zachová v tajnosti
před každým.

Když se student večer o osmé hodině dostavil
k převorovi, bvli u něho již bibliotekáj a klášterní la-
mulus, zaměstnáním hrnčíř. \^šichni se odebrali po to-
čitvch schod-ech dolů do iakési kuchyně, z níž se vytá-
pěla kamna knihovny. Famulus již před tím v staro-
bvlých, vysok<xh kamnech vše připravil. Nyní vvňal
opatrně široký kachel. Hek si oblekl kazajku, provlekl
se otvorem v kamnech do bibliotéky. Svítil si zloJ^j-
skou svítilnou. Napřed si měl vybrati knihy. V^vňal
ze zapověděné skříně svého Komenského a Nový zá-
kon. Knihy zabalil do připraveného plátna a poóal otvo-
rem v kamnech. P,otom se chtěl vrátiti, ale tu mu bylo
řečeno, když se postaral o sebe, aby ted pamatoval také
na majetek mnichů. Dostal dva klíče, abv otevřel tajnou
skříň o dvou zámcích a z ní aby vyňal dva sáčkv
»s drobnými penězi« a jim je podal. Později se dsověděl.
že to byly dukátv, jež nebyly v pokladní knize zapsánv.
\'ykonav svou úlohu, zametl vše kolem kamen podán vm
mu smetákem, aby byl v zahlazen v stopy po vvndaném
kachli, a vylezl. Famulus kachel zase zatmelil. Hek.
znovu b}'^^ upamatován na své odpřisáhlé mlčení, oá-
nášel si svůj poklad do pokojíka. Opatrně tam vklouz-
nuv, zavřel knihy do s\-é truhly. Dlouho nemohl
usnouti. Ve snách se mu objevil Komenskv. jak ho znal
z obrázku »Praxis pietatis«. blahopřál mu k získanému
pokladu a napomínal, aby tak smýšlel, věřil a Pána
velebil, jak činil on. Student mu to sliboval s tak hla-
sitvm přisvědčením, že se tím probudil nejen on sám,
nýbrž i vedle spící varhaník.

Příštího dne vstoupil za oběda do jídelny komisař
a odevzdal převorovi vládní nařízení. Převor, otevřev
balík, vyňal několik kusů, prohlížel je a při jednom
pohlédl usmívaje se na Heká a pravil: »To se tvká
tebe! Císař přesně vyplnil své slovo. Dostaneš pro bu-

douci druhý beh stipendium denních desíti krejcarů. «
Radostně dojat děkoval obdařený student.

Po jídle se ptal komisař převora, je-li nějaký kata-
log knih uložených v knihovně. Nebylo ho. Ptal se tedy
komisař dále, uvázal-li by se některý z řádových bratři
v úlohu poříditi jej. Nikdo se k tomu přes několikeré
vybízení nechtěl odhodlati. Na konec prohodil převor
s potupným úsměškem, ukazuje na Heká: »Neznám
nikoho, leda tohoto chórového zpěváka. « Komisař k ně-
mu neměl mnoho důvěry, ale kd^-ž se přesv^ědčil že
ochotný student zná katalogy obv3'klé v knihkupeckém
obchodu, pro nějž byly knihy určeny, svěřil mu tuto
namáhavou práci. Žákovi o školu starostlivému slí-
beno, že od školv dostane dispens a že bude postaráno
o to. aby mu zameškané hodin v nebyly na ujmu při
klasifikaci.

Student se dal s chutí do práce; k ruce dostal
sluhu. Komisař bvl s jeho pilnou prací spokojen.
■Čtvrtého dne přišel však s bibliotékářem universitní
knihovny,*) který si měl pro svou knihovnu z klášter-
ních knih vvbrati. Prohlédnuv knihv, prohlásil, že
nemůže nic potřebovati, že 'má již všecky knihy v du-
plikátech. Kdvž se ptal komisař, co tedy má s knihami
dělati, dostal za od-pověd, že prý si z biblioték pavlán-
ského a servitského kláštera něco koupili antikváři,
ostatní že zůstalo ležeti. Žid Salomon prý podá na-
bídku, že koupí všeckv knihy na makulaturu, když mu
budou prodány cent no lo zlatých. Studenta obcházela
hrůza, kdvž slyšel, kam se mají dostati tak četné dobré
křesťanské spisy.

Hekovi, který již katalog nemusil dokončovati a
o němž komisař věděl, že je milovníkem knih, komisař

*) Byl jím od r. 1780 až do smrti (1807) premonstrát a
svobodný zednář K. Raf. Ungar.

nabídl, abv si odměnou za svou práci \Tbral některé
z knih. a poskytl mu k tomu prázdnou bednu. Student ji
naplnil ze skříně zapověděných knih zahájené řetězem.
Nakonec se student osmělil a předstoupil před komi-
saře s prosbou: »^Iůi otec jest kupec a kupuje od praž-
ského žida makulaturv, cent po 12 zlatvch. Nechtěl
byste mi pro něho knihy postoupiti za touž cenu jako
pražskému židovi ?« Komisař svolil s podmínkou, aby
za ně složil peníze hotově do tří hodin odpoledne. Byl
ochoten snížiti mu odhad knih na šest centů místo na
deset.

Hek se rozběhl k obchodníkovi, s nímž bvl otec
ve spojení, a požádal ho o půjčku. Kóyž pověděl, nač,
odbyl ho zprvu obchodník příkře, že otec potřebuje
zboží, a ne knih. Dostav však podrobněiší vvsvětlení,
poslal do kláštera svého knihvedoucího, aby tam, shle-
dá-li koupi W-hodnou, peníze hned, složil. Cestou
potkali vozku, který se ptal knihvedoucího, nemá-li ob-
chodník nějaké zboží do Královéhradecká, že bv je,
maje jeti nazpět s pražným vozem, lacino dopravil.
To se vvborně hodilo. Knihveóoucí odhadl knihv na
dobrých 12 centů a zaplatil hned žádanou cenu. Knihy
bvlv nacpánv do pvtlů na vlnu a vozka je odvážel do
Dobrušky. Otci napsal student o své koupi a zároveň
žádal, abv knihv nechal v pytlích zavázánv, až přijede
na prázdninv.

Otec ustrnul leknutím, kdvž se povoz zastavil ořed
krámem a vozka vysvětlil, že veze plný vůz knih z klá-
štera. Huboval na lehkomvslného svna. že ho obtížil
dluhem 60 zl. Brzo se však roznesla zpráva o ohromné
zásilce knih. Hlavně okolní duchovní se přicházeli
dotazovati po knihách, chtějíce si nějaké vvpůjčiti ke
čtení.

František, přišed na prázdninv. prodával knihy,
díla sv. Augn-istina, Tomáše Akvinského, spisy sv. Otců

a jiné, konsistoriální a seminární bibliotéce v Hradci
•Králové, knihovně jistého blízkého benediktinského
kláštera, a jiné knihy jin\Tn soukromníkům a brzy měl
částku, kterou dal za knihy i za dopravu, v kapse. Ve-
liká část z knih mu ještě zbyla. Pomocí jistého roz-
umného diákona roztřídil knihy: spisy hole mnišského
obsahu a vše, co vyšlo z ducha středověké školské dok-
tríny — bylo toho dobře na tři centy — odložil za ma-
kulaturu. Zachovalé vazby z nich prodal knihaři za
10 zlatých. Nyní si otec radostí mnul ruce z podařené
koupě, a synovi zůstalo mnoho krásných knih pro
vlastní bohatou knihovnu, pro kterou mu otec určil
zvláštní světnici.

Kdvž uplvnuly prázdninv, chystal se Hek na tři
léta na filosofii, která tehdv byla středním stupněm
mezi ^-mnasiem a odbornými studiemi theolo^ickvmi,
právnickvmi a medicínskými. Otec naléhal na syna,
pro jaké povolání se chce rozhodnouti. Alemoáry He-
kovy zabarvují toto rozhraní života spisovatelova
zbožným duchem jeho kmetského věku. O budoucím
svém povolání, odpovídá otci, ještě nepřemýšlel; pone-
chává nevýslovné moudrosti boží. k jaké úloze jej určí;
on sám že nejlépe ví. co pro jeho dítě iest dobré a spa-
'sitelné. Xvní že především třeba absolvovati filosofii,
potom se teprve může rozhodnouti pro některý obor.
'Matka při těch slovech radostí prolévala slzy. Otec
pak se prohlásil, že nemůže ještě říci, jakou měrou
bude moci sym podporovati. Svn jej zbavil starostí
oznámiv, že má slíben b^t a stravu u reg^enschoriho
z kláštera; re^enschori nyní převzal v několika chrá-
mech řízení zpěvu; jeho b\H^alí zpěváci měli mu bvti
pomocníkv.

Přišed do Prahv, dal se Hek zapsati do prvního
filosofického kursu. Byly tu vvborné síly, ustanovené
císařem Josefem H. Profesor Schmiedt přednášel o fi-

losofii; profesor Meii?jner, protestant, b}'! povolán
z Dráždan do Prahy na stolici estetikv; Kašpar Rovko
přednášel o dějinách. *") » Jména ostatních učitelů mi
vvpadla z paměti, « podotýká Hek. »asi proto, že i sem
se od nich mnoho nenaučil a že ieiich míněni a názory
často odporovaly názorům uvedenvch ďůstoinvch pro-
fesorů, ač se nazývali »artium liberalium mag^istri et
Sacrosanctae Theolo^iae Doctores« (= svobodnvch
umění m.a^istři a doktoři svatosvaté theolog^ie). Svou
šestiletou zkušeností v klášteře měl jsem respekt před
touto osobivou sacrosanctitate. Xež držel jsem se ra-
děii svého zbožného Komenského a nádherného No-
vého zákona, kterýmžto spisům jsem se skoro naučil
nazpamět a které ani na svobodomvslné filosofii ne-
přestalv býti základem mého dalšího vzdělávání. Pro-
fesor Schm.iedt přidržoval se metodv královeckého pro-
fesora Kanta, což tehdy bylo módou: MeiBner. muž
jemných, uhlazenvch mravů, měl krásné přednáškv a
dovedl mladistvou mvsl upozorňovati na půvabv pří-
rodní, na krásná umění a vědy: Kašpar Royko přednášel
o dějinách v duchu svobodomyslném. Bvl katolickým
knězem, ale ne římským theologem. V přednášení hi-
.storie odvrhoval římské okrašlování, které hlavní věc
zahalovalo, a ukazoval historické faktum tak holé, jak
bvlo ve skutečnosti. Často si trpce stěžoval, že hierar-

*) Kašpar Royko přednášel od r. 1784 vlastně na universitě
pražské o církevních dějinách a byl ustanoven pro fakultu theo-
log-ickou. Ovšem je známo, že jeho přednášky poslouchali také
studenti z jiných fakult i nestudenti. Pro filosofii byly přede,
psány všeobecné dějiny, o kterých v době od 1784 — 1795 — tedy
také v době, kdy byl na studiích filosofických Hek — přednášel
Ign. Cornova, ex jesuita a svobodný zednář. Přelc^^apuje, že se
Hek o tomto historikovi, jako učiteli i spisovateli velmi oblí-
beném, slovem nezmiňuje. Snad z ohledu na své bratrské čte-
nářstvo.

Sebrané spisy Fr. VI. Heká, III. 2

chická politika zfalšovala dějiny, mnohou pravdu zne-
tvořila nebo ji potlačila a naopak mnohv nesmysl a
hrubé nepravdy v ni vpravila. Napsal Dějinv církevní
a náboženské, z nichž několik svazků bvlo otištěno.
Sepsal také »Děiiny kostnického církevního sněmu«,
v nichž vylíčil pravý průběh a při tom milého Jana
Husa prohlásil pod-le akt a jednání sněmovního za ne-
vinného. Tato kniha, vytištěná po němečku a po česku,
způsobila veliké vzrušení mezi římskvm duchoven-
stvem,*) ale u čtenářstva došla pochvaly, takže první
vydání bylo brzy rozebráno. Tenkrát trvala ještě svo-
boda censurní, císařem Josefem udělená. (Royko) psal
jako uvědomělý historik a dokazoval z příslušných
pramenů. Nenávist řítn:ského klervi nic proti němu ne-
zmohla; teprve později, po nastoupení císaře Leopolda;
na naléhavý protest prelátského stavu byl zbaven pro-
fesury a ustanoven vládním radou ve věcech duchov-
ních. Tu se provedlo: Promoveatur, ut amoveatur. já
byl jeho miláčkem a směl jsem ho častě ji navštěvovati.
Dal mi při odchodu z Prahy několik knih na památku

*) Royko napsal trojí zpracování dějin církevních: S>ti-
opsis historiae religionis christianae«, v Praze 1785, »Einleitung
in die christliche Religions- u. Kirchengeschichte« (tamže (1872
a 1790), »Christliche Religions- und Kirchengeschichte« (tamže
1789— 1792).

»HystoryQ \'elikého Sněmu Kostnického. Od kněze Kaš-
para Royko, řádného učitele všeobecné církevní hystorye při
vyšších školách prv v Grácu, n>Tií v Praze. Z německého pře-
ložená od Václava Petrýna (t. j. A'ác. Stacha) V Praze 1785
a 1786. Jsou to toliko první dva díly — a to mnohem slabší
nežli 3. a 4. — obsáhlého spisu Roykova. Druhý je označeii
na titule: »Druhv díl nebo Příběhy Hussa« »Sedlálcům Ržímské
církve obětováno od Překladatele«.

Proti tomuto překladu byla namířena veršovaná polemika
» Sprosté katolické roz\'ažování nad opovážlivostí Vác. Petrýna,
překladatele historie Roj-kovské o sněmu Kostnickém«. Ano-
nymně vyšlo 179 1 (bez místa tisku).

mezi nimi b3'ly Hallerovy básně o Švvcanch. Pavla
Sarpi Dějiny tridentského sněmu,*,) Isaka Iselina
Geschichte der ^Menschheit** ) a ještě několik podob-
ných.

Za tohoto stavu m.ého duševniho vvvoje musila
se ovšem odehrávati veliká změna v mém smýšleni.
Katolíkem se narodiv a byv vychován, katolicky ve
škole vyučován, katolicky na ^vmnasiu a v kláštere vv-
chován, byl jsem seznámen s hlavními věcmi doktrín
římské školy. Xvní vy\'5tal Amos Komenský a Xovv
zákon, jejichž učení jsem nemohl srovnati se zásadami,
které jsem vssál \Tchováním. Častě ji mi bylo úzko a
těžko u srdce, ale tu jsem si vzpomněl na leccos, co
jsem; slýchal od své dobré matky, a vybavil si z pa-
měti některé verše písní, jimž jsem s« od ní naučil a
které se srovnávalv s Amosem Komenskvm a s No-
vým zákonem. Nabyl rsem tím klidu a mvslil, že v této
věci stojím oevně. Bezděkv jsem si zpíval verš matkou
zpívanv: »Kdo mvslíš. že pevně stojíš, hled. abvs ne-
upadl,« ale nevzal jsem si hned smysl k srdci.***)

*i Paolo Sarpi ("Paulns Venetus. ži! od 1552 — 1623), člen
řádu serA-itského, byl obviňován z přátelských styků 5 prote-
stanty. Přešed do služeb republiky benátské, zastával se jejích
práv státních proti moci papežské; tedy již počátkem 17. století
hájil myšlenky, která úplně ovládla za osvícenství. Sarpiův spis
7)Storia del concilio tridentino« vyšel pseudonymně (5 jménem
Pietro Soave Poláno) po prvé v Londýně 1619.

**) Švýcar Tsak Iselin ('1728 — 1782). německý filosof, jenž
se mohl honositi přátelskými styky s Rousseauem, napsal vedle
jiných spisů velmi oblíbené dílo »Geschichte der Menschheiť;?
(i. vyd. 1764 ve dvou svazcích).

***) Znění písně převádím, věrně z Hekova německého pře-
kladu nazpět do češtiny. Podobně činím při jiných dvou, o nichž
bude dále řeč. V seznamu začátků duchovních písní, jež sebral
zp starších kancionálů Jos. Jireček a připojil k svému důleži-
tému spisu »Hymnologia bohemica, dějiny církevního básnictví
českého až do XVIII. století« (1878), ani v seznamu pozdějších

Při častějších návštěvách oblíbeného profesora
Royka seznámil jsem se s bibliotekářem universitní
knihovny Un^arem. který mě vvbícil, abych chodil do
jeho knihovny. Přijal jsem pozvání a od té doby jsem
byl nejpilnějším navštěvovatelem této veliké čítárny.
Při té příležitosti poznal jsem jedno odvětví litera-
tury, na něž nás upozorňoval profesor estetiky. Chtěl
jsem však znáti také staré, jsa pamětliv průpovědi :
in senibus consilium (= u starých rada). Takto jsem
čítal především Gellertovy veškeré spisy, Ramlera,
Uze. Ha^edorna, GeBnera, Klopstocka, jehož nádher-
né Messiadv jsem se nemohl dosyta načísti. Potom
jsem čítal díla Wielandova. Rabenerova. Lessing^ova
a na konec všecko, ba docela t. zv. Wolfenbúttelské
zlomkv a Blumauero\'T krásně znějící spisy posměšné.
Jsa zvyklv přemýšleti o tom, co jsem četl, byl jsem.
jednou znepokojen, sám s sebou nesjednocen a bezradv
v rozhodnutí. \^ lecčems, co j'sem dříve pokládal za
nurtné. byl jsem nvní v pochvbnostech; a lhostejný k to-
mu, čemu jsem dříve přikládal velikou důležitost. Má
duše byla chorobná, aniž jsem to pozoroval. Několik
dní jsem nechtěl čísti, poněvadž čtení rozmnožovalo
můj neklid; bvlať má schopnost mvšlení jakobv uchvá-
cena vírem, v němž jsem bvl z obratu do obratu pohá-
něn, nemohl nikde najíti zachycení. Bvlo mi úzko a ve-
selí mysli zmizelo. To zpozoroval profesor jMeíBner*)

písní, Glejxhově při »Kancionále evangelickém* (vydání z r.
I737)> jsem začátků písní, uvedených v Hekově autobiografii,
nenašel.

*) August Gottlieb MeiBner (1753 — 1807), německý ro-
manopisec, rodem, z Budyšína v Lužici, působil od r. 1785 jako
profesor estetiky, klasické a německé literatury na universitě
pražské — první protestant zase po více než půldruhém století.
Na žactvo měl vynikající vliv v duchu osvícenství, zejména
náboženské snášelivosti, a tím, že šíři! rozhled po moderních
literaturách.

a zavedl se mnou důvěrný rozhovor; učinil u mne
objev, který byl způsoben mou upřímností,, a mLsto aby
mi podal útěchu a radu. vvsmál se mi. Nazval tento
fetav mé zarmouceně duše paroxysmem blouznění, rea-
gujícího- na působení premis nesprávně v mysli pocho-
penvch, které ve mně podněcují boj proti jasnějšímu
poznání. Radil mi, abych se zdržoval každé pietistické
četby, abych se držel vedeckvch děl; především prý mi
radí, abych četl Dona Quixota a Abderitv; potom Ra-
benerovy satiry a Swiftovy ,spisv.« Tato rada se He-
kovi nelíbila. Profesor Schmiedt, který na něm také po-
střehl jeho stav, utěšoval ho, že se vše poddá. I on na
něm vypozoroval zárodkv blouznivého smvšlení. jež
mu byl v položeny v srdce vvchováním venkov-skvrn a
klášterním, nyní pak na universitě že se vybíjejí; proto
že se nemůže vpraviti ještě do 'proudu vvššího vzdě-
lávání; Schmiedt mu doporoučel, aby pilně čítal Iseli-
novy »Dějiny lidstva« a Kantovu Anthropolog"ii*) a
aby všeho, co vede k blouznění, zanechával.

Zato Hekův domácí patron, páter re^enschori, na
něm nepozoroval nic. lemu šlo jen o to, aby leho svě-
řenci řádně chodili do zpěvních hodin a vydělávali pro
něho peníze. Jednou byla u františkánů řádová slav-
nost. Hekův reg-enschori měl při ní zastávati službu
na choru. Po ranní mši byli zpěváci uvedeni do re-
fektáře a tam trochu pojedli. Hek si prohlížel obrazy
po stěnách; byl na nich zobrazen život zakladatele
kláštera. Probíral se leg"endou jeho. jež tu byla polo-
žena na pultě; v studentově mysli se ozývala nálada a

*) Zde se Hek asi mýlí; Kantova »Anthropologie in prag-
matischer Hinsicht« byla uveřejněna až r. 1798, tedy deset let
po odchodu Hekovu z Prahy. Možná však, že slovem Anthro-
pologie je míněn spis »Von den verschiedenen Racen der
Menschen« z r. 1775.

m3'šlení. jaké měl. když nedávno četl Dona Ouixota a
román Gil Blas de Santilana.*) Při hrubé si šel po-
slechnouti kázání. Osvíceného filosofa uráželo, kdvž
od mnicha s<lyšel v duchu nesmvslnvch legend slaviti
zázračnou moc svého řádového zakladatele; přenesl
prý ji také na členy svého řádu, když rouhavě slov
Písma »Poidte ke mně všichni, kteříž obtíženi iste. a
já vám občerstvení dám«, zneužil o sv. Františkovi ?.
když nakonec \^zý\-al přítomné, aby pamatovali koná-
ním dobročinnos-ti na, Františkův .svatv řád. Výnosné
obcházení kolem oltáře, při čemž se bohatě sypaly dár-
ky do pokladničkv. bvly odměnou za vvkcm kazatelův.
Takového znesvěcení Písma, třeba že v klášteře mnoho
přeslechl. Hek ještě neslyšel. Při mši íiž zpíval s ne-
chutí, takže bvl od reg"enschoriho napomínán. Po mši
konána nádherná tabule: zpěvákům prostřeli do ku-
chyně: i oni okusili festům ordinis primae classis
(= řádové sla\Tiosti první třidv"), při němž bvla por-
tio triplex (= trojitá porce): spousta jídla i oiva po-
dle vůle. vina na mnicha po třech lahvích — v\t)Í1-1í
více, platil jen polovici sklemnistrovi: vŠe prv mělo
býti dnes v klášteře veselo in honorem sancti patris
Francisci (=ke cti s\^tého otce Františka). Po ne-
šporách šel Hek pro reg^enschoriho do refektáře: našel

*) Hekovu náklonnost k satiře lze stopovati na jeho četbě
již v mládí. Slavný satiricko-hiimoristický román španělského
romanopisce Miguela Cervantesa de Saavedra (i547 — 1616),
nesmrtelný to výsměch manýrovitým dobradružným románům
rytířským, byl u našich buditelů velmi oblíben. — Méně často
setkáváme se v časopisech a v korespondenci našich buditelů
sei jménem Alaina René Lesage (166& — 1/47). slavného tvůrce
satirického a realistického románu francouzského. Ctyřsvazkový
román »Gil Blas de Santillane« je Lesageovým dílem životním.
Po něm je nejznámější román Lesageův »Le diable boiteux«
(Chromý ďábel).

2?>

tu některé mnichy, kteří příliš holdovali svému za-
kladateli, přemožené vínem> a spánkem. Doma dozní-
\ala nálada re^enschoriho v kuchvni. kde bylo slv-
šeti hřmot, vá-du a úzkostlivé volání a whození na
chodbu. Divoký ihněvivv páter re^^ens v opilosti konal
tu své dílo. Ráno se objevila kuchařka s modřinami
na obličeji.

Druhv den, v koleji vnitřní boj Hekův pozoroval
profesor ^leiBner, který bvl pronikaW' fysiog^nomik.
Po přednášce si vzal zamyšleného studenta stranou a
ptal se ho. co se s. ním děje. Hek vyspravoval příhody
u františkánů. Profesor se tomu zasmál, a abv stu-
denta rozveselil, x-^-pravoval mu příhodu o promxěnění
otce Františka. Poz\'al ho k obědu, a tam musil náš
filosof celou příhodu jeho přátelům obšírně v\'pravo-
vati. Hek se v této veselé společnosti rozveselil. Filo-
sofovalo se tu v duchu racionalistickém o nábožnosti,
kdy může člověka učiniti skutečně blaženým, v jakém
smvslu jí obchodnicky zneužívá chytrost kněžská, abv
skrze ni vládla lidu i vladařům. Pro Heká bvlo to pří-
liš. S těžkým srdcem a se sklíčenou duší, omluviv se.
vrávoral do bytu reg^enschoriho.

Cestou nemohl se duchem odtrhnouti od řečí při
MeiBnerově tstole. \^zpomínal své matky, jejích zbož-
nvch nabádání i jejích písní duchovních, vzpomínal
Komenského i slov Písma. Stav jeho duše bvl hrozný.

Přišed do svého pokoje, našel vše prázdné; i v b\tě
re^enschoriho nápadné ticho. A přece bvt nebyl uza-
mčen. Chtěl se v něm poohlédnouti. \'ešed ustrnul.
Našel pátera reg^enschoriho, včera tak hněvivého a di-
vokého, v přeóúvěrném styku s kuchařkou, včera od
něho surově zbitou. Spěchal odtud, ale páter re^ens di-
voce za ním, uchopil poleno a mrštil jím nevítanému
rušiteli po hlavě, že padl omráčen k zemi. Když opět

otevřel oči, viděl se na loži v blízké nemocnici ]Milo-
srdných se zavázanou hlavou. \'íce než rány na těle
bolely jej však poch^-bnos-ti a úzkosti duševní. Oše-
třovatel se domvšlel o něm, že ho tíží něiaký těžký
hřích: podal o tom tedy zpráVu nemocničnímu duchov-
ním^u, který hned přišel a chtěl nemocného připraviti
ke zpovědi podle řádu rnemocničního. Dostal za oc-
pověd, že Hek v3-konal nedávno svou měsíční zpověd
a že si není vědom^ ihříchu. Zpovědník poslal pro vv-
svštlení k reg^enschorimu, kter}' byl se zpovědníke>m
dobře zná^n: regenschori vzkázal, boje se svěřencova
podrobného vyznání, abv zpověd odložil, že přijde sám
do nemocnice věc vysvětliti. Po jeho návštěvě u zpo-
vědníka ke zpovědi Hekově už nedošlo. Jemu vsak
dodávaly vzpomínkv na zbožnou matku a slova Ko-
menského duševního klidu.

Druhého diie bvl Hek svědkem prazvláštního zje-
vu v nemocnici. U ^Milosrdných byl násilně chován
nemocný, domněle choromyslnv, který volal, abv mu
nepřekáželi konati obchodní práce. Bránil se, kdvž mu
ošetřovatelé svírali kabát, aby mu chirurg: pustil ži-
lou. Chirurg však svou operaci přece provedl. Ne-
mocný ležel po velikém úbvtku kr^-e se zavázanou ru-
kou jako ve mdlobách nedaleko lůžka Hekova. Hek se
dověděl od ošetřovatele o něm, že je to svn hospodář-
ského ředitele z blízkého dominia. Znelíbilv prv se
mu studie hospodářství a prese všechno domlouvám
trval na tom, že se oddá obchodu. Z bojů o své ořed-
sevzetá zešílel. Otec užil znáxnosti s převorem kláštera,
aby syna dostal do nemocnice Milosrdných, kde bvl
proslulv lékař pro choroby duševní. Uskokem zavezli
ho v tichosti k Alilosrdným. Hek se soucitně v nemoc-
nici sblížil s nešťastným krásnvm mladým mužem, aby
mu dodával útěchy. Brzo nab3-l plné jeho důvěrv. Od

něho se dověciel, že, co o něm v klášterní nemocnici
rozhlašují, je lež; on že je synem rolníkovým; že se
mu dostalo obchodního vzdělání a že je obchodvedou-
cím proslulé obchodní firmv L. H. v Praze. Xáš filo-
sof se zprvu domníval, že u churavého propukla
zno\Ti jeho nemoc. Na naléhání nemocného zůstal
u něho a číxn dál, tím více se podivoval jeho rozumné
řeči. Poněvadž Hek znal rodiště nemocného,*) mluvil
s ním o tomto miste, aby vvzkoušel jeho duševní stav.
Nový jeho známý znal i Dobrušku: konají prý se tam
dobré trhy obilní; dobruš.ská plátna i len těší se dobré
pověsti. Sám byl tam nakupovati. \^vpravoval o své
příhodě, jak mu tam byla ukradena tobolka s penězi
a iak u jist^éh-o kupce objevil náhodou zloděje, když tam
chtěl platit podlepenou bankocetlí z jeho tobolkv. Když
se ho poslucliač pťal, nezná-li jméno onoho kupce, do-
cela jmenoval jeho otce. Ošetřovatel, slyše nemocného
mluviti o obchodu a obchodnících, přerušil, domnívaje
se, že choromyslný dosťal zase záchvat paroxvsmu,
jejich rozmluvu. Hek se zatím utvrzoval v mvšlence,
že tento mladý muž se do klášterní nemocnice dostal
bud nedorozuměním, nebo zločinným jednáním. Druhý
den se podle zprá\^' ošetřovatelovy mělo pouštění
žilou opakovati.

Navečer odváděl re^enschori pozdraveného svě-
řence do svého bytu. Ráno si i-vsel zotavenv student
do města. Zašel k obchodníku L. H. a vyptával se, je-li
tam zaméS'tnán mladý muž. jejž poznal v nemocnici.
Co se dověděl, vše se shodovalo s vvpravováním do-
mnělého šílence. Před několika dnv se jim prý tento
svědomitý úředník ztratil, když byl poslán, aby v ji-
stém klášteře vvřídil dodávku hedvábného zboží. Zne-

0 Hek je naznačuje: Par . . tz; asi Pardubice.

pokojený jeho zaměstnavatel právě píše dopis* jeho ro-
dičům a chce učinit oznámeni na policii. Obchodník
ti5itrnul, když sh'šel obšírně vypravovat o neblahém
osudu svého oblíbeného obchodvedoucího. Hned spě-
chal do kláštera Milosrdnvch. Zatím se Heká ujala
choť obchodníkova a pozvala ho k oběďu. S jejím synem
se mladv host pozdravil jako se svým spolužákem; ob-
chodníkův svn zůstal o rok pozadu, poněvadž poslední
třídu opakoval.

Když přišli do jídelnv, seděl tam už šílenec od
Alil-osrdných. Obchodník vypravoval, jak zakročil v ne-
mocnici. Převor mu po jeho vysvětlení s ustrnutím
ukazoval dopis dobrodince kláštera, ředitele hospodář-
ského, kterv ho žádal, abv přijal jeho choromysJného
syna do ošetřoA'ání. Obchodník poznal v dopise ru-
kopis jednoho svého úhlavního nepřítele, který se mu
tímto bídnVím zločinem chtěl pomstíti. Žádal důrazně
nejen, aby jeho Eduard byl okamžitě vvdán, nýbrž ještě
odškodnění: vA-tvkal zejména, že přijali do ústavu cho-
romysJných domnělého nemocného bez předepsaného
vysvědčení od úředního lékaře; dá prý o tom rozhod-
nouti vládě. Tu teprve se převor jal prositi, že prý se
vše po přání obchodníkově vyřídí po dobrém.

Hek bvl taktně odměněn třemi tolarv. Navštěvoval
potom častěji svého' bvvalého spolužáka.

Tato příhoda dodala Hekovi, vnitřně rozerva-
nému, uklidnění a povzbudila v něm pevnou důvěru
v Boha, který člověku poskytuje pomocné milosti.

A Boha prosil Hek také o pomoc v svvch nesná-
zích, co si má nyní počíti. Zůstávati dále u reg-enscho-
riho zdálo se mu nemožné. Byli by se jeden druhému
bez zardéní nemohli podívati do očí. Ale iak vyváz-
nouti z domácnosti nevyhnutelného pohoršení? Proto
se Hek zamýšlel přestěhovati.

2.-7

]\íysle na své trpké postavení, přišel k stavov-
skému divadlu — Hek píše »národnímu«. »Xational-
theater« — ; tam zastihl divadelního kapelníka Praup-
nera*) rozmlouvajícího s několika hudebníkv. Kapel-
ník vida přicházeti známého studenta zpěváka, obrátil
se k němu s otázkou, nemohl-li by převzíti úlohu za
prvního sopranistu. kterv onemocněl a hned jíti na
zkoušku; bude prý ji dirig^ovati Mozart. Hek s radostí
přivolil; těšil se. že se sblíží s velikým hudebním skla-
datelem.

»\'e zkušební síni,« wpravuie Hek dále, »našel
i.sem ^Mozarta seděti u pianina, neboť (tehóv se v Praze
pianaforte ještě neužívala. Uvítal kapelníka a tázal
se, přivádí-li přesného sopranistu. Byl isem představen
a zavolán k planinu : tam mi ^lozart předloží skladbu
a táže se, troufám-li si árii donny Anny prima vista
dobře zpívat. Já mlčel, ále kapelník se podíval na Mo-
zarta a tismál se. »Xuž,« pravil ^Mozart, »zkusím to.«
Udal mi číslo a po krátké předehře počala se má
zpěvní zkouška. Dopadla dobře, právě tak jako cel-
ková zkouška ostatních čísel, hned potom předsevzatá;
bvla z nové ješ-tě nedokončené operv. nazvané »Don
,Tuan«. Při několika místech volal mi Mozart hlasitě:
bravo! z čehož kapelník měl skoro větší radost nežli
iá; lichotilo mu, že má dobré hudebníky; já bvl v srdci
vděčen Pánu, který mi propůjčil tento dar. S předne-
sením závěrného choru v prvním jednání, kde je vlo-

*) Praupner \'áclav (1744 — 1807), jeden z četných zna-
menitých hudebníků pražských a skladatel oblíbených mší, sym-
fonií, koncertních skladeb i opery »Circe«. Jako výborný var-
haník a dirigent byl ředitelem kůru u sv. Haštala, u františ-
kánů a jinde. Tam asi poznal také Heká. Hek se o svém se-
známení s Praupnerem nezmiňuje, ale z vypravování jeho
zřejmo, že jej Praupner při tom.to setkání dobře znal. Po
mnohých desítiletích píše Hek jeho jméno nesprávně: Prauřner.

žena umělá motanina v rozmanitVxh taktech ve stej-
nou dobu a i cvičený hudebník snadno se může zmý-
liti, neb}'! ]\Iozart úplně síXíkojen; proto žádal kapel-
níka, aby zítra přisel zase v touž dobu se svými hu-
debník}'. Kdvž jsem chtěl iíti domů. prosil mne ka-
pelník, abvch ráno zase přišel, a vtis-kl mi do ruky
dvacetník. Kdvž to vid^l ^lozart. tázal se mne, pa-
tříxn-li k Praupnerově kapele, a když slyšel, že ne, pra-
vil kapelníkovi: »Ten musí zítra opět přilíti !« Ptal
se mne, chci-li to učiniti, a když isem to přislíbil, dal
mi dva dvacetníkv.«

Radostně se ubíral Hek domů a vděčně děkoval
Bohu. Ale radost jeho klesla, když přistupoval ku prahu
domovních dveří, když měl vejíti »do bytu hříchu, do
sídla satan ova«. Utěšoval se slovv zbožné písně mat-
činy, doufaje v pomoc boží. Dopsal rodičům, že je nu-
cen opustiti byt reg:enschoriho a vvhledati si jinv.
Prosil o podporu na měsíc; potom že doufá, že najde
slušné postavení. Matku ujišťoval v několika řádcích,
že bude jejích mateřských naučení vždy dbáti a cest
Páně že neopustí.

Kdvž šel Hek druhého óne kolem Klementina,
vzpomněl si. že už dávno nenavštívil knihovnv. Bi-
bliotekář ho za to káral a připomněl, že právě dostal
zásilku knih, které asi Heká budou zajímati. Předložil
mu spis »Svstem der moralischen Religion« od D. C.
F. Bahrdta.*) Student četl s počátku chtivě, ale pozo-
roval, že ho myšlenkv spisovatelovy nerozhřívají, jako
kdvž čte svého Komenského. Poznal, že tato kniha je
psána pro rozum, a ne pro srdce. A podobně se mu
dalo, když četl jinou stať »"Qber die Autoritát Jesiu,
philosophisch beurteilt«.« ^Myslil si však, jak to nalezl
psáno v jedné ze svých knih ze skříně zapověděných

') O Bahrdtovi bude řeč dále.

knih: »Všeho zkuste a nejlepšího se óržte.« Ale i tato
stať jej nudila. Zatím se blížila již hodina, kdy se měl
dostaviti ke zkoušce. Cesto.u se mrzel na obsah knihv:
Bůh, nejvznešenější bytost, že má bvti posuzován podle
lidské moudrosti a podle názoru lidského obmezeného
rozumu? Nádherného daru. rozumu, nemá zpozdile
zneužívati: vždyť se, co je nevyzpytatelné a nepocho-
pitelné, nedá ani vymudrox-ati ani pochopiti. Lidskému
rozumu bvlo bv nejlépe poddati se poslušně Kristu a
zříci se úplně drzé domýšlivosti, chtíti Jej filosoficky
posuzovati.

Takto uvažuje vstoupil do zkušební síně. Dostal
zase od Mozarta svou úlohu zpevní. Zkouška dopadla
dobře. Když se Hek chystal domů. nabídl mu kapel-
ník, nechtěl-li by u divadla přijmouti místo stálého
choristy. \'ykládal mu závazky: kdykoli bv se dávala
opera nebo zpěvní kus, dostal by oá dozorce sboru
úlohu, k:terou by provedl; když by se provozoval nový
kus, musil bv přijíti ke zkoušce; jinak že bv neměl celv
den u divadla co dělati. Za to bv dostával po každé
po ukončeném kuse čtvři dobré g"roše a volnv vstup do
divadla na zpěvohrv i činohry. Hekovi bvlo to vhod;
m.ěl jen povážení, že je vázán posud službou re^ens-
chorimu, u něhož je za to na bvtě a na stravě: kdybv
nebvlo tohoto závazku, že by nabídku přijal. Aíozart,
který stál poblíž a tento rozhovor slyšel, pravil ke ka-
pelníkovi: »Lehká pomoc! Vezměte iej k sobě: vedle
místa choristského může vám občas vvpomoci také
v kostele. Máte ho vždy po ruce.«

Tato přímluva, na niž kapelník kladl velkou váhu,
působila. Mozart dověděv se. že Hek s regenschorim
íiemá pevných závazků a že byt u něho hodlá sám
opustiti, volal: bravo I a kapelník Praupner nového
zpěváka přijal na stravu i byt i peněžní vvdělek u di-
vadla.

Xa druhv óen si dal Hek své věci přenésti k Prar.p-
nerovům. Mděl v tom řízeni bozi. Jak nádherné zdála
se mu vvcházeti duševni ranní záře! Jak překypovalo
jeho srdce radostí! A^esele poskakoval si po schodech;
doma se mu zdálo, jako b}" ho andělé boží měli vwésti
z domu pohoršení, iako kdysi bohabojného Lota. Psal
hned o tom rodičům: nepotřebuje prý již peněz, o něž
prosil včera.

Ráno oznámil páteru reo^enschorimu, který byl
ten den mrzut. že se odpoledne odstěhuje. Nedělal mu
překážek. Dal studentovi něco peněz jako g^ratifikaci,
žádaje ho, aby o tom, co se mu v domácnosti jeho při-
hodilo, mlčel. Tak se rozešli po dobrém. Přesně v uda-
nou dobu přišli tři nosiči od kapelníka, aby Heká pře-
Sitěhovali. První týden zpíval třikrát jako chorista.
ale do divadla chodil každého dne, i když tam nezpíval.

Následující týden se dávala opera ^lozartova
»Cosi fan tutti«. Hekovi bylo po prvním jednání ne-
volno. Vvšel ven, aby se pro nevolnost osvěžil na čerst-
vém vzduchu; v divadle se zatím hrála mezi prvním a
druhvm jednáním jakási S3'mfonie. Patře na přijíždě-
jící povozy panské, Hek zpozoroval, že si jej prohlíží
nějakv muž, který se ho otázal: »ysi jedním ze stojí-
cích či jdoucích ?« Nerozuměje smyslu těchto slov, náš
zpěvák odpověděl, že je jedním ze stoiících. Neznámý
muž mu podal tabatěrku pravě: »Ulož to dobře I « Za
nedlouho se k němu přiblížil jinv muž, klada mu touž
otázku. Když dostal stejnou odpověd. podal mu ne-
známv muž hedvábný šátek s týmž příkazem, aby to
uschoval. Hek ucítil, že uvnitř je něco jako hodinkv.
Ale m.noho si příhodou nelámal hlavu, poněvadž jej
plně zaujala krásná symfonie. Pookřáv šel dozpívati
svou úlohu, nemvsle ani na příhodu venku. Po před-
stavení bvli choristé vyzváni, abv se účastnili zpěvního

koncertu u hrabete N . . .*) při večerní zábavě: kapel-
ník dal jim v restauraci podati občerst\'ení. Při zpěvní
produkci se hraběti hned pT\mi kus velice líbil ; spěchal
ke kapelníkovi, poklepal mu radostn,ě na rameno a
pravil: »Kdvby se mi dnes nebyla v divadle stala ne-
hoda, že mi někdo odcizil tabatěrku, byl bych \'ám
nabídl šňupeček.« To slyšel blízko stojící mladv hrabě
Sch . . k a těšil s úsměvem hostitele, aby mu b3'lo útě-
chou, že on také bvl okraden: někdo pry mu v divadle,
když byl plně zaufat zpěvem a zpěvačkou, odcizil ho-
dinky s kapesníkem vedle ležícím. Zpěvák Hek vzpo-
mněl na příhodu s oběma podivnými muži: byl šťa-
sten, že urozeným pánům mohl odcizené věci vrátit, a
vypravoval zvláštní svou příhodu se dvěma nezná-
mými muži. Od hraběte N. byl odměněn tvrdým tola-
rem, od hr. Sch. dukátem. Ted m.ěl náš student
peněz víc, nežli potřeboval. Nezakládal si na nich, pa-
mětliv T-sa napomenutí své matky, že bohatství samo
o sobě člověka nečiní šťastným, nvbrž způsob, jak a
k čemu se ho užívá. Hek o tom podrobněji uvažuje.
Jednoho dne Hek navštívil svého bvv^alého spolu-
žáka Karla, syna známého nám velkoobchodníka. Pra-
coval právě školní úlohu. Xáš filosof mu ji na jeho
požádání prohlédl a vvkládal mu, v čem pochybil. Když
se k tomu nahodil otec Karlův, zalíbil se mu způsob
výkladu Hekova tak. že ho požádal, abv několik hodin
tvdně jeho s^ma vvučoval. Od té doby chodil náš stu-
dent třikrát týdně vyučovati bV^-alého spolužáka. Po
něm Karla učil jinv učitel franštině a italštině. Heká
tyto řeči zajimalv, a proto si vyprosil, abv se směl

*) ]\Iíněn je bezpochyby Frant. Ant. hrabě Xostiz, nej-
vyšší purkrabí, původce stavovského divadla. Praupner byl
v jeho domě učitelem hudby a řídil mu soukromá operní
představení. Dům Xostizův býval střediskem urozené, osvícené
a umělecké Prahy.

.32

účastniti s Karlem tohoto vyučováni: obchodník rád
svolil.

Jednou, vrátiv se z hodiny, byl Hek překvapen
nenadálým příchodem otcovým. Pověděl mu, že on
i matka jsou nejvvš zarmoucetni a v obavách o něho,
že odešel od pátera regenta a bez jejich vědomí se při-
dal ke komediantům; matka prý se bojí z jeho styků
s touto společnosti pro něho velikého nebezpečí, které
nezkušenému mládí musí býti zkázou. Naléhala proto
na manžela, aby se neprodleně vypravil do Prahy a
syna, poměvadž se nechce státi knězem, vzal s sebou
domů. Syn byl nesprávným vÝkladem svého psaní tak
překA-apen, že nedovedl hned otci obavy vyvrátiti.

Zato přišel jeho bytný, jemuž o rozhovoru podal
zprávu příítomný sluha, a snažil se rozptvliti znepoko-
jující starosti otcovy: je prý rozdíl mezi choris.tou, jenž
byl pod jeho dozorem, a mezi lehkomyslnou cháskou
komediantskou po světě 'se potulující,, ke které se někdy
někteří blouznivci přidávají. Upozorňoval otce. že
jeho svn zaměstnáním při divadle nezameškává studií
a že si tím zajišťuje živobytí, takže mu není třeba
žádné podpory z domova. Otec se tím uklidnil; roz-
myslí si prý věc a zítra že opět přijde. Přisel, kdvž bvl
u Praupnera právě návštěvou Mozart; kapelník mu
pověděl o úmyslu otce Hekova. Mozart se také při-
mlouval u starého Heká, abv syna nechal v Praze;
chválil si, že v synovi má přesného choristu. Otec se
stranoví otázal syna, kdo je ten vznešenv pán. Dověděv
se, že Mozart, nemálo si na tom zakládal, že slavného
hudebního skladatele poznal osobmě. Když prý syn po-
žívá takové protekce a je v tak dobrých rukou, mínil
otec, že nenamítá nic proti tomu, aby v Praze zůstal.
I matku bude prý hleděti v tomto smvslu upokojiti.
Odjel z Prahy bez syna. Syn po obědě, jehož se z ra-
dostného pohnutí sotva dotkl, vyšel si ďo přírody a

za tentn šfasJtnv výsledek velebil Pána. \'vvracel prý
si u sebe mlnení, častěii v klášteře slýchané, že Bůh
od té doby, co na zemi nemešká viditelné, nečiní zá-
zraků. Činí je; náš zbožný 'student se domníval, že jich
na sobě zažil. Jako stařec o tom Hek při této příle-
žitosti nábožně uvažuie.

\'esele naladěn vrátil se student domů. K večeru
si zasedl ke klavíru a zpíval některé písně, iimž se
naučil od matkv. Poněvadž za té doby shledával mnoho
vkusu v mozartovském stilu, přetx^ářel staré mekxiie
v duchu moderního mozartského půvabu, jak se o to
již dříve bvl pokoušel. V tom vsťoupil ^lozart s ieho
bvtným. »Myslím, že mne napodobíš, « spustil Mo-
zart. »Ukaž, co skládáš. « Nesměle předložil mii m.la-
dík začatou sbírku melodií písňovvch. Mozart ii pro-
hlédl, usmál se a pravil k řiditeli hudby: »Ten hoch
má dobré nadání, chybí mu základ.« Potom se obrátil
k Hekovi se slovv: »Chci ti zanechati užitečnou pa-
mátku. Zůstanu ieště několik měsíců v Praze. Od ii.
hodinv dopoledne můžeš mě denně navštěvovati a učiti
se u mne umění skladatelskému.« S velikým, díkem
přijal student dobrotivé nabídnutí a horlivě se učení
u Mozarta účastnil a dělal dobré pokrokv, právě tak
jako v učení řečem. Při tom nezanedbával ani svých
studií.

jednou se dověděl důvěrně od školního sluhv, že
je na zítra od profesora poznamenán, že bude zkoušen.
Připravoval se pilně do půlnoci, ráno si přivstal, a
aby mohl probrati školní látku nerušené, vyšel si na
městské hradbv. Učení mu šlo dobře. Kdvž byl čas do
školy, vracel se ku bráně. Tu k velikému podivení spa-
třil v koutě u zdi ležeti podlouhlý košík zabalenv vel-
kým šátkem. \^zal tajemnv koš a odevzdal jej dole
v bráně policejní stráži. Přes svovi námitku, že musí
odejíti do školv. musil počkati, až přijde policejní ko-

Sebrané spisy Fr. VI. Heká, ITI. 3

.34

misař. Strážník z^atíim p,oslán s omluvoii, že Hek, ne-
může (při jiti do koleje. V koši bylo přikryto malé dítě.
Dvě hodiny trvalo trapné V3^slýchání a zevrubné zavá-
dění protokolu se studentejm. Byl však za to odměněn
radostnou útěchou, že zachránil lidskv život.

Odpoledne přišel Hek do kolej:e. Jak vstoupil, celá
posluchárna se zdvihla, ptajíc se hlasitě, nepřináší-li
dítě, až to bezděčného zachránce jeho rozčilovalo. Ve-
šel profesor usmívaje se. Ozná'mil Hekovi, že ho chtěl
dnes vyvolati, ale že j'eho výstup lodkládá na druhv
den. Důvěrně mu naznačil, aby 'si propracoval onto-
log;ii (nauku o jsoucnu). Při zkoušce odpovídal Hek
napřed podle filosofických přednášek profesorových.
Ukončiv, odchýlil se a vykládal vlastní úvahy o tom:
fysické jevy prý můžeme pojíímati jen podle měřítka
svých smyslů a udělati si o nich představu, která může
býti jen relativnií, a nesmíme ,se nikdy honositi dostači-
telností svého rozuimu, abychom mohli neomylně vy-
stihnouti dané věci, poněvadž naše poznání nemůže
býti přcsiné, nýbrž často se obj.evuje jen povrchni a ne-
může vystihnouti pravé a správné jsoucno (Hek píše
z;naten/ě: ovio? ovtcí). Tato kritika čistého rozumu
(Hek, vzpomínaje na tuto filosofickou zkoušku skoro
po šedesáti letech, psal popleteně: der reinen prakti-
schen A^ernunft) se i ve smyslu Kantově vztahuje to-
liko na fysický svět, jejž A^nímáme svými smyslv. Má-
me-li však na m^^sli pojem tran'scendentální, je prý
nejen zbytečná, nýbrž působí i zmatek. K tomu j'e po-
třebí výlučně duchovní moudrosti, jež nám přichází
shora od otce světla. Usmívaje se pravil profesor,
když mladý filosof šel na místo: »Filo'Soficky počato,
theologicky ukončeno. « Potkav Pleka druhého dne,
pravikmu: »T'ak pozoruji, .studoval jsi Augustina pil-
něji nežli Kanta a mé přednášky. Ale to nevadí. Znám
tvůj talent a doufám, že za čas rez pietismu, z kláštera

na ťobě tkvící, a rez mniŠského blouznění se (xl- tebe
odlou'pne.«

Blížily se závěrné zkouškv. Hek z tnich neměl stra-
chu. Aby se objevil před zkušební komfsí v slušném
zevnějšku, koupil si moderní klobouk, šátek na krk
a dal si spravit botv. \^yčerpal tím svou pokladnu až
na dno. Dav se do ochrany boží, podstoupil dobře tento
úkol a s radostí se ubíral domii.

Tam ho čekala smutná zpráva : kapelník Praupncr
se rozhodl vzdáti se místa u divadla a uchýliti do sou-
kromí: pro studemta bude prv dobře, že je před prázd.-
ninami a že bude moci jíti domů. Hek se chtěl uchýliti
o radu k ^lozartovi; ale od sluhy Praupnerova se do-
věděl, že prý ^Mozart již opustil Prahu a včera odjel
do Vídriě. Byl tedv Hek odkázán sám na sebe. Ne-
zoufal proto, spoléhaje na pomoc boží. Kdvž ho
ostatní studenti z domovinv vvzývali, nepojede-li
s nimi domů, neměl k tomu chuti: ipreóvídalť, bude-li
se 'brán-iti vstoupiti do semi<náře. že se do Prahv již
nevrátí.

Jednou byl pozván Hek přítelem spolusákem, sv-
nem vrchního na patnství vzdáleném asi dvě hodiny od
Prahv, k nim na návštěvu. Hek si vzal nějaké školní
knížkv a deník s sebou. Cestou zažili n-emilé dobro-
družství v hospodě, kde pojedli chleba s máslem, a vv-
pili po sklenici piva, spoléhajíce jeden na druhého, že
má peníze. Hostinský, ač syna vrchního znal. ztropil
si z nich hrubý žert, kdvž nemohli zaplatiti útratu
S kr., a hrubě jim na oko \-^'nadal. Výstup urovnala
až hostinská, kdvž uviděla v očích Hekových slzy.

\^esele slaveny druhého dne inarozeninv paní
vrchní. Třetího dne ubírali se po obědě na radu prí-
telovv matkv do Prahv pěšinami. Přítel uiistil, že
cestu zná. Ale kdvž přišli v lese na rozcestí tří cest,
byli v rozpacích, kterou se dáti. Blížící se bouře vsak

nutila k rozhodnutí. Dali se jedtitou z nich. jdouce
hodnou chvíli lesem, přišli zase na mís'to, kde bvli
předtím. Bauře a déšť nad nimi. Bojíce >se, abv blesk
nes jel po vvsokém stromě, šli dále v lijáku, až vyšli do
polí. Bloudili s meze aia mez. až 'se již stmívalo. Xa
vozové ce^stě se sinekali a klouzali do příkopů. Hek.
spu,stil pí'seň »Kdo v ochraně Xeivyššího« a nepobožný
druh mu přizvukoval.

Tu se lim ve tmě ukázalo světlo. Jdouce za ním.,
přišli ke zdi. Hek nahmatal vchod. Vešli; ale tu zase
klopýtali, berouce se ke dvěma osvětleným oknům po
nerovné, ko.pečkovité půdé. Najednou sklouzl Hek
do nějaké jáimy jako do hrobu. Vvstupoval z ná ob-
krocmo. jaká kominík z komína. Po slěnách deštěm
promoklých se však sm^ekl a spadl na něco měkkého.
Tu se pod nímj ozvalo vzlvkání; zdálo se mu, jako by
se pod ním pohnula ruka. Ustrnulv student nahmatal
i obličej.*) Ze strachu se dal do křiku. Z domku přiběhli
lidé 9 lampičkami. ]\Iy slili, že 'se do hrobu vloudil zlo-
děj, aby okradl .mrtvohi. Třesoucí se studsrbt jim vy-
světloval, kdo je a jak tam přišel. Upozornil ie. že po-
hřbený jest asi jen zdánlivě mrtev. Pomohli Hekovi
z hrobu a potom vvtáhii mťtvou v plátně zábahnou a
odnesli ji do domiku. Bvlo to. na izraelském hřbitově.
Oba studenti byli vlídně přijati a pohostinskv opa-
třeni. Přespali tam. Zřízenci vzdá\^li dík Bohu, že se
silitoval nad ubohou. Rebek':>u a nedal jí ze simrti zdán.-
livé vejíti ve smrt skutečnou. K Rebece bvl povolán
vrchnostenský lékař; vyseděl u jejího lože zbytek noci.

Ráno prosila zachráněná Heká. aby jí příhodu ze-
vrubně vypravoval. Dověděl se od ní, že trpěla prsními
krecmi, jež lékař tišil silnými léky, neustále dávkv
zvyšuje. Xemjooná slábla a upadala do mdlob. Poslední

*) Tehdy platilo nařízeni, aby mrtví byli pohřbíváni jen
v rubáších, ne v rakvích.

taková múloba ji přivedla až óo hrobu; hrob pro ve-
likry- ďéšť a bouři zůstal otevřen: Pádem Hekovýni' do
hrobu byly otřesenv iefí nervv a ona vzkříšena. I ona
v tom viděla řízení boží. Rebečin ženich, zatím přivo-
laný, po snídani pozval sťudentv. aby do Prahv jeli
s níjn a s jeho nevěstou. Rád prý by zachránce své ne-
věsty předsitavil svým^ rodičům, aby slyšeli z jeho úst
o podivném zachránění Rebečině. V Praze však
skrominv student, aby se vyhnul nezaslouženým dí-
kům. vvHtoupil z kočáru a ubíral se domů.

Cestou v úzké uličce zaslechl Hek z přízemního
bytu hraní na housle, které uráželo jeho sluch. Ote-
vřeným' oknem, spatřil, jak starý bručoun chlapci pře-
dehrával 'otřepané staromódní písně a jak je žák po
něm s nechutí opětoval. Studentovi bylo hocha líto.
\>šel do pokoje a starému hudebníkovi pověděl stra-
nou, že se mu zdá, že bv získal zájem žákův, kdvbv mu
předložil několik lehčích půvabnějších cvivlení. Nedbaje
odporu hudebníkova, že mu příchozí chce zasahovati
do učení, vyžádal si nezvaný příchozí notový papír.
Chlapec jej ochotně přinesl a Hek přes nevoli učite-
lovu napsal několik cvičení v oblíbeném tehdy mo-
zartském stilu. Potom uchopil housle a předehrával cvi-
čení žákovi. Chlapec se s chutí dal do hry. Pokus se
podařil. Hek však, abv odstranil také druhé zlo při
učení, napsal hned k tomu druhv hlas; poznalť, že
když podle obvvklého učení hudbě učitel jen přede-
hrává, žák, co slyšel, si sice zapamatuje, dovede i na-
zpamět reprodukovati, ale při tom se ničemu důklad-
něji nenaučí; když však učící se hraje sólo a učitel jej
toliko doprovází, že žák dává větší pozor na noty a na
přednes a zarazí se při každém neharmonickém tónu,
odchylku zpozoruje a hledí ji opraviti. Učitel takovvm
doprovázením dosáhne toho, co je při hudbě hlavně
nezbytné: že si žák zavčas zv^^kne, hráti jis^tě podle

taktu; neboť jistota taWtu je duši a krásným životem
každé hudby. Starý učitel k tomu bručel, ak Heká tě-
šila pozornost a náklonnos-t žákova.

Zatím vešel otec. Chlapec hned s notami k němu,
liboval si mu, jak pěkné kousky mu ten pán předepsal,
a hned je otci zahrál. Pojidaje chléb se sýrem, otec
pos/louchal zálibně hru synovu. Pronesl pak úsudek,
že se chlapec za hodinu oaučil skoro- víc nežli za celé
učení starého hudebníka. Uražený hudebník prohlásil,
že tedy přestane u něho učit. Otec se toho chopil, za-
platil mu za celý měsíc a starý hudebník oócház»el bru-
če z domu. Utržil si jen výsměch. Poté pozval otec
Heká k svému stolu, nabídl rmu chleba, sýra a piva a
vyptával se, kdo je a jak se seznámil s jeho synem, je-
hož náklonnost si tak rázem získal. Student mn svůj
stav vylíčil. Nezamlčel svých nesnází, zejména s, by-
tem. Pekař mu nabídl byt u sebe a dal věci Hekovy ještě
téhož dne odstěhovati k sobě. Byl ochoten dát mu
i práti prádlo; na stravu prý ho přijmouti nemůže,
leda že by mu ráno jsa pekařem, dával housku. Za
učení hudbě chtěl se mu odměňovati malvm peněžním
honorářem* Hek za tentO' obrat v svém životě velebil
dobrotivost boží. Slza vděčnosti zarosila mu oko.

Velmi zevrubně a živé vypisuje Hek sensační
událost, prO' dobu josefínskou tak charakteristickou:
veřejné pranýřcvání jednoho mnicha kapucína, jehož
jméno se veřejně vyslovovalo; stál na pranýři, nesa na
sobě zavěšenu černou tabulku s nadpisem: falešné
strašidlo.

Vypravovala se o tom tato historie: Vedle řádti
žebravého. bydlila velmi zbožná starší paní, jejíž muž
byl úředníkem u c. k. stavebního ředitelství. O zbož-
nosti sousedčině se dověděl P. Ott . ., vedral se do je-
jího domu, aby prv za nucené její stálé osamělosti její
pobožnost řídil. Úředník óal v tom. své paní plnou vůli.

Když paní zemřela, zanechala závěť, v níž učinila ně-
kolik odkazů. Vdovci zvláště bil do očí odkaz loo zl.
P. Ott . ., aby za ni čítal mše svaté. Při úředním pro-
jednávání zdráhal se vdovec V3'platiti tento odkaz, po-
něvadž by jej byl musil platit ze svých vlastních peněz.
P. Ott . . prý ostatně za vedení pobožnosti nebožkv
ženy býval bohatě odměňován a mohl by se všech dal-
ších nároků vzdáti. Le^atář byl o tomto prohlášení
vCjQvcově zpraven.

Tři dni potom najednou v bytě vdovcově strašilo:
v hodině duchů byl vyrušen ze spánku silným hřmo-
tem ve vedlejší světnici nebožčině. Dunění se blížilo
dveřím; ozvalo se tlučení na dveře, škrabání a plač-
tivé skučení. Ráno prohlížel vdovec pokoj ženin,
všecky dveře našel uzavřeny a vše v pořádku. Jen na
stolku u modliteb nebožčinvch ležel lístek s černým
rámečkem; bylo na něm psáno jako rukou jeho ne-
božky ženy: »^Iuži, smiluj se nad mou dušíl« \'šecko
v bytě uzavřev, vdovec odešel dolů do města, aby se
v denním ruchu vzpamatoval. Nesvěřoval se nikomu,
aby se mu nevysmáli. S úzkostí čekal noc. Vše se zase
opakovalo; jen v pokoji ženině zmizel lístek s prosbou
nebožčinou.

Ráno na Staroměstském náměstí potkal svého dů-
věrného přítele a tomu se, když na něm rozpoznal stís-
něnost, svěřil se svvm tajemstvím v blízké kavárně
»U kamenného zvonu«, kam se uchýlili. Přítel s-líbil,
že s ním ztráví noc. Poněvadž byl přesvědčen, že tu
jde o ničemnou nastrojenou hru, vypověděl vše na po-
licejním ředitelství, naznačil, co hodlá podniknouti, a
vyžádal si stráž. VeČer dostal vdovec od přítomného
přítele v svém bvtě navoď, jak se má chovati. Podle
psychologie strašidel objeví se strašidlo do třetice, 'ibv
vyjádřilo své požadavky konkrétněji. Vdovec měl se
ho zejména zeptati, kdo je a čeho si žádá.

Před hodinou duchů si statečný přítel přichystal
provaz a důkladnou hůl a ukr^d se ve skříni i s rozsví-
cenou zlodějskou lampičkou. Strašidlo se přesně do-
stavilo s obv3'klvmi projevy. Tentokráte se však ote-
vřel}^ dveře u ložnice vdovcovy. Měsíční svit osvítil
dlouhou postavu, od hlavy k patě oblečenou v bílé rou-
cho, uprostřed těla přepásanou. Šla k posteli, ucho-
pila vrchní peřinu rukou, sevřela pěst a hrozila. Vďo-
^-^e" bloudícího ducha obřadně jménem Páně zaklínal.
aby mu řekl, kdo je a co je jeho přání. J^ prv, odpo-
vídalo strašidlo, zarmoucený duch jeho Eleonory,
která pro jeho umíněnost nemůže dojíti pokoje; budeť
třeba mnoho modlení, mnoho mší, aby zesnulé bylo
vyprošeno milosrdenství boží; ale muž odepřel vypla-
titi odkázaných k tomu sto zlatých a proto ona že ne-
může pro nedodržený slib dojíti pokoje. To stačilo.
Přítel vyskočil z almary, posvítil strašidlu do ocí, a
když překvapený duch chtěl upláchnouti, zadrželi ho
oba přátelé a třesoucího se spoutali. Komisař se stráží
pak bloudícího ducha odvedl na komisařství. Nic ne-
byly platný výmluvy mnichovy a prosby, aby jej jako
řádového bratra odvedli do sousedního kláštera; byl
odveden v ustrojení strašidla na strážnici.

U soudu se chtěl zachrániti tím, že upíral soudu
kompetenci; podle práva kanonického má prý jako re-
lig-iosus rec^ularis býti odevzdán svému svatém<u řádu
k souzení, zejména když měl tak zbožný spasný úmysl,
zachrániti duši lidskou. Soud však vynesl rozsudek,
že falešné strašidlo má býti po tři dni v témž stavu,
jak bylo přistiženo, hodinu denně vystaveno na pra-
nýři. Tím byly pobouřeny nejen všechny mnišské řády,
uAtyrž i veškeren klérus. Vládě byl podán rekurs proti
rozsudku, aby byl zrušen, poněvadž prý by z toho
vznikl neslýchaný skandál, při němž by vážnost du-
chovenstva musila klesnouti a tím veliké neštěstí v ná-

rodě vzniknouti. \'láda rozsudek první instance po-
změnila jen tak, že trestanec před vystavenim má
svléknouti mnišské roucho a obléci trestanackou ka-
zajku; jeho vousy že se musi ostříhati a na hlavu že se
mu má dát uniformní čepice trestanecká.

\'Š€cko se sbíhalo na podívanou, o níž se po Praze
tolik mluvilo. Zatím co se dav lidu tolik z potrestaní
mnichova těšil. Hekovi ho bylo ze srdce líto. Uvažo-
val, pozoruje jeho tvář, jež se zdála dobrosrdečn-á, že
ho na toto místo přivedlo jen špatné vychování a klá-
šterní způsob života. Protlačil se davem ven za bránu,
aby tu uvažoval volněji o bídě lidské. S bolestným
srdcem vzpomněl tentokráte své milované matky, která
ho mermomocí chtěla míti v stavu, jemuž náležel pra-
nvřovaný. Před oči mti vvvstaly při těchto úvahách
jeho šestileté zkušenosti klášterní. Xerad matku za-
rmucoval: ale vyplniti její vůli volbou duchovního
stavu zdálo se mu nemožné, poněvadž by bvl pokryt-
cem a vydán stálému boji vzbouřeného svědomí. Na
konec se rozhodl odevzdati tento důležitý zájem svého
života Pánu bez vlastní volby. Ulehčilo se mu v srdci

Bila dvanáctá hodina. Hek domů nespěchal; neměl
nikde přichystán oběd a peněz také nebylo, aby si kou-
pil něco k snědku. Přišel k hradebnímu náspu, který
byl posázen velikými morušovými stromy.*) Hlídal je
hlídač, kterého student poznával již zóáli; býval po-
mocníkem klášterního zahradníka. Xesl košík moru-
šových plodů a pobídl bývalého klášterního zpěváka.

*) Morušovými stromky vysázel hradební příkopy u Koň-
ské a Slepé brány (asi od njTiějšího Wilsonova nádraží a dále na
jih přes Národní museum) na podporu hedvábnictví v polovici
X\'III. století major K.Cremieri. V letech osmdesátých a deva-
desátých chodili tam Pražané na procházky. Spustlé morušové
sady obnovil r. 1811 nový majitel, bohatý kupec Jos. Rangheri.
Když byly hradby r. 1874 zrušeny, bylo na nich pokáceno na
3000 moruší. Srovn. Fr. Ruth, Kronika král. Prahy, 1904, str. 822.

aby si vzal podle libosti. Hek j-eól tak hltavě, takže hlí-
dač ze soustrasiti s nim ho vyzval, aby chvili počkal,
že mu přinesou oběd a on že se s ním rozdělí. Student
byl potěšen a vděčně \elebil Pána. Když odcházel, po-
zval ho hlídač, aby jen přicházel, kdy mu bude libo.
Hek užíval častěji upřímného hlídačova pozvání, když
měl hlad.

Jednoho dne ubíral se Hek do týnského kostela;
měla se tam zpívati nová velmi chválená mše Cheru-
biniho a dva proslulí operní pěvci měli převzíti sóla.
Cestou potkal známého ševcovského tovaryše, který ho
kdysi založil, když měl platit u jeho mistra účet. Za
to mu náš student složil několik hudebních kousků.
Tovaryš ho vlídně pozdravil, že prv již dávno marně
po něm pátrá. Oznámil m-u, že se jeho hudební kusy
zalíbily jistému tanečnímu mistru, který si v jejich do-
mě najal místnost k vyučování tanci. Litoval prý, že
to jsou kusv pro sólo; kdvby bvlv opatřenv sekundem
a basem, mohl by jich dobfe užíti k hodinám tanečnim
a skladateli že by byl uznalý. Přál si proto s Hekem
mluviti. Pro našeho studenta byla to vítaná zvěst. Od
tovaryše si vzal sólový hlas s seboiu, spěchal domů a
dal se hned do p-ráce. Jeho bvtnv mu nabídl místo ob-
vyklé housky kus dobrého chleba, poněvadž prý právě
přestavuje pec. Student to uvítal s radostí, poněvadž
ten den ještě nejedl.

Nazeýtří donesl Hek doplněné hudební skladhv
tanečnímu mistrovi. Ten chtěl jich hned užíti. Dva
jeho žáci chopili se houslí a Hek vzal stojící tu vio-
loncello, aby je doprovodil. Zřejmě potěšen přišel po
hodině taneční mistr k mladému skladateli a vtiskl
mu s vřelými díky do ruky dva dvacetníky. Vvžádal si
pro budoucí týden, kdy chtěl uspoíádati zkoušku na
širší taneční zábavě, aby mu Hek složil několik me-
nuetů a valčíků se střídavou fi.c^urací obligátní flétny

4.1

a klarinetit. Při tom se studenta ptal, tančí-li rád. Do-
věděv se, že se ieště neučil tanci, ustrnul nad tím, cliva-
lořeče tanci a jeho nevyhnutelnosti ve veselém životě
společenském. Xabídl se Hekovi. že ho vezme zdarma
do svých tanečních hodin.

Za vydělané peníze mohl si Hek dopřáti každv
den teplou polévku a dvakrát týdně i půl porce masa.
Za polévku i s chlebem platil 4 kr. Když šel od oběda,
sl3'šel. že na něho někdo z iednoho krámku volá. Byl
to známv vozka z rodišt^; nemálo se divil, že Hek ne-
šel na prázdninv s ostatními studenty, kteří už včera
odjeli. Zval ho. chce-li jeti s ním. Student toho nepři-
jal, pozdravoval rodóče. a že jim bude co nejdříve psáti
po poště.

Mysl Hekova nebyla klidná. \'yčítal si, že za-
rmucuje svou dobrou matku, která se domnívala, že
bude jen v duchovním stavu šťasten. Utíkal se se svý-
mi prosbami k Bohu. aby její mysl změnil a její ma-
teřské srdce naplnil pravou útěchou svatého Ducha.

\' nejbližších dnech zaměstnával se skládáním ob-
jednaných hudebních kusů. Taneční mistr byl s nimi
spokojen a zaplatil mu za ně šest dvacetníků. Při slav-
nostní zkoušce taneční bvly studentovy kusy pro svou
•novotu s pochvalou přijaty. Tu k Hekovi přistoupila
jedna paní a chválila jeho moderní skladbv. Hraje prý
s dcerou na klavír: dcera by si piála z nich míti kla-
vírní výtah. Když skladatel přislíbil, byl k nim pozván
na pozejtří na kávu. Bylo to pro něho první vystoupení
v ženské společnosti. Od dětství býval jen v mužské
společnosti. Čítal jen spisy poučného obsahu: románů
a knih, které líčily půvaby v obcování se ženským po-
hlavím, neznal a netoužil po nich. Na filosofickém
kurse slyšel mnoho krásného o společenském obcování,
ale byla to jen suchá teorie. Znal pravidla, ale nevěděl,

jak jich užíti. Již při taneční zábavě cítil se v iiném
ovzduší. Pozván byv přívětivou paní, octl se ve zjev-
nVch rozpacích. Bál se, aby se neprohřešil proti pra-
viólům společenskVm a zdvořilostním. V kávové spo-
lečnosti byl on jediný muž. Laskavá paní pomáhala mu
nejednou z rozpaků: ba zdálo se, že se jí Hekova pro-
stota líbí, což prý student mohl pozorovati z jejích po-
hledů, jež časem vrhala na dceru.

Za chvíli ptala se paní studenta po jeho poměrech,
a které vyživovací věóě, když již absolvoval filosofii,
se chce oddati, aby si dobyl postavení životního. Ta
otázka mladého hosta zarazila; neboť o vvživovací
vědě. které se říká obvčejně studie pro chléb, posud
neslyšel a nemyslil o ní. Urážela jeho mvsl. jež ve stu-
diích šla za ideálem; neboť člověk není živ jen chle-
bem. Zdálo se mu až dosud pravou a skutečnou vědou
to, aby se blížil s Bohem a držel se jeho přikázání;
taková věda že živí a nádherně prospívá tělu i duši.
Paní s netrpělivostí čekající na odpověď, řekl. matka
že si přeje, abv se věnoval stavu duchovnímu. Překva-
l>ená tazatelka vwracela svému hostu tuto neblahou
prý myšlenku. Bvstrá hlava prv se dnes tomuto stavu
vyhýbá. X a to jí Hek, že se beztoho k duchovnímu stavu
necítí povolán; raději by se prý chtěl věnovati právům.
Paní mu tento úmysl horlivě schvalovala, vyčítajíc
přečetné znamenité výhod.y právníků. Student si po-
steskl, že mu bude nesnadno věnovati se těmto stu-
diím, ježto mu rodiče všechnu podporu odepřou a ve-
dlejšími pracemi dobvvati si výživy že by ho příHš
odvádělo od odborných studií a stvků společenskvch,
pro právníka prý nezbytných. Proto prv mu je těžko
voliti. Paní přemvšlela, několikráte mrskla okem po
dceři, která zdánlivě prohlížela přinesenv výtah z me-
nueta i valčíku, ale jinak bedlivě poslouchala, o čem
matka mluvila.

45;

Hek ji vyzval, aby kus zahrála. Hrála pěkně, že
-e skladatel neudržel, a když při jednom triu flétnové
-ólo, skládané ve vyšší oktávě, provedla zvlášť půvabně,
uchopil její ruku a vřele ii políbil v nadšeném vy-
tržení. Dívka zčervenala, matka se usmívala. Xa chvíli
nastala přestávka. Poté se matka vzchopila, vvtáhia
starou polonaisu pro dvoje ruce a vyzvala studenta,
aby převzal doprovod basem. Hrála znamenitě: pri-
'kyvoval jí hlavou pochvalu. Xa jednom místě přešel
prim do basové klaviaturv a hostitelka při hraní mu-
sila překřížiti ruku doprovázejícího: jemu se zdálo, že
se její ruka při dotknutí jeho prstů chvěla. Při druhém,
čísle paní postoupila své místo dceři, která hrála s ta-
kovou pevností, že si častěji dobvla pochvaly doprová-
zejícího hráče. Hledal pro ni výraz, že jeho smvslu
jednou ani sám. nerozuměl. Potom se spoluhráčka stá-
vala čím dál tím nepozornější.

Matka, pozorujíc ho, po ukončeném kuse začala
zase rozhovor o studentově volbě budoucího stavu.
Hek opětoval svůj úmvsl. že bude studovati práva,
třeba že mu bude nesnadno nutné prostředkv k tomu
hned. sehnati. Paní mu dodávala mysli, uvádějíc pří-
klady V3'nikajících státníků, kteří také neměli na stu-
diích z čeho bvt živi a přece se nedali zastrašiti: ze-
jména zevrubněji líčila tyto poměrv u proslaveného
dra K . . .. svna chudého venkovského sklenáře, jemuž
prý mnoho pomáhala znalost hudby a řečí, že si dobyl
přístupu do nejpřednějších rodin: mnohá matka si ho
přála míti zetěm. Tedna paní vvslechla prv důvěrný
jeho rozhovor s její dcerou. Řekla kandidátovi práv:
Milkování — to nic není. Míníte-li vážně, co jste s dce-
rou mluvil, osvědčte se ihned jako poctivy přítel ro-
diny, a bude vám hned podpora poskytnuta. Tak se
i stalo. Po dokonaných zkouškách, po slavné promoci
slavilo se hned jeho zasnoubení s dcerou, V Hekově

hlavě vznikla myšlenka, neděje-li se toto vvpravováni
úmyslně a není-li pod změněným jménem mířeno na
něho. Paní pak upozornila Heká, že podle novin bude
tento týden zápis na fakultě právnické ukončen. Chce-li
prý se státi doktorem práv — a na ta slova položila
důraz — , má již nejvvšší cas, aby termín neprom-eškal.
Hek slíbil, že se dá hned druhý den zapsati. Při od-
chodu podala mu pětizlatovou bankovku jako malý
důkaz vděčnosti za klavírní výtah pro dceru. Pozvala
ho, ajby opět brzy přišel.

Doma našel Hek psaní od tanečního mistra: pro-
sil ho, abv k zamvšleněmu plesu na příští týden složil
nějaké hudební kusy; přikládá prý zatím pět zlatvch
předem; ostatní že doplatí při dodání. Student byl nad
tím, co ten den zažil, u vytržení. Tkvěla mu v mysli
slova mladé paní, aby se jednou stal doktorem práv.
Půjce-li mu to jen s polovici tak dále, uvažoval, bude
moci vystudovati práva bez pomoci rod.ičů. V radostném
rozechvění dlouho neusínal. Když na něho přišel spánek,
m-ěl podivný sen: vystoupiv na vysoký vrch, našel tam
dva krásné vonné kvetoucí paloukv; chtěl utrhnout je-
den kvítek, ale tu z něho zasvčelv dvě hadí hlavy. Utí-
kal pronásledován jsa od hadů, při čemž větší had men-
šímu v postupu zabraňoval Slyšel hlas: »Utec! Utec!
Hrozí nebezpečí !« Objevil se poustevník a zachránil
jej, co se hadi spolu poťCkali, do své poustevny.

Druhého dne šel Hek již o osmé hodině na fa-
kultu právnickou a předložil své dokladv. U ředitele
falailty našel přítomného bibliotekáře universitní kni-
hovny. Když Ungar slyšel přihlášku Hekovu, ujistil
ředitele, že přihlašující se student, jejž on blíže zná,
nebude fakultě k necti. Poté byl příchozí zapsán. Šel
to hned oznámiti mladé paní. Seděla u šicího stolku,
její dcera u klavíru. Paní, záříc radostí, s^ratulovala
novému právníkovi a pozvala ho, aby si sedl vedle ní.

Laskavě naň hledíc, mluvila ohebným, sladce se žali-
chocujícím hlasem. Poučovala ho, že nyni, kdy po-
stoupil na právníka, musí s« ve společnostech chovati
přiměřeněji a také se moderněji oblékati; nedostává-li
se mu něčeho, aby se důvěrně obrátil na dobromyslné
-rdce. u něhož by se mohl nadíti pomoci.

Zatím co student byl zpit krásnými slovv matči-
nými, dcera hrála na klavír ieho skladbv. Z jeho roz-
koše vytrhovaly ho disharmonické tónv, jež urážely
jeho muzikálu í sluch. Domníval se, že snad při opiso-
vání výtahu přehodil noty. Chtěl nahlédnouti do not:
avšak paní pověděla, noty že jsou správné, ale herečka
že se dopouští chvb: je prý dnes ve špatné náladě. Hek
se podíval na krásnou pianistku, zrak jejicíi se :etkal ;
krásné dítě se zapálilo do růžová, zřejmě jsouc v roz-
pacích, fiatka jí přispěchala na pomoc: žádala prv.
aby si směla vvjíti do města, což jí bylo odepřeno. Teď
však že jí matka vvcházku dovoluje. Dceři však se již
nechtělo. Matka jí svěřila vzkaz tanečnímu mistru;
tam abv se dceruška zábavou hleděla rozptýliti.

Po jejím odchodu se mladá pana zamvslila. Hek
však zmínkou o tanečním mistru vzpomněl na svůj
úkol, a vida na klavíru notový papír, požádal ho. IMaje
srdce přeplněné, komponoval veselý valčík. Paní se nu-
dila, několikrát přišla k němu vyrušujíc jej. Kdvž jí
sklad-atelské nadšení mladíkovo trvalo již dlouho, při-
pomněla mu: hudba že je půvabné zamiěstnání, ale
když se provád-í náruživě, že může býti na újmu kon-
versační slušnosti. Dobře s ním smvšlejíc upozorňuje
prý ho, že se ruesluší, aby v nadšení hudebním za-
pomněl, kde je a co se kolem něho děje. Ale Hek zřej-
mému kázáníčku dobře nerozuměl; skládal dál, až měl
šest valčíků hotových.

O II. hodině se vrátila dcera, zjevně potěšená, že
ještě mladého komponistu zastihla. Chtěla se s nim

dáti do rozhovoru, ale matka jí přikázala zaměstnání
ve vedlejším pokoji. Hek zatím, síbaťil své skladby a
chtěl se ubírati ó<3mů. Odcházeje promluvil ještě ně-
kolik slov s dicerkou; bvla mu divná nevysvětlitelná
změna v její tváři. Celý případ zanechal osten v jeho
srdci, vzpomněl na starou průpověd orakula: sladce tě
přijmou, s trpkostí odejdeš.

Kdvž přišel k svému bytu, spatřil u něho nosiče
s dvoukolvm vozíčkem. Bezděky se zarazil. Vstoupiv
do pokoje, stanul jako zkamenělv: otec stál tu v roz-
hovoru 9 bvtným. Podav synovi ruku, vvřídil mu po-
zdrav od matky a sourozenců a vytvkal mu, že matku
zarmoutik když s ostatními studentv nepřijel na prázd-
niny. Když jim tak dlouho nepsal, nedala prý manže-
lovi pokoje, dokud se nevypravil do Prahy, aby zvě-
děl, co svn dělá a k jakému se stavu odhodlal. Otec prý
doufá, že s ním svn o tom bude mkiviti nepokrytě.

Potom starv Hek vvtáhl z kapsv objemné psaní;
je prý to doporučení jistého konjsistoriálního rady
v Hradti Králové k pražském-u ředsiteli generálního
semináře; zdali je otec odevzdá, to prý závisí na tom,
jak mu svn odpoví na otázku, kterou mu naposledy
klade: »Chceš zvoliti duchovní stav či ne? Když ano,
ručí ti tento dopi^ za to, že 'budeš jistě přijat do semi-
náře a zůstaneš v Praze; kdvž ne, odjedeš se mnou
ráno do.mů.« Alěkký svn sepjal ruce, zrak se mu za-
rosil; nemohl hned odpověděti. Za chvíli podal otci
listinu, že je přijat do kursu právnického. Otec ji pře-
četl a složil do své tobolkv. Student prosil otce, abv ho
nenutil k stavu, k némuž v sobě necítí povolání; že má
náklonnost k studiím^ právnickým. »Z toho nebude
nic,« řekl otec trochu rozhněvaně, )^a je to míněni také
matčino. Prohlásil jsi se tedv rozhodně ?« Syn oři-
isvědčil. »Pojedeš tedv se mnou zítra domů!« »»Tste
mvm otcem a já vaším poslušným dítětem.««

Starý Hek nabízel svnovi peníze, abv si sel zaplatit
dliihv; si vseli prý od studentu, že rn<el aouzi. Pn.divil
se nemálo, kdvž svn vvtáhl z kufru sporitelničku a
u.kazoval mu nastřádané peníze. Do otevřeného kufru
skládal kupec hned svnovv satv se sten v, nařídil, abv si
tam; svn srovnal knihv a písemnosti: sám pak svázal
peřinv do prostěradla. Pínv kufr otec zavřel a klíč
si vzal do kapsv. Zavolal nosiče a dal věci dopraviti
do zájezdní hos<podv. Svn bvl iako v závrati: nemohl
o svémi stavu ani mvsliti. jediné, co mu tkvělo na
mvsli, bvlo přikázání: »Cti otce svého i matku svou!«
Rozloučivše se s bvtným, odešli do hospodv na oběd.

Odpokdme starv Hek, maje v méstč vvřizovaťi
své obchodní věci, vvbídl syna, chce-li vvkonati ná-
vŠtévv na rozloučenou: večer aby zase přišel. Student
si vzpomněl na sklaóbv pro tanečního mistra, které
vložil do kufru. Otec mii vvďal klíč. Kdvž svn přišel
k učiteli tance, abv předložil nově složené valčíkv, vv-
pravoval mu o návštěvě otcové a o svém nuceném id-
chodu z Prahv. Taneční mistr vvskočil a řekl: »Xe!
To nesmíte udělat! Taková hlava iako \'v protluče se
svým talentem. « Odříká-li mu otec podporu k dalším
studiím, že iebo schopnosti si za to najdou náhradu.
Zaváže-li prý se mii dodávati každ.v měsíc nové taneční
skladbv, prý on sám mu bude dávati třicet zlatvch
rocné. Mistrovi koledové prý ho žádali, abv iim po-
stoupil kusv Hekow: dostával bv od nich aspoň toíik.
jako má od něho. ^Mistrův domácí se A-^nádřil, že by
Hekovi, když by učil jeho dva svn v hudbě — tři ho-
diny tvdně — rád poskvtoval bvt. A hlavní věc: získal
prý si přízeň mladé paní, která nedopustí, aby mě]
nedostatek. Ať tedv zůstane klidně v Praze a otec ať
táhne přes horv domů.

Tato tvrdá rada nedošla souhlasu poslušného sv-
na. ^Ivslil, že by se, neposlouchaje otce a zarmucuje

Sebrané spisy Fr. VI. Heká, III. 4

matku, prohřešil proti Bohn. Taneční mistr, vida roz-
mýšlení Hekovo, připomínal zniovu podrobně mladou
paní, jak se velmi o něho zajímá. Byla by to prý pro
něho dobrá spekulace. Má jíti k ní pod záminkou, že
se jde loučiti, jistě mii nedá odejíti z Prahy. Upozor-
nil ho však, že se m-ladá paní a jejd dcera do něho za-.
dívaly a každá by ho chtěla míti pro sebe. Varoval
ho, aby neprojevoval znatelnou náklonnost na jeónu
ani na druhou stranu, pak prý může pro sebe užívati
vůně z obou růžovvch keřů a dospěti cíle : doktora práv.
OběiTba prý by znělo příjemně nazývati se paní dokto-
rovou. Hek udělal zmínku o dru K . . ., o němž mii
mladá paní vyprávěla. Takového štěstí, mínil taneční
mistr, jaké iryá dr. K . . ., by m-u nepřál. Jeho lesk je
■jen.' vnější: slaviiý právní poradce prý do-ma vypadlá
zcela jinak. Vypravoval jeho historii, jak byl, absol-
vovav filosofii, v tísni jako nvní Hek, jak si udělal
známost s l)ohatou paní. ]e\i podporou se stal dokto-
rem. Nyní doma prý je nulou a nejsužovanějším man-
želem na světě. Bezděky připadlo mladěmu s.kladate]i
na mysl, co by jej nezkušeného a poctivého mohlo stih-
nouti, zejména kdvž bv se dostal mezi dva ohně.

Touto radou světákovou nebvl odvrácen od po-
slušnosti svvch rodičů, jak bv m.ohl očekávati po-
žehnání nebes, kdvbv jednal k rodičům věrolomně a
nedbaje svých povinností k nim. Přelaskavv Bůh jistě
zařídí vše tak, abv, co s ním rodiče zamýšlejí, ač toho
nyní nechápe, dopadlo k jeho dobrému. V tomto
simyslu vvjevil své rozWdnutí tanečnímu mistrovi,
který ho již dále nepřemlouval. Zapsal si jeho adresu,
kd3'by si chtěl objednati hudební skladby, dal mu pět
zlatvch odměny a přál mu štěstí. Když se student
vracel do hospody kolem domu známé paní, pojala ho
hrůza. Nyní prohledl a pochopil sen o dvou hadech
na horské Louce a o poustevníku, svém zachránci. Byl

to jeho otec. Vstoupil do blízkého chrámu a dekoval
Všemohoucímu za zázračné zachránění a byl v srdci
vekni povznesen.

V hospodě již zastihl otce. Povečeřevše rozmlou-
vali spolu důvěrně. V noci se student ve snu viděl
s matkou před zelenvm křem. Bvl to týž keř, u něhož
matka padla do tůně potoka. Probudiv se, byl tímto
snem \-elmi potěšen. Byla to poslední noc, kterou Hek
uzavřel první období svého ži\-ota. Vvcházel druhý
den ze života studentského óo živo^ta občanského.*)

II.

Hek, proživ devět let v Praze, šest v klášteře, tři
na filosofii v městě, octl se v domovině. Šlo mu na
dvacátý rok. Matka se radovala z jeho vzrůstu
i z jeho zdravého vzezření. Bylo jí jen úzko, když sly-
šela čísti krásné vysvědčení o dokonaném kursu filo-
sofickém na universitě v Praze: bála se, že domvšlivá
■filosofie často duchti pravé křesťanské prostotv iest
na odpor. Ale když syn zpíval její zbožné písné s ní,
když ji několik kapitol Písma citoval nazpamět, když
na něm viděla zbožného ducha, jejž on si uvedl ve
shodu s Komenským a Xovvm zákonem, byla uklid-
něna a nazývala jej svvm- milým synem.

*) Ke konci (na str. 136. rkpsu) napsal si Hek: Ende meiner
ersten Lebensperiode. Geschrieben zu Niesky im Monath Márz
.846. F. W. H.

Prahu opouštěl Hek asi koncem září 1788. Je to zrejmo
z dalšího vypravování Hekova. Po biřmování v Opočně, bylo
prý mu právě dvacet let Cetr. 52 n.). Toho věku dosáhl 11. dubna
1789.

Další odstavec je v Hekově rukopise označen: »Fortsetzung
meines Lebenslauies«. Vylíčení dalšího života Hekova je
psáno do nového sešitu rukopisného. První stránka má pokra-
čující číslo stránek (138) a nové (i); následující pak již jeq
nové stránkování (2, 3 atd.).

Xáš filosof účastnil se také biřmování, jež se ko-
nalo v blízkém, městečku Opočně. Hrnulv se k němu
davv lidn ze sousedních dominií: chtelv viděti biskupa.
Našemu osvícenému studentovi, kdvž viděl biskupa
v nádherném ustrojení a obřadném velkém! průvodu
kněžském, tanul na mvsli rozďíl mezi chudobou Krista
ukřižovaného a mezi touto nádherou v stříbře, zlatě,
perlách a drahvch kamenech, jak se jevilv zejména
■na biskupské inftili. Po přijatém biřmování, j,ež Hek
velmi zevrubně popisuje, odebral se s kmotrem^ k soše
Pannv Marie, nádherně \Tzdobené, a modlili se sedm
Otčenášů a Zdrávasů na poděkování za neomvlnou mi-
lost. Dcma si otec i matka dali vše podrobně vypra-
vovati; matku zarazilo, že si obral jmiéno Alois, že
t(3 je prý jesuitskv svatý. O řádu jesuitském, mluvila
jen s rozhořčením, poněvadž ó něm -mnoho slyšela,
mnoho viděla a mnoho zakusila: říkala docela, že uží-
vají nejhorších prostředků, nic že není tak neblahého,
aby to jejich ruce nežehnalv, nic tak kletbv i zavržení
hodného, abv to jejich ústa neprohlásila za svaté. Toto
mínění matčino zapustilo kořenv v mysli svnově a
osvědčilo se pozdějšími jeho zkušenostmi.

Hek si dával do pořádku knihovnu. ChKjdili k němu
mnozí okolní faráři jednak ze všetečnosti, jednak al)v
se přesvědči lii, nemá-li něco kacířského, ač tehdy ještě
trvalo josefínské období. Navštívil ho také jeden bo-
hatý farář, jemn.v světák dvojaké povahv. přizpůsobený
ve smvšlení, proslulý svou výmluvností. Mezi vzdě-
lanci filosofoval v duchu moderní filosofie, prostým
hlásal sebezapření a utěšoval je odměnou po smrti
v nebi. Na studentovi Hekovi opatrně vvzvídal jeho
sm-všlení a ptal se. proč nechce jíti do semináře. Líčil
mu výhodv duchovního stavu hned se stanoviska
hmotného', hned ideálního, jak vznešeně může půsol)iti
onezi lidem; uváděl důvody sofistické stejně jako dů-

vod v v pravém duchu Kristově. Matka, jež slyšela tyto
výklady, po ieho odchodil zapěla píseň ze zpěvníku
českobratrského o boží pomoci při přemáhání poku-
šitele. Hrubšího rázu pokušitel přišel ještě téhož dne
v podobě vvmluvného žebravého mnicha, který uměl
dobře vábiti z oveček příspěvky pro svůj řád. O před-
nostech duchovního stavu mluvil v duchu temného
středověku: kněz u oltáře má prv přednost i před sa-
mou Pannou Marií: Maria prý porodila jen jednotí,
ale kněz že rodí denně svna božího při oběti mše; ba
zmůže prý i na Pánti Bohti tolik, že při konsekraci
hostie Bůh je v rukou knězových a musí v sebe pře-
tvořiti vystavenou hostii. Matka mu již v tomto rou-
havém plácání nedala domluviti : rychle ho odbvla dár-
kem. \'y stoupení těchto dvou kněží na ni účinkovalo
tak, že si je pod.robně zapsala do svého deníku: ten
deník zdědil později její syn a vypsal z něho, co se
tvkalo jeho. S rozhořčením vykládala o těchto dvou
návštěvách svému choti.

Františkovi bylo právě dvacet let; bylo nutno roz-
hodnouti se pro nějaké hmotné postavení. Na řemeslo
byl již stár; kromě toho by asi sotva bvl který mistr
přijal studovaného učedníka. ]\Iatka radila dráhu
úřední. Z komory přinesla starou českou knihu*) a
čtla z ní otci nemálo se divícímu místo, kde bylo psáno
o významu úředníka vskutku křesťanského, jak je to

*; O knize podávám zde doslovně poznámku Hekovu:
Anmerkiing. Es war: Johann Habro\van5ki's Verhandlungen mit
dem Brúderbischof Lucas zu Jungbunzlau vom Jahre 1496
fortgesetzt bis zum Jahre 1542 uber die Umtriebe der abtrún-
nigen Brúder. Dieses schátzbare Buch hab ich eben von meiner
Mutter geerbt, es ist mir aber leider nebst mehreren Werken
der alten bohm. Briider bei dem groBen Brande 1806 mit ver-
brannt. In dem vierten Bandě der bohm. Foiianten, die im
Archiv zu Herrnhut aufbqwahrt werden, wurden Auszúge aus
diesem. Buche gefunden.«

ctihodná osoba a cenný dar boží pro věrný lid. Může
prý konati mnoho dobrého a mnohému zlu zabrániti
jak u vládnoucích, tak u ovládaných. To se ve spise
podrobněji doličuje. Otec knihu prohlížel, četl některá
místa pozorně a "potom ji podal matce pravě: »Ie to
sice pikartská kniha, ale obsahuje leckteré dobré na-
učení a pravdu. «

Po několika dnech vzal otec Františka do Opočna,
aby tam vstoupil za praktikanta do vrchnostenského
úřadu. Alladý Hek, prozatímně přijatý na zkoušku na
šest neděl, bvl přidělen vrchnímu, velmi zbožnému
muži. Jeho pokoj byl ověšen obrazy svatých, ktervm
se klaněl. Před spaním se modlil růženec a všichni
domácí i Hek s ním. V opočenském bohatém klášteře
benediktinském meškával na bohoslužbách i při pře-
rozmanitvch příležitostech. Za zvláštní čest si po-
kládal, že byl nazýván otcem kláštera, I vlastního syna
tam dal. Hek jako praktikant byl vvbíénut, aby ho tam
po každé doprovázel. S počáticu tam chodil, jakkoli
nerad, ale později .se proti tomu vzepřelo jeho svě-
domí; nechtěl již dále provozovati rouhavé pokrytectví.
Vrchní v něsm proto viděl špatného křesťana; svěřil ho
převorovi, aby ho obrátil. Poněvadž se mu to nepoda-
řilo, vrchní ho uznal za neschopného a po šesti nedělích
jej propustil. Otec se na to hněval, že syn mohl hráti
klášterní komedii dále, ale matka usoudila, že není
vůle boží, aby se syn stal úředníkem. Starý Hek vzal
tedy studovaného syna do učení na kupectví.

Jednou byl František s matkou v zahradě. Po-
hlížeje na stromy, bezděky si prováděl přirovnání
stromu k lidskému životu, zejména svému. Připadal
si, že je ještě planvm stromem, který n;ese plody k ni-
čemu. Umiňoval si, že se stane stromem ušlechtilým,
jinou bytostí, která by šířila zdar a požehnání boží.
IMatčino vychování a poučování za mladu, její písně —

to že budou zušlechťující vroubv na ieho planém stro-
mu. Jeho duch musí se obohatiti skutky. Zbožná ro-
dička, postřehši nadšení svnovo, byla rozradostněna
jeho vyšším odhodláním a utvrzovala jej, až do té dobv
vždv slabého v podobných odhodláních, v jeho zámě-
rech. Rozváděla podrobněji srovnání života, zej-ména
náboženského, s plavbou po moři, s nadějí plavcovou,
že se, doplaví krásn-ého břehu, ale také se strachem,
že bouře uvrhne jeho lod do propasti vln a na úskalí.
Po bouři nastává často dlouhá utišení větrů, které
plavce nutí k nudné nečinn^osti, končila matka své ze-
vrul>né přirovnání*) — u člověka je právě tak nebez-
j>ečná záliba v sladké nečinnosti, kterou se klade zá-
klad k duševní lenosti a netečnosti. Člověk churaví du-
ševně, aniž si toho je vědom, aniž to cítí. Zejména ne-
slýchává hlasu ducha božího. Hek na to navazuje delší
nábožné rozjímání. Syn si vzal ^matčino poučení
k srdci.

»Učil jsem se obchodnímu vědění, a poněvadž mi
při tomto zaměstnání přece zbývalo času, věnoval jseiT!
volné hodiny česiké literatuře. Jsa seznámen s kla-
sickou literaturou starvch Českých bratří, byl jsem
v oné době vítaným zjevem v kroužku spisovatelů,
kteří velmi měli na srdci, abv literaturu skoro dvě stě
let ležící v úpadku opět vzkřísili, jak známo, byla česká
řeč Bratřími tak pěstována, že se ještě podnes toto ob-
dobí nazývá zlatým věkem české literaturv a nesčetné
spisy**) u učenců neustále požívají veliké vážnosti.
Zvěčnělý císař Josef, jakož i jeho nástupce Leopold
zřídili stolice české literatury na domácích univer-

^) Toto srovnání matce asi utkvělo v mysH ze čtení bratr-
ských knih. Lod na moři bývá tam oblíbené srovnání zejména
s církví bratrskou.

**) Jesuita Koniáš honosil se tím, že vlastní rukou spálil
40 tisíc knih. A on nebyl přece jediným jesuitou! Pozn. Hekova.

í6

sitách;*) utvořilo se i několik spolků, aby s rozvije -
nim literatury zároveň povznášely mravnost, taK velmi
pokleslou. ""*) To vše se mi líbilo, že jsem se k většině

*) Stolice české řeči a literatury byly zřízeny na vojen-
ské akademii v Novem městé za \'ídní od jejího založení (1752),
na vojenské inženýrské škole ve \ idni r. 1754, na universitě
vídeňské i775> na Tereziánské rytířské akademii 1784, na uni-
versitě pražské začalo se učení české řeči a l.terature až 13.
března 1793-

**) Zušlechťovati mravy zároveň se snahou o povznesení
české řeči a literatur}- uvádí 2.a důvod své žádosti o povolení
koncese divadelní v únoru 1786 společnost herců a vlastenec-
kých měšťanů — v pozdější »Boudě« na \'áclavském náměstí
(»chtí k zdokonalení a rozšíření české řeči přispívati, srdce
a mravy domácích Čechů zušlechtovati«). Srovn. Liter. čes. XIX.
stol., I. díl (2. vyd.), str. 438 n. v článku J. ]\Iáchala.

Snad se zmínka Hekova — bohužel příliš stručná a ne-
určitá — týká spolku mladších spisovatelů českých, o němž píše
Ant. Rybička v biografii \'. M. Kramériusa — Přední křisitelé,
str. 24. Koncem X\TI1. století — přesněji asi kolem r. 1790
— sjednotili se působením a vedením Šeb. Hněvkovského stu-
dující všech fakult v Praze na podporu a šíření českých knih;
ve zkušeném Kramériusovi měli svého rádce a pomocníka.
\' poznámce 25 na str. 36 jmenuje Rybička mezi členy také
Vr. Irleka. Tento studentský spolek byl doplňkem a obdobou
»Společnosti české« několika obrozenských spisovatelů (patřili
k ní Pelcl, Dobrovský, F. F. Procházka, Bob. Dlabač, Kramé-
rius a j.), kteří chtěli vydávat archovou přílohu »Hlasatel
literatury české« ke »Kramériusovým Vlastenským novinám«.
Jiná společnost byla zaražena na vydávání velikého slovníka
českoněmeckého, ale policií zakázána. Snad Hek míní i český
spolek básnický, jenž za vedení Ant. Jar. Puchmajera vydával
»Sebrání básní a zpěvů« : I. svazek, vyšlý r. 1795, přinesl i He-
kovy příspěvky; 11. svazku náš dobrušský buditel oďcibral 5
exemplářů. Jistě přenáší Hek do starší doby pokusy mezi vla-
stenci českými o založení společnosti, která se později uskuteč-
nila v zlatící české. — Podobné společnosti zakládány i na
Slovensku; v Prešpurce »Institutum čili ústav řeči a literatury
českoslovanské« z r. 1803; »Společnost učená« ve Šťávnici od
1810. mezi jejímiž členy byli také Cechové Ant. Marek a Jos.
Lib. Ziegler; Ziegler, jenž byl napřed kaplanem dobrušským,

takových spolků připojil a iim poskvtoval písemných
příspěvků. \^ycházely v Cechách, v Uhrách, na Mo-
ravě, ba i ve Vídni české časopisv: iá jsem se všech
účastnil a byl jejich pilnvm spolupracovníkem. Mé
články byly populární a přiměřené duchu tehdejší doby.
Jest však \sob€lil>é mvsli lidské nebez,pečno, když člověk
bývá často a mnoho chválen, ježto se právě tím. zatla-
čuje s pravé qesty a uvádí do takového postavení, kde
pučí sebeláska a svádí k marnivvm záměrům. Tak
bylo i se mnou. Pochvala mým spisům vzdávaná byla
pro mne lichotivá a půvabná, a kdvž jsem četl v jedné
recensi, »jak se toho lituje, že se obírám jenom věcmi
nižších tříd lidových«, nabyl jsem mysli vstoupiti
v obor vyššího vzdělaného světa. Byloť osvícené jose-
fínské století, kdv bylo módou, jemným vtipem dělati
směšnými viditelné pošetilosti lidské a předsudky sta-
rého šedivého pravěku protahovati vochlí. Oddával
jsem se tedy tomuto směru tím ochotněji, čím častěji
mi živá obrazivost líčila jako v jasném světle tu ně-
jakou Abderu, tam Dona Quixota, tu velikou swiftov-
skou kobylu, vedle mistra Pan^Iose voltairského Can-
dida.*) Toto spisovatelství mi vyneslo tolik, že jsem

mohl k jejímu členství pohnouti také zámožného kupce Heká.
O pokusech o zaražení českých společností na podporu čeřké
literatury srovn. K. Tief trunk, Dějiny Matice České, v Praze
1881, str. I n. Bezpochj^by má tu Hek také na mysli i Ústav
Jana Xep. Hromádky, jenž vydával \'ídeňské novmy a jejich
přílohu »Prvotiny pěkných umění«.

*) Naráží se tu na nejznámější díla satirická, jež Hek
patrně dobře znal.

Román »Die Abderiten« (z r. 1774) od Christ, Mart. Wie-
landa ; je nazván od Abdery, řecké osady v Thrakii, jež měla
u Řeků pověst asi našeho Kocourkova; ovšem básník tu líčí chyby
a zpozdilost svého německého prostředí.

Don Quixot, známý hrdina nejslavnějšího stejnojmenného
románu španělského spisovatele Miguela Cervantesa (+ 1616).

Swiftovská kobyla je narážka na hlavni dílo velikého

sehnal slušný kapitál k založení budoucího kupeckého
postavení.«

Otec pomýšlel na to, abv svna vvhodně oženil. Čl-
enil mu několik návrhů, vykládal výhody jejich; ježto
se zakládaly jen na bohatství a vnějším lesku rodin,
syn le zamítal, jsa si vědom, že bohatství a vnější lesk
nečiní člověka ještě šťastným. Syn chtěl zůstati ještě
svoboden. To se však otci nelíbilo; naléhal urputněji
na syna, ukazuje na důležité důvody; František však
trval pevně při svém rozhodnutí, třebaže se k nim otec
za několik dní vracel. Rázně si vvžádal. aby nehvl
nucen do stavu, kde bv mu kynul život neradostnv a
nespokojený. Pohrozil, bude-li otec vážně při svých
plánech trvati, že bv mu bvlo milejší vrátiti se do
Prahy a věnovati se úplniě literatuře a hudbě, z čehož
zamvšlel slušně žíti. Matka, která by ,si /l:»yla rozhod-
nutí synovo, že se vzdálí z domova, -pokládala za těž-
kou ránu, jala se znenáhla působiti na manžela, abv
od svých plánů u^pustil.

Bystré oko matčino brzo postřehlo, že František
rád chodívá kolem domu jisté skromné, zbožné rodiny
— Ježkovy*) a s dcerou Marianou se zálibou hovo-
řívá. Věděla také, že toto děvče pochází z rodinv kdvsi
českobratrské. Matka jim byla proto nakloněna, ale
otcovi byli podezřelí jako pikardi a zle o nich s-mýšlel.
Věděl i, že rodina není bohatá. Matka, ujistivši se
jednou v zahradě o náklonnosti svnově k Marianě

anglického satirika Jonathana Swifta (1667 — 1745) »Gulliverovy
cesty«; ve IV. díle tohoto satirického románu přichází GuUiver
do země učených koní.

jMistr Panglos Cle Docteur Panglosse) je postava nejpro-
slavenějšího filosof icko-satirického románu Voltairova »Can''
dide«, nazvaného podle hlavního hrdiny. Román ten vyšel 1759.

*) Hek píše »Jeschkische Familie«.

Ježkově, obávala se od otce silného odporu. Rozhod-
nuti ponechala Bohu.

V této době dostal Hek z Prahv od známého ta-
nečniho mistra objednávku nových valčiků, menuetů
a polonéz. Odevzdal je brz}' a přidal k nim i jiné. Do-
stal za to šest dukátů. Za nedlouho přišla mu z Brna
nabídka, abv jakési duchovni dilo přeložil do češtin}'.
I té práce se podjal s radostí a chutí. Kdvž bvl s pře-
kladem hotov, odjel osobně rukopis odevzdati. Bv'
v Brně od nakladatele laskavě přijat a požádán, abv
u něho několik dní pobyl jako host. Nakladatel jej
seznámil s kapelníkem tamějŠího divadla. Ten Re-
kovi vvpravoval, kterak od něho naléhavě žádají, abv
dával jakousi starou operu, od mnoha let neprovozo-
vanou; hudba však že je v několika áriích docela ne-
vkusná. Hek byl pro pěknv text operv ochoten znovu
zpracovati zastaralé árie. Ve třech dnech byla práce
provedena k velmi veliké radosti ředitele hudby. Xa vý-
věsných oznámeních pak bvlo tučnvm tiskem ozná-
meno, že opera byla od českého skladatele, právě
v Brně pobývajícího, v moderním duchu při některvch
zastaralých áriích opravena. Pomohlo to také, že bvlo
divadlo nabito. Druhého dne se kapelník odměnil He-
kovi dvaceti zlatými; pohostiný nakladatel pak mu dal
při odchodu dvacet dukátů honoráře. To ovšem daleko
převýšilo Veškeré očekávání mladistvého skladatele.
Koupil matce pěkný čepec a hedvábný šátek, otci pak
rákosku pobitou stříbrnými ozdobami. Doma způsobil
rodičům velikou radost.

Za nepřítomnosti synov}' se matka snažila získati
manžela, aby neodporoval synově náklonnosti. Dosáhla
konečně jeho svolení. Otec chtěl svna přek:\-apiti. Ted-
noho dne se odebral k rodičům synovy vyvolené a pro-
jednal vše. Mladý Hek sedel právě u psacího stolku,
když k němu vstoupil strvc jeho milé a prosil ho, aby

s ním sel na príiemnoit návštěvu. Vedl ho óo domu
nevěstina. Hek ustrnul, kdvž ve světnici uzřel otce
vedle otce nevěstina a u vedlejšího stolu městkého pí-
saře se dvěma svědky. Ženich bvl pozván, aby také při-
sedl v rohu k stolu, k němuž bvla přivedena otcem
Hekovým i nevěsta. ^Městský písař předčítal nahlas
uzavřenou Sivatební smlouvu, a ta bvla potom pode-
psána od obojích rodičů, svědků i písaře městskéno.
Po třech nedělích byla svatba.*)

Otec postoupil syUíOvi za jisté odsitupné obchod:
synovi zbylo ještě několik set na hotovosti. Pražský
obchodník L. H., s nímž se seznámil po příhodě v ne-

'•; U rodině Ježkově — aspoň Hek je pokládal asi za
předky své ženy — nacházím zápis Hekův v jteřinom sešitku
Hekových zápisníků podle záznamů ze staré postily boleslavské:
\'ystěhovali se pro viru, ale zase se vrátili do Cech a usadili se
v Ohnišově na Opočensku. Potomek Jíry Ježka, o němž si nás
spisovatel napřed připsal poznámku s datem 1Ó57, Martin Je-
žek, byl pronásledován od jesuitů. Jeden jesuita prý mu dal
kamenem do hlav}', a když zůstal ležet omráčen, oběsili ho
a odešli. Ale bratří to viděli a odřízli ho.

O rodičích Hekovy manželky nacházím v pozůstalosti spi-
sovatelově zápis s názvem »Nekrolog«. Otec, ctihodný Antonín
Ježek, umřel v stáří svého věku 73 let dne 8. října 1815. Matka
Terezie, rozená Archlcbova, zemřela dne 27. ledna 1818 u věku
62 let. Dcera Marie (t. j. chct Hekova) 2. června 1821 u věku
48 let. Její sestra Anna 23. listopadu 1824.

Tento výtah rodinný byl patrně pořízen za tím účelem, aby
se jím Hek domáhal dědictví po Jos. Ježkovi, děkanovi kyšper-
ském na odpočinku. Byl to patrně blízký příbuzný Hekovy žemy.
Ale darovacím listem z i. září 1845 děkan Jos. Ježek věnoval
všecko své jmění své hospodyni Barboře Novotné.

Hekovy choti Marie týká se ještě jedna listina, dochovaná
v pozůstalosti mužově. Je to německý cestovní pas, vydaný »fůr
die Frau Maria Hóckin, Handelsfrau und Kaufmenin«, ze dne
16. května 1806. Ona sama se podepsala: !Maria Hekin, Byl jí
vydán, aby po požáru v Dobrušce — je podrobně vypsán dále
— mohla v obchodních věcech jezditi do Vídně. \' cestovním
pase je udán její věk na 33 let. Jej i podoba je tam popsána

niocnici u Milosrdnvch. poskvtl mu úplnv úvěr. takže
mohl obchod značně rozšířiti. Mladý Hek mohl se n\'ní
pokládati za nejšťastněišího člověka; mělť ženu p<jdie
svého srdce, byl rozhlášeným kupcem, byl bohat, měl
světský lesk vněiší, bvl oblíbenvm spisovatelem a k to-
mu i hudebním skladatelem. Zůstal ve s\-ěm smýšlení,
iako bvl dříve : s matkou zpívával písně a chtěl kráčeti
po cestách božích. Ale po delší době kroutila matka
nad chováním svnovým povážlivě hlavou a zpívala va-
rovnou pís-eň »Kdo myslí, že stojí pevně. hled. aby ne-
klesl«. Svn ii zpíval s matkou, aniž pomvšlel na to, že
bv u něho mohla nastati taková změna. Brzv stih!
všeckv zármutek.

Otec si stěžoval na nával v krve do prsou, na tlu-
čení srdce, na obtížné dvchání. fiatka zkoušela do-
mácí prostředkv. Kdvž nepomáhalv. bvl zavolán lé-
kař: ten předepsal lektvar asi ze šiestnácti součástí,
zejména pak často pouštěl nemocnémfu žilou, až ubý-
váním krve omdléval, dělala se mu tma před očima a
chladl. Jednou upadl v dlouhv spánek. Lékař tesil, že
již bude dobře. Ale zrcátko přiložené k ústům a k nosu
svna poučilo, že nemocný zesnul. Lékařská pomoc inu
asi pomohla na věčnost dříve, nežli ho chtěl p^Dvohti
Pán. Pozůstalv svn napsal při této příležitosti rozjí-
mání, co má křesťan při provázení mrtvého m^^sliti.
Tam byla rozvinuta mvšlenka. že jen ten může pomv-
šleti na vítězství v Kristu, kdo setrvá až do konce
pevně na cestě Páně: kde toho není, tu že je naděje
v blaženost nejistá. Censor prohlásil tuto větu za hu-
sitskou: hříšník, mínil censor, může prv i do posled-
ního dechu setrvati při hříchu, a přece může absolucí

takto: \'eiiké postavy, podlouhlého obličeje, černých vlasů,
modrých očí, malého nosu.« Podepsán: František Archleb,
purkmistr. Piitrně strýc paní Hekové,

katolického kněze dtosáhnouti s-pásv; a kdyby se dost:il
i do očisitce, může prý z něho obnovovanými mšemi
býti osYtobozeji.

Po smrti manželově přála si také matka býti zplo-
štěna starostí o domácn )st a o polní hospodářství.
Hek přejal tedy své dědictví a matce zajistil jako
vděčný syn^ bezstarostný žiyot výměnkářskv. Bvl nu-
cen přibrati si do domu více lidí ku práci při hospo-
dářství i při obchodu.

Tehdy zemřel v Dobrušce starv, ode všech ctěný
purkmistr. Při obsazování toho místa připadla vět-
šina hlasů mladému Hekovi. Deputaci, která mu to
pi-išla oznámiti a jíratul^ovati mu, se však zvolený vy-
jádřil, že hodnosti té nemůže přijmouti; vymlouval se,
že je pro tak důležitý a důstojný úřad ještě mlád. Ná-
mitky, že mu A'e formálních věcech bude nápomocen
městský písař, v jiných zkušení členové městské rady,
vyvrátil: zle prý s takovou obcí, v které by předsta-
vený byl pouhou loutkou cizí vůle. Divíc se opustila
ho deputace radv. Celé město nemohlo pochopiti to-
hoto rozhodnutí; byloť starostenství lUejvyšši touhou
mnohých, třeba k němu neměli schopností. Téhož roku
zamítl Hek také uprázdněné místo radního, na něž oyl
zvolen. Mastní příčinu jim odmítající kandidát ani
při této příležitosti nepověděl. TTyedl ji však ve svvch
pamětech: bvlo žádáno zákonitě, že představený obce
má býti muž zbožný v duchu římské církve a podle
jejích obyčejů. To jest představený byl nucen nejen
při církevních službách božích býti přítomen na místě
u oltáře mu vykázaném, nýbrž i z úřední povinnosti
připojovati se k procesím a v tom býti lidu pobáda-
jícím příkladem; musil častěji choditi k zpovědi, ze-
jména na Zelený čtvrtek ku přijímání, a podobně při
jinjxh ceremoniích církevních. To se však příčilo Ile-
kovu svědomí; nechtěl pod maskou zbožnosti býti ni-

6.^

čemnvm pokrytcem a lid klamati hanebnou přetvář-
kou; nadto nedopouštělo jeho svěďomí, aby se rouhal,
když by prováděl pobožnůstkářstvi, které odporuje
duchu a pravdě učení Kristova. Chtěl se věrně a upřím-
ně stvkati s Pánem a choditi před ním v pravdě.

Jmění Hekova bohatě přibývalo. Požíval důvěry
lidu a Bůh mu žehnal. Nakoupil polí, luk i zahrad;
zahrady upravoval velkým nákladem a snažil se při
nich spojovati krásné 5 užitečnvm. Jeho milá choť byla
dobrá, zbožná duše, uměla udržovati pořádek v do-
mácnosti, dovedla dáti i v polním hospodářství ne-
jednu dobrou radu. Byla vzorem ženskvch ctností,
skutečnou ozdobou domu a Hekovou největší radostí
na světě po Pánu.

Ale uprustřed tohoto tak nádherně lesklého ži-
vota bývalo Hekovi často úzko. Viděl i na matce, že
nebývá tak veselá jako dříve; častěji opakovala píseň
»Kdo mvslí, že pevně stojí«; ale svn nezpíval již s ní,
což ji velice zarmucovalo. Se snachou žila v nejlepší
shodě, ráda jí bwala radou i pomocí. Tím se štěstí
kupcovo velmi zvvšovalo. A také ji povolal brzy Bůh
z jejich středil. Před smrtí probíral s ní svn nábožná
rozjímání. Její umírání působilo na něho mocnvm
dojmem. Později mu bylo útěchou, že se matka nedo-
žila toho, co na něho uvalila ruka Páně.

»Fran€0uzská revoluce se za této doby šířila víc
a více. Tejí spisv. ohnivě chrlící mvšlenku bezuzdné
svobody, vnikaly i do nejodlehlejších zemí; čím více
a čím důrazněji bylv zakazovánv, tím horlivěji byly
ode všech hledány a tím chtivěji se čítaly. Z vědecké
snahy chtěl jsem se seznámiti s jejich tendencí; |iž
dříve se m.ému vkusu zamlouvala francouzská litera-
tura. \^edle toho čítal jsem beletristické spisv všech
národů evropských, zejména však líčení doby sou-
časné; rád jsem si srovnával doby jindy a nyní a uva-

žov-al o tom. V mém nitru se vvvinul republikánsiký
smysl, kterv mě přeměnil ve svetoobčana a A^zbudil ve
mně mocnou snahu po soudobé svobodě jak duchovní,
tak tělesné. Než ani při nejkrásnějším vvobrazení fan-
tasie nenacházel jsem uklidnění: bvlo mi s mnohvmi
pochvbnostmi tvrdíě bojovati, takže jsem ěastěji bvl
starostliv o své spasení. AIůj spánek bvl neklidný a
nejednou jsem ve snách \'iáé\ svou dobrou matku nade
mnou slzeti a proto jsem. v vtržen bvv ze spaní, mnoho
a hořce musil plakati. Tu vvhkdal jsem opět svého sta-
rého arciučitele Amose Komenského, čítal chtivě
Novv zákon, čímž mé sevřené srdce bylo opět přive-
deno k milému Spasiteli, že modlíc se vzdvchalb a pra-
vilo: »Pane. jsi posud mvm Spasitelem? Jsem ještě
skutečně Tvvm dobrým dítětem a hoden Tvé milosti ?«
Ale vše to bvl mrak bez deště: svět mě bohužel poutal
příliš pevně: čtením rationalistických spisů a vzdělá-
A^áním v kantské, potom heg^elské filosofii v\i;vořil
jsem ze sebe Laodiceana. kterv nebvl ani horký ani
studenv.«*)

»Jistým článkem Hallského Literárního časopisu
bvv podnícen, jal jsem se důvěrně si dopisovat s dr.
C. F. Bahrtem.**) proslulým tehdv mezi učenci, a přál

*) Narážka na list Laodicej skvrn, který se přičítá sv. Pavlu.
Laodicea (Laodikeia) byla tehílj- jednou ze sedmi křesfanskych
obcí asijských. \' uvedeném listu Pavlově se biskupu této obce
vytýká vlažnost u víře; není prý ani horký ani studený. Jméno
Laodikeia mělo několik měst v Malé Asii a v Sýrii. Zde mí-
něno Laodikeia ve Frygii nad Lýkem, nyní nazvaná Eski Hisár.

**) Bahrdt Karl Friedrich, protestantský theolog, rozkři-
čený svou svobodomyslností i nerzřizeným životem. Měnil své
názory náboženské; jeho racionalismus náboženský vybočoval
v příkrý naturalismus. Jako profesor filosofie a biblických
starožitností v Giessenu mluvil a psal proti ustáleným naukám
křesfanskvm a byl proto 1775 z úřadu propuštěn. Podobně byl
po čtyřech letech zbaven úřadu generálního superintendenta pro

6.S

i-sem si. abych byl jeho zprostředkováním přijat za
člena německé »Union« v Halle. Ale brzy potom mi
přišlo anonymní psaní, v němž isem byl před drem
Bahrtem důtklívě varován; octl se tehdy pro posměš-
nv spis o náboženském ediktu v přísném vyšetřování.
Uposlechl jsem ochotné radv nejmenovaného přítele:
ale má zvrácená mysl se při tom nepolepšila. Klonť.
jsem se k indiferentismu, byl jsem nejvýš snášelivy
muž ve smy^slu světském, podJe formy tehdejšího
ducha doby; při tom však bez klidu a bez uspokojení,
^lilý Spasitel objevoval se často přede dveřmi mého
srdce a tloukl; ale já nechtěl zcela upřímně slyšeti jeho
hlas; neboť mé srdce bylo zatvrzelé a pro svět pevně
zaujato. Takto jsem se nemohl miilému Spasiteli lí-
biti. Měl jsem se státi chudvm a bídným, malým a po-
níženým. Tak to chtěl milý Pán a tak se i stalo. «*)

III.

Dne 6. května 1806 přivezl Hekovi těžce rialožet
vůz bohaté zboží z Terstu. Xáš kupec by

své rozpory s ustáleným učením své církve a pro svou hašteři-
vost. Žil potom v Halle a živil se přednáškami o filosofii,
rétorice a starověkých spisovatelích. Xa konec provozoval po-
horšlivými způsobem živnost hostinskou. Když byl r. 1788 proti
němu vydán pruský náboženský edikt, napsal »Das Religions-
edict. Ein Lustspiel«, 1789 a dostal za to rok pevnostního ža-
láře. Jako spisovatel byl plodný a populární; psal i romány.
Srovn. o něm Allgem. Deutsche Biographie I., 772 n. Bahrdtův
spis » System der moralischen Religion« četl Hek již na filosofii
v Praze. Píše o něm, že jej četl chtivě, ale že ho nedovedl roze-
hřáti. ■ — Podle zmínky o Bahrdtovi bylo by se vše udalo před
r. 1792, kdy Bahrdt zemřel.

*) Po straně připsáno: »Bis hieher nach Niski eingeschickt
an Bruder Karl Gottlieb Kretschmer im Briiderhaus von Buch-
wald aus den 3ten August i846.«

Sebrané spisy Fr. VI. Heká, III, 5

zaměstnán jarním setím, jež se toho roku trvaiyihi
dešti v dul)nu zpozdilo. Druhého dine bylo mu doDra-
veno rozmanité zboží na dvou vozech, na jednom
z Prahy, na druhém z Vídně. Zboží ze všech tří voiů
bylo zatím pro pilné práce polní složeno na dvoře,
z terstského vozu asi deset centů oleje, tři sudy ler-
pentýnu a sud lihu v dome u diveří do sklepa. Osmého
května přijeli si kupci z okolí, abv si odvezli z přele-
zeného zboží, co pro sebe zakoupili. Hek je žádal, aby
přijeli pozej'tří, -protože dnes chce dokončiti polní práce
a potom teprve převzíti a roztříditi zboží. Spokojili
se tím, zaplatili si jen zboží napřed, aby nemusili pe-
níze — několik set — odnášeti nazpět domů.

Xa druhý den odešel Hek s delníkv ještě za sví-
tání na pole, abv dopoledne dokončili práce: odpoledne
pak chtěl uložiti zboží do skladišť. Bvlo v těch dnech
veliké horko, Q. května pak bo.uře. O Q. hodině ozvalo
.se zvonění na poplach z města. Pohlédli k městu a
spatřili hustý kouř vycházeti z předměstí: kouř byl
prudkvm větrem zmítán u A'íru. Hek chvátal k požáru.
Požár vznikl v podkrovní světničce jistéhO' úředního
posla. Ten si byl chystal snídani, pskáčsk s máslera
položil na řeřavé uhlí, máslo se zapálilo, oheň oak pře-
letěl ze světničkv na střechu. Posel sebral ze svvch
věcí, co mohl, a utekl. Kdvž zavznělo zvonění na po-
plach, vyběhla na jiném předměstí žena, která právě
vymetala pec rozpálenou k pečení chleba namočeným
věchtem slámy: v leknutí nepozorovala, že vzala vě-
chet s sebou a na něm řeřavé uhlíky. Od nich chytilv
na dvoře v3^práhlé třísky šindelové a roští. Vítr za-
nášel plameny po jejím stavení a na sousední domek.
Nyná bylo město se dvou stran v nebezpečí požáru.

»Pospíchal jsem domů, dal jsem z poschodí důle-
žitější věci snésti do přízemi, jež bylo klenuté a zdálo

se před ohněm bezpečné; mnozí dobři lidé ze soused-
ství přispěchali mi na pomoc. Má krásná knihovna,
skládající se z 3284 svazků, byla většinou odnesena
do sklepa, jakož i znamenitá sbírka hudebnin. Krásně
pianoforte. dvojí kremonské housle, dvojí altoviolv a
violoncello, nedávno za QO zlatých koupené, bylv po-
staveny do kuchvně, kam má zena dala snésti peřiny,
prádlo a šatstvo. V pokoji, v komoře i v obchodní míst-
nosti zůstalo vše státi, ježto jsem je pokládal za bez-
pečné před ohněm. Nyní zavznělo žalostné volání, že
hoří věž radniční, a netrv^alo dlouho, její báň, uchvá-
cená mocným nárazem vichru, s ohromným hřmotem
padla před můj dům a právě na okno od sklepa, okno
roztříštila a tak zanesla oheň do sklepa. Plamen za-
sáhl domovní dveře, a poněvadž blízko nich bvl po-
staven dřevěný nábytek, dal jsem jej přenésti trochu
dále do domu. I sud s lihem pošinul jsem dále; ale
sudy s olejem a s terpentýnem nemohl jsem hnouti,
poněvadž jsem k tomu byl sám. neboť za vzrůstajícího
nebezpečí se všichni lidé, kteří mi pomáhali, z domu
zavčas odstranili.

Xvní mně samému bvlo úzko; neboť předními
dveřmi domovními nemohl jsem již ven, poněvadž
všeckv domv na náměstí stálv v jednom spojeném pla-
meni: nezbvvalo mi proto nic jiného, nežli co nejspěš-
něji utéci zadními dveřmi. A poněvadž jsem viděl, že
ani přízemí není již bezpečné, pomýšlel jsem na to za-
chrániti svůj stolek pokladní. Vzal jsem jej na hlavu
a chtěl jsem s ním k zadním dveřím. Ale jaká hrůza
mě pojala, když jsem viděl, že i přední část domu, kte-
rou se musilo jíti k zadním dveřím, je v plamenech!
Tu jsem prosil Pána, aby mi dodal sílv, abych ne-
pozbyl mysli a d-vichapřítomnosti. Vrátil jsem se s po-
kladním stolkem do světnioe ještě volné, složil jej a
stáhl s peřiny dlouhou cíchu, ponořil ji do kádě s vo-

dou, hodil ii přes hlavu a proběhl dvorem, kde už
sudy a bedny se zbožím byly zachyceny ohněm.

Až posud byl jsem sebe vědom; co se potom se
mnou dalo, dověděl jsem se teprve později po něko-
lika hodinách. Kdvž jsem se zase vzpamatoval, shledal
jsem, že ležím na návrší za městem. Stará žena seděh.
vedle mne. Kdvž zpozorovala, že se hýbu, zvolala ra-
dostně: »Chválabohu, že ještě žijete!« Díval jsem se
na sebe: pravou ruku a nohu jsem měl zavázánu, na
hlavě širokou náplast, polovici kabátu a vesty spále-
nou; řekl jsem: »Ach! můj milv Bože'. Co se se mnou
děje?« Tu odvětila dobromyslná paní: »Děkujte Bohu,
že ještě žijete. Kdyby se byl Bůh nad vámi nesmilo-
val, bvl bvste již popelem. Z dopuštění božího šel je-
den statečný řezník kolem vaší zahradv; ten viděl zad-
ní dveře otevřeny, nahlédl do dvora, kde vše hořelo.
Zpozoroval tu os'obu v cíše zabalenou kráčeti plamenv,
kterak však brzo zasažena byvši plamenv klesla. Skočil
odhodlaně do plamenů, zdvihl vás a odnesl na blizký
trávník; tam svlekl svůj kabát, hodil jej na vás a tím
vaše doutnající šaty uhasil. «

Hek se tázal na svou choť a své dvě dcery, z nichž
starší, Terezie, byla šestiletá, mladší, Ludmila, tříletá.
Ošetřovatelka však mu o nich k jeho žalosti nemohla
podati zprávy.

»Potom jsem pohlédl na město. Bylo to smutné
zničení! Poznal jsem podle věže bez báně své spále-
niště; vypadalo jako bídná zřícenina; z ní vyčníval
vysoký komín, z něhož stále ještě vystupovali hustý
dvm. Dva cizí muži přicházeli na návrší a stanuli ne-
daleko mne. Mluvili o požáru. Naslouchal jsem a do-
věděl se, že shořelo .360 domů, radnice, kostel, obě ško-
\y, městský špitál, pivovar, 6.^ stodol. Osmnáct lidí při
tom přišlo o život, mezi nimi také se zadusilo dítě He-

kovo.*) Nevěřil jsem svvm uším a prosil, aby přišli blí-
že. Potvrdili, že Hekovi se sedmiletý chlapec, který se
utekl do sklepa, udusil; z čehož jsem poznal, že je to
ditě mého bratra, poněvadž můj syn toho času po-
býval v Berlíně, aby se více vzdělal v obchodních
vědách. «

Cizí mužové vyptávali se na poměry popáleného;
poněvadž nemohl mnoho mluviti, vysvětlila jim vše
podrobně dobromyslná paní. Byli dojati jeho osudem
tak, že odešli do jednoho zachovaného domu v Opo-
čenském předměstí, urobili tam nosítka a odnesli ne-
m.ocného do domu, ienž patřil jednomu jejich příteli.
Hek tam byl bedlivě ošetí^ován. Jeden z cizinců odběhl
do blízkého Opočna a přivezl odtamtud na svůj náklad
vrchnostenského lékaře. Zůstal potom, když jeho po-
savadní ošetřovatelka musila odejíti, celou noc při
něm a ošetřoval ho podle návodu lékařova. Nyní teprve
dostavily se bolesti; ty však nemocného nebolely tak,
jako nejistota, co je s jeho drahými. Oželel již ztrátu
domu a značného jmění.

Teprve druhého dne dostal o rodině zprávu.
Choti nedařilo se lépe nežli jemu. Byla svědkyní, co
podnikal na zachránění majetku její muž, volala na
něho do dvora, aby běžel za ni, ale on neslyšel. Za-
chránila se zadními vraty. O její dcery pečoval dě-

*) O požáru v Dobrušce přinesly stručnou zprávu Kramé-
riusovy Mast. noviny až 21. června v č. 25. roč. 1806 na str. 100
— patrně výtah z dopisu Fr. Heká; zpráva se opozdila asi proto,
že byl Hek nemocen. Liší se od vypravování Hekova v této
autobiografii: podle zprávy ve Vlast, novinách vyhořelo prý v půl
hodině 266 domů (ne 360), chrám Páně se zvony, radní dům,
městská věž, obě školy, pivovar a 52 stodol (ne 65) ; 19 osob
uhořelo.

V témž čísle Vlast, novin je zpráva o podobném neštěstí,
které stihlo město Mimoň: »ii. máje přes 300 domů s chrámem,
se starým i novým hradem, s pivovarem vzalo za své; nic nežli
zříceniny viděti není«.

deček,, její otec, který nesl Ludmilku na ruce, Terezku
pak vedl druhou rukou. Odvedl je i s matkou do za-
chovaného Pulického předměstí,*) ohněm ušetřeného,
k jejich kmotrovi; spěchal pak k svému již uhašenému
domu. K večeru obmezilo šestnácte stříkaček cizích a
dvě městské po velikém namáhání požár jen ještě na
několik sklepů a vnitřků zdí.

Do hořící Dobrušky přijeli také dva páni, jeden
z Opočna — byl to sládek Rus, druhv z Nového Města;
tento byl magistrátní rada Císař, bývalý Hekův spolu-
žák v Praze. Zastavili v Pulickém předměstí nedaleko
domu, jenž náležel kmotru dětí Hekových. Paní He-
ková je poznala jako domácí přátele svého muže.
Ptala se jich hned, nevědí-li něco o jejím muži; ale oni
chtěli dáti touž otázku jí. Hned se nabídli, že vezmou
rodinu Hekovu k sobě. Paní Heková však rozhodně
prohlásila, že zůstane doma, aby se něco dověděla
o muži. Ráda však svolila k tomu, aby opočenský slá-
dek odvezl starší, novoměstský přítel mladší dcerku
s sebou a pečovali o ně.

Při nastalém smrákáni utišil se vítr a za chvíli
se spustil liják hodinu trvající. Tím se žár spálenišť
zmírnil, u některých domů docela uhasil. Ale v Re-
kově domě, zejména ve sklepě a v krámě byl ještě ve-
liký oheň, který dvě stříkačky hasily celou noc. Paní
Heková šla v průvodu kmotrově na spáleniště, kde
bylo třeba postaviti na noc stráž, jednak aby nezale-
tovaly oharky, jednak aby požární lupiči tu nekradli.
Posud ještě nezvěděla o muži; měla již za to, že na
dvoře uhořel. Za svítání prohledávali spáleniště, ne-
najdou-li tam spálenou mrtvolu Hekovu. \' touž dobu
požádal Hek svého milosrdného ošetřovatele, aby šel
k jeho spáleništi, jež mu přesně označil, dopátrá-li se

*) Podle nedaleké vsi Pulice.

nějaké zprávy o jeho rodině. Učinil tak ochotně. Před
spáleništěm zastihl zástup lidi. kteří vykládali o po-
žáru u Heků: nikde prý oheň tolik nezuřil, jako
v tomto domě. V^ypravovali o podivuhodném zjevu,
jak ze dvora proudil tekutý oheň až na náměstí, oheň
zbarvený červeně, žluté, modře i zeleně, jenž každému
zabraňoval přístup a hašení.

Hekúv získanv přítel vstoupil na spáleniště a
užasl nad hroznou spoustou, zejm.éna v krámě. Tam
bylo vše spáleno; na jedné straně ležely zkřivené kosy,
svinuté plechy, dlouhé železné tyče, všeliké pr opálené
železné zboží, váhv a závaží. Když přicházel ke sklepu,
slyšel hlas ženy Hekovy, která v3'kládala kmotrovi:
»Takto je tu popel krásné a vybrané knihovny, jíž se
můj nebožtík muž tolik těšil a kterou si cenil více
nežli na tri. tisíce tolarů. « Stoupajíc hloub do sklepa,
zdvíhala polospálené nebo opálené knihy; dále však
našla některé zcela neporušené spisy, mezi nimi ku
podivu Xový zákon a Komenského »Praxis pietatis«,
přinesené z kláštera. \' kuchvni všecky předměty tam
snesené byly zničeny: hudební nástroje, 60 peřin;
v peci, kam Heková ukryla stříbrné předměty, cínové
a měděné nádoby a jiné věci, bylo vše roztaveno a
v jednu dlážku slito. Ve světnici se rákosový strop
zřítil a pokrýval ssutiny, z kterých vyčnívaly ještě ně-
které zbytky nářadí. Na místě, kde stával Hekův psací
stůl, byla hromádka popela, v němž ležel s\-azek klíčů
a zámek od zásuvkv. Rozhrabavši popel, našla Heková
několik opálených penízů a hrudku z rozmanitých sli-
tých mincí. »Tady,« pravila, »tadv je m^alý pokladní
stolek, který chtěl můj muž zachrániti, a při tom asi
přišel o život; bylv v něm státní papíry a bankovky,
jejichž cena se páčila nad 7000 zlatých. A tato hrouda
obsahuje dukáty, tolary, pamětní peníze a křestní pe-
níze mvch dětí. Ach, můj milý muži! Nechť by tohle

všecko bylo shořelo, jen kóybys ty žil!« Ted už Hekův
přítel neměl pochybnosti, koho 'má před sebou. ^1
k p^ní a oznámil ji, že její choť byl jako zázrakem za-
chován při živote, a pověděl o něm, co věděl. Rozkoš
a blaženost shledání nedá se popsati.

Hekovi poslal nejmenovaný dobrodinec úplný
oblek, choti jeho pak ženské šaty a balík prádla, čehož
nyní bylo nejvíce třeba. Táž dobročinná sousedka se
nabídla, že Hekovu nočnímu hlídači poskytne přístřeší
a k výživě něco brambor ve sklepě zachovaných. Po-
mocí tchánovou a jeho lidí byla prozatím vyklizena
a upravena kuchyně a krám, postaven tam nejnutnější
nábytek a takto zřízen byt pro Hekovy. Tchán při-
pomněl nemocnému Hekovi, jak nevděčně se zacho-
vala jejich čeled, která se přece u nich měla tak dobře,
a nyní v neštěstí je tak nevěrně opustila. Zbožný ho-
spodář vzpomněl příkladu Kristova a jeho slov: »Bíti
budou pastýře, a rozprchne se stádo. « Paní Heková se
zejména divila, že na své povinnosti zapomněla také
děvečka, v jejíž věrnost měla tolik důvěrv, že se ne-
starala o pět krav, její péči svěřených, a ty pak nezná-
mým způsobem zmizely.

Objevili se i jiní dobrodinci: z Klášterce přišel svo-
bodník, kterv se hlásil k evangelické církvi, a přinesl
Hekovi půjčkou 500 zl.; měl mu je vrátit bez úroků,
až mu zase Bůh nadělí. Dobročinnost dovršila jeho
manželka, která poslala Hekovům veliké zásoby po-
travin. Oba dobrodinci pohnuli nešťastné pohořelé až
k slzám. Děkovali za to Pánu. Opočenský důchodní
Hekovi učinil důvěrně nabídku, že by si mohl vypůjčiti
1000 zl. ze sirotčí pokladny; tu částku prý tam právě
odvedl jistý nájemce dvora, který zbohatl výhrou z lo-
terie; proto vzpomněl prý důchodní na něho, ježto nyní
bude potřebovati mnoho peněz jak na stavbu, tak i do
obchodu. Hek přijal nabídku s radostí. Byly mu druhý

den vyplaceny v bankocetlích, což u jeho manželkv
vzbudilo starost. Také mu později byly velikým stup-
něm k jeho záhubě.

Když mohl Hek povstati, odebral se na spáleniště,
aby dozíral při úpravě krámu za prozatímní obývací
světnici. Když přišel na místo, ustrnul. Uvažoval
o veliké změně: ještě před několika dny byl boháčem,
který měl aspoň 45.000 zlatvch jmění, po požáru mu
zbylo jen 15 kr. v opálené kapse; měl krásné hospo-
dářství bez dluhů, nyní však má býti velikými dluhv
obtíženo; dříve měl bohatě zásobené skladiště zboží,
ted z něho zbyl jen popel a za ně má na krku dluhv
na směnku za 6564 zlatých, jež měly býti zaplaceny
ve čtyřech nedělích; dříve plné skříně prádla a šatů,
ted ani košile. Bylo mu krůsno a slzy se mu draly do
očí. Než vzmužil se, klekl do popela a vroucně se mo-
dlil k Bohu; přiznával, že neobstál ve zkoušce Pánem
mu uložené, když mu dal bohatství a štěstí v podni-
kání; podroboval se jeho určení. Prosil za sílu, aby
se vždy snažil jen po království božím. Zatím než by
byl upraven byt ve vlastním domě, přijali pohostinství
v bytě, který mu poskvtl přítel v Opočenském před-
městí. Tam se na čas přestěhovalv také žena a čeled
Hekova. Tu Hek ze zachovaného Nového zákona před-
čítal domácím příhodná místa.*)

^laje 1500 zlatýxh v rukou, pomýšlel Hek nejdříve
na stavbu domu. Proslulv stavitel vypracoval plán,
dělníci odklízeli rum; co z něho se dalo užíti za sta-
vební materiál, rovnáno. Nepotřebné staré zdi bvlv

*) Za nemoci mužovy vedla obchod patrně paní Heková.
Energická ta žena podnikala za něho i vzdálené cesty obchodní,
jak zrejmo z cestovního pasu, ze 16. května 1806, vydaného pro
cestu z Dobrušky pres Jihlavu do Vídně, »um ihren Handel
wiederum durch den(I) Feuerbrunst einzurichtenc Byla o něm
zmínka již na začátku těchto pamětí ípoznámka na str. 60.).

zbourány. Počato opravou chlévů, kterých zatím, nežli
bude lze po žních opatřiti dobytek, budou prý moci
užívati dělníci k noclehům. Pod střechou zřízen tu
3-eník. Jak se však Hek podivil když jednoho dne za
ním přišla žena do lesa, kde vybíral stavební dříví, a
radostně ho vedla domů do chléva! Uzřel tam pět krav,
jež pokládali za ztracené. \'ěrná stará děvečka, jíž
byly svěřeny, odvázala je včas, odehnala z městečka
do své rodné vsi a tam o ně pečovala, až byl pro ně
upraven chlév. Její matka zatím od nich nakládala
máslo a sýr do hrnců.

Hekova žena navštěvovala občas dcery u jejich
dobrodinců a přinášela odtud pěkné zprávy. Hek chtěl
psáti o neštěstí synovi do Berlína, bál se však, aby
příliš jeho srdce nezarmoutil. Užil k tomu ochotných
prostředníků. Český student bvval vítaným hostem
u kazatele Jánike*) a obchodníka X. Elsnera; bývali
mu ochotnými rádci. Jim tedy Hek svou pohromu ze-
vrubně a s plnou důvěrou v Boha vvpsal a požádal je.
aby o tom synovi podali příhodným způsobem zprávu.

Brzy přišla z Berlína, radostná a utěšující odpo-
věď. Řiditelství berlínské Biblické společnosti, kterému
b3dy dopisy Hekovy předloženy, darovalo pohořelému
200 českých biblí jakožto podporu. Tehdy ještě platilo
nařízení Josefa II., podle něhož nebyly dovoz a šíření
biblí zakázány. Poněvadž překlady bible katolické byly
příliš drahé a nadto přeplněny mnohvmi a dlouhými
poznámkami, byly t3'to bible berlínské lidem vítány;
ježto je Hek prodával po dvou zlatých, měl ve třech
nedělích celou zásilku rozprodánu. Objednal si tedy
nových 300 výtisků. Když mu je vozka dovezl, pro-
hlásil jistý moravsko" kazatel, který právě u Heků
meškal návštěvou, že převezme tento plný počet do

*) t. j. český kízatcl Jan Jeník. Srovn. o něm pozn. na
str. 77-

7.S

prodeje. Později se Hek dověděl o skladu českých
biblí ve \>atislavi. Odebral jich odtud prostřednictvím
obchodníka Jiřího Starcka iioo exemplářů ve třech
zásilkách. A když docházely další poptávky po biblích
nejen z Cech, ale i z Aloravy a z Polska, psal si Hek
do Berlína o nových 600 biblí, což u berlínské Biblické
společnosti způsobilo radost. Berlínská společnost vy-
bídla Heká, aby se jejím prostřednictvím obrátil přímo
na mateřskou společnost v Londvně, vypsal jí svou po-
hromu, utrpěnou ohněm, a svou horlivost i úspěch v ší-
ření česk<-ch biblí. Uposlechl této rady.

Později bylo mu z Londýna dodáno 600 biblí; po-
lovici z toho dostal zdarma, zbývající část se slevou.
Za šest neděl byly bible rozebrány; několik výtisků
rozdal Hek školám, nemocnicím a chudvm. \^yrovnal
hněď účet a objednal z Londvna ještě dalších 500
exemplářů. Byly mu poslány s poznámJcou, že se zapla-
cením nemusí tak spěchati; dosti času piý zúčtovati je
do roka.

Z tohoto prodeje biblí vzešlo Hekovi požehnání.
Byl s to, aby přivedl trochu do pořádku směnky, které
akceptoval několik hodin před požárem. Věřitelé jeho
mu povolili dodatečné placení po lhůtách; ba dostal
i nový úvěr. Za to byl Bohu nesmírně vděčen.

Zatím pokračovala^^tar^a domu a stodoly záslu-
hou pilných svědomitých dělníků velmi rychle; vážili
si toho, že dostávali každý týden řádně vyplacenu
mzdu. O žních sami od sebe ti, kteří se znali v polních
pracích, pomáhali na poli, později při sklízení bram-
borů. Za to jim uznalá hospodyně denně vařila polévku
a brambory. Sklizeň toho roku Hospodin nadělil He-
ko\-ým velmi bohatou.

Na zimu zamýšlel Hek vystěhovati se z krámu.
Poněvadž však obydlí v obytném stavení nebylo ještě

hotovo, dal k tomu účelu na dvoře u zadních vrat vv-
stavěti prozatímní domek a nad krámem a kuchvní
zříditi střechu z prken a opatřiti k ní okna a dveře.
Jeden věrný dělník se nabídl, že u Heků zůstane přes
zimu a za pouhou stravu že jim bude, čeho třeba,
obstarávati. B^-dlili s nočním hlídačem v kuchyni. Hlí-
dač si přivedl i nového psa na pomoc. Heká n3'ní do-
cházela nevítaná udání a žaloby o nevěrných služeb-
nících, kteří škody pánovy chtěli užíti na svůj pro-
spěch.

Xež satan na Heká. jak se vyjadřuje autor sám,
poštval římské klerikály. Ztropili nářek a hluk ja vy-
ličovali prostým myslím nebezpečí pro svatou, jedinou
k blaženosti vedoucí církev z šíření kacířských spisů.
Rozhodli se, že si u panovníka vyprosí, aby josefinské
dovolení šířiti cizí bible bylo zrušeno a zločinný šiři-
tel aby byl stíhán. Bylo to v do1>ě zuřivých napoleon-
ských válek. Císař František měl strach o trůn, neboť
Francouzové dobyli nejen jeho residence, nýbrž vni-
kali i do Uher a na Moravu. Kněžstvo použilo tohoto
zlého postavení a vysvětlilo zle ohroženému panovní-
kovi, že oni jsou prostředkujícím stavem, který udr-
žuje v lidu věrnost panujícímu zeměpánovi; namítali
však, jak neblahé šíření biblí je na újtnu vážnosti nábo-
ženství a při tom na újmu i úctě a důvěře k služební-
kům oltáře, takže jejich úřední namáhání, napomínání
a poučování nemá u svedeného lidu účinku a nemůže
takto zabraňovati s úspěchem snahám po převratu
bohulibého pořádku. Takováto řeč od vyšších úřadů
duchovních vedená v pravv čas, v době nebezpečného
nátisku, došla sluchu; poznalo se, že kněžstvo kaza-
telnou, zpovědnicí a vyučováním na školách má svědomí
lidu v své všemocné ruce a zasluhuje, aby bylo uznáno
za potřebnou oporu trůnu a aby mu byl vrácen dři-

vější v^'znam. Zákaz dovozu biblí a spojení s cizími
společnostmi byl také prostřeókem k tomu.*)

*) Proti Hekoví, zdá se, bylo použito patentu z i8. března
1806 o antikvářích a knihkupcích. Podle tohoto patentu není
k obchodu knihkupeckému nebo antikvárnímu nikdo oprávněn,
kdo napřed nezažádal o povolení a nedostal ho u zemské správy
(Landesstelle). Podle § 9. se nikomu nedovoluje obchodovati
s knihami, objednávati je z ciziny pro jiné, bráti je do komise
anebo na ně sbírati subskripce kromě knihkupců nebo antikvářů.
Tímto patentem se obnovují také starší nařízení o knihách ti-
štěných v cizině. Podomní obchod s knihami byl zakázán již
dvorním dekretem z 22. února a guberniálním nařízením z 25.
května 1795. Srovn. Fortsetzimg der von Jos. Roth verfassten
Sammlung aller in Kónigreiche Bóhmen kundgemachten Ge-
setze und ^^erordnungen von Joh. Kaňka. Prag 1819. str. 54
nsl. (Za upozornění na tato nařízení děkuji p. vrch. bibliotékáři
Dr. J. Volfovi.)

Proti biblím protestantského původu, v cizině tištěným
a u nás rozšiřovaným, v této době (t. j. r. 1806 nebo hned po-
tom) nebyl zvláštní zákaz vydán. Hek se asi mýlil s pozdějším
zakazováním (z r. 1817) biblí. Tyto biblické společnosti, hlavně
také německé, byly odnože »Britské a zahraniční biblické spo-
lečnosti,* založené 7. března r. 1804. Berlínskou biblickou spo-
lečnost, o níž mluví Hek, založil kazatel berlínského českého
sboru Jeník, také Hekem připomenutý, r. 1806. Proti biblickým
společnostem se prohlásil papež Pius VII. r. 1816 a proto byly
v Rakousku a v Bavorsku proti nim vydány zapovědí (Srovn.
Český slovník bohovědný, str. 225). Se zapovědí biblických spo-
lečností byly v Rakousku zakázány také bible jimi šířené. Po-
tvrzuje to Jos. Dobrovský.

O rozšiřování českých biblí z ciziny píše Dobrovský svému
polskému příteli Bandtknvi v dopise z 2"]. — 31. ledna 181 1: »Der
bohm. Pred(iger) Johann Jenik ist auch ein Mitglied der bibl.
Gesellschaft daselbst (t. j. v Berlíně)... Die bohm. Bibel (1807)
ging so reiszend ab, dasz nun die 3000 Exempláre vergriffen
sind und man macht zu einer stárkeren neuen Auflage Anstalt,
wcil sich mehrere Gemeindcn aus Máhren erst spater meldete^.
Der Preis ist áuszerst gering. (Vydání berlínské české bible
z r. 1807 bylo znovu otištěno 1813.)

Sollten denn nicht mehrere poln. geschriebene Bibeln noch
entdeckt worden sein? Die Bohmen waren freilich grószere

Zatím došlo pro Heká z Londýna šest beden s bi-
blemi. Byly složeny u c. k. pohraničního úfadu v Ná-
chodě. Tamější farář, zvěděv o tom, přemluvil berního,
svého příbuzného, aby dodávku tajně zadržel, že prý
musí co nejdříve dojíti císařské .nařízení, jímž se přís-
ně zakazuje dovoz a šíření biblí. Teprve tři neděle po
dodání tohoto zákazu bylo Hekovi oznámeno, že pro
něho došlo šest beden se zakázanými biblemi. Bylo
o tom učiněno oznámení královéhradeckému inkvisi-
toriátu, aby věc úředně projednal. Adresát byl obža-
lován jako šiřitel zakázaných knih. Na jeho přiťížení
byl v jedné bedně nalezen list od ředitelství Biblické
společnosti v Londýně, v němž se Hekovi děkuje za
horlivost projevovanou v šíření biblí a on se za to jme-
nuje členem společnosti. Proto byl Hek udán jako člo-
věk státu nebezpečný a zavedeno s ním trestní vyšetřo-
vání. Výslechy trvaly dlouho; obžalovaný kupec býval
často vyslýchán, nejednou obsílán i v noci. Vyšetřo-
vatel byl pověstnv svou přísností a obratností; sám se
rád honosíval, že každého zatvrzelého obžalovaného
přiměje chytp<'mi, zamotanými otázkami, aby přiznal
provinění, kde by byl jiný vyšetřovatel musil uznati,
že ho pro nedostatek důkazů osvobozuje. Tomu se Hek
dostal také do rukou. Chtěl dobrušského kupce unaviti
protahováním vyšetřování; ale obviněný odpovídal ne-
ustále podle svého svědomí a pravdy jedno a totéž a
tvmiž slovy. Hájil se patrně tím — z jeho vypravo-
vání to dosti zřejmě nevyplývá, ale je to zjevno z ko-
nečného jednání — , že jeho zásilka došla před zákazem

Bibelliebhaber und fleiszigere Leser.« Francev, Korresp. Jos.
Dobro\ského a Jiř. S. Bandtkeho, 1906, str. -22.

O zákazu českým protestantům kupovat bible z Berlína
psal Dobrovský témuž příteli 15. června 1818; odsuzoval zákaz
jako projev nesnášelivosti náboženské a na škodu českého čte-
iiářstva (tamže 124).. ,

rozšiřovati bible. Když examinátorskcá d-ovednost vy-
šetřovatelova selhala, sbíral důkazy svědecké.

Velmi zevrubně vypisuje Hek svůj poměr k míst-
nímu faráři a zejména jeho kompromitující účasten-
ství v svém sporu.

V Dobrušce žil farář.*) který měl mnoho příčin,
aby byl Hekovi zavázán přátelsky. Bvl pouhý Němec;
do Dobrušky přišel 1798 za kaplana, nezná je ani slova
z řeči lidu, sobě svěřeného. Proto žádal Heká. aby ho
učil české řeči. Pílí a bedlivým čítáním spisů Komen-
ského, jejž mu kupec učitel označil jako klasika českého
jazyka, dovedl toho. že mohl konati výkony svého
úřadu aspoň bez pohoršení posluchačů. Hek pro něho
skládal i krátká kázání v prosté řeči. ktervm se kaplan
učil. To činil pak skoro půl roku. Potom si už sám
mohl skládati české řeči. Hek mu je jen opravoval.
Xabyl i jména dobrého kazatele. Bvlo to hlavně zá-
sluhou spisů Kom.enského. jež i později čítal, takže
zvykl jejich klasickému slohu. I okolní faráři ho zvá-
vali, aby u nich konal slavnostní kázání. Ale i jinak se
Hek o tohoto duchovního zasloužil. Teho vlivem hlav-
ně byl jako nejmladší kaplan po pěti letech v Dobrušce
jmenován farářem. I choť Hekova přispěla mu leda-
číms k zařízení jeho domácnosti.

A tento muž se stal od požáru dobrušského He-
kovvm úhlavním nepřítelem a horlivým přispěvatelem
k jeho smutným trampotám a neštěstím, které Heká
tak tvrdě a vytrvale stíhalv. Stal se jím z pouhého do-
mnění. Očerňovaly jej totiž pomluvv: nechal prý si
peníze stržené za zlato a stříbro, nalezené slité v rumu
kostela z posvátného nářadí; druhá pomluva vinila ho
z krvesmilství. Z jistých vnějších okolností usuzoval

*) Podle Catalogu cleri byl to Josef Obst, Gieshublensis,
snad z Olešnice u Nového Města,

farář, že původcem těchto potupných řečí jest Hek.
Hek sice sám ďost viděl a slyšel ale farářův poměr
k sestře ponechával jeho svědomí; v první věci pak
chtěl sám příhodnou dobu zakročiti u přítele, aby ko-
stel neutrpěl škody. Znal původce těchto pomluv; byli
to oba kostelníci, svědkové důvěrných farářovvch sty-
ků se sestrou, a za druhé bezpochvby dělníci zaměst-
naní při odklízení ssutin. Ale farář se chtěl mstíti na
bNS^além příteli.

Připojil se k svým starším bratřím z povolání,
chtěje jim pomoci zachraňovati svatou církev od zá-
plavy kacířských knih a dobvti si zásluhy, že je oporou
trůnu. Účastnil se intriky u pohraničního berního úřa-
du proti Hekovi. Kdvž vvslech proti kupci neměl žá-
doucího výsledku, přihlásil se vyšetřujícímu komisaři
za svědka, mluvil mnoho nepoctivého proti starému
příteli a nabídl se, že inkrv^sitorovi opatří svědecké do-
klady. Expeditor náchodského berního úřadu měl
sestru sloužit u faráře dobrušského. Farář mu po ní
vzkázal, aby ho v důležité věci navštívil. Když přišel,
zpracoval ho svou záludnou W^mluvností kazatelskou
pro své záměry. Líčil mu působení Hekovo, zejména
jeho zlořečené šíření biblí. Dokazoval mu, že proná-
sledovati zjevného kacíře a učiniti ho neškodný^m, je
jedno potřebné, o něž se má každv křesťan vynasnažo-
vati, aby došel spasení. To že je práce bohumilá; proti
kacířům že je záslužné vypovídati i nepravdivě, ba
i křivé výpovědi stvrzovati přísahou. O tomto neuvě-
řitelném jednání farářově připomíná Hek vvslovně, že
později o něm nabyl písemných svědectví a že je měl
před sebou, když o tom psal své paměti. Ohebný a
ochotný expeditor slíbil vše vykonati, složiti třeba de-
set přísah na prospěch svaté věci. Vyšetřující komisař
byl u vytržení, kdvž si vsel vvpovědi tohoto svědka.
Aby byl odpor obžalovaného úplně zlomen, přál si jen

ještě jednoho svědka. I toho slíbil opatřiti horlivý do-
brušskv sluha oltáře.

Když zavítal komisař k novému výslechu obžalo-
vaného do Dobrušky a meškal návštěvou u tamějšího
faráře, přišla před večerem jedna žena na faru, abv
požádala faráře k nemocné své matce. Kuchařka jí
řekla, že musí chvíli čekati, že má pan farář návštěvu.
Stoupla si tedy v síni skromně do koutku a Čekala.
Stmívalo se již, nikóo si jí nevšiml. Bezděkv bvla svěd-
kem dvou wjevů. Do kuchyně vstoupil expeditor.
Sestra farářova s ním zavedla rozhovor o výslechu ve
věci Hekově. Přiznával se, že mu bylo při přísaze
krušno, ale utěšoval prv se slovy Jeho Důstojnosti, že
je to V- zájmu svaté církve. Nato ho farská slečna uji-
šťovala, aby si to nepřipouštěl: kdyby to i bvl hřích,
její bratr že má kněžskou moc dáti mu rozhřešení. Při
odchodu dostal balík s prádlem a s šaty; ostatní že prý
mu dodá pan farář sám. Zena ze svého úkrvtu vv-
slechla i druhý výjev: do kuchyně vstoupila žena s pvt-
lem; kuchařka do něho poslala nasypati obilí. Když jí
panna kuchařka pomáhala pvtel na záda, povzdechla si.
že je to těžké: načež žena. že její muž si také vzdychal,
že mu bylo při přísaze těžko u srdce.

Zena čekající v koutku porozuměla, že se vše, co
vvslechla. týká Heká; bolelo ji to tím více, že její ro-
dina byla Hekovým zavázána vděčností; starv její otec
býval od nich zván každou neděli k obědu. Proto již na
faráře nečekala, a vyrazila ven. Ve dveřích se střetla
se služkou, jež ji chtěla vrátiti; ona však spěchala odtud.
Sestra farářova, když se dověděla, že v síni byl svě-
dek toho, co se tu odehrávalo, a že tato žena meškává
u Heků. strhla povyk; po něm přispěchal farář; slvšel.
že zlořečený Hek hanebně posílá do fary za soumraku
i své vyzvěóače: sestra mu vypravovala, co se odehrálo.
Farář byl zaražen. Hned se radil s komisařem. Zatím

Sebrané spisy Fr. VI. Heká, III.

bezděčná svědkyně pověděla paní Hekové vše, co sly-
šela na faře. IMoudrá pani jí na to pověděla: »Rozšiřo-
vání biblí je věc boží; jen nepřátelé mého muže z toho
chtějí udělati zločin, a aby jei dokázali, dopouštějí se
nového, ještě hanebnějšího. AIůj muž si při tom veóe
podle svého svědomí a v důvěře, že Všemohoucí ho
bude chrániti a jeho nepřátele zahanbí. «

Xa druhv den obeslal komisař Heká k výslechu.
V dlouhé řeči ho napomínal, aby více nezapíral a sobě
ještě nepřitěžoval. Obžalovanv mu opakoval své dří-
vější výpovědi. Vyšetřovatel chvíli přemýšlel a potom
vyzval přísedící i s písařem, aby odešli do vedlejšího
pokoje, že chce s Hekem o něčem mluviti mezi čtyřma
očima. Když byli sami, spustil velmi přívětivě, jak prý
mu je Heká a ještě více jeho rodinv líto, když by měli
býti svémyslností Hekovou uvrženi v hanbu, posměch
a bídu. Zločin s biblemi není prv jediná jeho vina.
Musí prv mu důvěrně pověděti, že proti němu bude
zavedeno nové vyšetřování, nevezme-li žalobce svou
stížnost zpět. Utrhá prý veřejně černými pomluvami
osobě kněžskou hodností vysoce postavené. Je prý to
těžké provinění, které by mu mohlo zlomiti vaz. Na to
žádal Hek klidně za vysvětlení, oč vlastně jde. Ko-
misař ukázal na řeči mezi lidem, které z důstojného
faráře chtějí udělati krvesmilníka a kostelního lupiče;
duchovní má prý důvodné podezření, že původcem je
Hek a musí se brániti proti tomu: kdvby to l)ylo prav-
da, nesměl by ani na chvíli zůstati déle ve svém úřadě;
proto prý musí zlomyslnv jazvk, který si troufá i na
osoby Bohu posvěcené, býti přísně potrestán. »Roz-
umím docela, « odpověděl kupec, »a pokládám právní
vyšetřování proti hanobiteli za nejvvš nutné. « Překva-
pený komisař snažil se mu znovu objasňovati, že stojí
nad propastí, do níž chce sebe i rodinu uvrhnouti; má
prý se vzpamatovati a nebezpečí odvrátiti. Jeho Důstoj-

8.^

nost farář prv je křesťanského smvšlení a svým Lepřá-
telům odpouští: žádá prý jen odvolání, oďprosení a
slib, že Hek nastoupí cestu k smíru. Usmířená láska
prv upouští od žalob. Komisař se sám nabízel za pro-
středníka.

Nato mu Hek poděkoval za návrh a k svému ob-
hájení uvedl: rozšiřování biblí pokládá prý za věc tý-
kající se království božího: a Všemohoucí prý naloží
se svou věcí podle své nevyzpytatelné moudrosti; proto
ponechává svou při v jeho rukou. Co se pak týká ob-
vinění z utrhání na cti, nechť má plnou platnost zákon;
tu je právní vyšetření zločinu nutné. Komisař znovu
nabádal, aby uvážil, co chce podnikati; odstranil prý
přísedící, aby mu to mohl důvěrně pověděti. Xačež
Hek důrazně: »Odstraňovati přísedící nebylo naprosto
nutné, poněvadž bych byl v jejich přítomnosti mluvil
totéž, ba byl bych to doslova dal do protokolu, po-
něvadž mně pravý stav věci je nejen znám, nýbrž mohl
bych jej i svědky — a to ne podplacenvmi nebo nacA'i-
čenvmi, nýbrž poctivými a hodnověrnými svědky —
dovoditi. « Komisař tím ustrnulý nemohl se dlouho
vzchopiti a potom mluvil o divné dnešní náladě He-
kové. Takovvm výslechem prý by se uvrhl v záhubu.
(Jn prý smvšlí lidsky a chce ho šetřiti. Pro dnešek prý
zastavuje výslech. Ponechává prý jej na zítřek.

Hek. přišed domů, vyhledal si d-va žalmy hodící
se k jeho nvnějšímu postavení a v důvěře k Nejvyššímu
čekal klidně příštích věcí. Od.poledne pokusila se ještě
jistá přítelkyně přemluviti paní Hekovou, abv svého
muže pohnula k tomu, by se s farářem smířil. Ona po-
znala hned, odkud vítr věje. Starostlivé přítelkvni od-
pověděla: ona že má na starosti jen domácnost: má prý
důvěru, že její muž s pomocí boží provede svou věc
i bez její domluvy.

Ráno bvl Hek nemálo překvapen, když vstoupiv

84 >

do soudní sině, spatřil faráře seděti po boku vyšetřu-
jíciho soud-ce; mista přisedicich byla prázdná. Bylo
mu hned jasno, že tu nejde o vvslech, nýbrž o nějakou
kličku. Páni nic nemluvili; Hek vystihl jejich roz-
paky. Za chvíli přistoupil farář k němu, podával mu
ruku, laskavě ho oslovil, připomínaje jejich staré věrné
přátelství, jak ho mrzí, že nyní nejen vvhaslo, nvbrž
změnilo se i v nepřátelství, vinou prý Hekovou. Že prý
chce jako katolický kněz učiniti první krok a podává
ruku k smíru, chce-li býti jeho přítelem a přijmouti
návrhy, které laskavě zprostředkoval, pan komisař.
Potom prý se věci, která se týká jeho, chce vzdáti; co
se ťýká biblí, že se přičiní, aby tato věc pro něho do-
padla snesitelně. Poté mluvil komisař, nakonec při-
pustil k slovu i Heká. Po ostrých debatách se porov-
nali. Hek podal faráři ruku a slíbil, že bude mlčeti;
farář pak se nabídl, že dá kostelu pode jménem pří-
spěvku značnou náhradu na opravu varhan, požárem
poškozených, a nové jich užívání že dá na vlastní ná-
klad zajistiti. Co se týká biblí, pravil Hek, že mu je
známo, že došiv na berní úřad před zákazem a tedy za
platnosti josefínského zákona a nesměly bvti zaba-
veny; to se dá dokázati zřejmě poštovními listinami jak
rakousk»ými, tak pruskými a přejímacím lístkem ber-
ního úřadu; a tedv je dokázána i nepravdomluvnost
svědků proti tomu vedených. Oba pánové umlkli a byli
ve zjevných rozpacích. Po chvíli šel zprostředkovatel
ke stolu, vyndal akty Heká se týkající a řekl k faráři
stojícímu v trapných rozpacích: »Tvto dokumenty bvly
by mu zlomily vaz; ale poněvadž nastalo narovnání,
odstraním je.« Roztrhal někoíik archů na drobné kou-
sky a strčil je do kapsy. Oba očekávali patrně díky
obžalovaného, ale on nepohnul ani rty, jsa přesvědčen,
že mu za jeho velkomyslnost mají děkovati žalobce a
jeho prostředník. Dlouho bylo mezi stranami vyjed-

8.;

naváno, co se šesti bednami biblí. Farář bvl ovšem pro
zničení jich; ale Hek obhájil svůj názor: poněvadž
došly před zákazem, že se musí majiteli vrátiti; Hek
byl donucen jen podepsati prohlášení, že zásilky nepři-
jímá. Co se týká členství zahraniční biblické společ-
nosti, byl obžalovanv nucen se ho zříci zákonitým re-
versem. Xa druhv den bylo ještě závěrné řízení, při
němž prohlášeno, že se obžalovaný jako nevinnv zpro-
šťuje.

Za nějaký čas Heká navštívil pruský poštmistr
z Dušník ( Reinerz), Hekův dávný přítel. Vyslovil mu
podivení, proč odmítl tak skvostnou zásilku biblí.
Poštmistr se však rozhodl, že je nepošle nazpět, nvbrž
že se postará, aby vyplnily své poslání, k němuž byly
určeny. \^šem, kdo u Heká žádali biblí, kupec odpo-
vídal, že s nimi po zákonitém zákazu nemá co činiti,
a poukazoval je k poštmistru do Dušník. Tento zna-
menitv muž přejal pak dřívější úkol Hekův a šířil
mnoho biblí do zemí rakouských. Římské ducho-
venstvo však mělo v podezření Heká, že on za tím
vězí. On pak se nyní mohl tím horlivěji věnovati do-
končení stavby.

Sotva Hek nabyl zase klidu, přišlo na něho nové
utrpení: jeho věrná družka se těžkými ranami osudu,
zvýšenými starostmi roznemohla a musila ulehnouti.
Byl zavolán lékař, který byl pokládán za obratného.
Rád se honosil, že pozná nemoc na první pohled. Také
ji hned prohlásil za pleuritis costalis rheumatica. Pu-
stil nemocné tak silně žilou, že upadla do mdlob.
Druhv den chtěl operaci opakovat. To se zdálo man-
želovi, i v lékařství sčetlému, příliš, zaplatil mu znač-
nou částku 10 zl. a žádal ho, aby již nepřicházel. Druhý
lékař, byv povolán, huboval odbornými výrazy na ne-
smyslné pouštění žilou, že prv je vvnalezl sám vra-
žedný dábel, a napsal nemocné velmi dlouhý recept.

Kóyž jej Hek prozkoumal, ustrnul, jakou směs léčeb-
ných prostředků, navzájem si svým účinkem odporu-
jících, tu tento šarlatán snesl. Pro památku a na vý-
strahu před nevědomvmi lékaři náš kmet tento recept
opsal do svých pamětí. Byl vvpraven rychlv jízdní
posel pro městského lékaře do Xáchoda. Zatím se uží-
valo domácích prostředků. Náchodský lékař léčil ne-
mocnou zcela jinak, hlavně odvar}' bylin, které s sebou
přinesl, poučen byv o nemoci již od posla. Při tom mm
náš memoarista vkládá do úst poutavou před.náiku
o léčení, zejména o i.s^noranci lékařů, o odporujících si
teoriích, o protichůdných často metod-ách, o tom, že
skoro víc lidí umírá nesprávným zasahováním lékařů
nebo nedobře volenými léky, nežli nemocmi samými,
a o podobných stinných stránkách umění lékařského.
Léčení třetího lékaře, k němxuž nemocná pojala důvěru,
ukázalo se opravdu účinným.

Zatím na Heká dolehla nová zkouška. V rodném
jeho městě žil jakýsi rytec, kterv začal najednou nád-
herně žíti a ukazovati veliké bohatství. Dělal prv fa-
lešné bankocetle. Avšak ani důkladnou prohlídkou
u něho nebylo nic nalezeno. \'ysloveno domnění, že
musí míti pomocníky. Farář, který Hekovi nemohl
zapomenouti svého pokoření, komisaři dával posunky,
W^kladem o domnělém báječném bohatství Hekově před
požárem, poukazováním na to, jak nyní může nákladně
přestavovati dům, najevo, že by tam měli hledati po-
mocníka falšovatelova. Vždvť prý je kmotrem všech
pěti dětí rytcovvch, což jistě svědčí o jejich důvěrném
poměru. Jiskra vznícená farářem padla do troudu hor-
livosti inkvisitorské. Dům Hekův bvl hned obsazen
vojskem a prováděno důkladné prohledá^^ání. Hek
u vědomí své neviny byl klidný. Xic u nich také ne-
našli. Škoda mu však vzešla tím, že mu b3dy zabavenv
všecky bankocetle, aby prý byly prozkoumány; při te-

hdejším nedostatku drobných peněz byla to všecka ho-
tovost jeho. Hek si všecky své bankocetle podepsal. Byl
proto nucen, ježto neměl na výplatu a na kupování sta-
vebního materiálu, stavbu zaraziti. Zato bylo touto
bezděčnou stávkou pomoženo nemocné manželce Re-
kově; nemajíc tolik práce, pozdravila se brzy. Zaba-
vené peníze byly Hekovi po několikeré urgenci a po-
hrůžce, že podá stížnost k zemské vládě, po čtvrt létě
vráceny. Nebyly to však bankovky jeho, nýbrž jiné.
Vyslovováno podezření, že si jimi pan komisař vypo-
mohl, až dostal čtvrtletní plat.

Zanedlouho po této nemilé episodě nastaly He-
kovi znovu rozepře s farářem. Farář uslyšel totiž, že
se u Heká sešlo několik měšťanů k poradě o nečistých
kouscích farářových: užil prý krásného plátna, daro-
vaného mu od dobrodinců na přikrývku oltářní, na
šaty své sestry; z cihel a vápna, věnovaných od patrona
na stavbu kostela, prodával jiným a vystavěl si na far-
ském dvoře prostorný kurník. Hek spoluobčanům po-
ukázal na soudní cestu. Zneužití bylo dokázáno, ale
vina byla svedena na kostelníky, kteří proto byli sesa-
zeni. Kostelníci přišli zase k Hekovi o radu: i jim
radil obrátiti se k soudu. Ale svědd se zdráhali proti
farářovi svědčiti. Jeden z kostelníků měl býti ode-
vzdán trestnímu soudu. Hek však se tohoto zacho-
valého muže ujal. Energicky zakročil u faráře, který
stál na tom, že prý štváč musí do kriminálu. Rozhorlen
pravil mu Hek: »Když mě Vaše Důstojnost k tomu
nutí, postarám se, abyste tu měl důstojného zástupce.
Znám jednoho kostelního lupiče, mnohem škodlivěj-
šího, který je nadto i kr\iesmilníkem. Vloji svědkové
se nedají podplatiti prádlem, šaty, obilím, husami:
jsou to lidé počestní. « A mrsknuv po faráři hněviWrn
pohledem, odešel. Doma sedl Hek hned ke stolku a
jal se skládati udání na faráře, zejm.éna co se týká od-

cizení stříbra a zlata. Nežli opsal udání na čisto, vzpo-
mnél si na napomenutí matčino, že se člověk nemá
v náhlém hněvu ukvapovati, nýbrž věc rozvážiti.

Na druhý den časně ráno přišel k Hekovům. farář,
plný strojené přívětivosti. Sladkými slovy vyčítal bý-
valému příteli, proč se včera pro maličkost tak na něho
rozhněval. Doufá prý, že to již zaspal. Začal znovu
vyjednávati, že provinilého nedá k soudu, nýbrž jen
policejně vyšetřovati v Dobrušce a že pak se spokojí
jeho odvoláním a odprošením. Když Hek vyslovil
nedůvěru v jeho přípoA'ědi, zavolal farář paní Heko-
vou a její rodiče a ty žádal, aby Heká pohnuli ke
smíru. \^šichni mu domlouvali, aby měl na mysli, že
se tímto sporem snižuje úcta k duchovnímu stavu před
lidem. Hek si dal říci. Příští neděli kostelník zbavený
místa zase v chrámě posluhoval. Farář ihned splatil
značný příspěvek na opravu varhan a slíbil, že dá co
nejdříve zříditi na svůj náklad, křížovou cestu. Hek 5;i
rozradostněn zpíval vhodné zbožné písně.*)

IV.

V této době b^d Hek zvolen od městského pivova-
/ečného společenstva za staršího nákladníků piva. Přijal

") i'ripsáno: Abgesandet den (datum chj-bí).

Zřetelně alegorisoval Hek Němce faráře Obsta v Do-
brušce v článku »Atheny«, prvním z cyklu »Starobylé památky«.
\ ykládá tam, kterak slavné kdysi město hluboko pokleslo za
správy zištných a zrádných cizozemců. Zřejmě vyniká 'obraz
faráře Obsta, jak jej Hek charakterisuje v svých »Pamětech«,
z makavé alegorie o švábu, který, kde se jednou usadí, tam-
odtud se nedá vypudit; splichtí prý se s Cemilem a Mazačem,
kteří mu dovedou postaviti pohodlnou, na oko krásnou budku
na ztracené svědomí. Farář Obst je myslím kreslen od Heká
\- četných epigramech a satirách; jméno Sulcius dá se nejlépe
vyložit na tuto osobnost. \A'klad o tom v rozboru Hekovy
činnosti literární.

tento úřad. poněvadž společenstvo se po požáru octlo
v úpadku. Ale tato hodnost Hekovi nanovo vzbudila
úhlavni nepřátelství farářovo. Společenstvo bylo nu-
ceno stavěti vyhořelé budovv pivovarské, opatřovati
nádoby a nářadí a jiné nutné věci. Proto byl na valné
hromadě dán návrh, aby se co nejvíce šetřilo, zejména
aby přestala dávka osmi věder piva místnímu farářovi.
Hek byl proti tomuto návrhu, ježto prý lze tuto částku
uspořiti jinak. Namítáno mu však, že farář beztoho
dostává od patronátu celkem 76 věder piva. Kromě
toho že bere jen na desátcích 100 korců žita a tolikéž
ovsa, přes 550 zl. ze štoly, na 600 zl. ze stipendií na
mše, které beztoho nemůže odsloužiti, nýbrž s nimi
obchoduje, že má své polnosti; proto že může bez osmi
věder piva snadno býti. Hekův návrh byl zamítnut, ale
přesto se hněv farářův snesl na jeho hlavu.

Brzy potom byl Hek navržen na místo městského
školního dozorce a od vlády potvrzen. Poněvadž chtěl
tento úřad konati svědomitě, zejména zaříditi účelné
vyučování a pořádek v předmětech vyučovacích, vy-
žádal si od vlády podrobnou instrukci. Ale brzo došlo
ke kolisi s farářem. Farář byl zvyklý, jako většina du-
chovních, s učitelem, nakládati nejinak nežli se svým
kostelníkem a ve škole vše říditi podle své zvůle. Farář
sám se o školu vůbec nestaral, ale jeho kaplan*) při-

*; liy\ to nástupce Jos. Liboslava Zieglera, který začal
svou duchovní dráhu kaplanováním v Dobrušce; byl tam ka-
planem od 10. září 1806 do 15. října 1809. Za této doby (snad
asi r. 181 1 nebo 1810, kdy se stal Hek školním inspektorem
v Dobrušce) byl Ziegler již farářem v Dobřanech, vsi od Do-
brušky asi dvě hodiny vzdálené. S Zieglerem snášel se Hek
bezpochyby dobře. Ziegler za prvního období svého působení
měl ještě dost prvků z josefínských názorů. Oba buditele k sobě
poutalo asi také stejné cítění a úsilí vlastenecké. Zieglerovu vlivu
literárnímu podléhal Hek v druhém období (od r. 1813) značně.
To možná přičísti hlavně přátelským stykům obou mužů.

cházel tam denně a hodinu co hodinu nedělal nic jiného,
nežli že dětem přednášel suchou dog^matiku podle hier-
archických zásad: tím se sice cvičila pamět mládeže,
ale co bylo potřebno pro její srdce a ducha, toho tu ne-
bylo. Hek, který se vynasnažoval postupoA^ati přesně
podle zákonitých instrukci, chtěl to napraviti; proto
usiloval, aby učitele náboženství přesvědčil, že by bylo
lépe místo věroučných vět, pro žáky nesrozumitelných,
dáti vyučování ráz nábožensky vzdělavatelný : dáti do
útlých srdcí dětských základ pro pravou říši boží;
člověka povznášeti z nízké tělesnosti k duševní výši;
vzdělávati současně křesťana i člověka, své blaho aby
hledal v blahu obecném a naopak, to jest aby společný
život hleděl upevňovati v bratrské lásce a snášelivosti.
jež je páskou dokonalosti. Takto že bv se mohly účelně
zařízené školy státi božím domem; děti že by se v nich
připravovaly zároveň na občany.

Učitel náboženství hleděl na nevítaného reformá-
tora s podivením a trochu i s nevolí. Brzy se však Hek
přesvědčil, že mu bral jeho rady ve zlé; opovážilť se
mluviti jemu, odbornému theolog:ovi, s několikaletou
praxí, do jeho svatého kněžského úřadu. Kaplan na
náboženské hod.iny přestal choditi. Kdvž pak to trvalo
přes měsíc, vytkl Hek podle své povinnosti tuto ne-
dbalost v své měsíční zprávě; bylo nařízeno vyšetřo-
vání a nedbalý učitel náboženství dostal důtku.

V úřadě školního dozorce se Hek staral o to, aby
byla zřízena vhodná školní knihovna a aby odpolední
škola nedělní pro učedníkv a pro mladší čeled byla
zdokonalena. \' obou případech podal farář námitky
proti tomu, ale školní dozorce měl na své straně zem-
ský zákon.

Poněvadž se Hek při každé příležitosti rád ujímal
sirotků .a zanedl^aných dětí, býval často žádán, aby pře-
vzal poručnictví. Z 4^ kuratel jen jednu odmítl; vy-

nasnažoval se při každém poručnictví zastupovati sku-
tečně misto otcovo. Nejednou bylo při vykonávání to-
hoto úřadu našemu ochotnémvi poručnikovi zakoušeti
mrzutosti a sporů s příbuznými, obětovati ze svého
majetku. Ale obracel se o pomoc k Bohu, a takto vše
dopadalo na prospěch sirotků. I jemu žehnal Bůh.
Dokončil stavbu domu a také v nově zřízeném obchodě
byla zřetehicá dobrotivá pomoc boží. Jeho otcovská ruka
mu zasadila ránv, ale také je hojila.*)

Zbožnou úvahou začíná Hek »čtvrté pokračování«
(vlastně páté) : velebí Boha za vše, co mu prokázal.
On byl vždy jeho skálou, na níž zakládal svou nad-ěji.
Pomoci boží bylo našemiu Hekovi třeba v těžkých za-
rmucu jících poměrech.

»Za této doby nebylo v rakouských dědičných ze-
mích jiných peněz v oběhu nežli papírové a miěděné
mince. Zlato a stříbro skoro docela zmizelo. Nadbytek
papírových peněz víc a více vzrůstající — z nich nej-
nižší z nové měny byla pětizlatová — působil jak
v obchodě, tak v obecném styku veliké nesnáze, poně-
vadž bylo obtížno, když se při placení jednoho zlatého
na podanou pětizlatovou bankocetli zbývající suma
musila přijímati v těžké minci měděné. Tyto skličující
obtíže v lidu byly ještě zvýšeny, když koncem února
1811 došlo všech soudních úřadů zapečetěné dvorské
nařízení s přísným rozkazem, aby shromáždily
všecky poddané obce nejbližšího i.S. března všud>e
v touž hodinu, dvorský- dekret veřejně ukázaly a nahlas
čtly. Vše bylo v úzkostlivém očekávání; nikdo netušil
nic dobrého. Památný březen přišel, obce v napjatém

*) Připojena sem po. námka Hckova: Bis hieher abge-
schickt nach Buchwald.

neklidu shromážděné obievily se v úřed.ní místnosti,
aby v tiché úzkostlivosti vyslechly, co o nich bylo z nej-
vyšší milosti ustanoveno. Vrchní představený vzal ne-
blahé dvorské nařízení do ruky, pozdvihl je vzhůru,
aby ukázal, že jsou pečeti neporušeny. Poté bylo ote-
vřeno a hlasitě přečteno. Obsah byl zd-rcujíci: banko-
cetle uvedené v oběh v plné hodnotě stříbra bylv stla-
čeny na pětinu; potom všechny poukazy peněžní, jakož
i každá listina o koupi a prodeji bvla stanovena podle
předepsané škály s působením nazpět pro několik již
prošlvch let v nestejných částkách. Následek byl, že
každý, kdo měl až do i.S. března 1811 sto zlatých
jmění, nyní z toho zachoval jen 20 zL; kdo v touž dobu
prodal živnost podle běžné ceny, k své hrůze poznával,
že peníze za ni stržené dělají jen pětinu smluvené pro-
dejní sumy, že tedv svou realitu vyhodil za pac a óa-
leko pod její skutečnou cenou; všecky splátky byly určo-
vány bud podle předepsané škály, nebo uvedeny na
absolutní pětinu; kde však vázl na nemovitostech :tarv
dluh, který udělal bud před ustanovením škály, nebo
později přejal postoupením, mezitím však jej dostal
vyplacený v bankocetlích: tomu bvlo velmi zle, poně-
vadž musil dluh opláceti plnou cenou ve stříbře.

Tento případ stihl také mne; tvkal se vypůjčeného
tisíce zlatých, které mi hned po požáru nabídl blaho-
volný důchodní; přejal jsem jej postoupením a dostal
vyplacený v běžných bankocetlích. Byl to starý dluh,
proved?ený v stříbrné měně, jeho se netýkala škála a
tudy na prospěch věřitelův trval v plné stříbrné měně.
Takto se v\T>lnily obavy a tuš-ení mé dobré ženy, jak
o tom bylo dříve pověděno. Tyto peníze se staly ^sku-
tečně velikvm a širokým stupněm k mému zničení.;
neboť právě v tuto dobu mi půjčka byla soudně vypo-
věděna, takže jsem místo obdrženého tisíce zlatých
musil zaplatiti pět tisíc.

Vláda uznala za dobré uvésti v oběh nové papí-
rové peníze pode iménem »Einlósun^sschein« (vv-
měnná poukáz-ka) v plné nominální hodnotě sti íbrn<'ch
peněz. Razilv se také malé měděné mince čtvihalé-
řové, které však, poněvadž přece měly jakousi skuteč-
nou cenu, byly od spekulantů, kteří k nově vytvořeným
papírovým penězům nenabývali důvěry, schráněny a
vycházelv z veřejného oběhu. Aby se ulehčilo malé
běžné placení, byly natištěny výměnné poukázky také
v nižších hodnotách: dvouzlatky a zlatky a vydány
mince na způsob stříbra dvanácti a šestikrejcarové,
které však dlouho nezůstaly v oběhu, ježto z fmanční
spekulace byly stahovány. K jejich plné vvměně byla
určena lhůta několika málo neděl s vvstrahou, že kdo je
v ustanovené době nevvmění. musí je odevzdui c. k.
mincovnímu úřadu, začež se mu potom vyplatí jen
skutečná cena za kov. Nyní vvlézaly tvto mmc^ na
způsob stříbrnvch ze všech koutů. Kdo jaké měl.
rvchle si za ně nakoupil zboží, třeba ho naprosť- ne-
potřeboval. Tu bvlo v mém obchodě živo: kažc^ ku-
poval za dvanáctikrejcarák, dlužníci jimi spláce-i po-
hotové platv, jen abv se těchto nových mincí zb'^vili.
Ježto bylo ještě šest neděl, nežli pozbylv ceny. nebylo
pro mne závadv, abvch je nepřijímal v plné hodnotě,
takže jsem jimi za tři neděle naplnil sud o .^^7 libiách.
Abych nic nezameškal, poslal jsem je do Prahy svému
obchodnímu příteli prose ho, abv z nich vyrovnal můj
účet a zbvtek mi připsal ku prospěchu: za tento zbvtek
bych prodlením času objednal zboží. Jak veúké však
•bylo mé ustrnutí, kdvž jsem obratem poštv dostal od
tohoto přítele odpověd, že on sám je ve velikvch ne-
snázích, poněvadž pokladna nemůže dost vvměnných
poukázek sehnati, abv splatila jednak bankocetle do-
cházející z cizinv, jednak i vyměňovala zasílané dva-
náctikrejcaráky! Poděšen tím psal jsem opět témuž

příteli prose, abv usíliíval o to, aby c. k. pokladna pře-
vzala mé dvanáctikrejcaráky vážící 3,^7 liber a mně na
tu ien dala potvrzení, že už budu míti strpení, až bude
pokladna s to v\'platiti příslušnou částku. Ale pokladna
odepřela mince přijmouti. Tak uplvnula krátká, doba,
určená k výměně, a mě dvanáctníky byly odevzdány
do c. k. mincovny, kde mi byla ihned vvplacena nepa-
trná cena kovu ve výměnných poukázkách. Má 7tráta
byla veliká, a poněvadž stav mého jmění bvl již dřívěj-
šími pohromami otřesen, přispěla mnoho ]: mému
pozdějšímu ruinování.«

Jistý veliký obchodní závod ve \'ídni, s nímž Hek
byl v obchodním spojení, octl se v úpadku a věřitelé
jeho ihned od Heká žádali vyrovnání svého účtu v ho-
tovosti. Chtěje zmírniti svou trapnou situaci, rdiel
Hek do Vídně, abv si vvprosil odklad zaplacení. Když
věřitelům vše vvprávěl, měli s ním sice útrp'iost, ale
nikdo nechtěl převzíti ručení za jeho dluh. Po mno-
hvch naléhavých prosbách dostal konečně roční lhůtu.
Celé tři neděle s tím ztrávil V€ Vídni v starostech a
zármutku. Měl zejména obavy, jak to doma bez něho
chodí; nemohlť se na věrnost sluhů veskrze spoléhati,
manželka pak měla dost práce a starostí s vedením do-
mácnosti. Kromě toho způsobila mužovi další nesnáze
finanční tím, že dopřávala sluchu své sestře. Ta jí ra-
dila, aby za kritické situace mužovy pomýšlela na sebe
a děti; že prý nemá pro dcery ještě dostatečné výbavy.
Na to pak kupcová brala z obchodních nedostatečných
hotovostí. Proto se Hek často ocital v tísni, že nemohl
zaplatiti. Jeho kolísání se rozhlásilo, takže mu mnozí
jeho věřitelé vypovídali své pohledávky. SrdvX He-
kovo bylo naplněno smutkem, ale proto nezmalo-
myslněl. Spoléhal na Boha, že mu dodá síly a že jej
vytrhne z této tísně. Autor memoárů, připojuje sem
zase delší zbožnou modlitbu. Bylo mu také vypomo-

ženo; mělf tehdv naději v požehnanou žeň, hoinou
sklizeň sena i bohatě obrozené stromoví ovocné. Zbv-
valo mu ještě na svpce dvanáct korců obili. Rodina
jeho dělala mu radost a nesla s otcem všeckv strasti
i radosti.

Chtěje na sýpce provésti nutnou opravu a maje od
m.anželkv ujištění, že se zásobou mouky vystačí ještě
na dva měsíce, odhodlal se Hek zásobu obilí prodati.
Evlo přede žněmi; chvstali se již žíti žito a dělali
k tom-u přípravv. Hek prohlížel právě stodi)l-.i, kdvž
k němu přišla manželka ze zahrady a zvěstovala se
starostlivou tváří, že se s polední strany strojí strašlivá
bouřka. Když Hek vyšel, aby obhlédl oblohu, strhl
se prudký vítr a za chvíli se již svpalo krupobití a roz-
bilo jim na jižní straně okna. Bouře trvala přes půl
hodinv; kam bylo lze dohlédnouti. byla půda poseta
velikými kroupami. Paní Heková naříkala, děti pla-
kaly a všecka čeled hrůzou ustrnulá shromáždila se ko-
lem nich. Hek s bolestí myslil na svou bohatou žeň, ale
potom obrátil oči k nebi a pravil k těm, kdo stáli
u něho: Pán Bůh dal. Pán Bůh vzal; budiž jméno jeho
pochváleno I « Modlil se a zapěl píseň, jíž se naučil od
matky: »Pane! dej nám mysl Jobovu '•«

Zdrcující pohled poskytovala pole. \^še bylo úplně
zničeno: široké žitné pole bylo sraženo k zemi; zbvla
tu ien sláma na stlaní; na poli pšeničném a ječném
nebylo zříti jediného celého stébla; hrachové pole jako
vymláceno. Celá nadějná žeň ta tam I Lidská přiroze-
nost se zmocnila srdce Hekova; hluboce zarmoucen bvl
už unaven vzdvcháním a pln úzkostlivého očekávání,
co je nvní čeká: žalostná budoucnost, ne-li úplné zni-
čení. Z neblahého omráčení vytrhl jej zpěv, kterv náhle
zaslechl. Ohlédl se; nějaký muž se ubíral do města.
Radostná jeho píseň bvla Hekovi srozumiteíněiší, kdvž
se k němu blížil. Smysl její byl: Stvořil jsi svět z ni-

Čeho; Pane, učiň i ze mne nic a stvoř z toho něco
podle svého obrazu. Z přirozenosti se podobám pusté,
temné zemi. Ach, kéž je mé oko i srdce zcela naplněno
slzami, aby se tvůj duch vznášel nad těmito vodami a
mé tak mrtvé srdce naplňoval světlem i silou. Hluboký
obsah písně mocně působil na sklíčené srdce Hekovo
a utěšil jeho duši. \'zpomněl si na píseň matčinu,
která podávala útěchu v neštěstí a důvěru v Boha. Jeho
duše, na čas skleslá, se opět vzpřímila; cítila se v blíz-
kosti boží a vvjasnila se. Bůh volal i k němu: »Poiďte
ke mně všichni, kteří jste obtíženi, a já vám odpočinutí
d.ám!«

Téhož dne šel Hek do školv. abv iako dohližitel
dodal dětem a skrze ně i rodičům útěchv v neštěstí.
Poněvadž rodiče potřebovali dětí doma, svolil, aby bylo
vvučování na několik dní zastaveno. Zeptal se dětí,
jejichž rodiče bv nepotřebovali jejich pomoci, ne-
chtěly-li bv .jíti na jeho hrachové pole a vvtlučená
zrnka hrachová sbírati. Hlásilv se radostně. Uložil jim
ted.v Hek, aby se dovolily doma u rodičů, a svolí-li
oni, aby přišiv ráno s malvmi kbelíky k němu do domu,
že jim dá snídani a potom že půjóou na pole. Přišlo
jich třiapadesát. Tu s\T)alv na rozestřené prostěradlo
sebraný hrách, oddělujíce ranější zrnka od nezralejších.
Ze zelenvch hrášků připravila paní Heková pro mla-
distvé dělníky dobrv oběd. Hek zapěl vhodnou píseň
a děti ji pak při práci zbožně zpívah^ Nasbíraly za den
přes tři pytle hrachu. Druhý den se k dětem přidru-
žilo bez vvzvání také několik chudých lidí a bylo ještě
více pytlů hrachu sebráno. Třetí den dal Hek vytrhati
hrachovinu a zbvvající lusky na ní doma čeledí obrati.
Usušená hrachovina byla pak složena ve stodole.
Chválili potom s ženou Boha, že rukou svou, která
ranila, zároveň také hojí.

»Poněvadž však se krupobití rozšířilo dále, nežli

jsme na počátku mvslili, a čas od času se prohlašovalo,
že také sousední kraje byly postižen}' značnými škodami
povětrnostními, užili obilní lichváři této smutné okol-
nosti k tomu, že spekulovali na všeobecnou bídu k své-
mu vlastnímu zisku. Dovoz obilí na trhv se čím dál
tím více tenčil, potravinám značně přidražovalo. Na-
stala drahota a nedostatek chleba, z čehož se brzv do-
stavil hlad. To na mne těžce působilo. Svou zásobu
z předcházejícího roku jsem, abych mohl rozšířiti
svpku, a v naději na bohatou žeň lacino prodal; zásoba
staré chlebové mouky byla snědena; neměl jsem obilí
na ozimní setí. \'še to mi působilo zármutek a starost.
S opatřováním těchto věcí nesm.ěl jsem otáleti, poně-
vadž ceny obilí stoupaly co ťýden. První chleboviny
musil jsem platiti 26 zlatvmi za korec. Následující tý-
den nakupoval jsem na setí, musil jsem však za korec
žita platiti 30 zlatých. Tak vyháněny ceny týden co
tvden, že na konec nebylo lze dostati korec pod ^o zla-
tých. Hrozná smrt hladem šířila se po celé zemi. Ko-
stelní ulice byla lidmji onemocnělými hladem a umíra-
jícími hladem jako poseta. «

Jednou přišla paní Heková s pláčem z kostela; vi-
dělaf cestou strašnou bídu. Padla muži kolem krku
a připomněla, že mají proti jiným mnohem více po-
žehnání, zejména že jim zůstala zelenina v zahradě a
brambory; sražené ovoce že zužitkovala na ocet —
navrhla tedv, že by mohli pro jistý počet chudých va-
řiti polévku a ji v určité dni rozdávati. Dobrosrdečný
muž za to útrpnou manželku objal a na druhý den va-
řila se již pro ."^0 osob polévka. Když se to v m.ěstě roz-
hlásilo, nahrnulo se k nim na druhý den na sto v3-hla-
dovělých lidí, úpěnlivě prosících o polévku. Poněvadž
jich tolik nebylo lze živiti, udělal si Hek podle vlast-
ního názoru seznam nejpotřebnějších chudých, jichž
třicet bylo u Heků střídavě hoštěno polévkou.

Sebrané spisy Fr. VI. Heká, III. 7

»V této velmi těžké dobé bylo c. k. dvorským naří-
zením všeobecně oznámicno, že cena běžnvch papíro-
vých peněz, již dříve snížených na pětinu, se ještě sni-
žuje na polovici redukované ceny. Zároveň byly všecky
daně zvvšeny a se všemi císařskými poplatky a dáv-
kami požadovány v plné měně stříbrné. To byla
'opět krutá rána pro mne vzhledem k m>ému jmění, vše-
likvmi pohrom.ami beztoho již otřesenémíu. Zchudl jsem,
a to ještě více nežli po požáru, poněvadž jsem tehdy
měl polní hospodářství bez dluhů, kdežto nyní bylo nej-
v\^šší měrou zatíženo hypotékami. S chudobou klesala
i má vážnost v městě: místo dřívější úcty dostávalo se
mi nyní pohrdání, posměchu a podceňování. Množství
mých přátel se oddalovalo, a kdo dříve rádi přisedali
k mému stolu, míjeli můj dům a v^^sm-ívali se mi. To
mne však nikterak neznepokojovalo. Snažil jsem se jen
Tomu zalíbiti, na němž spočívala všecka má naděje,
který vždy pomáhal a jehož ruka otcovská nezkráceně
pomůže, až přijde vhod-ná doba. Na svět a lidské štěstí
jsem nikdy nespoléhal. Přece však jsem se dal svou
starou lehkomvslností svésti, že jsem dal nade dveře
do pokoje přibíti na černé tabulce tento nápis:

Když se

\'šecko Ale

třel.

na mne

ke mně kdvž jsem

Každv

všude štěstí v

přátelství se potom

z přátel

smálo

dralo nouzi
zapomněl*).

ivá nápis v německém překladu

na mne

*) Hek podř

v tomto znění

a pořádku :

Da mir

Wollten werden :

Noth,

wohl ging

AUe Als ich

Waren

hier auf

meine steckte

alle

Erden,

Freunde in der

Freunde

Todt.
Je to obměna známého latinského disticha: Donec eris
felix . . . Snad byl původní Hekův nápis psán českým přízvuč-

\^ětšina příchozích čtla prúpověcT v řádcích <)])ycej-
ným postupem a vysmívali se původci, že je blázen:
kdo však vety čtli v odstavcích shora dolů, přisvědčili
mu, že to tak ve světě bývá.

Za tohoto stísněného postavení byl Hek nucen
vzdávati se poručenství. Bylo mu líto, že se nemohl dále
starati o sirotky z rodiny Vávrovy, jimž se kdysi sám
ze své vůle přihlásil za poručníka: také jim proti vůli
jejich příbuzných zachránil živnost tím, že nepřistoupil
na to, aby byla prodána; obávalť se v nejistvch dobách,
že klesne cena peněz. Došel tedy k zámožným příbuz-
ným těchto dětí a prosil je, abv se ujali poručenství oni.
Ale ti to s posměchem odmítali. \'zdal se tedv Hek
poručenství úředně u městského soudu. Složil ze své
činnosti účty a přiložil všecky příslušné doklady. Měst-
ský soud, prozkoumav vše, ucelil posavadnimu poruč-
níkovi s pochvalou absoluci, jmenoval jednoho z pří-
buzných \'ávrovvch jeho nástupcem a odeslal mu účty
i s balíkem dokladu.

Později pro Heká mělo toto poručenství mrzutou
dohru. Po šesti letech dostal totiž od magistrátu do-
brušského přísnv rozkaz, ab^" složil do 14 dní zákonité
účty o svém hospodaření s \'ávrovým jměním a
aby se ospravedlnil, proč při složení poručenství ne-
složil zároveň řádně účtv. Užaslv Hek běžel na úřad
a na své ujišťování, že účtv složil, dostal za odpověd,
že prohledali všechen archiv a nic nenašli. Pohrozili mu
donucovacími prostředkv. Doma bylo všecko hledání
marné, ač je Hek po tři dni opakoval. Bylo mu divné,
že marně hledal také jiné spisv a listiny, zejména do-
klad o tom, že křovickv mlvnář Wjjt. Čížek, muž

nym distichem, v němž Hek tehdy nejraději skládal své básně.
Podle německého znění jsem však překládal nazpět do češtiny
rýmovanými verši.

100

prostý, ale svědomitý,, převzal na semletí městské obilí
pro vojenský oddíl. Magistrátní rada Jos. Jetmar*)
mu je odevzdával. Ten chtěl z toho míti zisk. Naléhal
na poctivého Čížka, abv dal nesprávné vvkazy, ba od-
vážil se mu i hroziti. V rozpacích přišel mlvnář k He-
kovi na poradu, protože se rady Jetmara bál a nechtěl
také přijíti o mletí.

Jetmar byl za této doby jedním z nejobratnějších
advokátů v celém okrsku, který se mnoha odvažoval,
ale také mnoho za to chtěl. Liknavému dlužníku stačilo
pohroziti radou Jetmarem, hned se ulekl a udělal si ra-
ději nové veliké dluhy, jen aby se mu jetmar nedostal
na kobylku. Říkalo se obecně: »Co si ani dábel netroufá
udělat, s tím prorazí Jetmar. « To věděl také Čížek a
proto v úzkostech přišel k Hekovi o radu. Přinesl mu
čtyři vlastnoruční lístky oď Jetmara. Na jednom z nich
rozpačitému mlynáři neprozřetelně dává návrh, aby
dvanáct korců žita smíchal s korcem hrachu a vértelem
vikve, tím prý mouka nabude těžší váhy a z přebytku
bude se moci jemu vyhověti, zbvtek pak že může mly-
nář ponechati pro sebe. Tyto lístkv přišly do rukou Re-
kových, do rukou toho, jehož Jetmar nenáviděl na život
a na smrt a jejž co nejkrutěji pronásledoval. Obával
se, že Hek lístky odevzdá soudu, ale srdce Hekovo mu
pravilo, aby pomstu přenechal Bohu, spravedlivému
soudci. Hek dal mlvnářovi jinou radu, která ho uspo-
kojila. Lístky pak uschoval u sebe mezi ostatní listiny.
A nyní jich nemohl, hledaje doklady k poručenství Vá-
vrových dětí, nalézti. Teprve později se přesvědčil, že
tu bylo spácháno darebáctví.

Hekovi nezbývalo než na magistráte podati stran
žádanvch dokladů o správě dědictví vávrovského roz-
klad a žádati, aby nemusel účty předkládati znovu. Ale

*) V autobiografii psáno též: Jettmar.

rroT

Hekova žádost byla magfistrátem příkře odmítnuta; ien
termín mu byl o čtyři neďele pod trestem 2^ zlatých
prodloužen. Zarmucovalo jej to tím více. že se roznesly
hned pověsti, že zdráhání Hekovo má příčinu ve vě-
domí, že nepoctivě naložil se svěřeným mu jměním si-
rotků. Zakročil u odvolacího soudu. Ale ten postoupil
stížnost Hekovu dobrušskému magistrátu, aby se o ní
vyjádřil. Jetmar složil posudek, který potom bvl i s po-
dáním Hekovým poslán do Prahy k vrchnímu soudu.
Jetmarova g^eniálnost zvítězila; Hek byl se svým rekur-
sem odmrštěn. Dostal rozsudek, jímž mu přikázáno,
aby do dvou měsíců předložil účty svémyslně odpírané.
\' tomto postavení mohl těžce zkoušenému kupci po-
moci jen nejvyšší Slitovník, jak toho .již v tolika tram-
potách od něho zažil. Také se ho ujal.

Jednou Hek koupil fůru suchých kořenů. Jistý
Alarek, bývalv podomek Hekův, se nabídl, že jim je
rozštípá. Při štípání dříví se nádeník zahřál a sundal
čepici nedávno koupenou. Mladší dcera Hekova vzala
čepici do ruky. »]^Iarek má pěknou novou čepici, « při-
pomínala; »ale už se vám párá«. Nabídla se, že mu ji
zašije. Za chvíli přiběhla dcera radostně do zahrady
k otci s čepicí v ruce. »\' čepici je papír a je na něm ta-
tínkova rukal« volala, podávajíc čepici otci. ^lěla prav-
du. Když papír vyndali, shledal Hek, že je to úřední
potvrzení o složených účtech o jmění vávrovském.
Radostnvm překvapením klesl kupec ve mdlobách na
zem. Když přišel k sobě, uzřel rodinu kolem sebe a dva
poctivé měšťany. Ti se dověděli o sporu Hekově a
přišli se mu dobrovolně nabídnouti za svědky, že před
šesti lety byli na mag^istrátě svědky, když tam Hek ode-
vzdával objemné účty o jmění sirotků \'ávrovvch a že
slyšeli při tom pochvalu magistrátního protokolisty :
»Takového věrného a starostlivého poručníka \'ávrovi
sirotci tak hned nedostanou. « Hek jim vvpravoval pří-

102

hodu s čepicí. Oba měšťané byli ochotni odebrati se
s Hekem do Opočna k soudu a přemluvili k tomu také
drvoštěpa, který už óříve vvsvětlil. že čepici koupil od
kožišníka Riesse. Tomuto Riessovi bylo právě po Re-
kovi soudem odevzdáno poručenství nad dětmi Vávro-
vými. Opočenskv vrchní Oppelt se nemálo podivil pří-
chozím, které všecky znal. Kdvž mu vvpo věděli, proč
přišli, spráskl ruce pravě: »Tady zjevně zasáhla moc-
ná ruka boží! — Já vždy Heká pokládal za poctivého
muže, kterv není schopen takového darebáctví, jaké
se mu přisuzuje. Budiž jméno Páně pochváleno !«

Po pěti dnech oznámil vrchní Hekovi: Kožišník
Riess vyznal, že kdvž mu b^^lo odevzdáno poručenství
naó \\ávrovými dětmi, dostal od soudního sluhv Mi-
chálka také Hekov}^ účtv o sirotčím jmění i s dokladv.
aby je vedl dále: on však že se zdráhal přijmouti po-
ručenství. Po čase pak mxao^istrátem bvl sirotkům usta-
noven jinv poručník. Poněvadž od něho akta nebyla
žádána zpět, užil po letech papírů k svému řemeslu a
podkládal jimi čepice. Čepici ^Markovu uznal za svou
práci; i papír z účtů že do nich sám vložil. Na prosbu
Hekovu vrchní mu sepsal rekurs ke dvoru a vše poslal
přímo k c. k. ministerstvu spravedlnosti. Neslýchané
brzy byla Hekova rekursní stížnost od nejvyšší instan-
ce vyřízena. Prostřednictvím opočenského soudního
úřadu byl mu doručen ďvorskv dekret: rozhodnutí do-
brušského maj^istrátu b3do zrušeno. Hek uznán ne-
vinným a radní referent Jetmar dostal ostrou důtku,
kterou se uznává, že je pochybná jeho schopnost za-
ujímati veřejný státní úřad, a odsuzuje se k čtrnácti-
dennímu vezení. Úhlavní nepřítel Hekův, jsa tím ještě
více roztrpčen, pomýšlel na pomstu. Choti Hekove
byly tím způsobeny úzkostlivé starosti. Ale Hek svo-
lal rodinu a čeled, četl jim Qi. žalm a proslovil k nim
výklad, jímž v3Í:)ízel k statečnosti a důvěře v Pána.

10.?

Jetmar začal také hned svou pomstu prováděti.
Přemluvil jistého věřitele Hekova, vykládaje mu o dluž-
níkově povážlivém stavu finančním, aby mu vypově-
děl úvěr. Zároveň se snažil u nákladníků piva*) zviklati
důvěru v přesnost, hospodárnost a poctivost Hekova
vedení. Hek složil řádné účty pravovárečníkům koncem
r. 1811 z 3500 zL, jež jednak byly vynaloženv na obno-
vu staveb a pořízení shořelého nářadí, a jednak byly
ztrátami ze státního bankrotu. Hek tuto značnou po-
třebnou částku půjčil pravovárečníkům ze svého jmění a
na valné hromadě žádal za její vyrovnání. Rada Jetmar,
jakkoli mu do věci nic neb^do, snažil se ve společenstvu
nabvti vlivu, vyžádal si jeho vvroční účtv a podal mno-
hé výtky: Hek počítá prý přírůstek sladu příliš nízko;
vedl zbytečný náklad na vvroční hostin}' pravováreč-
níků po osm let; vydržoval prý oficiály pivní dávky za
jejich úřední inspekce na náklad společenstva. Obrana
Hekova ve společenstvu vyzněla na prázdno: do ko-
mise na vyšetření výtek přednesených proti Hekovi
byly zvoleny samé kreatury Jetmarovy, a ty staršího
společenstva uznaly vinnvm a odsoudily, aby nahradil
společenstvu škody vzniklé špatnvm hospodařením.
Škoda byla odhadována podle tehdejších vysokých cen
obilních ve znehrxlnocené měně. Takto byl nejen He-
kovi škrtnut celý úvěr 3500 zl., kterým založil spole-
čenstvo ze svého, nvbrž měl ještě dopláceti další ná-
hrady 1800 zl. Kromě toho měl bvti ještě udán, že,
hostě úředníky při úřední inspekci, sváděl je k zaned-

*) Starší slovo »nákladník« ve smyslu = Bierverleger. To-
hoto slova užívá Kek se zálibou ve » Velikém pátku« a v součas-
ném článku »Athenách« ve vj-znamu = úkladník, obecní lotr
k provedení všeliké nešlechetnosti najatý, jak je sám vykládá
(II, str. 106, pozn.), maje při tom na mysli dobrušské Jetmarovy
přívržence mezi pravovárečníky. To mu právem vytýká žaloba
pro spis »Veliký pátek«.

104

bávání jejich povinnosti úředních. Proí"i tomuto od-
souzení podal Hek stížnost důkladně odůvodněnou
k místnímu magistrátu. Dokazoval tam, že ve věcech
nyní mu za vinu kladených jed.nal ne sám, nýbrž jako
korreferent vedle dvou přísedících, že se ve všem při-
držovali jen starých zvyků. O stížnosti proti Jetmarovu
dílu však rozhodoval Jetmar sám. A tak byl Hek i tuto
odmrštěn.

Ale tím ještě nebvla pomsta Jetmarova ukojena.
Jednou, když nebylo dost ječmene na slad, pi^-išli zá-
stupci pravovarečníků k Hekovi, že smluvili u míst-
ního mlynáře Kouby ječmen pro pivovar, aby si jej
šel prohlédnouti. Hek, nemoha tehdy jíti, dal souhlas,
aby tuto věc dojednali podle svého uznání. Když se
potom vrátili s mlynářem, chtěl mlynář míti ujištění,
kdy mu účetní Hek zaplatí 750 zl. za 30 korců ječ-
mene, jež hodlá dodati. Účetní ujistil: » jakmile do-
jdou peníze. « Když se o něco později Hek vzdal účet-
nictví společenstva pravovarečného, hlásil se mlynář
Kouba u nástupce jeho. stvůry to jetmarské, aby mu
b3'lo zaplaceno dlužných 750 zl. za dodaných .^o korců
ječmene. Nový účetní na radu Jetmarovu mlynáři,
který byl ostatně Jetmarem již zpracován, poukázal na
Heká, aby žádal od něho zaplacení d.lužné částky: pro-
hlásilť prý před svědky, že on mu chce poctivě zaplatiti.
Hek ho ovšem posílal k účetnímu pivovarského spole-
čenstva, jemuž byla určena dodávka ječmene. Jetmar
radil, aby mlynář Heká žaloval, pokud na něm ještě
něco lze dobvti. Doporučil mu dlouhvm dopisem svého
známého advokáta. Brzy přišla Hekovi žaloba, podle
které měl zaplatit 7S0 zl. vedle úroků a náklad-u za
soudní řízeni. Hek si vyhledal obratného obhájce práv-
ního a svěřil mu svou při. Utkvěla mu tak v mysli, že
ještě po mnohých desítiletích zevrubně vypisuje ceiý
její průběh, námitky i vyvracení obou advokátů. Roz-

iq:

sudek vynesl raóa Jetmar, odsoudil Heká ve sm3'slu
žaloby. Hek se ovšem odvolal. Odvolací soud dal stíž-
nost Hekovu k podání posudku místnímu soudu v Dob-
rušce; rada Jetmar ji odmítl a potvrdil prvni rozsudek.
Hekovi nebylo pomoci. Aby ušel exekuci, vyrovnal se
s mlynářem Koubou přátelsky; uvolil se mu do dvou
měsíců zaplatiti 800 zl. Bohatý příbuzný ženin, dojat
byv zevrubném vylíčením Hekovým v dopise, půjčil
mu tuto částku, dav si ji zajistiti na jeho domě.*)

*) Cejý tento proces i podle vypsání Hekova svědčí, jak
sousedsky se vedly účty a hospodaření spolkové s nákladnými
valnými hromadami, při kterých bylo nezbytné hodování atd.
Při sporu s ml}-nářem Koubou byla véc asi komplikována tím,
že Hek byl zároveň obchodníkem v obilí, o čemž v jeho pamě-
tech není zmínky.

O utrpení a pronásledování Hekově svědčí článek »Dobré
připomenutí« v Kramériusových Vlastenských novinách ze dne
9. října 1819 (Závěsek, list 41, str. 165 n.). Je bez podpisu, ale
bezpečně pochází od Heká. Jména otce Vladislava, matky Marie,
sester Vlasty a Lidmily, kteří se podpisují sjTiovi a sestry bra-
trovi pod památníkové verše, svědčí o tc>m sama. i jinak jsou
tu zřetelně vylíčeny poměry Hekových. Jest otištěn v I. díle
tohoto vydání, str. 114 n.

Hek se Jetmarovi odvděčil veřejně při vhodné příležitosti
způsobem, na nějž se tak snadno nezapomíná. Hekovy invektivy
na Jetmara v básních byly asi prostým čtenářům nesrozumitelné.
Velmi zřetelně se dotkl poměrů v Dobrušce, zejména znemrav-
ňujícího úplatkářství, koncem r. 1818. \' Kramériusových Vla-
stenských novinách z 19. prosince 1818, v č. 51 připojil k článku
»0 kávě« štiplavou poznámku, namířenou proti místnímu prá-
vu v D . . . t. j. v Dobrušce. Srovn. H. svazek, str. 37, pozn.
Možná, že to byla příčina, proč Jetmar zanevřel na Heká.

Jetmar zajisté dobře rozuměl narážkám., proti němu na-
mířeným v jiných pracích Hekových, zejména v » Starobylých
památkách«. V článku »Atheny« (II, 72) na př. v učeném
rouše uvádí Hek i Jedomareše. kterého ve 5>Velikém pátku«
překřtil zřetelněji a pro sebe nebezpečněji také jménem Jedmá
(srovn. II, 104). Nic mu asi neprospělo, že chtěl zahladiti stopu
vymyšlenými citáty o Jedomarešovi (srovn. pozn. k II. sv.,

io6

Tehdv bylo v Dobrušce opět uprázdněno místo
purkmistra. Voliči zvolili skoro jednomvslně Heká jeho
nástupcem a oznámili mu to deputaci. Zvolený se však
zdráhal přijmouti tento úřad. Jakkoli Jetmar chtěl, aby
se po oznámeni Hekovy resignace provedla nová volba,
zástupcově města se odhod-lali dáti Hekovi osm dni na
rozmyšlenou a do tě doby volbu odložiti. Nalěhala na
to takě deputace měšťanstva, která se, když se zpráva
o volbě Hekově a jeho zdráháni roznesla po městě,
hned dostavila na radnici. Bylo ji vvhověno. Mnozi
měšťané přicházeli k Hekovi, aby ho zrázeli z rozhod-
nutí asi nerozm3'šleného a kladli mu na srdce, jaké vý-
hody by z této volby měla nejen obec, nýbrž i on sám
osobně. Přišli i dva radní, kteří, majíce dost Jetmaro-
va despotismu, Hekovi slibovali věrné přispění a ujiš-
ťovali, že by při každ^ jeho možné oposici takto strana
Hekova měla majoritu, čímž on by byl zkrocen a jeho

str. 249 a 250). A podobně v článku »Malta« vykládá, že jsou
tam lidé dobří, pracovití a bohabojní, » vespolek svorní a po-
kojní, že jim ani toho rádního z ráje netřeba, aby je pod po-
kličkou práv svozoval, sužoval a mořil«. Proti právníkům, které
pro trpké zkušenosti s Jetmarem šmahem odsuzuje, mluví
častěji. Jsou mu »ošemetnými kejkliři, kteříž lehkému živob)rti
k vůli velmi hltavě a jako hladový dobytek do práv se hnali«
(v článku »Syracusa« 11, 94). A tak i jinde.

Že Jetmai o těchto článcích Rekových věděl a že jejich
narážkám dobře rozuměl, vyplývá z jednoho místa v zápisníku
Hekově (ne v Pamětech!). Jetmar prý mu roku 1821 pobral
»skrze Thymu (?), člověka z pěti zlatých mzdy proti mně od
něho najatého«, rukopisy článků, zařaděných pod společný titul
»Starobylé památky« a uveřejněných v »Cechoslavu« II, 1821:
»Rhodus«, »Creta«, »Malta«, »Syracusa«; kromě toho článek
»Život člověka — putování na světě« a »Péro«. Zabavili prý
mu i rukopisy prací cizích: básně Myslimírovy (Ludvíkovy)
»na mou Lidmilku«, praví Hek, a »Ponaučení o Nesmířitel-
ném« od Fr. B. Tomsy z krvežíznivé noci Bartolomějské
(obojí bylo uveřejněno v Cechoslavu 1821, str.. 267 a str. 45).

107

drzé reidv bv bvlv zaraženv. I příbuzní Hekovi vyklá-
dali, jak svému hospodářskému stavu i své rodině mú-
c prospěti oporou v svém čestném úřadu. Když nepo-
řídili u Heká. snažili se na něho působiti jeho ženou:
^e slzami v očích poukazovala na těžké starosti ve sví-
zelné budoucnosti. Něžnému manželu bylo líto, že i její
prosby mu sil oslyšeti.

Každý se divil, že Hek nechce rozuměti jedinému
východisku ze svých kolísavých poměrů a zlomiti v nej-
vyšším čestném úřadu v obci mstivé úkladv množících
se nepřátel. Nechápali, že mu hlas svědomí zakazoval,
že to nesmi učiniti. Od mládí bvl zvyklý ďbáti přísně
hlasu svěď mí. jako veliké milosti boží: hlas svědomí
jej nejedenou v trampotách i v zoufalém postavení za-
chránil. Nyní Hek uvažoval, co by bylo musilo násle-
dijvati, kdyby byl přijal ono nabízené čestné místo.
»Žádalo se totiž zákonem, aby purkmistr lidu dával
dobrý příklad, byl při církevních obřadech, aby se
účastnil častvch procesí, zejména o Božím těle, a ještě
mnohých pověrečnvch obyčejů, jedno bylo-li to z po-
božnůstkářství nebo z pokrytectví, jen kdvž tím po-
věra a podívaná namnoze přemrštěně nádherná došla
skutečnou účasti purkmistrovou zřetelného potvrzení,
že je to veřejná pobožnost. \^še to jsem nemohl konati,
neboť mé svědomí se proti každému opovržlivému po-
krytectví, proti každé přetvářce mocně vzpíralo, aby
nejsvětější jm.éno Nejvvššího marnivě vvslovovalo a
dobromyslný lid přetvářkou tak farizejskou klamalo.«*)

Proto Hek setrval při svém rozhodnutí: tím bvli
jeho přátelé, kteří s ním dobře smýšleli, i vlastní jeho
manželka zarmr_>uceni. Ale Hekova duše spoléhala s dů-
věrou jediné na pomoc b(jží: mohlť si vším právem

*) Heká vedly tytéž důvody jako asi před čtvrtstoletím,
když odmítl volbu za purkmistra po prvé.

io8

osvojovati slova Izaiáše proroka 31, 12 o Bohu utěši-
teli; nač se báti lidí, kteří umírají a jako seno budou
ztráveni?

»Od této doby byl jsem zachvácen nesnesitelnou
úzkostlivostí.*) Mé sevřené srdce však hledalo v Boha
svou útěchu. Pilně jsem čítal v Knize Jobově, volil
jsem některé žalmy odpovídající mému stavu a zvláště
čtení o utrpení našeho milého Spasitele. Ctění pašijí mi
zavdalo podnět, abych napsal rozjímání o Velikém pát-
ku, jež bylo censurou povoleno a veřejně vyšlo tiskem.
Tu se čtla některá místa, kde jsem při charakterisaci
židovských veleknězi, učenců Písma a farizeů pozo-
roval, že se ještě dnes vyškytají takové auktority, které
své moci úřední zneužívají a ve formě zákonitosti se
dopouštějí mnohých a hrubých nespravedlností. Jetmar
a městský farář byli upozorněni na toto dílko; oba je
pilně pročtli, mnoho z toho vztahovali na sebe nebo ně-
kterým místům přikládali jiný smysl, nežli jsem měl
na mysli já. Nacházeli v něm mnoho urážlivého a pro-

*) O Rekových těžkých protivenstvích v Dobrušce víme
již z počátku r. 1820 z Cechoslava 1820 z čís. 5/10, str. 38.
Hekův přítel Jos. Mírovit Král, rodák opočenský, který již
jako kaplan v nedalekém Novém Hrádku přicházíval častěji do
Dobrušky za přítelem Jos. Liboslavem Zieglerem a tam se se-
známil také s Hekem, napsal mu, aby jej potěšil, v uvedeném
časopise báseň »K jmeninám F. Madislava Heka«. Poslední
sloha se dotýká také pronásledování Hekových:

Zlostník darmo se nad Tvou hlavou třese,
neb Tvá dospělost jekot chlapcův snese:
dobré svědomí světa lži se směje,

ctnostného kreje.
Vydavatel a redaktor »Cechoslava«, V. R. Kramérius,
připojil k básni charakteristickou poznámku: »Vladislav nás
jest mezi svými velice soužen a pronásledován. Avšak jako
v obecném přísloví máme: který jest medle prorok, aby za
živa ve vlasti své byl vedle zásluhy vážen?? Svět nejprve
k sobě hledí. «

lOQ

hlasovali toto rozjímání psané ve zbožném duchu za
zlomyslnou satiru, za rouhavé zneužití Písma svatéh*:)
a za snížení nejposvátnějších představ na nejnižší fraš-
ku. Kdvž pak bylo toto dílko předloženo městské radě.
shledávali mnozí městští radní v tomto zrcadle svůj
vlastní obraz a hubovali na mne. že jsem je tak podle
vydal veřejnému posměchu a potupě. Farář bvl požá-
óán, aby udělal z tohoto zjevného posměšného spisu
výtahy a o celku složil důkladnou recensi, k čemuž mu
rada Jetmar přislíbil příspěvkv. Kdežto pohlavárové,
kteří se domnívali býti zasaženi, se na tento spis zlo-
bili, publikum si z nich tím více tropilo úšklebky. To
přispělo mnoho, že byla v krátké době polovice nákladu
rozebrána. Tato příčina pak pero duchovního recen-
senta ještě přiostřila; namáčel je ještě hlouběji v kala-
máři své žluči. Předložil také svou urychlenou recensi
netrpělivé městské radě. V poradě, jež o tom následo-
vala, mě městská rada prohlásila za zlomyslného zlo-
čince, který nešetří žádné lidské důstojnosti, úřadu a
hodnosti, ba ani předmětu nejsvětějšího, prohlásila mě
dále za pobuřovače obecného lidu a vůbec za člověka
po každé stránce velmi nebezpečného, jetmar sepsal
zevrubný rozklad krajskému inkvisitoriátu; městská
rada jej schválila a poslala po spěšném poslu do Hrad-
ce Králové.

Má, dobrá žena byla velmi zarmoucena, tušíc těž-
kou ránu, která mě měla zasáhnouti. Její choroba již
drahnv čas trvající se zřejmě horšila, až konečně ne-
mocná neopouštěla lůžka. Brzo se také objevila wše-
třovací komise, která se mnou nakládala s přísností až
ukrutnou. Má konstituce tělesná mnoho utrpěla. Kle-
sal jsem namysli, srdce neustále trýzněné nepřipouštělo
jiné myšlenky, nežli že nebudu s to, abych unesl tíži
této trampotv. To ve mně vzbudilo malomvslnost. Mé
nervy byly přepjaty a ochromení celé pravé strany těla

IIO

byl nejhroznější následek toho. Tu jsem ležel silně ra-
něn mrtvicí v své světnici a v druhé ležela má ubohá
žena. poražená zármutkem a bolem. Městský lékař nás
pilně navštěvoval, mluvil často o svém soucitu, ale měl
ďábla v srdci, který mu vnukl, že prv jsem mu v textu
svého rozjímání o \'elikém pátku dal úlohu v osobě
toho, jenž mučenému Spasiteli poóal houbu namoče-
nou v žluči a octě. Určoval chvíle, v ktervch se mohl
konati výslech se ranou.

]\lusím vděčně V3'znati, že nekonečná dobrota Páně
mi dopřála mnohé hodiny, kdy jsem své ospravedlnění
mohl s klidem a s dobrou rozvahou dáti do protokolu.
Xež marné bylo mé úsilí komisi jasně vysvětliti, že
jsem při skládání tohoto rozjímání nikoho nejmenoval,
nýbrž myslil na nedostatkv lidí viibec a na jejich mo-
rální poklesky, a jestliže se někdo v tísni svého vlast-
ního svědom.í v něčem shledává postižen, to že nikterak
nemůže bvti kladeno za vinu mně: poněvadž se k tomu
znají, dávají to jiným najevo, a tak sami lidu dávají
dostatečné podněty, že se posmívá pošetilostem, které
si sami přisoud.ili; jinak že by se musil uznávati trestu
hodnvm každý kazatel, kdvž bv někdo z jeho poslu-
chačů se cítil zasažen všeobecným líčením lidské zka-
ženosti. \Všetřující komisař sice úplně uznával závaž-
nost mvch námitek, než Jetmar a farář snažili se mu
je vvvrátiti. jetmar dal městskému lékaři úkol, abv si
navlékl škrabošku soustrastného přátelství a ze mne
dobyl důvěrným způsobem vvznání. Lékař nastudoval
svou úlohu znamenitě a na mně provedl hnusný kou-
sek darebáckv. Navrhl totiž, až bude na mně vyzví-
dati, aby ve vedlejším pokoji, kde by zůstala půle dveří
otevřena, byli tajně postaveni svědkové, vše, co bych
mluvil, pozorně vyslechli, zapsali hned a to pak komisi
předložili. Tento bídný návrh bvl schválen. Vvšetřuiící
komisař uznal za účelnější, aby se místo navržených

II [

svědků on sám s písařem a přísedícím do vedlejšího
pokoje dostavil, a co z mých úst uslyší, ihned pojal do
protokolu. «

Hek reprodukuje velmi zevrul)ně svou rozmluvu
s lékařem druhého dne. V zájmu svého zdraví má prý
nemocnv ukončiti vyšetřování pokorným přiznáním,
úlisně přemlouval zrádný dobrodinec; strašil, že prý Hek
už za vyšetřování pronesl nejedno neprozřetelné slovo,
že prý některým lidem, jež dobromvslně pokládal za
přátele, učinil důvěrná oznámení; komise má prv v ru-
kách jeden exemplář ze zabavených spisů Hekovvch,
v němž prý jsou vlastní rukou auktorovou ke jménům
Annáše, Kaifáše, Herodesa, Piláta, Jidáše, Barabáše
atd. po straně připojena začáteční písmena osob, jež
měl na mvsli. Hek popíral zejm^éna toto poslední udá-
ní; to prý se mu jen svévolně a úskočně přičítá. Lékař
lichotil, hladil nemocného po tváři. Namítal pak He-
kovi, že prv se v tom smyslu vyjadřoval jinvm osobám
i jemu samiému, když navštívil jeho nemocnou paní a
Heká zastihl v pilném psaní. Pověděl prý, kdvž vv-
světlil, o kom píše, že tací Annášové, Kaifášové, Hero-
desové, Pilátové podnes ještě mají na světě napoďo-
bitele, kteří podržují povahu těchto nespravedlivých
soudců. Tehdy prý mu učinil docela i satirickou po-
známku o zdejším farářovi, purkmistrovi, radovi Jet-
marovi a jinvch. Xa lékařovu námitku, že takové ale-
ííorické označení jmen není asi vhodné v rozjímání
o Velikém pátku, odpověděl prv spisovatel, to že je
právě nejdůležitější.

Dotíravá žvastavost domnělého přítele bvla ne-
mocnému již obtížná a protivná, a proto se ho chtěl
zbaviti. Domnívaje se, že s ním je v pokoji sám a věře
jeho předstírání přátelského smýšlení a ujišťování, že
vše bylo mluveno důvěrně a skoro jako žertem a že
mluvil jako lékař, Hek mu ke všemu přisvědčil. Byl

112

rád, že potom hneó jeho pokoj opustil. Za chvíli přišla
starší dcera a vyjádřila otci podivení, že právě v týž
čas, kdvž byl lékař u něho návštěvou, ve vedlejším po-
koji sed-ěl komisař se svými lidmi, na konec pak všichni
že vcházeli společně na radnici. Dobromyslný Hek
se ještě domníval, že asi komisař měl v úmvslu po ná-
vštěvě lékařské jej vvslvchati, ale lékař že mu to asi
vymluvil. Ale dcera kroutila jen hlavou. Kdvž o tom
uslyšela nemocná paní, poděsila se velmi, poněvadž si
uvědomila, že lékař také u ní vyzvídal: ihned tušila, že
se dorozuměl s nepřáteli Hekovými. Zármutek a sta-
rost zhoršovaly její nemoc k bolesti celé rodiny.

Za několik dní objevil se komisař se svými lidmi
u lůžka nemocného a oslovil ho vážným tónem: Te prý
mu neústupnost Hekova již nesnesitelná: tázal se ho,
chce-li setrvati v zapírání, které prv mu nic nepro-
spěje, ale jen zostří trest. Má prý v úmvslu dnes komisi
ukončiti, vrátiti se do Hradce a vyšetřovací akta ode-
vzdati soudu, aby vydal rozsudek. Obžalovaný odpo-
věděl, že setrvává při všem, co podle pravdy a svědomí
diktoval do protokolu. Komisař dal tento vvrok pro-
tokolovati a vzd^álil se s vyhrůžkou: »Budete své ne-
ústupnosti litovati !«

Když se druhého dne dostavil lékař k Hekovi,
oznámil mu, že musí býti připraven na brzkv odchod
své choti.

Královéhradecký soud si proti svému zvvku ten-
tokráte pospíšil a již za osm dní byl Hek obeslán před
městský soud. Poněvadž však se nemohl pro nemoc
dostaviti do soudní síně. objevila se deputace mag^i-
strátní u nemocného a přečetla mu rozsudek, vydaný
hradeckým trestním soudem. Hekovo rozjímání o Ve-
likém pátku prohlašovalo se v něm za zlomvslný nam-
flet. auktor uznán za bezbožného posměvače, kterv
se nehrozí ani nejposvátnějšího předmětu zneužíti

11.^

k svému zlomyslně satirickému humoru. Hanlivý spis
má se vvdavateli zabaviti a odsuzuje se ke zničení;
nakladateli se vvhrazuje právo žádati na spisovateli
odškodnění. Spisovatel se odsuzuje k šestinedělnímu
trestu žaláře v poutech a k trojímu postu za tvden,
Hekův obhájce ohlásil rekurs a žádal čtrnáctidenni lhů-
tu k podání jeho. Poněvadž však Hekovi bvla povo-
lena jen třídenní lhůta k rekursu, poslal k svému advo-
kátovi schválního Dosla. Ten však mu přinesl zprávu,
že prv obhájce orávě téhož dne odcestoval k příbuz-
nému do Vvsokého Mýta a vrátí se až za týden. Z toho
nepřátelé odsouzeného, jsouce si vědom.i svého vítěz-
ství, jásali a posmívali se odpůrci. V nezměrném bolu
obrátil se těžce zkoušený spisovatel k Bohu vřelou mod-
litbou. Boží milost posílila úzkostlivé srdce prosební-
kovo. Posadil se k psacímu stolku a ial se sám sklá-
dati naléhavv rekurs. Pán mu vnukl dobré mvšlenkv:
starší dcera opsala rekurs a předložila jej městskému
soudu.

Několik neděl čekal Hek na wřízerí rekursu: ale
marně. Ooětoval svou stížnost a nřÍDojil prosbu: kdv-
bv mu měl bvti šestinedělní těžkv žalář přece přisou-
zen, abv mu bvl přisouzenv trest z milosti pozměněn
v domácí vězení, a připojil wsvědčení od okresního
lékaře, jenž podával dobré zdání, že bv tak dlouhv trest
žaláře zdraví nemocného úplně rozrušil a ohrozil i ži-
vot jeho těžce nemocné choti. Konečně se dal Hek po-
ptávati u miěstského soudu. Tajemník, jenž nebvl
k obžalovanému ani teplý ani studenv, pravil mu usmí-
vaje se, aby byl proto klidný, že prv ho nebudou nutiti,
aby trest nastoupil. Kterási paní radní, která navště-
vovala nemocnou paní Hekovou, pravila jí důvěrně,
že prý městskv soud dostal od vrchního soudu pořád-
nou důtku, rozsudek o Hekovi že byl zrušen a referu-

Scbrané spisy Fr. VI. Heká, III. 8

114

jícímu radovi Jetmarovi že byl navždy vzat nárok na

další povýšení. Z toho byla u Heků radost veliká.*)

Zato b}^ spisovatel zarmoucen, že nakladatel, je-

*) Ve skutečnosti neměl rekurs Hekův tak příznivý vý-
sledek, jak o tom V3'-pravuje v svém vlastním životopise sta-
řičký spisovatel. Podle guberniálního nařízení z 31. ledna (1822),
chovaného až posud v archivu dobrušském, uznává »vysoká
zemská vláda«, že námitkj^ Hekovy v rekursu jeho proti vý-
měru trestu » nejsou s to, aby správnost rozsudku a uvedených
v něm důvodů mohla býti zrušena, a dílem i nesprávné jsou«;
zemská vláda však, hledíc k polehčujícím okolnostem, že Hek
svůj spis »predložil censuře a při svém výslechu všecko dobro-
volně přiznal, bez kteréhož přiznání důkaz těžkého policejního
přestupku proti němu vedený nebyl by mohl tak lehce prokázán
býti. dále že jeho spisem v Dobrušce nešváry, jež prý vznikly,
o nichž však není přesných dat, byly toliko v myslích, ... a ko-
nečně že těžký žalář pro usedlého občana a obchodníka jest
příliš zneucfující a doba tří měsíců na jeho výdělek a domácí
poměry i chatrné zdraví by příliš škodlivě mohla působiti, « mění
se mu trest dříve mu vj-měřený v čtyřnedělní jednoduché vě-
zení, týdně dvěma posty zostřené. « Za tento výpis děkuji p.
prof. Gust. Záhorskému, který již dříve psal o tomto procese
Hekově v článku »František Vladislav Hek«, uveřejněném
v »Královéhradecké revue« 1914, str. 45 — 49.

Podle zprávy p. prof. Záhorského obšírná žaloba (má 12
listů) na Heká pro »Veliký pátek« byla podána Jetmarem s upo-
zorněním děkana Obsta 20. listopadu 1820. Žaloba přiznává,
že se Hekův spisek iieob^^čejně rozšířil a došel všeobecné
oblib}'. Ve spisku prý skladatel drze předvádí své vlastní pří-
hody pod obrazem utrpení Ježíšových a zvláště před občany
dobrušskými tak makavě projednává, že prý není ani jediného
čtenáře, který b}' jeho zločinným metaforám nerozuměl Po-
dobně prý zlehčuje a tupí ve spisku magistrát, purkmistra, pří-
sedící, radní — tato jména byla prý židovskému starověku
neznáma. Zkoušeného radního Jetmara, zaměněného v Jedmar,
Jed-má, vyličuje jakožto překrucovače zákonů, utiskovatíele
chudiny a nevinných, ba dábla v lidském těle. A podobně uvádí
žaloba ještě jiné osoby, které jsou zobrazeny ve spisku Hekově.
O faráři Obstovi se v žalobě nemluví.

Rozpor mezi úředním vyřízením rekursu Hekova a mezi
vypravováním Hekovým o tom možná vysvětliti tím způsobem,

115

muž byla konfiskována ceki zásoba »Velikvch pátků«
u něho nalezených, žádá náhradv 800 zlatvch soudní
žalobou. Aby se vyhnul nákladnému procesu, který bv
asi prohrál, porovnal se s nim přátelskv a utěšoval se
tím, že m.u to Pán jiným způsobem nahradí a od něho
neodvrátí své ochranné ruky. Duch Hekův se opět
vzpřímil a nabyl útěchv. jinak bylo však s nemocnou
chotí jeho. Její duch. zkrušenv tolika utrpěn<Tni poko-
řeními, trampotami a protivenstvími, že její srdce od-

7.C od úřadu na spisovatele »Velikého pátkii« pro těžkou, dlouho-
trvající nemoc nebylo naléháno, aby trest, druhou instancí mu
zmírněný, nastoupil. Po letech, když se uzdravil, a hmotně byl
zničen, již se i vášně nepřátelství zmírnily. Proto snad vůbec
Hek neseděl v žaláři a mohl se domnívati, že při vyhrál.

O konfiskaci )>Velikého pátku« dovídáme se také z dopisu
nakladatele jeho Tana Hostivíta Pospíšila, psaného V. Hankovi.
z 28. května 1821. Běduje v něm: »Při tak velkém mém snažení
velkých nesnází zakoušeti musím, a sice: nevím, co Hek
v Dobrušce za nešváry má? — Dost na tom, že jeho spis:
\'elký Pátek od zdejšího krajského ouradu mi zapovězen pro-
dávat, a nejen mně. nýbrž musel jsem se vykázat, kam jsem
jaké exempláře poslal, bezpochyby na vše strany psáno bude
CVás jsem však s těmyCI) několika kousky zamlčel — [Pospíšil
poslal Hankovi pět exemolářů »Velikého pátku« na Xový rok
1821; exemplář po -48 kr.]) ; protož abyste tak povědomost měli,
raděii Vám to napřed píši — račte se dle toho říditi. — A jaká
nyní pro mne útěcha? Kdo bude útrat)- hradit? A jaké soudy?
A tak naposledy ani člověk s tím jist není, co censura dovolí
— tak to daleko přišlo.« — Ovšem naříkavý vlastenec nakla-
datel si škodu neudělal. Podle soudních akt, z nichž čerpal G.
Záhorský v uvedeném článku o Hekovi v »Královéhradecké
revue« 1914, bylo zabavených exemplářů 729: jeden exemplář
po JiS kr. krámské ceny; činí 583 zl. (1 zl. měl tehdy 60 kr.V
Ale nezištný Pospíšil si počítal 700 zl. a se soudním.i útratami
měl zaplatiti Hek 800 zl. ! Kromě toho měl již nakladatel zisk
asi z polovice exemplářů v kapse Tco se rozprodalo v Dobrušce
a okolí, od dobrovolných komisionářů a j.).

Podrobněji jsem psal o »Fr. VI. Heká Velikém pátku*
ve »Sborníku Filolog. « VII, 1922, str. 89 nsl.

ii6

mítalo jakoukoli útěchu, pozbyl naděje a slzící oko
jen hledělo nevyhnutelné záhubě vstříc. Xemoc těžce
zkoušené žen v se den ze dne horšila, až 2. června 1821
zemřela.

»Co toto píši. jsem tak pohnut, že další pokračo-
vání tohoto smutného obrazu jsem nucen zatím pře-
rušiti.«*) ^ ^

K autobiofjrafii Hekově je třeba připojiti několik
kritických poznámek :

Litujeme velmi, že vzácný pamětník dob josefín-
ských nebyl požádán redaktorem českého časopisu o to,
aby mu napsal své paměti. Bvlv bv jistě vvpadly zcela
jinak. Dočtli bychom se v nich asi, co v nich tak ne-
mile pohřešujeme — o českém ruchu za prvních let
obrozenskvch, o počátcích českého života literárního,
o českém divadle, o předních zástupcích buditelskvch,
o Hekově vlastní činnosti literární. O tom je v jeho
memoárech velmi málo. Jirásek tento nedostatek pa-
mětí Hekových vycítil s uměleckou vnímavostí a do-
plnil je sytě v románě »F. L. Věk«. Bylo by nespra-
vedlivo dělati z toho výtku auktorovi pamětí. On psal
svou autobiografii pro cizí čtenáře, zbožnou obec
českobratrskou, která věděla velmi málo o novějším ži-
votě českém a zajímala se jen o minulost starších
předků, svých drahvch souvěrců. Českých bratří. Pro

*) Xa konec poznámka:

Geschrieben zu Geiersberg am 3. Mai 1847. in meinem
79. Jahre; und nach Xisky uber Mittehvald unter der Adresse:
des (?) B. Pfleger Clemens ubersendet.«

Rukopis autobiografie Hekov}^ byl podle životopisce
Hekova v Bratrských listech 1894, str. 51, zapůjčen berlínské
traktátní společnosti a tam patrně ztracen. Byl to asi opis pů-
vodního sepsání, podle něhož je zde podán vlastní životopis
Hekův.

TI/

tle tedv Hek vy1)raL co je z jeho života mohlo zajímati,
pro ně také clo svých pamětí vkládal účel nábožensko-
A'ýchovnv, když každv významnější krok svého života
provází zbožnými meditacemi, citáty z Písma, nábo-
ženskými písněmii a podobnými zbožnvmi projevy.
On sám podléhal jako stařec úplně tomuto cítění a
smýšlení. Tehdy se jeho myšlenky otáčely kolem věcí
náboženskvch, on svůj úkol a svou útěchu nacházel ve
věrném následování Krista. A tak se mladá léta živo-
topiscova objevují v autobiografii jeho zabarvena du-
chem nábožného starce. On příliš podškrtuje v svém
mládí prvky českobratrské, zase vlivem českobratr-
ského prostředí lužického. Hek nebyl ještě ani po prv-
ním pobytu mezi Ceskvmi bratry lužickými v rozporu
s církví katolickou, jak bychom mohli souóiti z jeho
autobiografie. Xapsalť 1842 do »Casopisu pro kato-
lické duchovenstvo« článek a pod titul se podepsal »oud
Svatojanského dědictví«. Tento rozpor v jednání He-
kově, že z církve katolické nevystoupil, ač jí vnitřně
nenáležel, vytýká mu pisatel jeho životopisu v Bra-
trských listech 1894, str. 52. \\vkládá jej správně psv-
cholo^icky: »Slabší povahy, jako byl Hoek, lekají se
činů rozhudnvch, i kdyby, jako zde. byly nutné a pro-
spěšné.«

Zájmem svého stáří na př. zabarvil Hek svou mi-
nulou osobnost, když tolik vypráví o lékařích a jejich
léčebních metodách navzájem si odporujících a se po-
tírajících za nemoci otcovy, matčiny i ženiny.

\"ýchovný účel osvícenský měl asi na mysli, kdvž
vypravuje o svých zkušenostech se zdánlivě mrtvvmi.
příhody tak romantické, že ve mně vzbud-ily podezření,
neutkvěly-li v mvsli starcově z nějaké četbv*). Nenašel

* Na zdánlivou smrt obracely pozornost čtenářů osvícenské
poučné spisy, zvláště k tomu účelu napsané, i noviny. Kramériu-

ii8

jsem však předlohy. Doloženy z novinářských nebo ji-
ných zpráv bych si byl přál míti romantické přihody
s tabatěrkou a se zlatými hodinkami před divadlem,
jakož i se šilenvm obchodním účetním z donucení; jsou
jako šity pro některou ze spiessovských »Kriminal-
geschichten« — ani tu se mi nepodařilo zjistiti, že jsou
přejaty z literatury knižní. Ovšem připouštím, že ta-
kové chorobné myšlení a činy mohly býti podle čte-
ných knih přenášeny do skutečného života — jako čí-
táme nyní o napodobení všelijakých kousků třeba ze
spisů Aíayových nebo z biografů. \'zpomeneme-li ještě
přiléhajících alegorických snů — na př, o dvou hadech
na horské louce — , nemůžeme se ubrániti dojmu, že
b}' také autobiografie Hekova měla nésti podtitul zná-
mého klasického díla Goethova »Dichtung und Wahr-
heit«.

Ale kromě těchto zpráv a výkladů ne dosti bez-

sovy \ last. noviny z r. 1792, na str. 38 dávají příklad, jak jistá
žena byla po třikráte zdánlivě mrtva, vložili ji i do rakve a zas
přišla k sobě. Náš osvícenský redaktor upozorňuje čtenáře, aby
na to dávali pozor.

Hledal jsem také potvrzení Hekovy zprávy o mnichu stra-
šidle. Nenalezl jsem jí však. Schónfeldské Poštovské noviny, je-
jichž redakci vedl upřímný osvícenec \\ M. Kramérius. ani
Prager Postzeitung nemají o události tak vzrušující ani slova.
Německé noviny pražské nemívají o věcech pražských vůbec
zpráv. Že není ani zmínky o věci pro osvícence tak vábivé ani
v českých novinách, lze si asi vysvětlit tím, že si pobouřená hier-
archie u censora vymohla, aby událost, která by byla duchovní
stav mohla uvésti do potupy, nebyla šířena do veřejnosti. Kon-
cem let osmdesátých se dřívější pobouření mysli proti mnichům
již utišovalo. Kramérius na př. otiskl protest jednoho katolic-
kého kněze, proti tomu, že v jedné básni na smrt Josefa II.
mluví autor o mniších neuctivě. (Místo nemám zapsáno.) Jinak
Hekovy zevrubnější výklady — k některým vnějším okolnostem
nehledě — o tom, co podnikalo vyšší duchovenstvo proti po-
tupnému odsouzení podvodného mnicha, jsou tak odborné, že by
si je byl Hek asi sotva dovedl vymysliti.

IIQ

pečných dočítáme se o mnohých podrobnostech kulturně
historických, podrobnostech závažných, také jinak do-
ložených nebo pravděpodobných.

Hek ovšem chtěl býti také objektivní. K pamětem
svým na př. užíval deníku matčina, jak praví na jed-
nom místě. Jinde vvpisoval ze svvch vlastních zápisků;
na př. o cenách obilí po krupobití na Královéhradecku,
o bankrotu státním. Mnoho mu zachovala věrně pamět
čilá až do smrti. Tak při líčení požáru dobrušského,
který se mu zaryl hluboko do duše, při vypsání bouře a
krupobití a při jiných vzpomínkách.

Vlastnímu životopisu Hekovu nelze upříti jak pro
závažnv obsah, tak pro jeho podání značné důležitosti.

Hekův život od r. 1823.

O dalších životních osudech Hekových nemáme
dost přesnvch údajů. Přece však z jeho pozůstalosti
i z jeho spisů miohu do nich vrhnouti několik světlej-
ších paprsků. Zatížen jsa velikými dluhy — při likvi-
daci se hlásilo .33 věřitelů (podle zprávy p. prof. Záhor-
ského z archivu dobrušského) — , byl nucen prodati své
nemovitosti a obchod v Dobrušce a v 54- roce 182.3
opustiti nevděčné rodiště. Přijal místo lázeňského do-
zorce v Janských Lázních.*) Syn František působil
jako obchodník napřed v Berlíně, potom ve Vratislavi.
Starší dcera Terezie, zdá se, byla již tehdy provdána
za Hubnera — jeho stav mi není znám • — a zůstala
v Dobrušce. V Hekově pozůstalosti je dochován dopis
Terezie Hubnerové z června 182.S. Píše tam o malém

*) Hek o tom píše v článku »0 komž se zdá, že by umřel,
nebývá vždy skutečně mrtev« ve »Večemím vyražení« 183 1,
č. 78: »byv tehdáž v nedaleké lázni Johannisbrunn za lázeň-
ského dozorce zřízen. «

120

svém Karlíčkovi, s jehož dlouhou nemocí — pře? čtvrt
roku — musí mnoho zkoušeti. Zajímá nás tu hlavně
zpráva Tereziina : »Však licitace na Knihy tak hned ne-
bude, dříve na Šactvo.« Hek se patrně odhodlal prodat
i zb3lky svvch drahých knih. Svobodná Lidmila ode-
šla asi s otcem. Soudím tak z jiného dopisu v pozů-
stalosti Hekově: je bez data a místa, kde byl psán. a
svědčí Lidmilce. je psán přítelkyní její Josefou Krtko-
vou (čtu-li správně |X)Cpis těžko čitelný). Přemlouvá
Lidmilu. aby se již vdala, že jí léta utíkají; uchází se
prý o ni ženich — v dopise nejmenovaný, ale adresátce
patrně dobře známý — . kterv prv by si ji vzal, třebas
nic neměla; hlásí se i druhý, vdovec, ač ona že se má
ráda s jistým vrchnostenskvm úředníkem. \' dopise po-
dávají se zprávy o Terince a Dobrušskvch — u sestry
tedy Lidmila nebyla. Kdyby prý se odhodlala vzíti si
navrhovaného ženicha, potom by mohla »mít pantátu
u sebe a nemusel by se po těch ošklivvch horách po-
tloukat k stáru«. Ze svého nového působiště Hek od-
cházel patrně na zimu do Čech — asi dvakrát se v jeho
zápiskách mluví o tom, jak se vrací z hor přes Trut-
nov, jednou přes \^rchlabí. Jak dlouho Hek pobvval
v Janských Lázních, nedovedu udati. Xa konci jed-
noho článku ve Večerním Vyražení 18.^2, str. 29 1 při-
pojil: »Psáno v Šaclíři na horách krkonošskvch dne 6.
srpna i832«, tedy uprostřed lázeňské saisony. Bvl pro-
to tehdy sotva asi ještě lázeňským dozorcem v Jan-
ských Lázních. Přicházel také do Prahy. Na jednom
místě si v zápiskách učinil tuto poznámku: »\>ra šunt,
sa^te mír der Búcherzensor Zimm.ermann, als ich ihn
im Jahre 18.^2 in Prag besuchte. sed non debent dici;
unó somňt strich er die .s^anze Stelle. «

\^ letech třicátvch mxinulého století vedou nás ně-
které dokladv písemné za Hekem jednak k jeho dceři
Lidmile, provdané za justiciára Stolovského v Kvš-

121

perce, jednak do Litomyšle. Ant. Rybička v svém struč-
ném životopise Hekově, k němuž se mu »'P0 dlouholetém
a obšírném u věci té tu a tam dopisování a poptávání
dostalo« zpráv hlavně od příbuzných našeho spisova-
tele, vyvrací tvrzení pronesené v Jung^mannově Hi-
storii literatury české a u jiných, že by byl Hek trvale
bydlil v Litomyšli. Jezdil tam na čas navštěvovati své
přátele, doktora lékařství Korába a manžely Retti^ovy.
Dostával tam dopisy, jejichž adresy jsou zachovánv
v jeho pozůstalosti; psal totiž na jejich rubu. U jednoho
článku připsal si »Opraveno a přepsáno s písní v Li-
tomyšli dne 17. července i836«. Tam složil provolání
>.Hlas volajícího k lidomilným měšťanům Litomyšl-
ským«. v němž vybízí ke sbírkám na nemocnici.

Přes to, že byl Hek před dvaceti lety raněn mrtvi-
cí, jest i při své sedmdesátce neúmorně činnv. Z do-
chovaných jeho výpisků stopujeme jeho všestranné
studium. Vypisu-je si, co ho zajímalo, z novin, zejména
z nejrozšířenějšího tehdy žurnálu německého, aug:š-
purské »All^emeine Zeitun^«, z časopisů českých (Kvě-
ty, Časopis Českého musea. Časopis pro katolické du-
chovenstvo a j.) i německých (také čítal Jordánovy
»Jahrbúcher fur slavische Literatur«). Z odborné lite-
ratury poutaly bývalého školního dozorce otázky škol-
ské (dělal si vvpisky ze spisu »Politische Schulver-
fassun^«, 4. vyd. ve Vídni 1825 a p.). Studoval nábo-
ženské spisy, a tu věnoval nejvíce pozornosti otázkám
smíru m.ezi jednotlivými vyznáními, psal si rozvrhy
i náměty pro řeči duchovní, úvahy o Kristu a jiné. Po-
znamenal si si na př. »Die Glaubenso^rundsátze des
Protestantismus und Katholicismus. Ein Wort zum
Frieden von Carl Haas«; »Der Glaube an Jesu. Van
Au^. Gottlieb Balke, 2 Bde«; »Stunden der Andacht,
in lo^isch ^eordneten extemporirbaren Entwúrfen zu
óffentlichen Vortrágen« a j. Hek neopomíjel ani pří-

122

ležitostí, kde mohl v3'slechnouti nějaké kázání. Pozná
menal si na př. »Auszu^ aus einer Predigt in Schwar-
zenthal ii. Oktober 1824 um 10 Uhr, als ich durch
Hohenelbe ^ien^.« Pilně probíral časopisy náboženské.
»Casopis pro katolické duchovenstvo«, štraspurský
»Der Catholik« — ve výpiscích cituje ročník 1824 — ,
»Berliner allgemeine Kirchenzeitun^« — ročník 1841
— , dělal si z nich vvpisky, charakterisoval i kritisoval
je po česku i po němečku. Se zálibou se v cizině obíral
českou historií, českou genealog-ií, hlavně šlechty z jeho
rodiného kraje, vypisoval si z článků a celých děl. Alá
rád všeobecné úvahy celých období v duchu romantické
školy historické. Ve smyslu protikatolickém si v vpi-
suje hříchy papežů (o papeži Alexandru Ví. — ejus
Lucretia fuerat ei: Filia, sponsa. nurra. Měl prý u sebe
syna sultána Bajazeta za roční plat 40.000 dukátů, když
byl otráven, dostal prý od otce Bajazeta .3000 dukátů
a píxiobné zprávy).

\' stařeckém věku studoval Hek. jenž se vždy za-
jímal o umění lékařské, soustavněji, jak se přesvědču-
jeme z jeho zápisků, hlavně léčebné metody. Vstáru se
stává jako mnozí tehdejší lékaři i laikové — nadšeným
přívržencem Hahnemannova homeopatického léčení.
\^ zápiskách si poznamenal několik spisů o tomto před-
mětu. Hek u této léčební metody patrně cenil zejména,
že obracela zřetel k léčení lékařskými bylinami, jež si
mohli laikové upravovati k léčebným úkolům sami.
K tomu směřoval Hek již dříve, když studoval staré
herbáře české a v »Kupeckém umění« ukazoval na lé-
čivý účinek obchodních rostlin. Dovedl se rozehřáti
i pro pokrokové zásady léčební. Horuje na př. již
tehdy pro slavného objevitele očkování proti neštovi-
cím, ano^lického lékaře Ed. Jennera, jehož životopis si
zapisuje po němečku, jennera Hek nazvvá velikánem
a dobrodincem celého lidstva, protože prv zarazil jeden

12.^

Z Útoků, jimiž smrt kosí kvetoucí pokolení lidské. Ocitá
se takto po boku neineúmornějšiho pnvržence Jenne-
rova v Cechách, karlovarského lékaře, Francouze Tea-
na de Carro. Stejné názory o úkolech vědy lékařské,
jakož i o léčebných metodách jej tuším důvěrně spřá-
telily s doktorem Korábem v Litomyšli.

Svým širokvm zájmem o nejrozmanitější obory
vědecké se Hek jeví opožděnj-m polyhistorem X\'I. a
XVU. století.

\' čtyřicátých letech se Hek uvázal v úkol obzvlá-
ště mu milý: studoval archiv bratrský v Herrnhutě.
Do Herrnhutu se archiv dostal, když ho nekoupilo Čes-
ké museum (za 500 tolarů'-), z polského Lešna 1840.
Podle Rybičky, který tu čerpal z rodinné tradice, bvl
Hek vybídnut k tomu, aby udělal německý vvtah z 13
foliantů archivu bratrského, hraběnkou z Redenu, která
Heká poznala v Janských Lázních jako Čecha učeného,
zajímajícího se o českou minulost. V uvedeném již
článku o Hekovi, vyšlém v Bratrských listech IQ14,
str. 52, je citován dopis této nábožné hraběnkv. hor-
livé podporovatelky Biblické společnosti její švagrové
ze 16. března 1840: »Ráno j.S€m měla nevyličitelnou
radost. Jednota herrnhutská mě vyzvala, abyc^: jí po-
mohla k opisovateli a překladateli důležitých foliantů
z polského Lešna ... Ze jsem hned vzpomněla na svého
starého, pronásledovaného Heká v Cechách, jemuž by
ta práce byla rozkoší a k tomu slibuje i milé pokojné
stáří v Nízké, můžeš si pom3^sliti. Odpověděla jsem
Theofilovi*) hned, jak to zařídí. « Hekovi se mělo do-
stati za odměnu vedle celého dobrého zaopatření šesti
dobrých ^rošů denně. »Tak bude ten milý stařec pře-
šťasten a trudný stav jeho ukončen. Očekávám brzkou

*) Reichlovi (t 1889), pozdějšímu kazateli herrnhutské
Jednoty,' který Heká r. 1841 maloval.

124

odpověď, a pak půjde radostná ta zvěst za Hekem do
Litomyšle. «*) Hek se do svého nového působiště ode-
bral ještě téhož roku. U jednoho článku si pozname-
nal datum: v Nízké 1840 (6. května 1840 je datováno
distichon »Lékoslavovo okřtěni« v Kyšperce).

\' létě 1 84 1 se Hek ozval přátelským dopisem
z Nizké nedaleko Zhořelce. Tento »dopis z Lužice«
otiskl adresát (nejspíše Jaroslav Pospíšil) v příloze
k č. 32. Květů 1 84 1, »N oviny z oboru literatury, umění
a věd«, č. XVI. Hek byl v Nízké, osadě kdysi založené
českými vystěhovalci, v bratrském hostinci a celý
archiv měl u sebe v bytě. Zajímavým dopisem doka-
zuje stařičkv spisovatel, že pochopil znamenitě význam
bratrského archivu, jejž nazývá »vzácným literatury
české pokladem«. Uvádí přední spisovatele bratrské
a nejvýznamnější dopisy tam zapsané. »Kdož by tady
těchto 1.3 foliantů okem českvm uzřel při tom se věru
i srdce české nebude moci tajiti. Rozhlastež tedy zprá-
vu tuto, kteráž literatuře české mnohv užitek může
přinésti. Seč komu zde býti mohu, rád se ve všem do-
brém milVm vlastencům svým propůjčím. Fr. Madislav
Hek.« Jak správné vystižení této převzácné památky
od prvního českého badatele! V svém dopise oznamuje
čilý stařec také, že v archivu nalezl »množství slov
jádra českého, dobře srozumitelných, toliko pro dlouhé
jich neužívání ze zvyku vyhoštěných, jichž u vvbor-
ném našem slovníku pro nemožnost známosti není ob-

*) Trochu jinak psal o povolání Hekovu do Nízké AI.
Jiráskovi Eugen Schmidt, kazatel Bratrské jednoty herrn-
hutské: Herrnhutští hledali prý pro český bratrský archiv
překladatele do němčiny. Jan Plitt se synem se za tím účelem
vydali do Cech. \' Litomyšli vyhledali Heká, který jim byl
k tomu úkolu doporučen, a získali ho pro svůj záměr. Srovn.
AI. Jirásek. »Z literární historie*, nyní v Ss XXXIX, str.
189 nsl.

I2S

saženo«, a slova ta vvpisuje. Vypisoval si z archivu
zprávy pro sebe. jak zreimo z jeho zápisníku.

V Nízké Hek asi dlouho nepobyl. Tiž v uvede-
ném dopise ohlašuje, že jeho »práce zde brzy bude
skončena«. \' zápiskách jeho také nalézám několik dat
z konce září 1841 při zápisech památníkových — pa-
trně před. odchodem z Nízké. Potom zase bývají data
v Nízké z let 1844. 1845 a 1846.

Hekovu práci při herrnhutském archivu bratr-
ském charakterisuje \V. Schmidt v článku »Die deut-
sche Ubersetzun^ der Acta Unitatis Fratrum« v »Zeit-
schrift fiir Bruder^eschichte« VII, 1Q13, str. 21^2 tak-
to: Herrnhutští bratří prý chtěli seznati obsah archivu,
psaného většinou po česku. Johannes Plitt pro tento
úkol získal kupce Hoecka (narozeného prý v Kvšper-
ku, bývalého prý mnicha, který utekl z kláštera!),
»einen ^uten Alten«, wie er mehrfach genannt \vird«.
Hek pracoval prý v bratrském domě v Nízké od pro-
since 1840 až do 10. září 184 1 s velikou pílí. \' archivu
herrnhutském. jsou uloženy dva tlusté svazkv jako plod
této píle. Hek prý při této práci oslepl na jedno oko.
\'ýznam Hekovy práce oceňuje Schmidt tímto způso-
bem : Šlo ovšem jen o výtahv. Hek nebyl svým vzdělá-
ním náležitě připraven ani pro výběr odpovídající
účelu, ani pro vlastní práci překladatelskou. Hek příliš
modernisoval; pojem »smrtelný hřích« na př. jeho pře-
klad nezná. Přece však b3Í s to podati novým majite-
lům ponětí o velikém pokladu, který byli získali. Zá-
sluha tohoto muže nemá býti ztenčována.*)

\> stejném smvslu píše o německém výtahu He-
kově proslulý badatel o dějinách Jednot3' bratrské a ře-
ditel herrnhutského archivu Jos. Můller v předmluvě
svého vvznamného díla »Geschichte der Bóhmischen

*j Za výpis tohoto místa děkuji p. Uol. Fr. Ryšánkovi.

126

Brúder I. IQ22. str. IX. Hek prý pro nedostatečné
předběžné vzdělání vědecké nestačil na úkol. kterv si
obral. Kd3'ž ukončil 1841 svou práci, bvl Plitt dva mě-
síce před tím navždv zavřel oči. Jar. Goll v článku
»Archiv ochran<»vskv« v ČCM 1876, str. 733 nsl. o po-
bytu a práci Hekově v archivu nepíše nic.

V době oó konce r. 1841 ÍHekow památníkové
zápisy v Nízké jsou datovánv ze samého konce září
toho roku) až do r. 1844 Hek pobýval patrně v Ce-
chách. A' seznamu přispěvatelů k ročníku 1842 »Caso-
pisu pro katolické duchovenstvo« (ie při ročníku 184."^)
se o něm prozrazuje: »Heck František, privátní
v A^amberce.«

Do Nízké se náš zbožnv stařec vrátil v svém pěta-
sedmdesátém roce. Obral si hlavně za úkol učit české-
mu jazyku někdejší České bratry této osady i jejího
okolí — mluvili již jen po němečku, ale české řeči si
vážili — jakož i tamější lužické Srbv; ale učil je také
latině a němčině. AVsvítá to z delšího dopisu, kterv
poslal Hek patrně zase Tar. Pospíšilovi. Bvl uveřejněn
v Květech 1844. ze 17. a IQ. prosince (str. 60.-^ a 608).
»Můj přeutěšenv příteli, jaký rozkošný pramen radosti
srdci mému tadv opět vzniká! Tuf mi skorém líto. že
jsem y6 let stár, ač ještě dost mladičkv v lásce ku pře-
milé vlasti. « Tam složil prý dopisovatel ve volných
chvílích dvojd.ílnv spis »Domácí utěšitel«, jakousi no-
vověkou postilu. »Z toho poznáváte, žef i zde, ačkoli
v cizině, nepřestávám Cechem bvti, ale seč k oslavě ja-
zyka českého bvti mohu, rád ve všem se propůjčuji. —
Pozdravte jménem mým každého věrného vlastence;
ať rostou a zmáhají se ve svazku pokoje a upřímnosti
ducha, všech novot zbvtečných, a neužitečných se va-
rujíce, ktervmiž žádoucí pokrok písemnictví nejsnáze
zdržován bývá.« Zůstal tedy Hek v tomto posledním

127

tištěném projevu, čím se osvědčil v prvním svém do-
pise, o němž máme zprávu: vroucím vlastencem, odda-
ným nadšeně ideálu buditelskému. V Nízké pobýval
Hek ještě r. 1846. V měsíci březnu je tam datována
první část jeho vlastního životopisu; druhou posílal
počátkem srpna do Nízké z Buchwalóu, sídla jeho
příznivkyně hraběnky z Redenu.

Z Lužice navštěvoval zbožný stařec rodinu svého
syna Františka: byl ve \"ratislavi bursovnim inspekto-
rem. Starý Hek přilnul zejména k svému vnuku Vilé-
movi; pro něj skládal r. 1844 průpovědi, na něho myslil
v Dráždanech. kde se v červenci téhož roku potěšil kázá-
ním o Husovi. Tomuto vnukovi, třeba bvl nucen mluviti
s ním po němečku, vštěpoval své zásady a své ideály
vlastenecké. Vyčítáme to z jed-noho dopisu jeho vnu-
kovi, kde dává v vraz i svému smvšlení slovanskému.
(Četl jej Jirásek, viz Ss. XXX IX. ig6; v pozůstalosti
Hekově není).

Dobré símě se ujalo patrně v celé rodině Hekově:
dcera jeho, paní Stolovská, čítala v čtenářském spolku
v Kvšperce »mnohé krásné věci« — v takových spol-
cích vidí stařičký vlastenec »iisté osvědčení cti a hod-
nosti národní«. S hrdostí hlásí rozradostněný děd
v svém dopise (Květy 1844, 608) divadelní ús-pěch mla-
dičké vnučkv, panny A. Stolovské, o představení diva-
delních ochotníků v Kvšperce.

Na zimu 1846 se Hek asi vrátil do Čech. \" Kyš-
perku u dcery Lidmilv Stolovské dopisoval své pa-
měti. Další část. jdoucí až do r. 182 1, do smrti jeho
choti, odtamtud odeslal podle poznámkv .-^. května 1847.
Slib dalšího pokračování, danv nadpisem »Die funíte
Fortsetzuno^«, nebyl již vvplněn. Stránkv v jeho zá-
pisníku zůstaly prázdné. Zemřel v Kyšperce dne 4. září
1847 a tam byl také pochován.

ČÁST DRUHÁ.

HEKOVA ČINNOST LITERÁRNÍ.

Literatura o Fr. Vlád. Hckovi. Hek jako spisovatel brzy
v naší literatuře zanikl; patrně proto, že jeho práce — a to
práce nejdůležitější — byly skoro napořád roztroušeny po časo-
pisech, často málo přístupných; kromě toho byly mnohé pří-
spěvky Hekovy označeny jen šiframi, málokomu srozumitel-
nými, nebo též anonymně. Jak malý počet z nich je zapsán
na př. v Jungmannově Historii literatury české!

První podrobnější zprávy o Hekovi i o jeho literární čin-
nosti máme od Ant. Rybičky v biografii Hekově v CC^l 1875,
str. 221 — 224. Hekův životopisec tu vykládá, jaké obtíže se mu
naskytovaly, když psal svůj článek o Hekovi, nemaje dost pra-
menů, do Riegrova Naučného slovníku. Větší zájem o Heká
byl by mohl vzbuditi výtah z jeho autobiografie, vypisující jeho
dětství a dobu studentskou, uveřejněný v časopise herrnhut-
ských potomků Českých bratří, v Brilderhote 1862. Tento časopis
byl u nás málo znám. Autobiografie Hekova se dostala šíastnou
náhodou do rukou našeho romanopisce AI. Jiráska (napřed
otisk z Brůderbote, o dalším životě Hekově — období dobrušské
po studentských letech — v rukopise). Živě kreslený obraz
kulturně historického pozadí pražského a maloměstského z Ji-
ráskova kraje nadchl našeho romanopisce nejen k jeho proslu-
lému románu »F. L. Věk«, nýbrž i ke studiu o něm. Napsal
o něm staf do Zlaté Prahy XX\'I, 1909, str. 571 n. Byla znovu
otištěna v jeho Sebr. sp. XXXIX, str. 189 n. Zvláště cenný pro
Českou literární historii je Jiráskův výklad o poměru jeho ro-
mánu k pamětem Hekovým. Další krok k poznání hrdiny románu
Jiráskova učinil Jos. Pešek v článku »F. VI. Hek a Jiráskův
F. L. Věk« v Královéhradecké ročence 1913, str. 57 — 65. Užil
tu zpráv z článku o Hekovi v Bratrských Listech 1894, str.
50 — 52, kde je citován zejména dopis hraběnky z Redenu její
švakrové, dopis týkající se Heká, kde je i stručná výstižná
charakteristika Hekova smýšlení náboženského a některé nové

1.32

zprávy o Hekových stařeckých letech. Pešek upozornil také po
prvé na Hekův spor s farářem Jos. Ludvíkem (Myslimírem)
a na dopis Hekův o archivu bratrském v Květech 1844 a
ještě na jiné podrobnosti, dříve neznámé. Hekovým sporem pro
jeho zapadlý spis » Veliký pátek« se obíral článek v »Králové-
hradecké revui« 1914, str. 45 — 49 od Gust. Záhorského. Spiso-
vatel podnikl zejména pramenné studium v soudních aktech,'
uložených u soudu v Dobrušce. Záhorský napsal o Hekovi ještě
stručný úhrnný článek do Listů filolog. XLI, 1914, str, 121 nsl.

Uvedené zde studie nevyčerpávaly zejména literární práce
Hekovy. Na četné neznámé básnické skladby Hekovy poukázal
jsem v svém článku » Slovesné práce ve Vídeňských novinách 1813
a v Kramériusových Vlastenských novinách 181 5« v Lis. filol.
XLIII, 1916, zejména od str. 241 n. Tyto objevy mně zavdaly
podnět, že jsem badal po dalších pracích Hekových. \'ydal jsem
je pak v »Novočeské bibliotéce« lU. tř. České akademie č. L
a Vn. V tomto HL díle Hekových spisů uveřejňuji v českém
vzdělání Hekovu autobiografii.

Jako spisovatel vystoupil Fr. Hek poměrně brzy.
Již v jedenadvacátém roce uveřejnil v »Kramériuso-
vých Poštovských novinách« 17QO v »závěsku« k č. 13
báseň »N a smrt Josefa 11. «, pod niž se podepsal
pro nás ďocela srozumitelně: F — k H — k v D — šce.*)
Pro mladého dobrušského ctitele lidumilného panov-
níka je příznačné, že při veliké truchlivé události, která
se jistě hluboce doť>'kala jeho srdce, promluvil jen
stručným vážným epigramem. Jiní naši veršovci žal ze
smvtti oblíbeného císaře zaplavovali nadbytkem veršů.
Neméně charakteristické pro Heká, milovníka staro-
věkých meter básnickýxh, jest, že užívá veršů nerymo-
vanýxh, a to veršů rytmických, pět let před vvdáním
Dobrovského rozpravy o české prosodii.

Bylo to v době prvního rozběhu Hekova k lite-

*) Otiskuji tyto verše v »Dodatcích«.

rární působnosti. V své autobio.c^rafii mluví Hek o tom,
že mu »spisovatelství tolik vyneslo, že sehnal slušný ka-
pitál k založení budoucího kupeckého posta vení«. Spi-
sovatel tu mluví o svém budoucím kupeckém po-
stavení; nemůže se tedy mysliti na pozdější dobu po
státním bankrotu, nýbrž na dobu brzy po návratu ze
studií z Prahy. O této literární činnosti Hekově bylo
až posud málo známo. Ale máme ji dosvědčenu také
odjinud.

Ze zprávv Kramériusovv v jeho org^ánu, v Poštov-
ských novinách z i. máje i/QO. č. i8, str. 14.-^ se doví-
dáme, že náš dobrušský vlastenec hledal mecenáše na
první obsáhlejší práci prosaickou. Jeho přítel Kramé-
rius první větší pokus Hekův doporučuje tímto pochval-
ným vyzváním: »Pan František Hek v Dobrušce, náš
milý, přičinlivý a jinak horlivý Mastenec, který již
několik let pro vzdělání našeho Če-
ského jazvka pracuj eaz jehož práce napotom
milí Cechové zajisté dobrého prospěchu očekávati mo-
hou. V3'hotovil v našem mateřském jazyku Román neb
Hvstoryi tak nazvanou : Hrabě W a 1 1 e r z A n-
k r e s u, podivný příběh nestálého štěstí. Pokud by
kteří upřímní Čechové v vedení nákladu na tuto Hv-
storvi nápomocni býti chtěli, takby ona co nejdříve na
světlo vyjíti mohla. Obsahovati bude as 8 až g archů.
\' České Expedicí všecko ostatně vyzvěděti se může.«
\'všel-li tento spis Hekův, nemohl jsem se dopátrati.
Rvbička, který první upozornil na oznámení jeho
v Kramériusových novinách, ív ČČ?^I. 1875, str. 222),
o tom pochybuje. Byl to asi překlad. Možná, že knížka
vyšla anonymně s jiným názvem. Nebo ji získal za ho-
norář Kramérius pro své nakladatelsťv^í, ale nevydal.

Ze se Hek již r. 17QO horlivě činil v českém spiso-
vání, pro to nacházím v Kramériusových Praž. novi-
nách ještě jiné doklady. Heká se bezpochyby týká re-

1.34

daktorovo vyzvání v »Rozličnvch návěštích« (v listárně
redakční, jak bychom tuto rubriku nazvali nyní) v Zá-
věsku k č. 8, a to již z 20. února 17Q0: »Pana Přítele
F — ka H — ka žádám, by mi Svůj Spis: Sebrání přátel-
ských listů z krajiny mrtvých, odeslal. « Že tu míněn
náš Hek, o tom svědčí nejen zkrácené jméno, nýbrž
i téma humanistického rázu. Bohužel ani o osudu této
práce nedopátral jsem se nic určitého.

A v témž ročníku Praž. novin je o Hekovi spiso-
vateli řeč ještě po třetí. \^ »Rozličných návěštích«
v »Závěsku« k č. .-^4 (z 21. srpna 17Q0) píše redaktor:
»Panu F. H — i v D — odpověd při Novinách sem ode-
slal. Robinsona jistý školní Pan Učitel v Českém ja-
zyku spisu je.« Týká se to nepochybně Heká, který snad
zamýšlel přeložiti Robinsona, bezpochyby podle něme-
ckého vzdělání Campova. Kramérius chtěl skutečně
již r. I7QI A^dati po česku tohoto Robinsona, ale došlo
k tomu až r. 1808. Možná však, že se Hek do této práce
přece dal. Aspoň Jungmann zachoval nám v Historii
Hter. české,-*) odd. VL, č. I286e zprávu, že prý »měl

*) \' Kramériusov3-ch novinách čteme několikrát o Robin-
sonovi. V Závěsku k Nru. 31 Král. Praž. poštov. novin z 31.
července 1790 vybízí redaktor také, aby mu »pan školní Učitel
(jménem ho neuvádí) odeslal Českého Robinzona«. V č. 43.
(z 23. října) 1790 Kramérius ohlašoval již předplacení na'
Robinsona a uveřejnil již také některé předplatitele na něj.
Jména předplatitelů bývají otiskována ještě v následujících
(mezi nimi byl na př, Vojt. Nejedly, »Ladislav« (m. Bohuslav)
Tablic v Jeně, Fr. Mart, »Pelzel«, Jos. Dobrovský; v 48. je
ohlášen také »Kollektor Hek, kupec«; začátkem prosince (4. —
dalších čísel v musejním exempláři není) bylo jich již 203.
\'e veršovaném skládání k Novému roku 1792 (v 2. čís. k No-
vému roku 1792 (v 2. čís. Krám. Mast novin) velebí V. Mele-
zínek Kramériusa také za to, že překládá Robinsona.

S Hekem byl tedy Kramérius v přátelských stycích. Hekovi
Kramérius ohlašoval prodeje, jednou knihy, po druhé »kafe
z cikorye« a p. U Heká v Dobrušce míval Kramérius v komisi

před sebou Kramérius čtvero jiné přeložení, z ktervch
nejlepší Rulíkovo bylo, on páté ze všech způsobil. «
Odkud čerpal Tungmann tuto zprávu, nevím; Kramé-
rius sám o tom nemluví; přes to však smíme zprávu
Tun^mannovu pokládati za hodnověrnou.

Podobá se pravdě, že mezi těmito pokusy o překlad
Robinsona byl též pokus Hekův. Možná, že si Kramé-
rius zajišťoval právo nakladatelské tím, že překlada-
telům za jejich práci zaplatil nějaký honorář. To by byl
také jeden z příspěvků k »slušnému kapitálu k založení
budoucího kupeckého postavení«, jak o tom píše Hek.

Náš autor nám však v svém životopise prozrazuje
ještě jednu práci z těchto let. Vzdělal prý po česku na
vybídnutí jistého brněnského nakladatele jakési du-
chovní dílo a za tuto práci dostal dvacet dukátů hono-
ráře — honorář na tu dobu jistě nemalý. Která to kniha
byla, nechává nás Hek v nejistotě.*)

své spisy; byl Kramériusovým »kollektorem«, jak se tehdy říkalo.
O kollektorech se dovídám z Schonfeldských c. k. Praž. novin
7. 22. listop. 1788, č. 47. Shledávali pro nakladatele »napřed-
platitele« a dostávali za to z knih desátý díl napřed, t. j. na 10
jeden exemplár. Toto zařízení si Kramérius zavedl podle Schón-
felda. Svého dobrušského přítele koUektora ohlašuje Kramérius
také v svých »Král. praž. pošt. novinách* z 9. října 1790,
č. 41 (str. 328), že »u Pana Fr. Heká, kupce v Dobrušce bude
k dostání za 10 kr. vázaný kalendář Tolerancí« — kdo u něho
bydlí na blízku, mají se o něj hlásiti. Z pozdějších projevů
Hekových o tomto významném novináři českém poznáváme,
jak si Kramériusa náš autor vážil a jak vysoce oceňoval jeho
práci pro osvěcování českého lidu.

*) Mohlo by to býti »Duchovní výborné pravidla, t. j. spasi-
tedlná naučení všem po spasení svých duší pečuj ícím«, jež vyšla
v Brně 1790, nákladem Jar. Sylv. Siedlera nebo snad »Mravo-
kniha pro křest, vlastence s opravdivými příběhami a příklady
k naučení a vzdělání sepsaná od M. C. Pothmanna«, vyšlá v Brně
1791. Obě knihy má Jungmann v Hist.-, \l, č. 2218 a 2219.
Vyslovuji toliko domněnku pro autorství Hekovo, poněvadž

136

Hekova autobiografie čtenáře přesvědčuje, že její
původce přicházel na český Parnas vyzbrojen vynika-
jící znalostí české řeči spisovné, že byl sčetlý zejména
v starší literatuře české. O tom však pochybuji. Do-
choval se nám dopis Hekův z 2Q. prosince i7Qi,*) tedy
z doby, kdy si mladý obchodník již vyjížděl na obvyklé
lodce — českém překládání německých spisů — na zče-
řené vlny české literatury. Dopis byl určen známému
vlastenci a velmi plodnému spisovateli Fr. Vavákovi
— dále mohu již užíti vlastního psaní Hekova — .
»Rychtařovy Ob(ce Mi)lčické na Komorním (P)anstwy
Poděbradském k dodaní v Milčicych.« Co je zde v zá-
vorkách, doplňuji já, poněvadž veliká skvrna v dopise
uprostřed učinila mnoho písmen necitelnými. Švabach
přepisuji latinkou. Hek se s Vavákem seznámil před
půl druhým rokem. Soudím tak podle Pamětí Vavá-
kových (část H, str. 128), vydávaných bedlivě Jindř.
Skopcem. Milčický rychtář tam vypravuje o účinku
svých dvou básní o Leopoldu H., složených »k probu-
zení mysli věrných vlastenců Cechů. « Sepsal je 20.
dubna 17QO a Kramérius mu je uveřejnil v č. IQ svých
»Poštovských novin«. Obě básně mnohé vlastence, po-
chvaluje si skladatel, »k milování jaz^^ka českého po-
vzbudily, až i jeden upřímný a učený vlastenec, pan
Fr. Hek, kupec v Dobrušce a tam nejznamenitější muž,
díkopsaní mně poslal, obzvláštní radost a obveselení
nad tím ukazuje. Ó, by více takových Čechů bylo,
již(?) by cenu své vlastní řeči lépe vážiti sobě uměli a
chtěli — zrostla by zas uvadlá a udušená krása a váž-

vyšly v té době v Brně, Prozkoumat jsem obě knihy nemohl,
protože jsem jich v pražských veřejných knihovnách nenalezl.
Ostatně by sotva zasluhovaly bedlivějšího badání.

*) Tento dopis dostal se mi do rukou přátelskou ochotou
p. ředitele musejní knihovny, prof. dra C. Zíbrta, začež mu zde
vzdávám upřímné díky.

1.17

nost jeji.« A půl druhého roku po tomto dopise, adre-
sátovi tak milém, následovalo přísné upomenutí o vrá-
cení zapůjčených knih. Vavák mu je půjčil asi pro-
střednictvím Kramériusovým; osobně se oba vlastenci

neznali.

Dopis Hekův zní:

V Dobrušce dne 2Q. Prosince 7Qi.

Xevdražssj Přjtelil

XemáL> j^-sem se vlekl, kdiž sem od Pana Kramé-
riusa Ljst obdržel, a z něho one od Wás Wzkázáni wy-
rozůměl (neboť) mám po tu Chwjly za to, že ony Spisy
g:iž dáwno máte, a díwíím se tomu. že) na můg při njch
přiloženy L(ist žád)nau Odpowěd nedostáwám. Byl sem
(v tom Au) mislu z Prahy geda v Wás se zastaíviti.)
ale nemohl sem Příležitost opustí (ti pro) Noh welike
Boleni. Při teto Příležitosti byl bych wšeckno byl wy-
rozůměl. Ja sem tyto Spisy k Panu Glirowy po jistém
Clowěku odeslal. Alůže tehdy bytí, že ge on někde po-
odložil. a ma,£ce ^ine Zaneprázdněni na ně wic nev, zpo-
měl. Kdyby ^en nechal dobře hledati, gistě by ^e nalezl.
Pan Gli/r se ^eště wx-ptáwal Dodáwatele na rozličné
Wěcy a sljbyl ^emu, že to při ípr)wni Příležitosti Wínn
odešle.

Ja bych toho welice lítowal, kdybych w teto Při-
padností u Wks — / : gehož Přitebtwy sobě wis<3ce wá-
žjm a wždy w něm setrwati nad wšeckno žádám do ně-
jakého Podezřeni vpadnauti měl. K tomu bv tak ne-
prawé bylof.) g^ako takau (? smazáno) Srdce mé
zchopné není. Gá Wám nemfohu říci) g^akau Radosti
sem zplesal, kdiž seg"da se (u gedné ve)snice z g^ednym
P. Wawákem z Milčic íg-ak mvslim) Wáš bratr nebo
bljzky Přjtel s nim sem (promluví) ti moM y na Wás
se dotazowati. Xe(jdřiv sem) mislel, že snad to Wy

138

sám g-síte. Byi b^^ch k Wám běžel, Wás obegrmul, a česky
pozdrawyl, kdyby mně nebyl Šenkjř Omil mů^ wy-
^adřil.

Můg- nesrmil^yssj Přjtely — můžete misliti, že bych
swewolně Wassj Wěc, kterau ste mně dobrotjwě za-
pug-čil — zadržowal — ba g-y naprosto zabawowal? —
Ale wy mně osobně neznáte — a z té Přjčiny wymlau-
wám tu od Kramériusa Gmenem Wass(im) mně uči-
něnau Pohrůžku. Wěřte mně, ze se proto welice rmau-
tim, a pokog'ne Misie nebudu, až zwjm, že ste Wassi
Wěc skutečně obdržel. Ať sem Wasseho Přjtelstwy
nehodný, z Počtu šlechetných wilučen, ať Gmeno
(Ce)cha nenosym, jestli to, co zde pjssj, Prawda nenj.
Gak ale w te Připadnosti, kdiby (p. Glir?) to někde
založil, a tak snad nalézti nemohl nebo dage to někomu
Wám k dodáni, onen dodáwatel gakau koli Nahodau
Wám (nebyl ^i o)dwedl? — Ach!!! — zd<e png^de (?)
Šlechetnost, a mo^e cela Wjra do (?).

Musel bych owssem mlčeti, ale mé Srdce by dobře
wědělo, že nepráwě posauzené ^est a že se gemu we-
liká děge Křiwóa. Y tehádže (tak!) nepřestanu — íísa
te silné Náděge, že se předce Prawda někdy okáže —
býti Wáš wraucy Přítel

Frantissek Hek.

P. p. Odpustte gest nazpěch psáno.

Z listu Hekova jest zřejmo, že mladv kupec do-
brušský byl tehdy již uvědomělý Čech (uvažme, jak
hluboce vlastenecky jsou cítěna slova pří zaklínání se:
»Ať jméno Čecha nenosím !«). I Vavák v Pamětech vy-
týká jeho české smýšlení. Hek byl v přátelském styku
s Kramériusem — dopisovali si spolu — , choval ve-
likou úctu k českým spisovatelům, zde k jejich zástupci
Vavákovi, sháněl se po čes'k\xh knihách a pilně je čítal .
Pilným čtením se skutečně čím dál, tím více v svém

jazyce mateřském zdokonaloval. Dopis nás také poučuje,
kolik práce musil Kramérius vynakládati, aby spisy
svěřené mu do nákladu vyšly v té podobě, jak je známe.

Další spisovatelský vývoj Hekův byl nenáhlý. V I.
svazečku Puchmajerových »Sebrání básni a zpěvů«,
I7Q5. ohlásil se dvěma ne\ýznamnými epigramy.

Druhé období plodné činnosti spisovatelské nastalo
u Heká od r. 181.3, kdy začal uveřejňovati v Hromád-
kových »Vldeňských novinách« a potom v jejich pří-
loze, »Prvotinách pěkných umění«; zůstával jim po
několik let věren. Snad se na svých častějších obchod-
ních cestách do \'ídně seznámil s podivínsk<'m pro-
fesorem české řeči a literatury a zároveň redaktorem
českého listu v hlavním městě říšském, Janem Hro-
mádkou, snad ho zaujal smělý plán jeho spojovati od.-
bírání novin s pojištěním proti požáru — mělť ještě
finanční rány po obrovském požáru dobrušském
z r. 1806 nezacelenv, snad se dal zlákati skvělým ho
norářem, slibovanvm veřejně spolupracovníkům Hro-
mádkovvm. Bezpochyby že Hek získal »Prvotináni'<
přispěvatele v prvních ročnících nejpilnějšího, Tos. Lib.
Zieglera, až do r. 180Q kaplana dobrušského. Tehdy
asi spolu udržovali přátelské styky; oba v svých bás-
ních užívají skoro výlučně antických rozměrů veršo-
vých, ovšem přízvučných: šestisměru, elegickvch di-
stich, slohy sapfické atd. Tehdy si liboval Hek v pracích
veršovaných, v epigramech a v básních mravoučných,
v drobných povídkách veršovanvch se zahrocením sá-
ti rickvm nebo prosycených náladou humoristickou.
Z prozaických článků poutala pozornost čtenářů šťastná
myšlenka poučovat o předmětech kupeckého zboží,
pepři, zázvoru atd.

Veršovanvmi skladbami obohacoval Hek také or-
gány \\ Rod. Kramériusa, na něhož patrně přenesl
přátelskou oddanost, kterou lnul kdysi k jeho otci. Hek

I40

byl hlavním spolupracovníkem »Kramériusov3xh AHa-
stenských novin« 181.S, když se v^^davatel odhodlal —
patrně na stesky vážnvch českých spisovatelů zklama-
ných Hromádkovými Prvotinami — , zasvětiti feuille-
ton, občas i zvláštní přílohu (»Přívěsek«) literárním
příspěvkům a zpestřiti takto svůj časopis části zá-
bavně poučnou. Radost českých vlastenců z tohoto
nového obohacení české literatury bohužel dlouho ne-
trvala. V následujících ročnících »Vlastenských no-
vin« všinul mladv Kramérius českou literaturu zase
na ojeté koleje starších ročníků; literární příspěvek
— hlavně Hekuv — do nich zabloudil jen výjimkou a
patrně bez pevného plánu redaktorova.*)

Ve »Vlastenských novinách« 181.=; sloupem i kle-
nutím malé kapličky slovesné byl právě Hek. Skoro
každé číslo přináší příspěvek, nebo i několik jich, od
básnícího dobrušského kupce. \^3^nikají nejen počtem,
nýbrž i jádrem nad ostatní příspěvky. Které to práce
jsou, je přesně uváděno v mém vydání a netřeba to zde
opakovati. Z nejplodnějšího roku, 181. q, zůstalo Kra-
mériusovi několik epig-ramů Hekových pro »Nový ka-
lendář tolerancí« 18 16, které zároveň s jinými veršu-
vanými pracemi Hekovými otiskuji v »Dodatcích« v II.
dílu. Byly-li uveřejňovány básně Hekovy také v jinvch
ročnících »Nového kalendáře tolerancí«, nemohl jsem
zjistiti, poněvadž ve veřejných knihovnách pražských
je jen málo ročníků. Tehdejším čtenářům patrně ne-
vadilo, když touž práci čtli otiskovánu znovu bud
v témž časopise nebo v některém jiném. Ukazoval jsem
k tomu v poznámkách.

*) O slovesných pracích v »Kramériusových Vlastenských
novinách« 1815 psal jsem zevrubněji v II. odstavci (v I. »0 slo-
vesných pracích ve ,Vídeňských novinách'« 1813) v Listech
Filolog. XLIII, 1916, str. 239 n. Úplný, dobře zachovaný exem-
plář 2>Mastenských noviii« 1815 má jen strahovská knihovna.

Také k pozdějším ročníkům »Vlastenských no-
vin« posílal Hek veršovaná novoroční přání. Byla oti-
skována jako přídavek nečíslovaný před i. číslem kaž-
dého ročníku. Předpokládám to o satiře »Rídí-li se
svět novým rokem ?«, kterou znám iako samostatnou
knížku, vyšlou r. 1816. Vysoké sloupce »Vlast. novin«
byly patrně zlomeny na polovici; typy písma isou tytéž
jako typy »Vlast. novin«. V původním rozměru těchto
.novin nasel jsem číslo o sobě vydané (srovn. I. d., str.
■I.S7) přeď ročníkem 1817 jako »Novoroční ponavržení«
s básní »Opravovatelům světa«. Ročník »Vlastenských
jiovin« 181 7 se v pražských knihovnách vyškytá jen
kusý. Snad byla podobná veršovaná novoroční příloha
také při ročníku 1818, jejž jsem poznal v exemplářích
jen neúplných. Zato jsem mohl z úplného exempláře
jnusejního » Vlast. novin« 18 iq otisknouti Hekův »Xo-
voroční dar« čtenářům, »Satyryk«. jinak v ročnících
1818 a 181Q Kramériusových novin otiskoval náš spi-
sovatel články o kupeckých rostlinách; rozhojnil je a
zařadil pod společný titul »Kupecké zboží«. Uveřejnil
tam také článek »Rozhojnění píce«.

V. Rod. Kramériusovi zůstal Hek věren také v ji-
ných podnicích časopiseckých, jež měly patrně nahra-
diti feuilleton a »Přívěšek« »Vlastenských novin« :
v »Knize Zlaté nebo Novém zvěstovateli« z r. 1817,
kde uveřejňoval veršované práce, v »Dobrozvěstu«
z r. 1819 i v »Cechoslavu« od r. 1820, kam psal články
prozaické.

\^edle těchto časopisů si Hek vybíral jiné, které
měly také více směr populární: vedle Palkovičova »Tý-
denníku« 1816, kde jest uveřejněno jeho šest eDÍgrramů,
veršovanými pracemi přispíval také do Hýblových
»Rozmanitostí« z let 1817 — 181Q.

Od r. 181Q převládá u Heká již próza. V sériích
článků »Kupecké zboží« a »Starobylé památky« —

142

»Starobylé památky« vyšly v »Cechoslavu« 1820 a 182 1
— prokládal dosti hojně prozaický text verši. Bylo to
tehdy módou i u nás. Z větších děl možná upozorniti
na Lindovu »Zán nad pohanstvem« z r. 1818, kde bý-
vají do prosaického vypravování vkládány básně epické
i lyrické, přízvučné hexametry vedle rýmovaných půl-
veršů a napodobených forem lidové písně velmi hojně.
Po Lindovi a Hekovi psal stejným způsobem M. Zd.
Polák »Cestu do Italie« (v Zieg-lerově Dobroslavu v le-
tech 1820 — 1822), Jos. Myslimír Ludvík v cestopisných
obrázcích uveřejňovanvch v »Čechoslavu«. Naposledy
jest verši prokládán Hekův článek »Zivot člověka —
putování na světě«, vytištěný v »Cechoslavu« 27. dub.
.1821. V »Cechoslavu« má Hek ještě jiné články.

Po vydání » Velikého pátku« nastává od r. 1821
v literární činnosti Hekově delší přestávka. Bolestné
osudy Hekovy a těžká příkoří v rodišti, vážná nemoc
a svízelné starosti finanční, které muže čtyřiapadesáti-
Jetého donutily prodati dům, hospodářství i obchod
a hledati obživu v cizině, nedopřávaly mu klidu ku
práci. Nové zaměstnání a cizí prostředí německé ne-
skýtaly pobídek k literární činnosti. Až po desíti letech
5e vrozená náklonnost ke psaní prodírá přece z nesnází
a překážek a vtiskuje mu do ruky pero.

Od r. 18.31 objevuje se v českých časopisech zase
Hekovo jméno. Stařec přispívá dávnému příteli V. R.
Kramériusovi do »Večerniho vyražení« 18:^1 a 18.32
články rozmanitého obsahu, alegoriemi, příběhy hu-
moristickými a satirickými, vypisováním drobných
příhod z běžného života s tendencí osvícensky poučující,
delšími úvahami z praktické filosofie, články nábo-
žensky vzdělavatelnými ; nad jiné pak vynikají těžká
zrnka životní moudrosti, četné průpovědi. Několik prů-
povědí uveřejnil Hek také v Hýblově časopise krát-
kého trvání » jindy a nyní« 18.3.3. V pokračování to-

hoto časopisu, v Tylových »Květech Ceských« 1834
(od 183.^ pouze Květy), v následujících dvou ročnících
jeví se účast Hekova zase větší : vedle průpovědí psal
tam několik málo článků z historie i ze současných dě-
jin, do nichž vkládá tendenci bud vlasteneckou nebo
nábožensko-církevní.

K náboženskému cítění klonil se Hek zejména od
počátku let čtyřicátých, když se nořil v bohatý zdroj
minulého českého náboženského života, v archiv bra-
trskv. Tam patrně pronášíval i k Bratřím náboženské
řeči a rozjímáni, jak můžeme souditi z jeho zápisků.
Xa veřejnost se dostalo delší vřele cítěné rozjímání
o devíti odstavcích, naplněné duchem Nového zákona,
»0 modlitbě Páně« v odborném »Časopise pro kato-
lické duchovenstvo« 1842. Tehdy pracuje náš zbožnv
stařec usilovně o spise »Domácí utěšitel«; ukončil jej
v svém 7.> roce, jak o tom psal z Lužické Xízké pří-
teli fpatrně Jar. Pospíšilovi). Tento dopis byl uve-
řejněn v Květech 1844. str. 60.3 a 608. Zbožným du-
chem provanut jest i nástin vlastního životopisu, po-
slední literární čin Hekův.

Hekovy básně.

Při rozboru literární činnosti Hekovy se kritik
nesmí vyhnouti jedné povinnosti: odstraniti z české
literatury dvě jména básnická, Terezie Vlasty Hekové
a Lidmilv Hekové. Byly to dcery Hekovy, ale básně
podepsané jejich jménemi, jsou práce otcovy. V úvodu
k vydání I. dílu »Sebraných spisů Hekových« str. Vlil
psal jsem o domnělých básních dcer Hekových, že »isou.
tak proniklé názorv a duchem otcovým, podobny jeho
plodům co do vnější formv a řeči. že se zdají míti otce
neli auktorem, aspoň vlivným spolupracovníkem«. Dnes

144

mohu mluviti rozhodněji: jména Vlasty a Lidmily He-
kové nutno pokládati za pouhé pseudonymy Fr. VI.
Heká.*)

Mám pro své mínění svědectví Hekovo. Spisovatel
vypravuje v své autobiografii, že o požáru dobrušském.
r. 1806 Terezie (liter, \nasta) byla šestiletá, Lidmila
pak tříletá. První epig^ramy, podepsané jmény dcer
Hekových, vyškytají se již ve »Vlastenských novinách«
1 8 1. v kdy starší dcera Terezie byla patnáctiletá, mladší
docela dvanáctiletá. Lze těmto ďětem přisouditi básně
myšlenkově i názorem tak v^^spělé, se zralými zkuše-
nostmi životními, jaké se jeví v básních podepsanvch
jejich jmény? Obě píší nesnadnými metry antickými,
přízvučnou sapfickou strofou a přízvučnými hexa-
metry, obě naráz překonaly začátečnické kostrbatiny
v mluvě a verši. Vyznačují se týmž duchem a rázem,
obsahuji tytéž názory jako básně Hekovy. Zřejmo, že
Hek podpisoval plody svého ducha jmény svých dcer
Vlasty a Lidmily. V rozboru tedy obojích básní od
sebe neodlučuji.

Proč tato mystifikace? Mvslím, že Hekovi bylo
důvodem způsobiti vlastencům česk^ým radost, že se
česká literatura může honositi také ženskými jménv,
jako je měly literatury jiné. Byla to tedy stejná snaha
a také stejný kousek, jaký »z úmyslu dobrého« zahrál
asi o deset let pozóěji českým spisovatelům mladý Fr.
L. Celakovský s Žofií Jandovou.

V jediném oboru projevil Hek skutečné nadání
básnické — v satiře. Jun^mann první rozsáhlejší
satiru Hekovu »Roz jímání na den prvního ledna« 18 15

*) V tomto smyslu jsem se o epigramech Vlasty a Lidmily
Hekové v3'slovil již v článku »Tn čeští epigramatikové« v »0b-
zoru liter, a uměl.« II, 1900, str. 154.

I4.S

uvítal příznivé: »mnoho připovídá«. (List Ant. Mar-
kovi dne 12. února 1815, CČM 1882, str. 164.)

Satirikem nebyl Hek jednostranným. Nejúčin-
nějším prostředkem jeho satiry jest ironie. Ta u něho
zní opravdu rozmanit<'mi tóny: obratně jí užívá v en-
komiích, ve vážných popisech a úvahách i ve vypravo-
váních, v drobných epigramech i v próze. V dvojdílném
»Roz jímání na den prvního ledna« jsou to ironická
přání, jež dává četným stavům a lidem různého věku
i různých slabostí, ve skladbách »Jak lze znamenitým
brýti«, »Jak slávy dojdem«, »Sebrání domácích pro-
středků proti psavosti« a v jiných jsou to zase ironické
rady. V básni »Xa husu« sáhl náš básník k oblíbené
satirické formě humanistických básníků enkomia —
chvalozpěvu. Pilného čtenáře Blumauerova poznáváme
v parodistické skladbě »Bitva u Lipska«, jejíž satirický
účinek jest založen na kontrastu mezi obřajdně vzneše-
ným vir^ilovským popisem bitevní vřavy a mezi křeh-
kými slabostmi lidskými, jež se odehrávají za tohoto
děsného divadla v úkrytech blízkého města. Básník, na-
kloněný k širokému Wxtu. roztříštil si však zájem čte-
nářův, že těžko postihuje záměr skladatelův. V origi-
nální kladbe básnické »Co jest pan starý« se Hek při-
držuje s parodistickým úmyslem postupu Schillerovy
»Písně o zvonu«: zevrubnější popis výroby piva oď
práce rolníkovv na poli s ječmenem až do čepování piva
krčmářem bryndalem je přerušován chorický-mi sapfi-
ckými strofami, slavícími anakreontsky pivo a jeho
poctivého tvůrce. Vážnv obsah střídá se se živly hu-
moristickými a satirickými.

Z drobných prostředků vnějších Hek rouškou pře-
kladu zastírá vlastní práci, rád paroduje v poznám-
kách učené citování (na př. »Takhle to máme«, »Dva
řybáři«, »Na husu«) — v prose sahá k vymyšlené uče-
nosti také na svou obranu, ne právě mužně — , vy-

Sebrané spisy Fr. VI. Heká. III. 10

146

smívá se i vlastním kulhavým veršům. Nejčastěii však
sahá náš básník k satiře v účinné formě epigramu.

Heká satirika obzvláště charakterisuie to, že si
rád vybírá za terč svých jízlivých výpadů nedostatky
povahové. Rád pozoruje lidi. Některé z jeho drobných
básní líčí pouhý pochod psychologický (na př. »Clověk
zůstává člověkem«). Kolik epigramů bylo napsáno s ná-
zvem »Na lékaře«! Hek složil také takový epigram.
Ale vybral si lékaře s nedostatky povahovými : kára ho
pro jeho pýchu, sobělibost, obojetnost. Podle jeho me-
moárů můžeme si tam dosaditi určité osobnosti; básník
o nich nabyl takových zkušeností.

Vytrvale tepe náš básník licoměrnost. Opět a opět
se vrací k této zvrácenosti lidské. Vytvořil si typ dvo-
jakého charakteru v postavě Sulcia, mistra v přetvařo-
vání, vypočítavého přetvařovače, obojetníka a obchod-
níka s nejvznešenějšími city a ideami lidstva, s Bohem,
s náboženstvím i nábožností, s pravdou. Je zřejmo, že
našeho poctivého veršovce nepudila k těmto veršům jen
snaha mravokárce, nýbrž že z jeho veršů prosakují
silné zažité vzněty a zkušenosti životní. Autobiografie
Hekova nás vede na stopu skutečné postavy, která
v desátých a dvacátých letech tak silně zasahovala do
životních osudů nešťastného dobrušského kupce. V pře-
četných obrazech Sulcia stál Hekovi za model tehdejší
dobrušský farář. On patrně je tím zeměplazem, který
se dovedl vetříti v úřad (epigram » Vetření se v úřad«).
Již r. 1 81.3 mluvil v článku o zázvoru o »sulciovské
nemoci« a citoval na to odborné spisy; byl to satirický
uskok. Sulciovou věrnou průvodkyní je Popelka, pa-
trně sestra farářova a farská hospodyně. Tohoto svého
zlého nepřítele zvláště výrazně zachytil v »Satyrykovi«
(v. 268 — 276) : satirik prý opravuje porušené mravy
a zasluhuje víc vážnosti »než vznešený pán, jenž
v svědomí pokoje nemá«.

147

Nežli i bojovník ten, jenž přeslici na místo meče
na pravý zavěsí bok a se k pokojnViri udatně mívá;
kterýž uměním svým ctnost hyzdi a nepravost krásí,
obrazy slaví a ctí, však živého sužuje bratra,
nečisté svědomí své mní penězi očistit svými,
o nichž se ví, že na každém trojníku sirotčí kletba
vězí a krvavé Ach I v tom prokletém pokladě straší.

Na osobní utrpení mezi poštvanými, neuvědomě-
lými spoluobčany, zdá se, že naráží Hek na počátku
básně »Jak lze znamenitým býti«. »Dobré připomenuíí«
básníkovo pronásledování v Dobrušce vyličuje už do-
cela konkrétně. Obraz bojů Hekových v letech i8ig
až 1821 doplníme si z »\^elikého pátku« a ze »Staro-
bylých památek«. Ani nejtěžší pohromy finanční nebyly
s to, aby otupily ostrý hrot satiry Hekovy; naopak
spíše jej ještě ostřilv.

V »Satyryku« básník nachází vhodnou příležitost
vyložiti, co je úkolem satiry, má-li býti prospěšná a ne-
minouti se s účinkem. Tu pak obraňuje Hek také svou
činnost literární, proti které asi slýchal námitky. Je to
obrana, která ve čtenáři budí úctu k mravním zásadám
našeho básníka satirika: člověk má se osvědčovat činv.
ne však toliko učením a přesvědčením; povinnost sati-
rikova je nemlčet. »Již tedy mluviti čas, zrak mdlý
nechť zostří se jednou !« Satirik jest oprávcem poruše-
ných mravů. Básník ve verších 262 n. s ohněm a od-
vahou hájí zejména svého úkolu, jaký si vvtkl vzhle-
dem k svému mravně kleslému prostředí maloměst-
skému.

Poctivému idealistovi, jak se nám Hek jeví v své
spisovatelské činnosti, příčí se ochotné poddávání se
i vzdělaných lidí mamonu. Často zobrazuje moc měšce,
pro nějž mnozí zapomínají důstojnosti lidské. Jemu
svým řemeslem slouží oddaně lékař, soudce, duchovní,

148

řeholník, dokládá Hek na četných příkladech. Kolikrát
se sžíravou ironií dokazuje, jak býA^á při jednání lid-
ském rozhodujícím činitelem žaludek! Podobně napi-
chuje náš veršovec na hrot své satiry všecky úhony po-
vahové, patolízalství, opatrnictví, ješitnost, chvastavost.
lakomství, lichvaření a podobné věci; dotvkalyť se bo-
lestně jeho mysli, kde je objevil. Rozhorloval se na ně
i ve čtených knihách. Tak si na př. vybral »dva nešle-
chetník v« z Ziejílerova překladu Fénelonova »Telema-
cha« na epi.e^ram »Smíření«. Chápeme, že mu byly
proti mysli osobní oslavy a lichocení. jak se vyjádřil
v epigramu »Odpověd«. V době, kdy vyhledávány nej-
malichernější poónětv k veršovaným výlevům osobních
oslav, Hek je odsuzuje rozhod.ně. Sám se dal ve dvou
nápisech strhnouti toliko k oslavě M. Zd. Poláka,
s nímž se spřátelil za jeho pobvtu v severovýchodaiích
Čechách, z horlíivosti vlastenecké.

Básníkův odpor proti nedostatkům charakteroWm
mívá někdy přiostření sociální. Hek jest upřímný de-
mokrat, muž skromný a lidumil náboženskv založený.
Proto píše často proti nadutvm a honosivým obmezen-
cům mezi panstvem: dokladem mohou býti epigramy
»Jak v Cechách«, »Povýšenému slamotrusovi«, »Pá-
rek«, »Očky« a j. Ale právě tak stíhá vvsměchem kou-
pené úslužné přizvukování obmezenému pánovi (»Jabý
to div!«).

Hek osvědčuje tendenci protižidovskou, ovšem ne
ve smyslu náboženském, což by nedopouštěla jeho sná-
šelivost. Smysl vvpravování »Zl)ytečné leknutí « hledám
v tom, že jím chtěl skladatel čeliti pověře rituální, ač tu
tato tendence nev^miká dost zřejmě. Jinak se díval na
žida obchodníka, kterého měl v svém zaměstnání příle-
žitost poznati ven a ven. V^ýdělkářství beze všech skru-
pulí svědomí přičítá židům jako rase; prý již v staro-
věku »za grešli bernou prodali Josefa vlastní bratří«

I4Q

(I, str. 74). Ostře zatápí dobrušsky kupec konkurentovi
v obchodě,

»židovi řezanému, jenž křesťanům nástrahv lící.
kupuje obilí vše, aby draze ho zpeněžit mohl,
podvod a klam tak zná, jako předkové Ejiptem slavní «
(I, str. .S.^\

Židům připisuje a dává jim odf)vkávati všelijaké zlo-
činné šalbv, jako to vvjadřují epi^ramv »Falešník pe-
něz« nebo »Marná schlouba«.

Jako satirik se Hek jeví racionalistou: mezi sati-
rikv racionalistv měl také nejvíce svých vzorů. Jeho
vzdělávání za mládí za vlivů racionalistických vneslo
také dosti stop do jeho spisovatelské činnosti. Jako ra-
cionalista se básník hlásí, když posměšnou ironií stíhá
fantastické vvmvslv starých židů o Leviathanu, kte-
rvmi vykládali slova v bibli (v poznámce k básni »Ří-
dí-li se svět novým rokem«). \^e veršování »Strašidlo«
snesl poučení, jak vymítati strach před strašidly —
oblíben-é to téma osvícenské literaturv poučné a také
Hekovo.

Jako osvícenec je Hek ctitelem rozumu. Rozum je
u něho ^'značnv motiv. !Mnoho o něm uvažuje v sWxh
básních, zejména v »Satyr3'ku«. Ve v. 171 o něm při-
znává: »Rozum arciže světlostí svou vede na cestu
skutky.« A tak činí častěji. Právě tak oblíbeným slv>
vem Hekovým je blázen, bláznění. Vvjadřuje jím vše-
likou marnost ína př. v epigramu >A'šelijací blázni«)
a pošetilost. Bláznům rozličných stavů věnuje celou
báseň »Xěco obyčejného«; píše »novoroční satyru
v rozmilouvání tří bláznů« a podobně. Ale většinou tkví
mu na mysli ironisování ve smyslu proslulého spisu
Erasma Roterodamského »Chvála bláznovství«, jehož
byl asi pozorným čtenářem. Snad poznal i »Xarren-
schiff« humanisty Seb. Branta,

150

Jako epik nepokročil náš básník nad své vzory,
čítané za let studentských, Gellerta, Pfeffla a jejich
školu. Pro látku rád sahá do současného všedního ži-
vota venkovského. V »Leknutí a smíchu« vypravuje
s humorem a široce prostou anekdotu o nedorozumění
vzniklém tím, že Némkyně nesprávně užije slova (koza
místo laň), v níž se děj h^"perbolickv napíná a na konec
vesele rozuzluje. Ve »Zb3'tečném leknutí« snad sáhl
pro děj do svého sousedství dobrušského. Básník si
nedá ujíti příležitost, aby si neztropil smích z kocour-
kovské moudrosti konšelské, které sám na sobě později
tak zle zakusil. Nejzdařilejší z těchto v^^pravovacích
skladeb je povedená satira »Takhle to máme«, jež řeže
břitce do častého vředu života maloměstského: do svár-
livosti a sudilství, jež na konec odnášejí těžce obe
strany.

Oddanv přítel a ctitel Kramériusův, Hek, je pro-
niknut předním ideálem úsilí buditelského, láskou
k vlasti a k mateřskému jazyku. Lásku
k českému jazvku pokládá Hek za vrozenou povinnost
lidskou: Čech, narozenv z české matky, při svém če-
ském těle musí zachovávati také český jazyk, »abv se
zpotvořením tak zlým ni nemusel hanbit« — prohlašuje
v »Roz jímání na den i. ledna«. \^elikost M. Zd. Po-
láka, jehož sálavé vlastenecké cítění blažilo Heká za
osobních přátelských styků s tímto mladVrn důstoj-
níkem — víme, jak bvl unesen smělvm a uchvacujícím
vlasteneckým smýšlením PolákovVni za jedné jeho
návštěvy také jun^mann — velikost pravého muže
oceňuje náš básník tím, že »slávy a cti nezná, krom
skutků prospěšných vlasti«. Tak vvtkl Hek povinnosti
a zásluhy pravého vlastence v jednom z epi^^ramů na
M. Zd. Poláka.

A podobně mluvil do duše českým neuvědomělým
krajanům o pravé lásce k vlasti v prosaickém článku

»Účinlivost lásky k vlasti«: »Jaký to krásný příklad
vlastenecké lásky! A v Cechách, nastojte! nemá se tento
duch boží ani o to pokusiti, aby alespoň mateřskému
jazyku k jeho někdejší dopomohl slovutnosti?«

U racionalisty Heká ovšem nepřekvapuje, že jeho
cítění je buditel ské pathos obou bratří Thámů a Puch-
majerovo i výmluvné Kramériusovo povzbuzování
lhostejných krajanů k lásce k vlasti v celku cizí.

Hek vnáší do českvch snah buditelských no\-ý
prvek: satiru a kritické posuzování. Přek\'apuje až,
kterak Hek za prvních úsvitů českého národního pro-
buzení viděl již také stíny jeho. Sotva bychom asi našli
u jiného spisovatele současného mvšlenku, že se s rodící
se ideou národnostního uvědomění provádějí také již
vypočítavé spekulace, jak to náš satirik vyjádřil na př.
v epigramu »Láska k vlasti častěji od žaludka pochází«
Cstr. 2iV. sotva kdo jinv již za této dobv postřehoval,
kterak se chvtří ramenáři dovedou hlásiti za Čecha ien
v české společnosti. »Zda-liž nemáme tak hodných vla-
stenců více?« ptá se na konci svého eoig^ramu »Hrdý
Cech« náš zkušen v básník. Hek bičuje rád také
vrchnosti a jejich vyšší úředníky, jak shlížejí s opovrže-
ním na český jazvk a na českv lid. Který slavný pán.
volá Hek v episrramu »Utěšení«, by směl říci, že ne-
umí českv? »\'ždvť bv se českv mu chléb i v žaludku
zprotivil zrádně. « Podobné pozorování předvádí
v básni ».Tak v Cechách ?«

Hek nehorlí na bezpráví, páchané na českém
obyvatelstvu tím. že se právní řízení koná v jazvce,
českému prostému člověku nesrozumitelném, jak to
vvjádřil v proslulém »Rozmlouvání« »0 jazyku če-
ském« Tunomann. Hek volil jinou cestu. Persifluje
— a to velmi účinně a zdařile — zpotvořenou českou
řeč v ústech německého úředníka. Sudí poučuje hašte-
řivé Cecháčkv némeckvm právem: »0 pšemilý pšítel!

Ifs2

Seli mít sout? — snám šesky to ne, sňal nemesky prafí,
Sel tam prokurátor, dal penyze, nemesky písal.« (V sa-
tiře »Takhle to máme«, I, str. q8). Při epigramu »Ne-
bezpečná násada« mi sotva asi bude vytýkán výklad
jako příliš hledaný, že básník V3'puzení českých myší
německou pojímal aleg"oricky — tak, jako později Ce-
lakovský v »Cikánově píšťalce«.

V epig^ramech probírá Hek i živé otázky České
literatury. Sčetlý kupec nazíral střízlivě a správně na
pravopisnou reformu, kterou prováděl Hanka v Hro-
mádkových »Prvotinách pěkných umění«. Yt vtipném
epigramu »Au a ou« prohledá v podstatu věci, kďyž se
táže: »Křídlem jediný brk smí-li se nazývati?« Veliké
úsilí ve věci nepodstatné — takové asi mínění měl
o věci také Dobrovský, když mladému Celakovskéniu
persifloval pravopisné novotářské choutky Hankovv a
posmíval se obrácenému i. Jinde básník upozorňuje
zase na nesrovnalosti v užívání přízvuku v českách
básních několik let před tím, nežli vypukly spory o če-
skou prosodii (»Přízvučná otázka těm, jenž přízvuku
nešetří « a »Komu platí přízvuk«). V epigramu »Vy-
davateli na prenumerací« se vysmívá šarlatánství Jana
Nep. Hromádky, jenž předplatitelům svvch »Vídeň-
ských novin« a jejich literární přílohy sliboval hory
doly, ale málo z toho plnil.

Hek má velikou sklonnost k meditaci.
Obsáhlé skladby, jako »Řídí-li se svět novvm rokem ?«_,
»Opravovatelům světa«, »Satyryk« a jiné, mají oso-
bitou vlastnost, které nenajdeme tak snadno u jiného
veršovce: básník splétá tu sentenci se sentencí v celý
věnec pravd a zkušeností; bývají všední, ale leckterá
hlubší. Každou z těchto obšírných skladeb básnických
vládne základní myšlenka. Báseň »Opravovatelům
světa« má na př. za průvodní motiv myšlenku, která
dává původci nejlepší svědectví: »Svět kdo opravit

chce. nechť nejprve opraví sebe.« V dlouhé skladbě »Sa-
tyryku« lze prese vši roztříštěnost přece postihnouti
základní myšlenku: odhaluje mravní nemoci dobv.
tkvění na zevnějšku, na osobě, kdežto podstata věci.
»co«, uniká; vytvká nestálost našich zájmů a čím je
léčiti včasně a vhodně: ukazuje, že mravní nemoci se
léčí zejména satirou. \'e skladbě »Řídí-li se svět novvm
rokem« si básník obírá náměty abstraktně filosofické;
rozvádí v rozmluvě tří účastníků trojí názor na svět:
filosofického optimisty a pesimisty a zištného materia-
listického utilitaristy (SulciaV Mluví se tu i Wrazv
odborně filosofickými (na př. předvrh = objekt, pod-
vrh = subjekt a j.). Skladba se takto stává matnou
veršovanou úvahou, v níž čtenář postihuje smysl jen
nesnadno. Xení tu plastické konkrétnosti, tím méně
básnického vzletu, kterv Hekovi vůbec nebyl dán.

Z meditativní schopnosti Heknvv wsvětlujeme
jeho básně naučné, poměrně četné. Tv jsou ovšem
nejslabší ze všech veršovanvch prací básníkových.
Čtenář si z nich odnáší dojem jako z veršovanvch trak-
tátů o ctnosti — kolikrát se u Heká vyškytá slovo
ctnost! — , o poctivosti, o sprostnosti, o spokojenosti,
o š-těstí a podobnvch tématech ve skladbách, jako ie
»Taká ctnost bez ctnosti«. »Zivobytí podle světa«, »La-
komec a marnotratný«, »Přetvařování« a jinvch. Idea-
lista, horující pro mravní život ve smyslu křesťanském,
vyvíjí před čtenářem mravní, náboženský i povahový
příkaz za příkazem, drobnou zkušenost za zkušeností,
jak bývá hlavně ve veršovaných průpovědech, jež po-
dávají drobné příspěvky mravního filosofování. Mluví
příliš abstraktně. Kde přibírá postavu v děj, bývá to
schéma nebo alegorie. Tendence poučovací zabrala
cele mysl veršovcovu. \' »Ďáblu« podal ukázku svých
pietistick%xh sklonů z konce let desátých.

154

Úryvkovítému, příležitému myšlení Hekovu ho-
dila se dobře forma e p i g: r a m u.

Hekův epigram není tak vyhraněný útvar, jako
nacházíme třeba u Havlíčka nebo u Čelakovského. Náš
básník se asi neobíral studiem epigramu, které mu
mohla ulehčiti proslulá rozprava Lessingova nebo Her-
drova o epigramu. Čítal však epigramy největšího
umělce v tomto oboru, Římana Martiala, vzor a výcho-
disko moderních epigramatiků. Odtud si vysvětlíme,
že asi třetina jeho nápisů — a týž poměr je také v do-
mnělých epi^ramatickýxh pokusech jeho dcer Vlasty
a Lidmily — má dvojdílnou formu s vtipným, zpra-
vidla štiplavým zahrocením. Lessin^ tuto formu vy-
vodil jako pravidlo pro epigram z Martiala. Některé
epigramy (na př. »Dvořané«, »Vezdejší hra«) vyja-
dřují myšlenku jen přirovnáním. U Heká je zejména
mnoho nápisů g-nomických: prosté průpovědi ve ver-
ších. Kromě toho vkládá náš básník rád epio^ramatický
obrat v rámec epickv: vypravuje příběh ze života,
anekdotu a dá mu vtipnou pointu; tak v nápisech
»Hrdv Cech«, »Clověk zůstává člověkem«, »Přátelé«
a v mnohých jiných. I při takoWxhto epi,s:ramech vy-
cházeli novověcí básníci z ]\Iartiala. Epig^ram »Brzké
navrácení« podává zajímavv pokus, vpraviti ve formu
epigramu znění lidové písně. \"e skutečné umění tento
postiTp roz\'inul v epigramu Havlíček.

Hek psával také — jako snad všichni epi.eramati-
kové — dost nápisů jen pro vtip. Než právě tv nebý-
vají vtipné a zejména ne ve vtipu vybíravé; přečtěme
si na př. »Zpěv Prst<'nkův« nebo »Domácí prostředek
proti traplivé milosti«. Náš veršovec v takovém případě
mluví rád nadsázkou; jeho »Skrblec« na př. běží se
oběsit z lítosti pro svou vysněnou marnotratnost;
zdáloť se mu, že dával velmi nákladnou hostinu —
ostatně m3'slím> že je to vtip nepůvodní. Hovora zví

hned, co nového v Paříži — nechal tam uťaté ucho.
Básník míval na mysli čtenáře prostého.

Castěji omílal náš epi^ramatik také myšlenkv
z epi^ramatické tradice, bud obměňuje nebo i věrně
přejímaje od jiných, jak činili snad všichni naši bá«í-
níci obrozenští a jak to prováděl v praxi na př. i přísnv
kritik německý Lessin^. Takové obměny myšlenek
z epi^ramatické tradice jsou na př. nápisy »Na lháře«.
jiné zpracování v epigramu »Xěkdo« (\'lasta Heková),
»Pokřik z omylu«, »Zenění«, »]Moudré slovo«, »Spra-
vedlnost«, »Pro množství nemůže uhodnouti«, »Xáhro-
bek« (dvakrát) a bezpochybv ještě jiné.

Ale většinou skládal Hek epigramy z živého oIj-
sahu své duše, jak bylo o nich již promluveno nahoře,
a ty právě mu pojišťují neposlední místo mezi českvmi
epigramatiky.

Ve verších se náš básník rád vyjadřoval o nejroz-
manitějších vyšších pravdách a vztazích životních.
Básnického mají tyto veršované průpovědi
málo; není v nich vzletu ani hloubky myšlenkové. Bás-
nickým účinkem se v čtenářově duši zachycují nejspíše
g^nómy, vvjádřené pěknvmi paralelami; na př. »Dvo-
řané«. »Lidská kapitola«, »\>zdeiší hra«, »Přátelstvíc
a jiné. Co do obsahu promluvím o nich v souvislosti
s prosaickými průpovědmi.

Jako obsah básní Hekovvch je prostý, zpravidla
vyjímanv ze všedního života, tak i básnická řeč
jejich bývá nevzletná, nehledaná. Svou mvšlenku nej-
raději osvětluje přirovnáním z obecného života. Ko-
likrát se náš básník v svých verších prozrazuje svou
vlastní odbornou mluvou kupeckou, když chce osvětliti
nějakou vyšší pravdu! Častá bývají přirovnání ze za-
městnání rolnického — také zaměstnání básníkova —
a ze zaměstnání na venkově; rybář naloví prv víc mlče-
ním než mluvením, ptáčník, mluví-li, rozplaší ptáky

156

(Satyryk v. 276 n.V Takovéto představy z nejobyčej-
nějšího života vinou se celým řetězem za sebou zejména
v delších skladbách veršovaných. V častějších rozvede-
ných přirovnáních hlásí se pilnv čtenář starověkých kla-
siků, zejména \'erg:ilia. Hekova zvláštnost výrazová
jsou přirovnání paralelismem: plasticky klade přirov-
nanou představu prostě vedle členu přirovnávacího,
který bvvá zpravidla bvstrvm postřehem z přírodv; na
př. darmo tu růže ktve. kdvž času, by vvkvetla. nemá:
darmo se veliký muž, abv maličkvm pomohl, snaží
(Oprav, světa v. 48 n.) a j. v.

Také básnickými tropv osvěžuje Hek vypravování
nebo popis velmi hospodárně. Dovede však tvořiti me-
taforv. personifikace a jiná obrazná rčení originální;
kolébk\' jsou na př. Hekovi skřínk^^ v nichž louští se
panna (t. j. dítě narozené z těla matčina přirovnává
se k hrachu, vylouštěnému z lusku: I, ^i): satirik pro-
spívá prý světu víc nežli »ten, jenž zásluhv ctné v svém
plemení měšci« (I. iii"); nájemník z mozku na jazvk
sedá (t. j. nač kdo mvslí, to bezděkv mluví; I. i.s).
Tak i v pracích prosaických: Damokles bvl prý hrdá a
škrobená košile, která se ráda na větru klátívala (IT.
Q2). Hiero dal pícce své najednou tolik přípalu, že se
až okolním sousedům do jejich světnic kouřilo (II, Q^)
a p. Náš veršotepec zejména rád užívá srovnáni.

Hek věnoval při čtení pozornost způsobům vv-
jadřování. leště v stáří si ze čtených spisů vypisoval
stilistické obratv a charakterisační umění. Některé se
u něho zachytily hlouběji. Na Komenského Labyrint
upomíná leckteré místo u Heká. Uvedu jen větu
v »Rozjímání« (ř. 6jS n.) : »lidé z dlouhochvílnosti a
podobných příčin hvízdají, zívají, nehty si kouší, ru-
kama, nohama křepčí a před zrcadlem stojíce pohled
i všecku povrchnost své prázdné hlavy ostře posuzují. «

1.^7

O vnější formě básnické, hlavně o roz-
měrech staroklasických v Hekovvch skladbách, pro-
mluvil jsem již v I. díle tohoto vydání.*) Opravuji jen
nemilé nedopatření na str. X v schématech sapfické
slohv. kde je v prvních třech verších o stopu méně; má
bvti :

— u — u — v ;u — u — u

— u — u — IJU — vj — u

— o — \j — uu — u — u

nebo:

— KJ — uu — u — u — u

(opakuje se třikrát).

Překvapuje, že >e Hek dal v starých letech do
veršů časoměrnvch, jak zřejm-j z jeho pokusů docho-
vaných rukopisně.

Z podaného rozboru snad vysvitlo jasně, že Hekovi
patří mezi našimi básníky prvního období obrozenského
místo význačnější, nežli se mu přisuzovalo v literární
historii až ptjsud. |e pr>měrně značně oriíjinální přes to,
že v jeho poesii nacházíme některé stejné prvk}' jako
u jeho vrstevníků: budoval na starověkvch i humani-
stických klasicích a osvícenskvch veršovcích německých
a francouzskvch, nerozšiřoval svůj obzor z let student-
ských dále přes ně; vybíral si z nich, co se hodilo jeho
osobité individualitě básnické. Nehlásil se ani ke škole
Puchma jerově ani ke škole Jun^mannově; nehodí se
k nim také nijak. Mnohvch básnických druhů, Puchmí-
rovci hlavně pěstovaných, se skoro nedotkl. Nepsal

*) Po stránce metrické uznal Jos. Král v své odborné přesně
oceňující rozpravě Hekov'y antikisující verse ze všech tehdejších
podobných pokusů za nejdokonalejší (»0 české prosodii« v List.
filol. 1893, str. 357).

I.S8

básní anakreontských; bajku jsem našel u něho jedi-
nou. On sám se také neodvažoval ke klasickým vzorům,
které k nám uváděl Jungmann a jeho škola. Neměl
pro jejich hloubku a veliké uměni pochopeni; jemu sa-
mému chyběly tyto vlastnosti. A nebylo to také jeho
ctižádostí. Sám vypravuje, že ho vlastenci přemlouvali,
aby pěstoval vyšší druhy umění básnického, on však
že setrval při svém popularisujícim nenáročném směru.
Ovšem nejedná z delších skladeb Hekových má tuze
málo populárního, zejména jeho skladby filosofické.
Byl si sám školou. Nepřekročuje svého úzkého okruhu
působnosti. Jeho život bývá mu východiskem jeho bás-
nění — prvek to moderní. Hek jest u nás prvním sati-
rikem, a to satirikem dobrého zrna, protože jeho satira
vycházela z jeho mravního názoru a z celé jeho lidské
bytosti. Směřuje zejména k výchově charakteru.
k mravní očistě našeho života, k národní vzpřímenosti.

Přes to přecházeli ho mlčením jeho vrstevníci,
přecházeli přes něj také literární historikové. Kde tkvi
toho příčina?

Jednak v Hekovi samém, jednak v jeho vrstevní-
cích. Není druhého spisovatele, který by byl tak lho-
stejný k tomu, aby zachoval své jméno budoucnosti,
jako byl náš básník. Své práce ukládal do časopisů.
Nejlepší a nejčetnější básně uveřejňoval ve »VIasten-
ských novinách«, jejichž čísla čtenáři přečítali a ničili.
Vždyť ve všech knihovnách pražských dohromady
nelze sehnati všech ročníků úplných. Jun^mann bás-
nické práce z Kramériusových Vlast, novin nedal vy-
pisovati a nepojal jich do své Historie literatury české.
Jak si jich měli všimnouti historikové literární? Hek
nepřispíval ani do sbírek Puchmajerových, kromě
I. svazku; nic neuveřejnil v Nejedlého »Hlasateli Ce-
ském«, ba ani v časopisech Zie^lerových, »Dobroslavu«
1820 — 1822, »Milozoru« (1824), »Milině« (i82,s). Snad

se s Zie^lerem později rozešel, asi pro spory s dobruš-
ským farářem, jenž byl kdysi Zie^lerovým představe-
ným. Ostatně se Hek vyvíjel víc a více z osvícenství
k českému bratrství, Ziegler s hodnostmi duchovními
v zaujatějšího a zaujatějšího katolíka. Junginann žád-
nou práci Hekovu nepojal do Slovesnosti a ovšem také
ne Macháček do »Krasořečníka« 182.^. A tak již Cela-
kovskv a jeho generace, která vystupuje na literární
kolbiště jen asi půl desítiletí po nejplodnějším období
básnické činnosti Hekovy, Heká skoro nezná.

Hekovi samému myslím, že málo ležela na srdci
novější česká literatura. O české literatuře mluví málo-
kdy. Jednou, r. 1821 (11, str. 126), jmenuje přední zá-
stupce její v podivném spojení: Veleslavína, Komen-
ského, M. Zd. Poláka a Dytrycha horlivého(0- Ditrich
mezi nejpřednějšími českými spisovateli! Patrně se mu
odvděčil Hek jako mírnému censoru »\^elikého pátku«.
Puchmajer, Hněvkovský a ovšem i Jun^mann a j. ne-
došli jeho pozornosti. Palackého r. 18.32 po velikém
jeho díle or^anisačním. po pilné literární práci odborné
odbyl posměškem o »Papouškově slovaři vysoce vvso-
kých slovútností« (H, 134) — patrně míně »Přehled.
současnv nejvyšších důstojníkův a ouředníkův zem-
ských i dvorských« z r. 1832, jehož poslání náš autor
nerozuměl nebo jeho demokratického ducha pobuřoval
titul; více asi sotva znal.

U jun^nnannovců, kdyby si byli i jeho prací více
všímali, byl by propadl svvm konservativním — ač
správným — stanoviskem v otázce české prosodie. Pří-
čin zajisté dost, pro které Heká básníka bylo nutno
hledati literárně historickým drobnohledem.

Skutečným básníkem se Hek nenarodil. J^e ver-
šovnické obratnosti, v plynném a lehkém verši se mu
málokdo z obrozenských básníků vyrovná.

i6o

Práce prosaické.

V svvch pamětech klade Hek zvláštní důraz na to,
že se od své snahy psáti pro lid nedal odvrátiti ani do-
mluvami svých vrstevníků, aby si hleděl jen literaturv
vyšší, literaturv pro vzdělance. Byl v svém úmyslu
určován osvícenskou tendencí poučovati a duševně po-
vznášeti prostý lid. Teho přítel a vzor, V. AI. Kramé-
rius, v tom na Heká měl asi nejsilnější vliv. Prosa He-
kova je pokročilejší nežli prosa Kramériusova, na
kterou tolik účinkovali spisovatelé doby veleslavínské.
O pi-írodopisnvch věcech před Hekem nikdo nepsal tak
obratnvm perem a tak moderně jako on na př. v článku
o jihoamerickém ptáku »Ao:ami«. Kam směřoval Hek
při psaní takovýchto článků, látkou nepůvodních, to vy-
slovil zřetelně na konci článku »HeredK<, který je pro-
niknut racionalistickou tendencí XX^HI. století. Uctí-
vání hada Hereóa jako zázračného tvora vykládá za
podvod a šalbu zištnvch eg^yptskvch kněží a uvažuje
o tom, že takové pověry udržuje hlavně nevzdělanost
lidu: »Neumělost lidská byla vždv pluhem zchytralé
zištnosti. Pověrčivý lid bývá nejednou štědřejší nežli
ten, jenž vedle zdravého rozvážení jedná. « Osvícenské
snahy ho vedly k tomu, aby ukazoval krajanům cestu,
kterak zlepšovat zejména hospodářské podmínky, aby
»odvrátě mysl svou oó všech nevšimalou starobylostí
usvatných předsudkův dle zdravého uznání rychle
opravil (kde se co zlepšiti dáV< — poučuje nás autor
také o svém vlastním usilování (H, str. .S9). Ten úkol
chápali ještě v třicátvch letech mužové z jiných názorů
vyrostlí, jako Celakovský a \^inařickv, za nejzásluž-
nější, chtějíce založiti laciný časopis pro nejprostší lid.

Zvláště užitečné poučení podával Hek českému
čtenáři několika články, seskupenými pod společný nad-
pis »Kupecké zboží « a výborem statí, označených spo-

i6i

léčným názvem »Starobylé památky«; hlásí se v nich
dobrý křesťan spolu se vzdělancem, odkájeným anti-
ckými a humanistickými spisy.

Osvícenské snahy vzdělávací pronikají z Reko-
vých drobných vypravování o lidech, kteří byli zdán-
livě mrtvi a potom přiveďeni k životu; on sám podle
vlastního vypravování nabyl v životě podobných zku-
šeností.

Hekova próza je mnohem méně origrinální nežli
jeho \erše. Lze to říci o větší části obsahu v českých
obrozenských časopisech v první čtvrti XIX. století.
Šlo o poučení a pobavení našeho lidu českým slovem,
a časopisy, které na počátku doby obrozenské neměly
aspirací uměleckých ani vědeckých, čerpaly z pramenů
cizích, jmenovitě nejbližších jim němeclcýxh, měrou a
způsobem, který bychom dnes odsuzovali. Zpravidla ne-
udávají pramenů. Tak si počínal namnoze i Hek.
Ostatně jejich německé vzory si v starší době nevedly
jinak.

Ale u Heká nacházíme zvláštní postup, za té dobv
málo u našich spisovatelů obvyklý. On navazuje na
starší českou literaturu; toto navazování máme bráti
doslovně. Procházka, Kramérius, Fr. Tomsa, Palkovič
a jiní, co nacházeli v starší literatuře české vhodného
pro svou dobu, to vydávali znovu, zpravidla jen starší
jazyk obnovujíce nebo vypouštějíce z nich jen to, co
se smýšlení jejich protivilo. Hek však starší spisy české
vzdělával. Starší spis bral za zaklaď. Co se mu
pro jeho dobu hodilo, ponechával; jinde, co pokládrd
pro svou dobu za zastaralé, neužitečné pro moderního
čtenáře, vypouštěl; zato zase doplňoval odjinud, v čem
byly za několik století učiněny pokroky. Při čtení ne-
mohl v sobě potlačiti svého smýšlení a cítění a to vklá-
dal do starého znění. Ač jinde rád citoval, zde se vý-

Sebrané, spisy Fn.Vl. Heká, III, 1%

1 62

slovně k svým pramenům nepnznával. Bylo je nutno
objevovat v starši literatuře české, zejména mezi spisy
doby veleslavinské.

Hekovi tento postup prospěl hlavně po stránce ja-
zykové. U starých spisovatelů se učil české řeči: jeho
fraseolo^ie, jeho skladba, jeho zásoba slovní je také
značně pod vlivem starší české řeči. Ale veďl jej tu vět-
šinou správný cit jazykový, jak ukazuji v rozboru He-
kovy řeči.

Doložím tento postup podrobněji na »Kupeckém
umění «, na » Starobylých památkách« a na »\^elikém
pátku«.

Myšlenka Hekova napsati zevrubné poučení
o »Kupeckém umění« bvla původní. Český čtenář měl
se poučiti o druzích zejména kupeckého zboží rostlin-
ného. Myšlenka zajisté vhodná a šťastná.

Začal o tom uveřejňovati články v Hromádkových
»Prvotinách pěkných umění«. V ročníku iSi.-^ objevily
se stati »0 pepři« a »0 zázvoru«. V ročníku 181.S další
tři články »0 muškátovém ořechu«, »0 hřebíčku« a
»0 vanilii«. Všecky články byly znovu otištěny pod
souborným názvem »K u p e c k é umění. A. Z n á-
most zboží « v Kramériusových \^lastenských
novinách« 1818 (od listu 2.y, str. 107 počínaje). Není
to pouhý otisk, nýbrž nové zpracování starších statí,
někde značně odchvlné. Na změny upozorňuji v »Po-
známkách«. Spisovatel připojil tři články nové:
»0 skořici«, »0 kávě« (pokračuje o ní ještě v ročníku
následujícím i8iq) a »0 cukru« (i8ig).

Hek uvádí tu i tam učeným způsobem prameny
svých statí, ale o hlavním mlčí. Předlohu Hekovu jsem
našel v »Herbáři aneb Bylináři Vysoce učeného a vzne-
šeného P. Doktora Petra Ondřeje IMathiola a nyní zase
přehlednutý a novými pěknými Figurami, též i užiteč-
nými lékařstvími s obzvláštní pilností rozhojněný a

i6.^

-pravený: skrze Joachyma Kameraria, v slavném Řím-
íkém městě Xormberce Lékaře a Doktora, Z Něme-
ckého pak jazyku na Český přeložený od Adama Hu-
])era z Rvsnpachu, D. Danyela Adama z \>lesla-
vína . . . Tlačeno v Starém městě Pražském MDXC\"I.«
Při překladu bylo použito staršího českého zpracování
herbáře Matthiolova od Tadeáše Hájka z Hájku z roku
1562.*)

Hek se sám ve zpracovávání starší látky znenáhla
zdokonaloval. V prvním článku, »0 pepři«, z r. 181.^
se přidržoval starší české předlohy poměrně nejvěr-
něji. I tu ovšem upravoval, ledacos vypouštěje, zkra-
cuje dlouhé periody, uhlazuje drsné výrazy a slova
cizí, zejména z němčiny přejatá. Vypustil to, co do
.Herbáře« ^íatthioli vložil osobního, odkud kterou by-
'.inu dostal, odkud přejal popis toho, co sám neviděl.
Zejména pak nepokládal pro současného čtenáře za
vhodné, aby opakoval lékařské předpisy, v XIX. sto-
letí již zastaralé. Slova cizí nahrazoval Hek, velice
dbalý čistého jazvka českého, skoro napořád českvmi.
Z jinvch pramenů přidával poměrně málo. Podobně si
počínal spisovatel při druhém článku »0 zázvoru«. Ale
tu si vede již volněji: co v »Herbáři« vykládáno o ze-
měpise této rostlinv, o jejím pěstování, zdálo se mu
zajisté již překonané, a proto tato místa nahradil vv-
kladem, který dbal více pokroků učiněnvch od XVI.
století. Charakteristické pro Heká kupce jest, že vy-
nechal, co Herbář vykládá na str. 180, kterak kupci
upravují zázvor červivý, aby nebylo znáti vrtání od
červů. Za to však přidal beletristický obrat o krásných
rukou ženských, co se zázvorem upravují. Kdežto při

*) Hek koupil bezpochyby exemplář Matthiolova Herbáře,
zpracovaného Kamerariem a přeloženého od Adama Hubra a
Dan. Adama z Veleslavína, v České expedici. Nabízí se ke koupi
v Kramériusových Vlasten. novinách 1792, č. 3.

104

pepři učenou literaturu z Herbáře neopakoval, přidal
ji při zázvoru, kde jí u Hubra-\^eleslavína není. Ještě
více se Hek osamostatňoval při d-alších článcích,
»0 muškátovém ořechu« a »0 hřebíčku«. Článek
»0 skořici« náš spisovatel již kombinoval z Matthio-
lova popisu »0 kassii« (str. ii D) a o skořici (str. 12,
D\ nikterak se nepřidržuje pořádku v předloze. O ze-
měpisném rozšíření, jakož i o pěstování tohoto koření
Hek přidal z novějších spisů, bezpochyby německých.
O vanilii, o kávě a o cukru u Hubra- Veleslavína není
nic. Náš spisovatel čerpal odjinud. Pokud to byly pra-
meny jím udávané (zejména při kávě\ nemohu rozhod-
nouti, poněvadž jsem spisů Hekem citovaných v praž-
ských veřejnvch knihovnách nenašel. Ale i na těchto
článcích, proti Hubrovu Herbáři nových, zřejmo, jakou
znamenitou školou bvl starv českv »Bylinář« Hekovi
pro odbornější mluvu českou: vžil se v ducha jeho úplně
v názvosloví i v obratech. Mnoho a šťastně přejímal
také z názvosloví lidového, jak viděti hlavně z popisů
strojového zařízení při výrobě cukru. Bvla to správ-
nější cesta, nežli překotné novotaření Preslovo. Jako
Hek postupoval také Puchmajer, překládaje »Pojed-
-nání o bylinářství v Cechách«, po němečku sepsané od
Kašpara hr. ze Šternberka.

Osm článků »Kupeckého umění« zůstalo toliko
zlomkem obsáhlého spisu Hekova. Je to část prvního
oddílu, který autor označil: »A. Známost zboží«. Hek
sám se o svém záměru v uveřejněných článcích zmi-
ňuje několikrát.*) Část napsaná i z prvního oddílu
»Známosti zboží« je toliko malvm zlomkem.

*) \' článku o Maltě (IT. str. 86) dotýká se toho, že se na
íomto ostrově daří bavlna. ^' jeho předloze v Buntingově »Puto-
vání« (v českém překlade, str. 185) je stručné poučení o bavlně.
Hek je vypustil; za to však na uvedeném místě slibuje, že
popíše podrobněji bavlnu v pokračování »Kupeckého umění. «

:6í

Hekovy zmínky o pokračování »Kupeckého umě-
ní« dovolují nám dokresliti si obraz celého obsáhlého
spisu. Podle toho byl by se jeho spis skládal ze tří
částí: K »Známosti zboží« to jest k popisu užitkových
rostlin a k vylíčení hospodářského průmyslu, také
o otrocích, což měl obsahovat první díl, bylo by se při-
družilo v druhém díle vypsání váh, mír, strojů a peněz
»v obchodu světa běžících a obyčejných« (II, 57 a 58).
Ve třetím díle chtěl spisovatel vypsati osady a vý-
značná střediska obchodní, provozování světového ob-
chodu, zejména to, kterak » Angličané mají celv obchod
všeho světa v svých nepřemožitelných rukou« (II, 47 n..
.S.3, 58, 8.3). Ovšem vyplnění svého slibu ověšuje Hek
otevřenými zámky, »pokudž mi se k tomu čas a volnější
pohodlnost nějak vlídně ji propůjčí« (II, S7) nebo ještě
dojemnějším, »pokud mne mé veliké a nijak zasloužené
protivenství a zlost člověka nad moc mocnějšího ne-
umoří« (IL 8.-^). Víme z Hekovy autobiografie, že mu
tyto těžké vnější okolnosti životní, zejména delší nemoc
po ranění mrtvicí, na kolik let vyrazily pero z ruky.

Pro českou literaturu byla to skutečná ztráta.
i když připouštíme, že by byl býval Hekův spis z větší
části kompilací prací cizích. Byl by to býval u nás první
pokus o spis národohospodářského obsahu v době, kdv
se na nebi ukazovalo jen vzdálené svítání českého pod-
nikání. Hek měl pro tento obor značné vzdělání —
vypravuje sám, že se k svému kupeckému stavu připra-
voval studiem odborných spisů; měl pro ně mnoho zku-
šeností; udržoval si živý zájem pro širší život v ob-
chodním světě — dal svému synu vyšší obchodní vzdě-
lání, jistě pjvní z uvědomělých Cechů. Čtenáře překva-

Ukončiv v posledním z osmi dochovaných statí obšírný výklad
o cukru, oznamuje, že prý »jiná zboží cestou svou a počatým
pořádkem dále ohledáme* (II, 58). O svém úmyski mluví
ještě jinde.

i66

plije, jak ostře viděl Hek ze svého horského zákoutí
do světového trhu. Co poznal osobně ze středisk svě-
tového obchodu, nemohu říci; nedochovalyť se o tom
zprávy. Jistě znal vedle Prahy podrobně V^ídeň; mož-
ná, že pobýval také v Terstu; v Berlíně byl aspoň,
když tam vezl syna na studie, ne-li dříve. Ze svých ob-
chodních st3'ků a bezpochyby také z odborné literaturv
se dovídal, jakých nevybíravých a násilných prostředků
a metod užívají velké kupecké společnosti, zejména
anglické a holandské, aby udržely vysoké ceny svého
zboží. Hek tu zaujímá stanovisko širokým vrstvám
kupujícího lidu příznivé; chce chrániti drobného kupce,
žádá zlevňování zboží. Lidskost přemáhá u něho sta-
vovský zájem: on se zastává vždy lidí v^^kořisťovanvch,
i když jsou to nekulturní národové v osadách; trpkou
ironií stíhá bezcitnost, s jakou nakládají bohatí plan-
tážníci s otroky. Poučuje, že se u lidu dokáže víc la-
skavostí nežli krutvm násilím; často prý »na bratrské
tváři ta nejhustší srst tigrová vyrostla« (H, .s.s").
Zvláště Angličany charakterisuje jako tvrdé výdělkáře,
kteří jdou neúprosně za svým ziskem, třeba při tom
ožebračovali celou Evropu (H, ^o). Zejména množící
se sháňka po kávě nahání starostlivému kupci strachu,
že se tím zhoubně rozptylují národní peníze mezi nej-
vzdálenější cizince (H, str. .37 a 47). Takové názory
jistě na onu dobu překvapují.

Nepříznivé okolnosti připravily Heká o to, že si
nemohl dostavěti tento pomník nejtrvalejší.

Příklad Hekův čas od času docházel následování.
Neznámý spisovatel (J. K.) uveřejňoval po Hekovi
v Prvotinách 1814 (str. 82 a Qi n.) »Kratičké popsání
některých užitečných bylin« (popsal šafrán a »rejži«).
Po letech pokračoval anonymní spisovatel v popise užit-
kových rostlin v .Lindových »Rozličnostech Pražských
novin«. Podobné články jsou také v Šafaříkově Světo-

i67

zoru 1834.*) x\však k většímu dílu o tomto před-
měte se neodhodlával nikdo.

Stejně jako při »Kupeckém umění« si počínal Hek
v několika článcích seřaděnvch pod společný název
»Starobylé památk y«. První stať, * nazvaná
»Athenae«, se objevila v »Cechoslavu« 1820 (č. 21/40,
str. 165 n.). Redaktor, \\ Rodomil Kraměrius, v po-
známce k nadpisu »Starobylé památky« ohlašoval, že
»pod tímto názvem vyjde v České Expedici znamenitý
spis původní, z nějž pro okušení některé zlomk}' klade-
me.« Ale čtenáři se musili spokojiti jen těmito zlomky.
V následujícím ročníku Cechoslava (1821) vyšly pod
týmž úhrnnvm názvem » Starobylé památky« ještě
články »Rhodos«, »Kreta«. »Malta« a »Syracusa«. Jiné
zamýšlené stati spisovatel v uvedených článcích jen
příslibu je; na př. v »Athenách« (Cechoslav 1820, 178),
rozpravu o Thebách, Lakedaemonu a Jerusalemu,
o Thessalii (II, 7.3, 66, 72). Zůstalo však jen při slibech,
patrně pro neklidné a trpké poměry spisovatelovv.

Pramen těchto článků našel jsem ve spise »Itine-
rarium Sacrae Scripturae, To jest : Putování
S v a t ý c h. Xa všecku Svatou Biblí obojího Zákona,
rozdělené na dvě Knihy. « Dále dlouhý titul. Jcle
o místa, o kterých se v Písmu činí zmínka. »To všecko
vydáno v jazyku Německém od M. Henricha Bun-
tinga, faráře v Grunově: A nyní v Českém od M. Da-
nvela Adama z Veleslavína. Léta Páně AIDCX.« \'ě-

*) V »Světozoru« 1834, str. 221 n., jest vj-tištěn článek
s názvem »Bavlna«, pcHleps^aný H.. ale za práci Hekovu jej ne-
pokládám. Je psán příliš odbornicky, málo se stanoviska kupec-
kého. Kromě toho by bji Hek neopominul k této stati užíti
»Herbáře« Hubrova-Veleslavínova, kde se o bavlně čte na str.
116 D. Spisovatel článku ve Světozoru ho neznal. Podobně článek
)>Skončn!k« (str. 255), podepsaný H., má původcem někoho jiného
nežli Heká. Tím méně lze jiné články ve Světozoru 1834 pode-
psané' H. prohlásiti za Hekovy.

i68

nování Karlu mladšímu z Žerotína je datováno 27.
srpna i^Q2. Spis je velmi obsáhlý: I. kniha má SSO
stran, IÍ. 468.*)

Obsahem jsou články Hekovy převzaty dosti věrně
z uvedené staré české knihy. Někde poukazuje Hek
také k jiným spisům, z kterých čerpal; připomíná na př.
»Rycharda Pokoka u vypsání Ec^3-pta«; téhož pramene
se dovolává také v článku »Hered« — patrně knihu
sám studoval. Při popisu Labyrintu autor poukazuje
k popisu v Kramériusově »Příteli lidu« z r. 1806,
str. 17. V místech převzatých ze starší české předlohy
měnil Hek částečně i jazyk, jak ukáži v rozboru jeho.

Jinak však Hek nekonal soustavnějšího studia
o starobylých městech, jejichž popis podával českému
čtenářstvu. Nešel ani dál za dobu vypsanou v Buntin-
ř^ově spisu (totiž za XVI. století), nerci-li aby byl obsah
staršího neodborného spisovatele kontroloval nebo
opravoval podle novějšího kritického badání. Poučení
o starobylých městech, kde se rozvíjely počátky kře-
sťanství, ustupovalo Hekovým osobním záměrům při
tomto spise do pozadí, jak na to poukáži v dalším roz-
boru.

V novém zpracování »Kupeckého umění« zavedl
Hek, přidržuje se jiných vzorů, novotu, že prosaický
text prokládal verši, přízvučnými hexametry nebo di-
stichy; v článcích, uveřejňovaných v »Prvotinách«,
veršů ještě nebylo. Hojnější měrou vplétal Hek verše

*) Tento spis byl nabízen ke koupi v Kramériusových
Praž. pošt. noY. ze 4. pros. 1790 (v c. 49. vzadu) za 3 zl. Tam
jej asi koupil Hek.

O Jerusalemu doplňovala Buntingův popis a vypravování
v »Putování svatvch« (na str. 48 — 92) samostatná monografie
» Vypsání Města Jerusalema i Předměstí jeho« (zevrubný titul
vytýká obsah jeho); byla také přeložena od Dan. Adama z Vele-
slavína a vydána 159a.

i6í>

do statí v >. Starobylých památkách«. Bývají to zpra-
vidla autorovy rozjímavé doprovody k vypsané události
nebo k osvětlení doby. Spisovatel jim vtiskuje g:no-
mický ráz úvah všeobecně platných. Splývají s prosai-
ckým textem v jednotný celek. Čtenáři často připadají
jako moudrost pronášená chóry v antických tragediích.
Třetí práce, v níž se Hek opíral o starší české dílo,
je »Veliký pátek«, vydaný 1820. Spisovatel se
nezmiňuje o tom, že upravil vlastně práci cizí, ani ve
»\'elikém pátku«, ani ve vlastním životopise. Tento
spisek pohnutě vzrušil maloměstské zákoutí pohorské
Dobrušky a těžce zasáhl v osud trpce zkoušeného au-
tora, jak víme z jeho vlastního životopisu. V Hekově
procesu máme příspěvek k dějinám censury u nás. He-
kův spis, propuštěný censurou k tisku, byl později za-
baven a náklad jeho odsouzen, aby byl zničen.*)

*) Podle Hankova přípisku na musejním exempláři »Veli-
kého pátku« (69 H 21) byl censorem jeho Jos. Ditrich, profesor
bohoslovecké fakulty pražské a přední spisovatel bohovědný.
(Faksimile tohoto přípisku se čte v mém vydání II, 98). Ditrich
tento exemplář sám věnoval knihovně musejní. Bezpochyby dostal
censor tištěný exemplář znovu k prohlédnutí. Značnější přídavky
Hekovy k Bavorovského znění Ditrich zaškrtával po okraji nebo
podškrtával v řádcích. Zajímavo však, že si odchylek rázu nábo-
ženského nevšímal. Ditrich — svým jménem po česku přetlumo-
čeným — vydal po dvou letech věrný otisk této části z »Postilly«
Bavorovského v modernisované české řeči s názvem: 2>Výklad
svatého čtení Xa Veliký Pátek, z výborné Postylly, sepsané skrz
kněze Tomáše Bavorovského, Arciděkana Plzeňského, a vydané
ponejprv v Holomouci léta Páně 1557 vytažený, nyní podruhé,
co se ví, věrně vydaný skrz kněze Jozefa Klíče (Dytrycha), Pro-
fessora Pražského. Nákladem Jana Františka Pospíšila, krajsk.
a biskupsk. Impressora. V Hradci Králové nad Labem a Orlicí

l822«.

Hek zachoval Ditrichovi vděčnost patrně za to, že podal úsudek
o »Velikém pátku« dosti příznivý a tím bezpochyby spisovateli
poskytl polehčující okolnost při rozsudku. Zmínil jsem se o tom
již napřed-

170

Hekňv »\>likv pátek« iako celek není původní.
Je to změněný otisk z »PostyHy České« od Tomáše Ba-
vorovského, vydané v Olomouci r. i.^S7- Tam je vv-
psáno rozjímání »U veliký Pátek. O umučení Pána
našeho Ježíše Krysta« na listech CIX — CXXXIII.

Hek svou předlohu měnil obsahově, jazykově
i vnější úpravou.*)

Nelze jej však posuzovati jako plas:iát. Nebvlof
úmyslem Hekovvm, přisvojiti si cizí literární majetek.
On, člověk nábožensky založený a v^xhovaný, začítá se
do kapitoly staré postily, nachází v ní posílení a oporu
v sv3'ch útrapách. Přepisuje ji, vkládá ďo textu své
stesky, své žaloby a své úsudky o lidech kolem sebe.
Hek sám se hájil proti žalobě odpůrců, že užil svobod v
jako kazatel, který V3'týká všeobecně lidské zkaženosti,
a že je věcí posluchače, cítí-li se tím ve svém svědomí
dotčen. Postupoval stejně, jako na př. Hus přejímaje
spisy Wiklifovy, nebo Štítný zpracovávaje spisy
sv. Augustina, sv, Bonaventury a jiných, jako naši po-
stiláři. S cizími slovy, která odpovídala tolik jeho ná-
božnému cítění a smýšlení, sloučil obsah své duše a
vložil v ně malby svého prostředí, které tolik kariko-
valo jeho ideál snažení křesťanského a lidského. Podává
novou redakci staršího textu, jemuž vydavatel vtiskuje
svůj osobní ráz. X^aše doba ovšem literárně takový po-
stup zamítá.

Vydání staršího Sípisovatele provádí Hek podobně
jako obrozenští V3'davatelé starších spisů, F. F. Pro-
cházka a V. IVI. Kramérius: starší knihu chce učiniti
srozumitelnou modernímu prostému čtenáři; proto mo-
dernisuje starší řeč, ač v ní ponechává dosti archaismů.

*) Podrobněji jsem o tom psal v článku ,Fr. VI. Heká
» Veliký pátek« (ve Sborníku filologickém VII, 89 nsl.).

z Bavorovského vypouští přesné označování citátů
z Písma, ze sv. Otců a z iinvch autorit církevních.

Změny, které provedl na své předloze, charakter i-
sují Heká po leckteré stránce. Zde si u spisu nábožen-
ského obsahu všimnu zatím Hekova názoru nábožen-
ského, jímž se liší od zaníceného karatele jesuity.

Hlavní rozdíl mezi oběma spisovateli vyniká tím,
že novočeský upravovatel v sobě nikde nedovedl za-
příti osvícence. Vypouští středověké pověr}' ; na př.
o kameni adamantu (t. j. diamantu), který prý se ne-
miůže ničím obměkčiti, ani ohněm, jen krví kozlovou.
\'ynechává předměty vnějšího náboženského kultu ka-
tolického. Osvícenv racionalista v své úpravě »\'eli-
kého pátku« netrpí hrozeb peklem, dáblem. mukami pe-
kelnými, u Bavorovského s oblibou uváděnvch, v^^ne-
chává je nebo je zaměňuje výrazy humánnějšími (na př.
postilářovy »bolesti pekelné« Hek potlačil a vykládá je
racionalisticky jako »přehrozná rozníceného svědomí
muka«K Xáš tolerantní osvícenec dále odstraňoval nebo
mírnil příliš ostrá, konfesně zaujatá slova jesuitského
kazatele proti židům: klade za ně slova humánně jší. On
ani umučení Kristovo nepřičítá celému národu židov-
skému, nvbrž jen zaprodaným ničemníkům mezi židy,
»nákladníkům«. jak nazývá podobné lidi.

Přes toto racionalistické a protestantské stano-
visko se Hekova úprava proti znění Bavorovského vy-
značuje na mnoha místech větší vroucností nábo-
ženskou. Hek jako člověk myslivv do úvahv starého
postiláře vkládá zejména hojné přívlastky, které tolik
jeho sloh charakterisují. Jako vřelá, vzletná modlitba
znějí některé odstavce, které Hek vložil do úvah Ba-
vorovského. I citáty z Písma bývají u Heká odchvlné
od Bavorovského.

Zjemnělý cit novočeského spisovatele nedopouštěl,
aby po starém postiláři opakoval hrubé výrazy, nvbrž

172

zjemňuje je; za Bavorovského příkrá slova, jichž užil
o žalobnících Kristových: vzteklí psi, klade Hek: roz-
kvašenci. A tak čin i často.

Ve »Velikém pátku«, v »Starobylvch památkách«
a óosti značně již v »Kupeckém umění« jeví se vý-
razně individualita autorova, jako v málokterém spisu
doby obrozenské.

Do statí o starobylých městech a krajích vkládá
Hek úvahy o dávných dobách, které se mu jevily do-
konalejší mravně a povahově nežli doba jeho. Samo-
statné jsou veršované úvahv (disticha) rázu ^nomi-
ckého. Mnohá místa vytryskla spisovateli ze srdce roz-
hořčeného příkořími a útisky, jež mu bylo snášeti tehdy
od jeho odpůrců v Dobrušce. Dobrušský radní Hek
rád uvádí za vzor starou občanskou svornost a bra-
trství, klade důraz na zachovávání starých práv, na
škody vznikající z připouštění cizozemců do obcí, dává
vlastenecká napomenutí. Kolik míst mluví proti zišt-
ným právníkům, kteří všelijak zkrucují právo a zákon I
Nemluví tu jen občan místních zájmů, nýbrž prozíravý
politik ušlechtilvch snah vlasteneckých. V těchto pří-
davcích je vlastní smysl článků, ty jsou hlavním ob-
sahem duše Hekovy, ostatní pak jen pozadím.

V této snaze se projevuje vnitřní příbuzenství
mezi uvedenými třemi spisy, psanými za duševních
i hmotných útrap Hekových v době okolo r. 1820. Také
ve »\'elikém pátku« předbíhá Hek občan daleko svou
dobu. Na jednom místě svého spisu (str. ^72) dává kra-
janům výstrahu na cizím příkladě, na židech, kterak
svou nespravedlností a bezbožností »přišli o své od
předkův a otcův svých starostlivých povždy dobře
uchované právo a národní samostatnost. « »Veliký
pátek« obráží v sobě — jako jiné literární práce He-
kovy — autorův v^^^nutý smysl pro spravedlnost,
soucit s lidmi ubohými a utiskovanými. Oživený duch

i 7.^

Českých bratří káže mu následovati přikladu Kristova
a nemlčeti k obecnému zlu, zištné nepoctivosti a zlo-
řádům ve veřejné správě, kterou tak bedlivě prožíval.
Odpovědnost před vlastním svědomím pudí jej k tomu,
aby se postavil proti mocným v obci.

\^íce nežli takovéto všeobecné výstrahy zaujme
čtenáře neústupný boj za spravedlivý řád v rodné obci
a za svědomité vedení její. IMístní poměrv v dobrušské
obci, osobnosti, stojící v čele její správy a zároveň
osobní zarputilí odpůrcové Hekovi vynikají tu tak
osobitě, že je poznává snadno jejich okolí.*) Kdežto
se u Bavorovského slovo radní čte tuším jen jednou.
Hek ho užívá aspoň dvacetkrát. ^Iluvě o poměrech ži-
dovských, vkládá tam slova radní, konšel, křivv svědek
a p. Zřízení židovská z dobv Kristow představují se
jako obecní správa v Cechách za XIX. století. Tvto
žaloby se vvznačují horujícím pathosem, vřelostí pře-
svědčení, obratným vvrazem. vážnvm i satirickým, jak
je právě vzbudila v mysli novočeského spisovatele před-
cházející slova Písma nebo slova jeho jesuitského w-
kladače. Bývají to líčení plastická, opírající se o zku-
šenosti spisovatelovy.

Hek dovedl prožívati poměry nejen svého soukro-
mého života, nvbrž i svého širšího okolí, nejbližší mu
veřejnv život velmi živě, přímo moderně. Co pozo-
roval kolem sebe, plnilo mu hlavu, rozhořčovalo jeho
srdce. Xa poměrv své obce mvslil, když psal, nebo

*) žaloba proti Hekovi ukazovala na konkrétní znaky mno-
h3'ch členů rady. Ba Hek prý se neostýchal v>-kresliti v osobě
Kristově sám sebe. Zdá se mi spíše, že spisovatel myslil na sebe.
když mluví o Janu Křtiteli, který přišel Herodesa kárati z hříchů
a za to byl sfat, a k tomu dokládá: »A tak se mnohým jiným
stávalo a ještě i podnes děje, když mnohý spravedlivý předním
u obce rádním do pravdy mluví, pro obecné dobré statku i hlavy
své nasazuj e«.

174

správněji, psal proto, aby se zDyl tísnivvch představ,
pro které není schopen jiné myšlenky, nežli co mu vnu-
kají jeho vnější životní poměry. Jako mu tkvěl dříve
za sporů s místním farářem neustále na mysli jeho
osobní nepřítel a protichůdce jeho mravních názorů,
Sulcius — farář dobrušský, který jej nutil, abv se po-
koušel zachvcovat jeho zkarikovanou podobu četnými
epiííramy a jinými skladbami veršovanými, tak zpodo-
buje nyní opět a opět dobrušské konšely, kteří se dali
tak snadno vloudit do »smekadla« zloboha města i ce-
lého okolí, Jetmara, a stali se jeho povolnými nástroji.
A když vznětlivý autor v svém vášnivém boji proti
svému nepřemožitelnému odpůrci dospěl tak daleko, že
mu z toho hrozilo stíhání trestní, uchyluje se až ke
zbroji nedovolené: své zlomyslné etymologisování od-
půrcova jména Tedmá, Jedotrus, JedomareŠ dokládá
vymyšlenými citátv z vědeckých autorit.

Hekovy literární invektivy jsou v novočeské lite-
ratuře prvními pokusem zachytit perem skutečný život
veřej.ný, jako byla soudní pře Hekova o » Veliký pátek«
asi prvním procesem pro spis česky psaný. Náhodou
se odehrál tento první literární boj o očistu veřejného
života v témž městě, které se vnutilo po sedmdesáti
letech za dějiště obšírnějšího obrazu jinému rodáku
dobrušskému. Autor »Sychrovy éry« sáhl k moder-
nímu literárnímu ^enru, románu, kdežto zbožnému
Hekovi se k tomu zdálo nejvhodnější náboženské rozjí-
mání a kulturně historické stati.

Stopovati zevrubně původ jiných článků Heko-
vých, o ktervch mvslím, že vznikly stejným způsobem
a kterých jsem neotiskl, pokládal jsem za zbytečné. Pří-
klady uvedené zajisté postačí, aby nám osvětlily, ja-
kých cest a metod se užívalo v obrozenské literatuře,
aby nabyl nový jazvk spisovný opory v jazyce starším.

Nejedno místo Hekových ooučných statí a rozjí-

I7S

maní prozrazuje bezděky autorovu schopnost k beletri-
stickému podáni, schopnost bohužel nevyvinutou; kdvž
na př. zachycuje sytými barvami svou představu tropi-
ckého lesíka, když dokresluje výraznými rysy obraz ze
starého podání osob, nebo když předvádí postavy svého
okolí. Žaloba na Heká pro »\^eliký pátek« udává na
skladatele, že prý před světem a zvláště před občany
dobrušskými projednává makavě své poměry, že není
ani jediného čtenáře, aby nerozuměl jeho zločinnvm
metaforám. Takto prý vydal veřejnému posměchu nejen
Jetmara, nýbrž i jiné osoby z Dobrušky: účetního pra-
vovárečníků K. Pecolda v osobě Barabáše, dobrušského
konšela Jiř. Synáčka zachytil prv jeho známým poře-
kadlem: »here, here: fa. ja« atd. A kolik románovvch
prvků má jeho autobiografie, ač je psána již na sklonku
jeho kmetského života! \' ní se Hek jeví člověkem bv-
strých postřehů vvtvarnvch v plastickýxh líčeních po-
hnut vch pohrom živelních, jako je ohromnv požár
v Dobrušce, později krupobití a bída pro ně vzniklá, on
proniká jako pohotový psycholog do zám.ěrů osob, vv-
nořu jících se kolem něho ve velikém městě i v malo-
m.ěstském prostředí; tak ve scénách u mladé vdovv a
její dcery v Praze a u jiných.

]\Iezi Hekovými spisy zaujímají přední místo
průpovědi, aforismy. Tato forma, za Hekovy
doby velmi oblíbená, odpovídala jeho myslivému duchu.
Své skladbv, jak víme, náš autor rád proplétal sentea-
cemi a reflexemi. Aforismem — slovo řeckého pů-
vodu — rozumíme poučnou větu všeobecné platnosti,
zpravidla krátce, často řízně a vtipně vyjádřené. Jest
příbuzný s příslovím. Ce?kv se pro něj ustálil název
průpověd.

176

Za óoby Hekovy se na í^ymnasiu v druhé třídč
vykládaly průpovědi a přísloví iako zvláštní předmět.
Užívalo se k tomu učebnice upravené z »Adaííií«
Erasma Roterodamského.*) Byla to sbírka průpovědí
ze starověkých klasiků a z bible. IMožná v této knize
viděti náhradu za středověkou oblíbenou učebnici »Ca-
tonis Disticha moralia«, sbírku veršovaných průpovědí.
Tento oblíbený středověký zákoník předpisů o mra-
vech, o životě společenském a o jiných vztazích život-
ních Hek mohl znáti z českého překladu, pořízeného
Komenským v časoměrných distichách »Moudrého
Katona mravní poučování«; nemá s ním však shod
ani myšlenkových ani iazvkových. Určitě znal Hek ze
starší literaturv české Tana Rešela (Rešelia") Hrade-
ckého »Knihu Jezusa Siracha, jinak Ecclesiasticus«,
vytištěnou po prvé is.^7 a potom častěji iako »IMoudTost
Jezusa Siracha« od Dan. Adama z Veleslavína. Byla
přeložena z německého jazvka.**) Hek však mimo ně-
kolik málo průpovědí (dvě z nich označil jako ze Si-
racha) z této knihy nepřejímal. Na Heká nezůstal bez
účinku spis jeho přítele a vzoru, V. M. Kramériusa
»Zrcadlo šlechetnosti pro mládež českou, v kteréž vedle
Abecedy vybrané řeči z mudrců, průpovědi, příkladové
a rozprávky mnohé k poučení, vyražení a výstraze ob-
sahu jí«, vydaný v Praze i8ov Autor se dovolává pří-
kladu »veliké carevnv Kateřinv H., která pro své syny
sama vlastní rukou sepsala takové průpovědi«. On prý
takto s prospěchem učil také sám své děti.

*) Srovn. Jan Šafránek, Školy české, I. díl, 1913, str. 144.
Starší česká úprava přísloví Erasmových od Pavla Vorličného
Hradeckého »D5cta Graeciae sapientum, omnia bohemico sermone
reddita« vj-šla v druhé polovici XYl. století jedenáctkrát.

**) O tomto spise napsal důkladnou práci Frant. Žákavec:
»Príslovnický, pořekadlovv a podobný materiál z Rešeliova Jezusa
Siracha« ve Výr. zprávě české reálk}' v Plzni za školní rok
1903/4 a 1904/5.

177

\^ české literatuře obrozenské byly průpovědi velmi
oblíbeny, jako v současné literatuře německé. Přítel
Hekův, farář J. L- Zie^ler, psal do Hromádkových
»Vídeňskvch novin« »pro Slovany« »dílem v dystyšícn,
dílem v hexametřích« »Pravidla ctnosti a moudrosti«;
seřadil je v abecedním pořádku, aby jich mohli užívat
učitelé při vyučování. Také Hromádkovy »Prvotinv
pěkných umění« v pozdějších ročnících zpravidla kaž-
dému číslu kladou v čelo některou průpověd, nejvíce
od Mat. Sychry. Podobně tu byly ukládány »Průpo-
vídky a podobenství« souborně od Zieglera, Neděle,
Sychry; tak na př. v ročníku 1814. str. 70, 80, 104, 120,
128; 1815, str. 361 n. atd. »Prvotiny« napodobil v tom.
že každé číslo pod titulem opatřoval nějakou průpo-
vědí, \^ác. Rodomil Kramérius v časopise (krátkého
trvání^ »Dobrozvěst« 181Q. Zřídka se objevovaly
uvnitř čísel s nadpisem »^Iyšlénky«. Jiné průpovědi
ukládal Kramérius současně do svých »Vlastenských
novin« 1 8 IQ. Dával jim společný název také »Myšlén-
kv« nebo »Zlomky«. Rovněž časopis »Hyllos« z r. 1820
a 1821 pěstuje aforismy; jejich původcové bývají tu po-
depsáni. Redaktor Jan Hýbl dává jim název »Propo-
vídky«. Sám podal na př. do prvního ročníku 1820
)>Xěkteré propovídky o ženění«, žertovné i satirické.
Tinými »Propovídkami« mu přispěli Fr. Kriegler, V.
R. Štěpán, Vojt. Šohaj, Jos. Mysl. Ludvík, Fr. Kašpá-
rek, Stan. Cervíček, Fr. Dobromvsl Trnka (veršova-
nvmi), A. J. Tesař (přeloženými »Propovědmi mu-
drců«y

Četné průpovědi otiskoval \'. Rod. Kramérius
v »Cechoslavu« 1820^1 82-^. Shromáždil tu slušnou
řadu aforistů. Ukládali sem své příspěvkv \"ojt. Šohaj,
J. Mvsl. Ludvík, Tos. ]\Iir. Král, L. E. Brůžek, Tak.
Macán, Jan Kocián a j. Společné názvy jejich bývají
hodně rozmanité: »Průpověói« nebo »Propovědi«,

Sebrané spisy Fr. VI. Heká, Hl. 12

178

»Propovidky a pravdy rozmanité«, »Mravné proDO-
vidky«, »Zkušené pravdy«, »Myšlenky a pravdy«, »Po-
dobenstvi«, »Pochoutky«, »Také něco k uvážení«; Leny
Dobromila Retti^ová si své příspěvky (182.S, str. 480
n.) označila jako »Maličkosti«, napodobujíc název
sbírky epigramů, naučných gnom a pravidel od M. j.
Sychry »Maličkosti v řeči vázané« (182.-^). Velmi Četné
průpovědi jsou obsaženy v Kramériusově časopise »Ve-
černí vyražení« 18.31 a 18.32. Jejich název tu bývá již
ustálen: průpověci neboli, jak zde bývá psáno, »prů-
povědě«. Hek tu vede hlavní slovo. Vedle něho J. N.
Hlaváč, Vokrouhlický a j. »Rozličnosti pražských no-
vin« již od r. 1827 dopřávají místa aforismům ano-
nymně uveřejňovaným v záhlaví s nápisem »K roz jí-
mání«, později s názvem »Jadýrka«. Průpovědi pěstuje
i Šafaříkův » Světozor « 18.34 a 18.35, »Květy«, »Ceská
Včela« (je tu na př. od Čelakovského »Kvití trhané na
rozličných cestách«, t. j. sentence a průpovědi z roz-
manitých autorů). J. Jun^mann z přísloví, pořekadel a
průpovědí sestavil vhodná a pádná poučení v článku
»Plivník« v ČČM. 18.32, str. 40.3.

Nejvýznamnějším tvůrcem aforismů filosofického,
náboženského i mravního obsahu byl Vincenc Zahrad-
nik. Bohatou sbírku jeho aforismů českých i něme-
ckých, hlavně promyšlených filosofických, vydal v jeho
sebraných »Filosofických spisech« Fr. Cáda ve »Filo-
sofické bibliothece«, vydávané I. třídou České akade-
mie. Psal o nich v úvodu ke IV. svazku, str. 107 n.

Jaké úsilí bylo za této doby vedeno Celakovským
a jinými o sbírání přísloví, netřeba podrobněji vyklá-
dati.

Hek uveřejňoval své průpovědi nejvíce v Kramé-
riusově časopise » Večerní vyražení« 18.31 a 18.32, ně-
kolik v » Jindy a nyní« 183.3 a potom v pokračování
tohoto časopisu v »Květech« 18.34 až 18.36, Takto vy-

I7Q

tiskl náš spisovatel přes 300 průpovědí prosaických.
Z průpovědi zapsaných v rukopisech Hekových vybral
jsem jich přes osmdesát českých a několik desítek ně-
meckých.

Některé z průpovědí pojatých do mého vydání jsou
bez podpisu. Přisoudil jsem je Hekovi podle ducha je-
jich, ktervm se projevují názory spisovatelovy v nej-
rozmanitějších vztazích životních. Ale duch a smysl
průpovědí nejsou tak osobité jako mluva, výrazy
i jednotlivá slova, po kterých lze znalci Heká po-
znati. Uvádím je zpravidla v poznámkách. Že se ob-
jevují beze jména Hekova v časopisech, vykládám si
redaktorskou technikou: Hek posílal zpravidla větší
zásobu aforismů, na konci podepsaných, redaktor ne-
měl však pro ně tolik místa, rozdělil je do dvou nebo
více čísel po čtvřech až desíti kusech a podpis vytiskl
až v tom čísle, kde otiskl konec rukopisu.

složná, že Hek posílal své průpovědi také jinam.
Zejména by se mu dala přisouditi některá z nečetných
»Jadýrek« v »Rozličnostech Pražských novin« 18.^.3
v čís. S, Q. .34, .36, 41, .^2, 100. Nemám však pro pů-
voóství Hekovo podstatnějších důvodů.

Hek uveřejňuje své průpovědi teprve po šedesátém
roce svého života, obohaceného tolika zkušenostmi.
Tehdy mu forma aforismu byla nejoblíbenější, aby jí
vyslovoval své názory o světě a lidech. Hekovi se forma
průpovědi stává opravdu »mudroslovím«, jak označil
Celakovský přísloví.

Svůj obraz si Hek v průpovědech vykreslil sympa-
tický. V jeho aforismech stojí v popředí snaha o mrav-
ní základ života v duchu křesťanském. Chce utvrditi
křesťanské ctnosti, zbožnost, pokoru, trpělivost, šle-
chetnost, opatrnost, zejména klade důraz na pravdu a
na dobré svědomí. Rád se obírá poměrem člověka k člo-
věku, poučuje o tom, kdy spočívá na pevných zákla-

i8o

dech přátelství, láska. Své myšlenky čerpá ze stavů lid-
ských a zaměstnání, mluví o lékařích, o právnících,
o úřadech, o špatných a dobrých příkladech, načrtává
návody o chování v rozmanitých okolnostech, jak sná-
šeti křivou pověst a pomluvu, jak štěstí a p. IMnohé prů-
povědi věnoval spisovatel lidské povaze, jako činil-
v svých epio^ramech a delších skladbách. Při tom se
k některým námětům opět a opět vrací; tak když char-
akterisuje bázlivce, lakomce, pochlebníky; někde totéž
téma probírá v několika variacích za sebou; mnohdy
se stávají až bezbarvými a jednotvárnými. Zvláštní dů-
raz klad-e autor na to. aby byly vytvářeny charaktery
řádné a poctivé.

V nejednom z aforismů Hekových poznáváme
vlastní zkušenosti a zážitky spisovatelovy. Ty ceninu^
nejvýše, protože se vymykají z tradicionální všeobec-
nosti, nabývají osobitého zbarvení: proti vrtkavosti
štěstí a nejistotě bohatství povznáší autor bohatství
v srdci a hlavě, proti viklavé přízni lidí spokojenost
mysli, dobré svědomí a důvěru v Boha. Zevšeobecni-
i některé příběhv svého života v průpovědech. Hek
školní dozorce, mnoho přemýšlel a potom v průpově-
dech mluvil o vychovávání dětí, jmenovitě poznává
z chyb dítěte nedostatky pěstounovv. Sebe kreslí, když
dává návod, jak lze poznat dobrého člověka: je jim
ten, ke komu se utištění s důvěrností utíkají. Průpo-
vědmi utěšoval sebe ze svých ztrát a jimi poučoval
jiné. Uvedl do průpovědí zkušenosti, jakých naby/
o bývalých přátelích; filosofoval o trpkosti darů ne
dost šetrně podávaných. Ve chvílích klidné rozvahy
soudí zcela jinak o právnících, když lidem dobývají
spravedlnosti, nežli když psal hněvné zaujaté invektivy
na ně, zevšeobecňuje lstivou, úkladnou povahu dobruš-
ského Jetmara. Hekův finanční úpadek zaviněný státním
bankr:>íí^m utvrzuje v něm přesvědčení, že stát je po-

vinen přijímati peníze za tu cenu, která je na nich vy-
ražena. A kolik všelijakých pozorováni vyčerpal
z vlastních zkušeností! Zpravidla je ukládal do členu
přirovnávaciho.

Formy průpovědí Hekových probíhají nejrozma-
nitějšími způsoby vyjadřování: od lidového stručného
přísloví až po filosofické abstrakce, široce rozvíjené.
Po příkladu lidových přísloví jmenuje náš spisovatel,
žijící mezi prostvm lidem, primitivní pozorování a
poznatky z přírody a nutí čtenáře, aby si je přenesl na
Dříslušné poměry lidského života. Ze semene kopřivy
aeuroste lilium. Když měchy dojdou, mlčejí varhany.
Někdy má taková průpověď ráz příslovnický* jen du-
chem, formou je již složitější, zejména je-li výpravná:
Hadr tejral klocy a povrhoval nimi. I dí mu kloc:
»Zdali jsi již i ty papírem ?« (Lidové přísloví: Hrnec
kotel káře, a jsou oba černv.) Podobně bývá při průoo-
vědech přirovnávacích. Některé by mohl lid převzíti
mezi svá přísloví; na př.: Co ptáčníkovi lep, toť pochleb-
níkovi úlisnost. jiné podává autor zase výrazem umě-
lejším. Najdeme u něho také docela obsáhlé, všecky
podrobnosti vvčerpávající podobenství; na př. o člo-
věku: je prý hercem na tomto světě a provádí úlohu,
kterou mu svěřil nejvyšší správce divadla, Bůh. Možná,
že tuto myšlenku převzal — byla uveřejněna ve »V^e-
černím vyražení« 183 1, str. 640 — Bol. Jablonský od
Heká a zpracoval ji v své známé veršované paralele.

Naproti tomu jiné četné aforismy mají ráz ab-
straktnější. Některé jsou drobnvmi filosofickvmi úva-
hami, v kterých autor prozrazuje odborné vzdělání fi-
losofické. Rozvedené aforismy obsahu filosofického
bývaly móóou N\'HL století a ještě později (na př.
u Schopenhauera). Takovým populárním, nehlubokým
učitelem a sentenciosním causeurem byl na př. Georg
Christoph Lichtenber^, jehož filosofické aforismy vv-

l82

plfíuií dva svazky jeho »Vermischte Schriften«. Ne-
shledal jsem, že by byl Hek nabíral z tohoto oblíbeného
pramene aforismů. Není u něho ani shody s průpo-
vědmi jeho učitele A. G. MeiBnera (»Vermischte
Schriften«, Wien 1814).

O původnosti průpovědí Hekových neodvážu ii se
pronésti určité tvrzení. Mohlť Hek užíti za zdroj na
tisíce průpovědí nejen ve spisech, nýbrž i v současných
časopisech německvch. Nejednou toliko obměnil cizí
myšlenku. Ve »\^ečerním vyražení« 18.^1, č. 80, jest
od Heká také delší aforismus jako úvaha na větu:
»Přijde-li tobě věc nějaká nazmar, hled, aby neříkal:
Ztratila se mi; nýbrž: Já ji odvedl. « Týž aforismus
našel jsem v Květech 1836, str. .'^58, mezi »Kvítky cizo-
krajnými na půdu českou přenesenými J- Rozsypalem«.
Je to jen jiné přeložení. Hek si osvojil také z Jung-
mannova »Plivníka« přísloví »Kdo chce jádro jísti,
musí prvé skořepinu rozlouštiti«, »Kdo neprohieJá
očima, prohlédne měšcem«. Podobně opakuje Hek po
Komenském z Hlubiny bezpečnosti myšlenku o nestá-
losti věcí lidských, připodobněných otáčejícímu se kola,
a po Lutherově známé náboženské písni »Eine feste
Bur^«, ideu, že Bůh je mu pevným hradem i skálou
v bouřích. Jinde se ozývají v jeho průpovědech remi-
niscence ze starověkých klasiků (na př. průpověd »Jsi-li
vysoko postaven« . . . podle Ciceronova »Oui in exce!-
siore loco vitam degunt« ... a j.) nebo z bible. Ale to
bývá zřídka, právě tak jako u něho tu i tam najdeme
obměnu některého přísloví lidového. Opakuje někdy
také sentenci, kterou před tím vložil do některé své
básně, jako průpověd. Co Hek přejímal odjinud, odpo-
vídalo jeho smýšlení a cítění.

Později v stařeckých letech upravoval Hek pro
vnuky a vnučky přísloví a průpovědi do rýmovaných
veršů. Takové průpovědi bylo zvykem bráti za před-

:y pro krasopis ve školách. Známa je na př. sbírka
; .5. Vlast. Kamarýta »Pomněnky aneb rýmované pro-
povědí nábožnosti, mravnosti a moudrosti«, vydaná
18.34 Celakovským.

Podobu průpovědí dával Hek zpravidla též pa-
mátníkovým veršům, jež psal v stáří svým přátelům po
česku i po němečku. Mluví z nich duch Písma, které si
v stáří úplně podmaňovalo mysl našeho spisovatele.

V celku však lze o průpovědech Hekových tvrditi,
že jsou věrným odleskem jeho ducha, jeho smýšlení a
cítění, že si v nich dovedl nalézti svůj osobitý výraz.
Zůstavil nám v nich plody svého ducha nejzralejší.

Průpovědi německé, dochované v rukopisech, bý-
vají proti českým zpravidla obsáhlejší; příslovnická
stručnost, kterou byla skládána většina průpovědí če-
ských, zřídka se u nich vyškytá. Německé bývají vše-
obecnějšího a abstraktnějšího rázu; pozorování všed-
ních věcí a obyčejných zjevů se jaksi vyhýbají. Příčina
je asi v tom, že nevyšly z lidového smýšlení a cítění, jako
české průpovědi. Česká přísloví měl Hek v krvi a poc-le
nich potom snadno tvořil svá; německá byla mu asi
cizejší. V německých všímá si náš spisovatel též po-
litických otázek — tehdy, kdy byly psány, probouzel
se značnější měrou smysl pro život politický, pro stát
a pro vše, co s ním souviselo. Mezi německými průpo-
vědmi je mnoho myšlenek, ktervmi se spisovatel snaží
vystihnouti psychologické pochody jak jednotlivců,
tak duše davové. Najdeme tu také víc theoretisování
jak o přírodě, tak o člověku. K některým odborným
výrazům německým se Hek pokoušel najíti výrazy če-
ské a připojoval je; zpravidla tvoří nešťastně.

Tyto německé průpovědi snad byly určeny pro
vnuka Viléma, který na německých školách a v něme-
ckém městě Watislavi patrně odvykl české řeči. O tom

1 84

svědčí koncept dopisu Hekova na konci jednoho de-
níku. Zní:

Mein lieber Wilhelm!

leh úber^ebe dir eine Sammlung: mancher lehr-
reichen und zu manchen(!) ^utem(!) Nutzen brauchbare
Sátze. Wenn du s i e j e z t nicht achten wolUest, be-'
halte sie doch; sie konnen doch einmal dir nútzlich
werden. Behahe es einstweilen zu meinem Andenken.

Nisky den .31. Julii 1844.

An dich ist heute mein Sinn und herzlicher
Wunsch und Gebet zum Herren : es ist dein Geburtsta^?
im Jahre 1829.

O ostatních Hekových pracích mohu promluviti
jen zkrátka.

Nejvlastnější živel Hekův, satira, vyznívá i z ně-
kterých jeho pozdějších prací prosaických. V stařeckém
věku se však těžce zkoušený muž propracoval zároveň
k humoru — důkaz to, že se jeho duše vyrovnala již
s příkrostmi vnějšího života. Z alegorických skladeb
vytýkám toliko povídku »P ř í 1 e ž i t o s t«. Soudím
o ní, že se vztahuje k vlastnímu životu autorovu, kdy
by se byl přijetím volby za purkmistra v rodném m.ěstě
mohl uhnouti napřažené na něho ruce osudu.

Humanistická themata zpracoval Hek v článcích
»Přátelství a příbuzenství« podle Cice-
rona, »Přátelství podle ctnost i«, kde pro-
ráží již příliš zjevně tendence nábožensko-mravní. Od-
borněji fiolsoficky je provedena úvaha »M o ž n o s t,
vědomost, c h t ě n í«, která vyznívá také tónem
náboženské filosofie.

Duch vroucí zbožnosti zaujal plně Hekovu duši
v posledních třech desítiletích. Spisovatel jej vyja-
dřoval četnými pracemi literárními, jež mu nejednou

i8-.

skýtaly útěchu v těžkých okolnostech životních. Xej-
zřejmějši je to ve spisku »Veliký pátek«, který, jak vi-
me, tak silně zasáhl v život spisovatelův. Se stanoviska
nábožensky vzdělavatelského je psána velká většina He-
kových prací, složených v kmetském věku autorově.
Články, které nebyly pojaty do mého výboru, rozbírám
dále podrobněji.

Historická stať »P r i v í t á n í strašlivé,
radostné ale propuštěn í«, kompilace z ně-
jakého německcho pramene, byla pojata do »\'ýboru
z prosaických prací Hekových« hlavně proto, že se k ní
pojí jako dohra literárně historický spor mezi bý\'a-
lými přáteli. Článek v Květech 1834, str. 424 není po-
depsán, v rejstříku se však připisuje Hekovi. On se
k němu hlásí také v svých zápiscích.

Proti tomu, že v Hekově vypravování byli odsou-
zeni katoličtí vrahové z Bartolomějské noci, ozval se
v č. II. str. 108 následujícího ročníku Květů Jos. My-
slimír (Ludvík) v polemickém »Omírnění těchto uráž-
livých slov« citátem z lorda Ficwilliama o následcích
reformace ang-lické. Týž anglický autor omlouvá i Bar-
tolomějskou noc dřívějším prý řáděním hugenotů proti
katolíkům. »Omírnění« Myslimírovo bylo asi hodně
nemírné. Dodatek redaktorův to prozrazuje: »Že jsme
počátek i konec »Omírnění« ale vynechali, stalo se tu-
ším nám všem k prospěchu. Smutno bylo by věru mezi
námi, kdyby to s tolerancí tak v3'hlíželo, jak se nám
tam předstírá . . . Ostatně jesti Bartolomějská noc
vskutku historické faktum, a zdali Lord Ficwilliam
všude stejnou víru mívá, historické faktum není.«

Hek si na jednom místě svých zápisků stýská na
počínání J. M. Ludvíka, kdysi osobního svého přítele,
který básní »Na Lidmilku« v Cechoslavu 182 1, str. 267,
oslavoval dceru Hekovu, touže ji »obejmouti v nocích
májových«. On prý zdaleka tolik neřekl jako Fr. B.

i86

Tomsa v článku »Ponaučení o Nesmiřitelným.*) Prav-
divý přiběh« v Cechoslavu 1821, str. 45. Tomsa prý to
»v pravdě o této strašlivé noci s obecnou pochvalou byl
napsal!! Tempora mutantur! Jiný Myslimír v Náchodě
jako kaplan, jiný Ludvík na faře!!« Hek mohl připojiti,
že i v ročníku následujícím (Cechoslav 1822, č. 47.
str. 358 n.) byl anonymní článek »Husenotové ve Fran-
couzích«, který dost ostře odsuzoval zrádné násilí na
hugenotech, a že se nikdo proti němu neozval.

Prozaické práce Hekovy v tomto vydání
neotištěné.

Uvádím nepochybné podepsané články Hekovy,
jež nebyly pojaty do tohoto vydání.

O Hekových pracích z prvního období, které jsem
nemohl zjistiti, bylo promluveno napřed.

Opovážlivost mravencův »Prvotinách«
z Q. dubna 181.S, č. 3., str. 23 n. Je to zřejmá kompilace,
bezpochyby z nějakého německého časopisu, a ten ji
čerpal patrně z jiného pramene, snad francouzského.
Vypsáno tu přírodopisné pozorování »pana Zentýla,
francouzského plavce a pilného zpvtatele přirozenosti«,
o indickvch mravencích, s jakou urputností, ba oběto-
váním života se snažili dosíci nádobky s cukrem, po-
nořené do vody.

Ve »Večerním vyražení« (v pražských knihovnácli
jsou přístupny jen ročníky 18^1 a 18.32. Jun^mann
v Historii lit. čes.-, VI, č. 7.S0 uvádí ještě roč. 1833
a 1834) se vedle článků v tomto vvdání otištěných vy-
škytají dva drobné příspěvky Hekovy, určené k pou-

*) Místo: Ponaučení nesmiřitelným nepřátelům, jak zní
nadpis Tomsova článku.

tS?

čování liďu : O komž se zda, že by umřel,
nebývá vždy skutečně mrtev (roč. 1831,
č. 78, str. 621 n.). Hek tu vypravuje dva přikladv,
vzaté patrně ze skutečného života. Slvšel prý ie v3'pra-
vovat od hodnověrných osob, které znaly ony zdánlivě
mrtvé lidi. V prvním z těchto příkladů Hek podává zá-
roveň autobiografický příspěvek. Byl lázeňským v ne-
dalekých Janských Lázních. Téma o lidech zdánlivě
mrtvých Heká obzvláště zajímalo. Znovu byly tyto dva
příspěvky opakovány v roč. 18.32, č. 3. str. 20.

^íožnost. vědomost, chtění (roč. 1831,
č. 85, str. 674 n.). Delší úvaha filosoficko-náboženská,
nehluboká, populárně podaná, osvětlená hojnými pří-
klady z přírody a ze života, jak bývalo Hekovým zvy-
kem. Tendence článku směřuje k tomu, že moc, vědo-
mosti i vůle člověka bez Boha nejsou ničím; má se tedy
člověk ve všem obraceti k Bohu. Úvaha podobného rázu,
jako článek »Xe vždy, jak co jest, ale kterak by mohlo
lépe býti«.

» Večerní vyražení« 1832 přináší více prací Heko-
vvch nežli ročník předcházející. Stati do mého vydání
nepojaté jsou zde tvto:

Pod širším názvem »H ystorycké drob-
n ů s t k y« vypravuje se příběh Blázen vede
moudrého do domu bláznů (v čís. 2., str. 12
n.). Obsah jeho je vystižen již názvem článku. Hek
zpracoval tuto povídku patrně podle nějaké předlohv
cizí, nejspíše z nějakého němieckého časopisu. Pro úpl-
nost připojuji dvě anekďotická kratičká vypravování
žertovná : »P o d i v n á 1 o t e r y e« a »Z 1 é p r o m 1 u-
vení, ale dobré m í n ě n í« ína str. 31 n.V

Obšírně vykládá Hek o tom. Čemu se dítky
v dětinství obzvláště c\'ičiti mají
(v č. 17, 22, 24, 26, 31; str. 173 n.). Stať je psána se

i88

stanoviska naDOŽensky výchovného. Hek působil
v tomto smyslu jako školni inspektor v Dobrušce. Řečí,
stilem, metodou vykládací se článek hlásí zjevně ka
příbuzenství se staršími spisy českými, zejména
s postilami. Poučování se vyvozuje doklady z Písma,
z církevních otců a jiných autorit náboženských.*)

Podobného rázu je delší rozvláčná náboženská
úvaha Hekova Enoch aneb Božský život
(v č. 44 — 47, str. .32Q nsl.). Postupem a duchem postil
tu Hek uvažuje dlouze o patriarchovi, po x\damovi sed-
mém, vycházeje ze slov bible I. Alojž. .s, 22. 24.: Enoch
vedl božský život; trval v životě božském tri sta let
a plodil syny a dcery. A poněvadž chodil Enoch stále
s Bohem, přenesl ho Bůh a nebyl více vidin. Rozjímání
spisovatelovo je proloženo hojnými citáty z Písma ;«
z jiných pramenů náboženských.

\^ čís. 28, str. 323 jest uveřejněna krátká povídka
\'ěrný pes, ale nešlechetný komorník
(Hek je podepsán až za následujícím příspěvkem, v se-
znamu udáno jeho jméno při tomto článku). Povídka
tendenční, povahově naučná. Šlechetný a poctivý úřeci-
ník Budislav byl sesazen z úřadu. Jeho sluha ho opu-
stil, aby přijal výhodnější místo u jeho nástupce. Bu-
dislav si vyžádal sluhova psa, ale ten se bránil, nechtěje
opustiti svého pána. Snad Hek zažil podobných zkuše-
ností sám o sobě.

Povídka (č. 43, str. .^25) je rázu anekdotického
a satirického. Stará panna odkázala známému 1000 zl.,
aby něžně a pečlivě pečoval o jejího miláčka-psíčka.
Kd3^ž si le^^atář věc rozmyslil, b}^ v rozpacích: což

*) Ant. Rj-bička píše v uvedené již biografii Hekově
(CČM 1875, str. 223) nesprávně, že »důležité pojednání »Cemu
b3' se měly dítky učitir« zůstalo u J. Pospíšila v Hradci Králové
ležeti.«

i8g

kdvby se peskv chovanec zaběhl nebo mu ho někdo
ukradl, bylo by mu třeba ustanovit curatora absentis?
A kolik let by mu sil o projít, nežli by mohl býti pohře-
šovaný pes prohlášen za mrtvého?

V č. .SI, str. 386 — .^Qi seskupil Hek pod společný
název »0 b r á z k y« čtyři článečkv : a) Věže Ba-
bylonská, kde se vykládá známv děj biblický a
s tendencí náboženskou se obrací proti pýše lidské;
b) Božské opatrování a povolání člo-
věka, náboženská úvaha psaná v duchu i metodou
starších náboženských knih českých; c) Přátelství
a příbuzenství (\'edle Cicerona : De amicitia) ;
d) Přátelství podle ctnosti. Tento článe-
ček má více ráz vlastního myšlení Hekova.

Překladem nebo zpracováním nějaké cizí práce je
stručná povídka Urážka a zadost učinění
(Květy České 1834, č. 51, z 18. prosince, str. 424) o an-
í^lickém veliteli irského původu Bli^hovi, který, vraceje
se po skončené válce 6) vlasti, v jisté hospodě ztrestal
rozhodným vojenským vystoupením a vtipem zpupné
anglické lovce za urážku.

V Květech 18.^6. č. 40, str. .31 7' uveřejnil Hek
krátké ne význačné vvpravování Omyl.

Samostatně vydal Hek spisek o dvou arších »P ř í-
t e 1 Čeládky. Kniha velmi užitečná a prospěšná
pro všecku čeled domácí obojího pohlaví, v níž její po-
vinnost(i) všecky řádně jsou podotknuty i spolu všecko
její zachování k pánům a představeným na srdce jí se
klade. Sepsal původně František Vladislav
Hek. V Praze 18.11, nákladem Krameryusovvm a
k dostání v české Expedycí v klášteře sv. Havla. «*)

*) V Jungmaiinově Historii literatury české" se neuvádí.
Jest uložena v knihovně musejní (66 g 361).

IQO

Knížka nábožensky vzdělavatelná. Je psána duchem
starší české literatury náboženské. Hek se dovolává
při každé příležitosti slov Písma, lež klade za základ
všeho jednání a myšlení čeledi. \'ytýkám zvláště, že
se spisovatel nedržel knížky podobného obsahu, po-
dobné tendence i ducha, totiž »Celedního vůdce čili
upřímné a spasitedlné rady všem ve službě stojícím
aneb do služby se chystá jícím« od Daniela Adama z Ve-
leslavína, kterou po druhé vydal r. 18.34 Jan Hýbl. Spis
Veleslavínův jest hlubší a obsažnější. Z Hekovy knížkv
proniká vřelá křesťanská láska sociální,

V »Casopise pro katolické duchovenstvo« 1842,
str. 607 — 634 uveřejnil Hek, označiv se jako »oud dě-
dictví Svatováclavského, laik«, odborně skládané roz-
jímání o desíti odstavcích O modlitbě Páně.
Ne každý kněz mohl se honositi takovou znalostí Písma,
jakou zde projevuje spisovatel laik.

V rukopise je dochováno několik nábožen-
ských úvah Hekových:

K vlastním zkušenostem ze svých potulek za živo-
bvtím po krkonošských končinách připjal Hek anekdo-
tická vypravování Trubka nejlepšího rohu,
jakož i aleg^orickou povídku Pěší jezdec. Tuto dru-
hou povídku začíná Hek krkonošským prv příslovím
»Cím výše, tím více u větru« a vvvozuje z ní úvahu
o přemáhání překážek, zejména od těch lidí, kdo jsou
postaveni na vysoké místo.

»K r a t i č k é p ř e m y š 1 o v á n í. Od Frant.
Vladislava Heká k prospěchu ústavu na zaopatřei/i
učitelských vdov a sirotků. i828.« Na slova »\^šecko,
což jest na světě, jako žádost těla a žádost očí a pýcha
života, tof není z Otce, ale jest z světa; svět pak hyne
i žádost jeho; ale kdož činí vůli boží, tenť
trvá na v ě k y« (I. Jan. 2, 16. 17.) uvažuje spiso-
vatel duchem starých postil. Rukopisný sešit má po-

psáno 15 stránek malého oktávového formátu. Má dva
odstavce. Na konci je připsáno: (Pokračování. III.) a
skladatel plnvm jménem podepsán.

Podobného rázu je náboženská stať \M a ž n o s t
u víře, rozvržená taktéž ve dva odstavce, jež zbožný
spisovatel nadepsal: I. »Iejí povaha«; 11. »Tejí nebez-
pečnost«. I zde Hek obměňuje a rozvádí slova Písma.
Všímá si tu však také doby současné, pozoruje účinek
současného vzdělávání, časopisů atd. Koncept této stať
je napsán ve větším sešitě na 24 stranách.

V témž sešitě jest také zapsán článek »K r á 1 o v-
s t v í boží. (Podobenství vedle Zjevení sv. Jana 'J
Q. 10. II. i.3.).« \'ypravuje o sv. Polykarpu, kterak jak.
biskup církve smyrenské byl nucen vystěhovati se
z města do venkovské samoty. Jednou zastihl učedníka
svého Krescence, jenž následoval svého mistra, v háji,
an plakal. Dověděv se, že ho bolí, když vidí, jak trpí
království boží od nepřátel a odpadlíkú, upokojil jej
řečí, která poučuje podobenstvími. Byl to patrně první
náčrt. Dole si Hek připsal: Opraveno a přepsána
i s písní v Litomyšli dne 17. července 18.^6.

V rukopise zaležel také nejobšírnější spis Heku
»D omáčí u t ě š i t e 1«, ve dvou dílech. Autor na
stínil jeho obsah v dopise J. Pospíšilovi — jen odtuQ
o něm víme (v Květech 1844, str. 60.-^). »Obsahuje 70
rozjímání, vzatých ze života a domácího obcování
mnoho má o pořádku životním, o střídmosti a des::-
terou výstrahu proti pití kořalky. Mám za to, že bude
za užitečný shledán; nebo sloh jest srozumitelný, čistě
upřímný, laskavý, napomínající bez trkání. « Tohoť?
spisu se hlavně týká, co tak trpce připomíná na konc
své biografie Hekovy Rybička : »Po smrti Hekově r-dc-
vzdali dědicové veškerou jeho pozůstalost literární na-
depsanému J. Pospíšilovi, avšak nemohli jsme se dově-
děti, kterak »tento starý přítel« s ní asi naložil. «

IQ2

Náboženské úvahy psal Hek také po némecku. Ně-
které zapsal si také do svých zápisníků. V jednom z nich
)sou označeny českým heslem jako »K rátké řeči«.
Nadpisy jejich znějí: »Relio:ion und Tugend"«, »An-
dacht und Hoffnuno:«, »Lernet von mir«, »Trachtet
nach dem, was oben ist«, »Kurze Rede am(!) Himmel-
fahrt Kristi(?)«, »Reli^ion und Aberg:laube«. Obsahu
nenáboženského jsou »Das Laster« (alegorie"), »Skizze
eines ^ti^en Hausherren« a jiné bez nadpisu. Ve stati
/>Das menschliche Leben« se spisovatel obírá tím, ja-
kým způsobem člověk svůj čas tráví, kolik času připadá
na práci, kolik na jiné úkony a na zábavu, kolik stravy
spotřebuje atd. Píše tu proti privilegovaným stavům,
jež nazývá »Ta.s:ediebe« ; zakončuje pak náboženskou
úvahou. Při tomto článku napsal si Hek dobu vzniku:
»NB 1840 in Niesky ^eschrieben.«

Z anonvmních článků zdá se mi podle smvš^ení
i vznešeného pojetí manželství, zbožného nazírání na
vvchovávání dětí, jakož i podle staročeského slohu, že
je Hekňv pěknv »List jistéhootcesvénedáv-
n o v d a n é d c e ř i« v Prvotinách 181.3, 1. 44, str. lyq
n.^ : na skutečné rodinné poměry Hekovy se nehodí.
Hek mohl by bvti autorem drobnvch příspěvků
»0 m y 1 v počtu. fBajka Puškvnova, z ruského)«
— Prvot. 1816, str. 128; následující veršovaná skladba
je Hekem podepsána) a humoristicko-satirického recep-
tu »P r o t i hlad i'« ftamže, 181 6, str. q6). V Ce-
choslavu 1822 (str. 61) bych Hekovi přisoudil sati-
rickou črtu V^ n 1 i t e 1 radního pána; je jako
sestrou Hekových invektiv ve »\^elikém pátku« a
v »Starobylých památkách«. Kdo z tehdejších buditelů
bv bvl měl zájem o to, jak se spravují obce?

II.

Hekova řeč spisovná.

Xaše novočeská řeč spisovná je zjev, kterému se
z celého velikého díla buditelského nejvice podivuji.
V svých studiích doljy obrozenské jsem si proto vždy
všímal také vývoje našeho nynějšího spisovného jazyka.
Ovšem i u Heká.

Rozbor spisovné řeči Hekovy je poučný nejen pro
něho samého, nýbrž i pro jiné spisovatele obrozenské.
Jako on postupovali také skoro všichni jiní spisovatelé
v první polovici XIX. století. Dobrovskv vytkl cíl
i cestu k tomuto postupu.

Skoro všichni obrozenští spisovatelé čerpali ze stej-
ných zdrojů, ke kterým ukazoval již Dobrovský: učili
se u starších spisovatelů, brali z fondu, který si osvojo-
vali doma u matky i v svém okolí, mnozí se vypůjčovali
u příbuzných kmenů slovanských a většina z nich pak
se snažila tento zděděný a přejatý poklad dále rozmno-
žovati.

Jak kdo dovedl čerpat z těchto vytčených zdrojů
a s jakým zdarem dovedl fond jazykový rozmnožovat,
to dává jeho vlastní řeči zvláštní zabarvení a to určuje
také jeho význam, kterého nabyl ve vývoji české řeči
spisovné. Xe každý dovedl vycítit, co je v starší řeči ži-

Sebrané spisy Fr. VI. Hcka, III. jj

194

votného pro naši řeč současnou. Naprosto bezpečnou
ruku v přejímání ze staršího fondu jaz3'kového neměl
nikdo, ani Jun^^ann. I on má v svých spisech mnoho,
co nám z nich proniká jako neživé archaismy. JS^ejšťast-
nější b}'! v tom, m^^slím, Celakovský.

B}'!}' nesnáze i s tím, co bylo našim buditelům nej-
bližší: ohrožování spisovné řeči z mluvy lidové. Hek
sahal k tomuto zdroji poměrně nejhojněji z českých spi-
sovatelů a dost šťastně. Jaz3'kové prvky jeho severo-
východního kraje jsou pro jeho spisovnou řeč nejvý-
značnější. On stále mezi venkovsk<Tn lidem žil, s ním
se stýkal a v nejedné věci se od něho vědomě učil.

Hek také jazykově tvořil; jak, na to ukazuje ze-
vrubnější rozbor jeho řeči, který zde podávám.

Při svém rozboru Hekovy řeči jsem volil ten po-
stup, že jsem se snažil odloučit od sebe, co je v jeho řeči
převzato ze starších spisovatelů, co z živé mluvy jeho
okolí a co konečně vytvořil samostatně. Myslím, že je
tu u Heká leccos poučného i zajímavého pro vývoj no-
vočeské řeči spisovné.

Jsem si dobře vědom, že tato metoda nemůže po-
dati výsledkv jisté, nvbrž jen přibližné. Bude to mož-
nější, až budeme míti veliký slovník novočeské řeči spi-
sovné. Kromě toho je nesnadno najíti mez, co je pře-
vzato ze starých knih, co z živé mluvy: nejednou dia-
lekt dochoval slova i jiné prvky z jazyka velmi staré.
Jinde zase ledacos bylo ze starší řeči do nové spisovné
češtiny zavedeno od jiných spisovatelů. Ukazuji na to
v své práci, kde to bylo možná zjistiti.

Jungmannův Slovník byl mi pomůckou, z které
jsem se poučoval o historickém vývoji jednotlivých slov
i frází. Pro jazyk X\'I. a XVH. století — a knihv toho
období čítali naši obrozenští spisovatelé skoro napořád
— i pro jazyk doby obrozenské je to posud pramen
nejjistější.

Vliv staršího jazyka na spisovnou řeč Hekovu.

Hek v svém vlastním životopise klade důraz na to,
že se k své řeči spisovné propracoval hlavně pilnvm
čítáním starších českých spisů. Na jeho řeči utkvělo
skutečně mnoho ze starších spisovatelů; větší míru vli-
vů staročeských našli bychom z obrozenských spisova-
telů snad jen u V. M. Kramériusa, o jehož pilném čí-
tání staročeských spisů svědčí na třicet svazků výpisků
z nich.

K svým pramenům staré řeči vyšlapal nám Hek
sám dosti zřejmé stopy. Sám píše o pilném čítání No-
vého zákona v zahájené skříni se zapověděnými kni-
hami; ovšem čítal celou bibli a zůstavil toho mnohé do-
klady. Čítal Komenského: vedle Praxis pietatis a Hlu-
biny bezpečnosti Hekem častě ji jmenované, prozrazují
se v Hekových pracích ještě hlavně Labyrint světa a
Janua ling:uarum. Zůstalo v jeho řeči mnoho z předloh,
které svým způsobem znovu zpracoval, z Bavorovského
Postily, z Hubrova-\'eleslavínova Herbáře, z Velesla-
vínova překladu Bunting^ova Putování — o těch píši
podrobněji; z Veleslavína, soudě podle řeči, studoval
Hek ještě asi Politii historickou a bezpochvby některý
jeho slovník; četl Rešelovu Knihu Jezusa Siracha a dost
mu z ní uvázlo myšlenkově i v řeči; studoval i Českou
kroniku Hájkovu a snad ještě jiné starší spisy. Největší
vliv na jeho řeč měla však vedle Komenského Trojanská
kronika (historie), bezpochyby z některého staršího
vydání.

Bez proměny nenechal Hek starou řeč ani těch
spisovatelů, kterých si z celé české literatury nejvíce
vážil. Zasažen byv puristickými snahami své doby, na-
hrazoval cizí slova, zejména německá, svých starších
předloh výrazy českými. Byla to nejen slova za jeho

IQÓ

doby již ze slovního pokladu českého jazyka vypuštěná,
jako saft v Herbáři Hubrově (1. 27 nahoře: Safft .1
vlhkost, Hek z toho ponechal jen druhé slovo, vlhkost) :
za Hubrův Šlak \^alentina (1. 31 na konci) má Hek
inrtvijc [li, 25), 'a Hubrův Apetit klade cJiiit, za Hub-
rův v\'Taz (při zázvoru) : siibtylných částek užil sroz-
umitelnějšího: oiitlýcJi částek (H. 76); (v článku »Athe-
nae« vyložil Hek \'eleslavínovo: malováním tenkých
a subtylnVch věcí : věcí pro svou tenkost ušlechtilvch ) :
Huber píše (183 D): hřebíček má jméno od způsobu
a formy. Hek vhodněji: oó své podoby (H, 21).

Podobně z České postily Bavorovského vymycuje
Hek slova cizí a nahrazuje je českými; na př. m. pres
(natlačení hroznů) píše: navlec ; za pres hříchův (v me-
taforickém významu) položil: váha (Vel. p. 28); za
siimnia všech žalob napsal Hek nedosti jasně: To
všecko žalob (\^el. p. 73). Za Bavorovského nej^runtov-
néji dosadil věrnv překlad slovem i v starší řeči běž-
ným: nejzákladněji a p.

I Veleslavínův překlad Buntin^ova »Putování«
očišťoval Hek od cizích slov, zejména německých: za
Rathaus klade radnice, za Šiffy (Šiffo\'é) koráby, za
Štaffů a kusův jinvch — klénotňv (ovšem také slovem
původu německého) : nahrazoval slova z válečnictví vy-
půjčovaná od konce X\^. století skoro napořád z něm-
činy: \'eleslavínův štiirm slovem outok; šturmoval —
silný outok pustil; v šermicli — z' šarvátce; nesnese ani
starého slova: Hejtmana, za něž dosazuje: setník;
Knechti jsou mu drábi; příkopy a šance zjednodušuje
tím. že druhé slovo vynechává: podobně má za vvraz:
s velikými Karthauny a děly — toliko: děly. Jinde za-
měnil i dobré staré jméno české kusy střelby, ale již
ne dost srozumitelné, za šest bořících děl. A tak také
místo plundrování píše — kořistí (^ent. pl.), místo
mordovali — pobili^ m. ortelovali — na smrt vydali.

Podobně dosadil Hek za \'eleslavínovo: :: ;írr//f?fn —
z kořene, za handl — obchod: místo dvojitého: ve ve-
likém okolku a cirkli spokojil se jen okolkem. Jinde
změnil Hek poněkud smysl věty. aby se vyhnul slovu:
líalaffancc.

Podobně nakládal Hek s latinskvmi slovv v huma-
nistické češtině A>les]avínově. Běžné významv XVI.
a počátku X\^n. Hek počešťuje: na př. \'eleslavínovo:
siimmou vyjadřuje: shrvem; Ifcni — Potom; \^elesla-
vín píše: Pindarus Poeta — Hek: Pindar, znamenitý
básníř: \'eleslavínův »puIérovan\' mramor« objasnil
Hek jako mramor »cisté hladen\.« I celou větu »Kantoři
neb Spěváci velmi pěkně a libě spívali« upravil: »Du-
vtipní básnírové . . . spisovali«, protože slovo zatím na-
bylo jiného významu. Veleslavínovo: mnoho Ambitu
překládá Hek: průchodů fslovo ochoz v tom smyslu
ještě nebvlo ustáleno). \>leslavínovu větu s latinskvmi
slovy »Při městě Athénách byl také břeh aneb Porl
mořský, k němuž obyčejně s Bárkami a Xavemi přista-
vovali.« změnil Hek: ...bylo také velmi prostranné
čerpadlo, k němuž obyčejně s lodimi a korábami přista-
vovali. Jinde klade náš novočeský spisovatel za \'ele-
slavínův latinský Port český fřistaz' (též přístaz').
Xeieslavín psal: Galee aneb veliké Navy, Hek jen: vá-
lečné koráby. Za \eieslavínův Regiment dosazuje podle
smyslu jednak: spráz'a opsáno zpráva), jindy vrchnost:
za Regenty — ředitele. Xěkde zjednodušuje, vvnechá-
vaje základní slovo latinské a podržuje z předloh v toliko
jeho český výklad: na př. Vel.: jedno Promontorium, to
jest vrch — Hek jenom: vysokv vrch; o něco dále: Pro-
montorium. to jest Předhoří, Hek podržel jen předhoří.
Z pleonastického výrazu \'eleslavínova »množství Ta-
bulí a mistrovského malování« vypustil Hek slovo Tíi-
bulí. ve významu, jakv má zde. vrstevníkům Hekovým
již nesrozumitelné.

iq8

Purista Hek nesnesl ani cizích slov i ve spisovné řeči
běžných. Za Bavorovského výraz: svatá historie dosadil,
svatý příběh, za titul má nápis, jinde: slavn^^mi jmény;
za falešný píše: zrádný nebo křivý. Podobně z »Piitg-
vání« nepřijal výraz: tureckého Tyranna, nýbrž po-
češtil jej: násilníka; Veleslavínův širší výraz: velmi
Tyransky a ukrutně vyjádřil jednodušeji: velmi ukrut-
ně; Veleslavín psal: vysoká škola a Universitas učení,
Hek, aby se vyhnul cizímu slovu, nedosti jasně: vysoká
škola učení. Veleslavín svedl do Athén mnoho přespol-
ních Studentův a mládencův, Hekovi stačili jen mlá-
denci. Veleslavín dal stavěti z velikých štuk, Hek z ne-
určitějšího: velikého kamene. Huber v Herbáři (25 a)
doporoučel muškátový ořech proti bolení Nervův, Hek
pro nervy udělal raději nové slovo: zilovny (H, 20).

Veleslavín podle zvyku humanistického rád pone-
chával při latinských a řeckých jménech koncovky latin-
ské; na př. : dělal ten veliký Colossum, ale v nom. Co-
lossus, Euclides, vznešení'' a umělv Geometra a Mathe-
maticus. Hek málokde ponechává koncovku nominativ-
ní, na př. v nadpisech: Athenae, Syracusa, Euclides;
výraz : Geometra a Mathematicus vypustil. Obecná jmé-
na Hek zčešťuje; na př. Veleslavínovo: tři tisíce Talentu
vyjadřuje: tři tisíce hřiven; nebo opisuje: Veleslavíno-
vo: Ten Colossus — ten na oko překrásný sloup; Vel.:
na ostrově Creta — Hek skloňuje: na Krétě; Vel.: na
krále Hicro — Hek: na krále Hiera.

Zato se Hek rád pochlubí znalostí řečtiny: Vele-
slavínův Pyraeum píše řecky ITupsov (m. Iletpaisó?); ne-
vypustil řecké citáty při popisu Labvrintu, jenž nebyl
vůbec vzat z Veleslavínova »Putování«, ač jim může
rozuměti jen dobrý odborník. Hek vložil i tendenčně vy-
myšlený citát o FeSopLapo^.

Cizích slov, zejména německých, užívá Hek v samo-
statných pracích poměrně zřídka. Připojuji o tom vý-

klad sem. Bvvaji to zpravidla slova, za něž tehdv ani
spisovná řeč neměla náhrady v domácích slovech; na pr.
rychtář (11, 145), vinš, Z'inšován{ k novému roku (L
5j) ve významu pre^nantním (= blahopřání), ale také
všeobecnějším (^= přáti) : hojnost svadeb si vinšuje (1,
^2). Ze jmen obecných lze uvésti: hadr tejral kloc (II.
158. snad krajové přísloví místo obecnějšího: hadr
onuci tresce, hrnec kotel káře); kšaft (Več. vyraz. 1832.
str. 325, si. 2), ale dva řáďkv před tím užil správného
lidového výrazu: poslední své pořízení; v kytli (11,
123V. pautofel (1, 40): pění se špuntem (1, 58), šlemy
(= hleny, II, 15), krecht (jáma, jamka, zejména pro
sazenici, i jáma zasypaná s navršenou hlínou: II, 16, 4Q.
i3q). Kafé (\ kafe), potravinu tehdv po venkově ještě
málo rozšířenou, zná Hek také již jménem u nás nyní
všeobecně rozšířeným: kávou čili kafé jmenujeme ona
zrna fll. 33). kafem vařeným se posluhovalo (II, 35):
veřejná a obecní kafírna (11, 3;). Slovo káva u nás asi
rozšířily básnické sbírky Palkovičova a Tablicova.

Ze sloves cizího původu převzal Hek od starších
spisovatelů, hlavně asi z Komenského: zmustrovati
(svou tvář; = nastrojiti. I, 40, 51); aby se (dobří lidé)
daremně netrošt ováli, by lépe býti mělo (II, 202). Ze
živé řeči jsou vzata slovesa: vyfouknouti (pivo vyfouk-
ne, 58), aby se pod kotlem zašarovalo (II, 51; rozhrno-
vati hořící uhle\ Z hudební terminologie původu vlaš-
ského složil Hek článek »Kterak se mistr Chocholouš
zlvch řečí zbavil« (II, 144 n.). Z cizích slov si Hek
zvláště oblíbil slovo fant (— pošetilec, blázen. I, 41, 63
a j. často), též fanta (moudrý byv fantou. I, 50, 71 a j.);
ale zná také slovo třeštík (= třeštidlo; II, 181, asi ze
starších spisovatelů); z toho je sloveso: fantí-li nemo-
torně (I. 71: v živé mluvě se posud udrželo sloveso
zvratné: fantit se). Podobně: fatky (Sulcius se na fatky

200

těšil íchtěl se přiživit: L 40V falcšuík peněz íve smvslu:
falšovatel; I, 17).

Ze starých spisů čerpal Hek nejvíce substan-
tiv; na př. braň f= zbraň): bv (ženv zlé) nepřítele
])raní kočičí přemohly statně (I, 5.3). jistou braní opa-
třen (II, Qo) a j.; čteme však také novější slovo složené:
cbraíi svou volně skládajíce (II, 171^ Starý je a tehdy
snad i v živé řeči lidové žil výraz ráno na čtitrobu (m. :
na tštítrobu, na lačný život; II, 19). Jiná stará substan-
tiva: daz' (= shluk, tíseň): války dav (podle Komen-
ského; I, 62): dba (= dbáni nebo tvar slovesný): co
z toho povstane, dál ani dby ani starosti není (I, 45);
nalézáme hojnost takovvch, kteříž . . . ani té nejmenší
dby nemají (Krát. přemyšl., str. 3.);'^) dřeň (řídká látka
uprostřed pně. u lidu slovoucí »duše«) : prutů vnitř bí-
lým dřeném vvplněných (II. 48); jako na Jiarc do světa
se pouští (při válčení: na výzvědné bitkv; II, 121); dán
na hlavu taz (v obrazném pojetí metonymickém = na
osobu: I, 106): hospoda (ve smyslu »pán«, u Heká však
ten, kdo vede hospodářství statku, správce: pán když spí
a hospodu svou když dověří vtipným; II. 78); kloužou
Jedotrusovou se ke všemu zlému zatáčejí (z latinského
clausa = soutěska; II, 102); Spasitel svvm křišovníkůni
dobře činil (těm, kdo ho ukřižovali. II, 117; toto
slovo přejal Hek z Bavorovského. ale čte se také u ji-
ných starších spisovatelů) ; jeho jme měřili na prsty
(I, 22); kdo při kz'asu poslechne (= hostina; I, 55);
léč (slovo staré i v lidové řeči za tehdejší doby, nyní
spíše »líčka«): rozum světa podoben léčí vábné (II, 51).
Biblické obraty: druhého srdce a ledzí zpytovati (= be-

*) Tomuto slovu nedodal života ani Jungmann, jenž ho
užíval v svém překlade Ztraceného ráje.

(Iro. v přeneseném smvslu: myšlení a žádosti; I. Qo);
kdož bude střed držeti za peluňku? (na téže stránce ).^
Z iiných: pastevci kaž. abv šel a našemu masař:
řekl (= řezník: I. zp4; nom. pastvec, I. A^^\mesíčn{k
f člověk »tržený na mysli« Jungmann Slovník: I, 57,
10.3: jméno patrné odtud, že bláznění jeho podle lidové
pověry souvisí s měsícem, kdvž je na nově): nebudeť
jedinkého pana lučštcníua (11. 145: měštěnín se^ asi
udržovalo jako označení cti, příslušenství městskéhoV.
nepříslušíť pravému modlitebníkovi, aby jda od modlení,
odcházel i od Boha {\'ec. vvraž. 1832, str. 341, 2. sl.^.
l3ez mravu tělo je nircJiou (I. iio: nemá významu han-
livého, nýbrž značí tolik, co mrtvola ) ; (zákoník mnohý )
ani zlata, ani mumreje nechce (= zakuklení, přestrojení
z němčiny; I, 113). v mumreji (I, 23 i II. 108); ná-
silníci jich statku a \-šeho přirozeného nápadu se zmoc-
nivše (ve smvslu právním: právo ke statku po smrti
majitele, statek: II, 33); zaslepení nástfelkové mrzkého
'hříchu (II. loi), na jinvch lidáších a jemu podobnvch
dáblovVxh nástřelcích (II, 100 a j.); touží, aby ctihodný
muž do navy se odebral {— do hrobu, už Jungmann
toto slovo spojuje s kořenem slovesa: u-nav-i-ti; I, 51):
aby nebralo obecenství pohromu (= obecnost, Allge-
meinheit: II, 164), právo obecenství (I, Q.O, v témž
smyslu též obecnost: ten obecnosti ovoce prosoěšné při-
náší (II, 159); tolik se vštípuje obmyslnosti (= roz-
vážnost, zejména chytrá, II, 109; v adj. obmyslný II.
138): obrubou světa je hluk (= hradba: I. 107): zjevní
přestupnici zákona (II, 117V. prostici soli strávíš
(= bečka: II, 202, tento obrat je vzat z Rešelova Si-
racha); nenajde-li tam syté prostranností (= rozpro-
stranění podle vůle; 11. 40): i slovo prostředek v nv-
nějším smyslu (= Alittel) převzal Hek ze starších
spisů (asi od Komenského) ; u Heká bývá toto pod-
statné jméno zejména v množném čísle: svět má pro-

202

Středků více (I, Sy), prostředky později bolestivé (T,
41); subst. schlouba, jehož Hek rád užívá hlavně v star-
ším období své činnosti literární: odpověd na schloubii
(I, 19; i I, 64); tak i přídavné jméno: schlubný (I, 64);
ale také: žádost cti chlubná (I, 5).

Od Komenského asi Hek převzal slovo spolnvek.
(— vrstevník), bezpochyby Komenským teprve utvořené :
Jsmeť v novém světě, mezi spoluvěky postaveni (Več.
vyraz. 18.32, 341, 2. odst.); u něho poznal slovo spřez
ve smyslu »spojení« : veliký muž a maličká žena — tato
spřež divná že jest (I, 8; v severovýchodních Čechách
již ve smyslu peiorativním: pěkná spřež == chátra);
ze starší řeči má subst. sprostnost i adj. sprostný ve
smyslu »prostota, prostý« (tak i v severovýchodním ná-
řečí) : sprostnost a chudoba ctná jen vzbuzují ošklivost
jeho (bohatého troupa I, q6); byla sprostnou, nevinnou
dívkou (I, 61 a j.)-

Ze starší řeči je vzato slovo stavisté (= kde se
jod zastavuje, přístav, u Heká v nesprávném tvaru:
na stavišfatech arabských H, 4^). Staršímu vyjadřo-
vání se Hek naučil v slovích: královské stolice
(= stolce; n, 151), zvuk polních trubic (=trub H, 15^;
trubice u nás jen o ústrojí dýxhacím). Ze starších spiso-
vatelů přejal Hek slovo štice (= kštice; od óůly až ke
štíci [stromu]; H, 39). Staršího původu jsou slova:
trupe! (= hlína) : červ jsem já, prach a trupel H. ió6
(u nás jen v přirovnání: chleba je jako trupel t. j. dro-
bivý); večeřadlo {— jídelna; H, 154); vláseničko: květ
vláseničkem dlouhým obestřený {— chloupky; H, 48);
zmitřnosti {^= nitro I, 18: Bůh vidí vnitřnosti mé) jsou
výraz biblický. Starého původu je bezpochyby subst.
vrh (ve smyslu »jak se vrhne«. u nás: vrhne se po
otci; = povaha) :mravní mor jest vrhem svým vždy
nejstrašlivější fl, ioq); člověk podle vrhu štěstí svého
(= vržení, hození; H, 188); podle starého spisovatele

ÍRešela a bible opakoval Hek větu: pes navracuje^ se
k vývratku svému (= dávenině; IL 204); archaické je
slovo 2áh\'Z'ka (== zábava): děvčeti, které se v tak chutné
zábyvce loudá (I, 54). Ze čtení bible uvázlo Hekovi
v mysli slovo záko}iík: zákoník, který bojí se v zákoně
číst I. 112). Staré je subst. zehravost (ve smyslu »naří-
kání, stížnost«): nevrlou žehravostí vedl potůček vody
své do moře (II, 131)/

Podle starší řeči skláďává Hek podstatná jména
- předložkami, odchylnvmi od předložek v nvnějších
složených jménech, na př. : nepatrná odrážka skrz více
ust jdoucí (m. II-; II, 186); početná osádka (= po-;
H, 155); pfívrší (m. ná-, zejména mírnější; II, 40
a 44 V. hořejší /)cstavek fdomu: snad m. při-, II, 134);
^rostlina ínaše rostlina: II, 16). Substantiva tato jsou
většinou přejata ze starší řeči.

Zvláště zajímavé slovo u Heká je mihulka: co by
mohla některá Alihulka, jenž jediné tváře tak výborně
užiti zná, s dvojí poziskati? (I, 50 j ; tedy ve významu:
lehká, prodejná ženština. Živá řeč označuje potulné
ženštiny ráda názvy obraznými; na př.: bludička, doro-
ta a j. Slovo mihule v tomto významu — také v pře-
neseném významu, původně znamená známou rybu —
má doklad hodně starý, ale pokud mně je známo, jediný,
v náčrtech t. ř. Betlémských kázání Husových, v ruko-
pise Klementinském III B 20. České glossy a r)braty
z nich uveřejnil \'. Novotný ve Sbor. filol. III. tř. Ces.
ak., VII, 1922, str. 128 n. Slovo mihule se tam objevuje
na dvou místech (str. 157 a 160 — 161) vždy v témž pří-
hanném smyslu, jak ho užil také Hek: »mihule, ježto se
okrašlují šlojeřky«, obracejí se prý po knězi a šíři hřích
pokušením. Jiní prý jsou, vykládá Hus na druhém mí-
stě, sicut mihule, které prý se objevují jednou do roka;
ti prý se jen jednou do roka zpovídají a potom trvají
neustále v hříších. (^Tento doklad uvádí také Gebauer

204

v Stčes. slovníku, patrně z článku J. Truhláře o tomto
rukopise). Jungmann nezná slova mihule v uvedeném
příhanném smyslu. Za to připomíná slovo Mihulka
jako jméno vězení v XVI. století v Praze. S ním může
býti nějak ve spojení obecné jméno mihule, mihulka;
snad že tam byly zavírány potulné ženštiny. Hek poznal '
bezpochyby toto jméno v prostředí pražském.

K pokladu starší řeči uchyloval se Hek, který od-
stín}' významové rád vystihoval jmenovitě přívlastkv.
zvláště při přídavných jménech. \' starší
době pronikala schopnost jazykového tvoření právě při
adjektivech ještě větší měrou nežli v době novější. Mohl
si tedy Hek vypůjčovat ze starší řeči adjektiva měrou
velmi hojnou. (Uvádím tu i příslovce, z adjektiv utvr>
řená.)

Ze starších spisů jsou přejata Hekem tato adjektiva
(i adverbia), která jsou v dnešní řeči již neobvvklá:

hílcdný. adv. hilcdnč (vzniklo z předložkového vý-
razu: v bíle dni = zjevný): (komorník) bíledné brejle
na nose měl (zde význam již přenesený: ač jasně viděl,
přece nosil brejle: I, 7"). blázen híledně blázni (I. 72),
(lakomec) i bílcdni po svém trhu slídí (H, 196); deset
bitých dukátů (H, 10; přívlastek stálý, slovo vzniklé
podle původní výroby); syn v umění dospélS' jest (= vy-
cvičený; I, 4); doskočné (= rychle, drze; I, 74); již
drahné let (= hodně, mnoho; I, 114), za drahně let (H.
163); dvorné (= způsobně; I, Q4 a j.).

Někde se starv ustálenv výraz stává novějšímu
čtenáři, který nemá příslušné znalosti kulturně histo-
rické, až nesrozumitelným. Hek rád mluví po starých
spisovatelích — snad to přejal z Rešela — o hhízncch
holcnýcJi a ncholených (blázen, aby byl poznán od lidí.
býval patrně holen) ; holený blázen jest skutečný, něho-

20;

leny. kdo se jen bláznem dělá nebo u Heká: kdo za
blázna není všeobecně pokládán, ale bláznem- je; na př.
blázen neholenv věř, bláznem nevolí slouti (I, J^.):
takž i z mozku těch nejholenějších bláznů (II, 171).

Svou příponou je staré adj. jakový (= jakv) : la-
kovými (zásluhami II, 149 — bývá často).

Jiná aďiektiva: jeden z krevních soudců (podle
\>leslavína soudili tv. kdož hrdla propadli: trest za
krev prolitou; II, 67); lapavé bezbožníkův ucho (I,
115: bezpochyb}' z Komenského): potomku licli\! ne-
jdeš-li ve ctnosti dál. nechlub se pradědem ctným (\e
smyslu: špatný, jako se říkalo: lichá mince: II, 8^):
marná líbivost (ve sm3-slu nvnějšího: marnivý; II.
T77); nápodobně (= rovněž: II, 47): nestihlý otec ne-
lásky (staré biblické = nestižitelný: I, 52); člověk jak-
koli nezpůsobný (Hek vykládá sám v závorce = nefo-
remný; II, 5): nočně odpočívajících (= v noci: II,
15.3 i 170); jako některý novotnx panáček (= v nově
povýšený; II,, 96); tělesný stroj, ba i abrový, mžiknu-
tím shrkne (nyní = obrovskv: I, lOQ): odměnně se mu
podařilo (= navzájem, na odplatu; II, 59); obzvláštně
(II, 14, I2Q a j. zpravidla; za nynější = obzvláště);
pernatý tvor (sova; II, iQi); o Jávě, tomto zdárném
a plodistvém ostrovu (= plodící, úrodnv: II, .^^):
dolní ploský díl (u homole cukru; II, ^2^); kde však ve
svém ctnost, tam plzké je dáblovi místo (= kluzké:
I. 100); po všech plzkých místech (II, 199; jindv: na
tomto plhavéni světě II, 182): při šelmách plzká radost
(zde další význam přenesený: nepevný; II. 69) a j.; král
jej (Labyrint) počátně stavěti dal (na počátku; nvní
=^ počátečně; II, 80); tmavý mouční cukr se onět
v světlejší a podlejší rozeznává (= horší druh, zad-
nější; II, 54); potomní dítek dobroty (II. 1.^7); všichni
jsme na tomto světě jako přespolní (=^ mimo dědinu
jsoucí, proti: usedlý, cizí; II. 121): vedle své přirodilě

206

obraznosti vyhotovil malbu f= přírodou dané, s kte-
rou se narodil; II, 137); za všecka prodloužilá léta
(= dlouho trvající; I, 82), na ta nejprodloužileiší léta
vytrvati může (II, 128); i povětrnost svou ryčnou spo-
jila zlobu (I, 62); scč)ií ránu (obyč. secnj*; II, 112);
ten, jenž pána i čeledě smesične šidí (= míchané, do-
hromady; I, 112); bohatý troup, tomu véř, se v po-
klidu obmezí sotné (= ztěžka, sotva; I, 96); nechtějme
(se) o to sotně starati, což bychom jedli a pili {z= usi-
lovně, tesklivě; Krát. přemyšl. str. 9); i subst. sotnost
(I, 174); v našem nynějším, jinak ještě dosti srovnalém
světě (= hladký nebo snad snášelivý; II, 114); v těchto
sršlav^xh a nebezpečných časích (= co srší, hrozný;
II, 202V, stařecí věk (I, 30 a .31). K starší řeči se hlásí
svým významem také adjekt. statný (= podstatný),
statečný (= silný) i subst. statečnost (= podstata,
přednost) : hříčky dětinské jsou, když dobře se vyloží,
statné (I, 93), příčiny mám statné (I, 15); lidé rozumu
nestatečného (V^eč. vyraz. 1832, str. 13, i. si.), každá
věc má svou vadu i statečnost (II, 183).

Z jiných adjektiv: jako někdy strastného . . . Ko-
nyáše (= plný strastí, ubohý; I, 48); křes stvůrný
(= obratný, dovedný, umělý; I, 102), náruživost (bu-
blinku) stvůrně do světa pouští (II, 121); byla tak
stvůrná produkcí... příjemná (II, 146); mysl sobě
všeho svědomá, nemůžeť se než všeho toho lekati (= vě-
domý; II, 155); své tovaryštné tělo (pravopisem doby
úpadkové m. tovaryšné, II, i2q); marnou prací trnden
(= unaven; II, 130), neustálého naříkání truden (II,
131), na bradě trud ovité (I. 97). Adjektivum truchlý
má Hek v obzvláštní oblibě: ve \^el. pátku na str. 8q
vytiskl původně: truchlivá; a ač bylo v jeho předloze, |
v Bavorovského Postile, na témž místě (CXXV^)
totéž adjektivum, opravil je přece vzadu na: truchlá;
podobně píše na str. i ts *• svou matku smutnou, ti uchiuu

2o7

(u Bavorovského je: truchlivou^. V starší době užívá
se obojího přídavného jména: truchHvý i truchlý.

Další přídavná jména převzatá ze starší řeči:
o snášeUvosti iisilně káže (I, 52; báseň z i. ledna r. 181 5
podle Komenského ještě před tím, nežli bylo toto slovo
rozšířeno RK-ým). Jiné příklady: zásoby ze všech světa
končin ustavné nashromaždují (= stále, ustavičně; II,
46); (starý jinoch) maje u sebe holčici valnou (= velký,
statný II, 5.^); kdož o věci dobře a třeba i vlastně po-
hovoří (t. j. ve vlastním smvslu,, ne jen s narážkami
nebo obrazně) a dále: nevlastním užíváním na zlé obrací
(II, .38), tomu říkají nakvašení a velmi vlastně (II,
53); bohatství, kteréž by stálejší a základnější cenu
mělo (= základ mající, odůvodněný; II, 174); slova
:;cestná (= na nepravé cestě, neslušná; II, 200); peklo
mu svědomí dá nebo spojení s člověkem zlostn^im
(^ zlý; I, 6y)\ z toho pak: zlostník (zlostník bližnímu
skutky přivlastňuje^ k nimž sám toliko způsoben jest;
Ij 39 i 74; v lidové mluvě již jen ve významu = zlobivý,
hněvivý); zidká míza se tlačit počíná (= řídký; 11,49).

Jakou poskytla starší řeč vedle řeči živé Hekovi
pomoc, to poznáváme zvláště při popisu rostlin. Hek
bral za základ starší text Hubrův-\^eleslavínův. Isou to
hlavně jiné předpony adjektiv (adver-
b i í ), kterými se liší starší způsob vvjadřování od na-
šeho. Táž zvláštnost se vysl<ý'tá také u Hekových sub-
stantiv. Podle obou spisovatelů označuje náš autor na př.
odstíny barev řečí starší; na př. : hřebíček má květ
nejprve bílý, potom názelený (II, 21; v novější době
říkáme: nazelenalý). Zejména jsou hojná přídavná
jména složená s předponou po-, které bychom nvní ne-
užili: květ barvy pobělavé (II, 39), (list) drobet pobě-
lavý (II, 18; nyní by nám stačilo říci: bělavý nebo na-
bělavělý); skořípka drobet počernalá (= za- nebo na-;
II, 18); počervenaloii mízou (= na-; II, 31); jiný vý-

208

znám: kulka jest vnitř temně pročen>cnalá (II, i8: řekli
bychom také tak na pi". o jablkách uvnitř nestejně za-
červenalých) ; přitom změní luština (vanvlie) pozele-
naloii barvu svou (II, 32); ořech je v pošloittlém květu
zaobalenv (II, iq), skořice pošlou tle červená (za-; II,
2"/). Podobně jsou i jiné barv}^ označovánv staročeskv:
hřebiček jest brunaté barv\' (= do hnědá rudé; II.
23), tak i o luštině vanylie, když je zralejší (II. .32)
i: jakés brunaté houby (II. iq); též však hrunátnýni
květem (II, 48); (strom muškátového ořechu má) kůru
pOipelatou, kulka (plod jeho) je po vrchu popelaté barvv
(II, 18); my máme jen popelavou barvu.

I označování tvaru mívá Hek po starším způsobu;
na př. : jednv (ořechy) jsou ohdlouznc (= podlouhlé;
II, iq), obdloužnv květ (II, 3q). ale též poďle našeho
vyjadřování: podlouhlý list (a) jeden podlé druhého do
věnce podlonžné urostlý (tamže) ; květem, třemi při-
okrouhl\'mi lístky rozděleným (nvní: za-; II. 48); jinde
má Hek: pookrouhlým šavlím (II, 152); vanylie má
prý proutí nebo rvvoví přestávkovité, ratolístky ru-
čičkovaté jako provázky (11, 31; myslí se tu na vý-
rostkv jako úponky) ; u kořenu zázvoru označuje se
ona přestávkovitost. že je uzlovati' a hrhovatý (uzel,
u Heká nzlík (II. 31). odstavec kořenu, schopný samo-
statného vzrůstu, odenek (II, 16); (cukrové rákosí má)
kořen rozdělený na několikero, kosmatý, hrbolovatý
(II, 48); kávu hodně oblou nazývá Hek zavalenou,
jinde zavitou (II, 44) — káva podle zavitosti; obojí II,
40 — slovo snad vymvšlené naším novočeským spiso-
vatelem. Konečně: list (muškátu) se břcskvovému při-
podobňuje (= broskvovému; II, 18).

Připojuji k výkladu o adjektivech, převzatvch od
starších spisovatelů ještě některá přídavná jména
(i příslovce), o kterých vím, že se jich užívá též v li-
dové mluvě našeho kraje. Lidová mluva je udržela

20Q

v starším významu lépe nežli řeč spisovná. Hek pak
jich v svých pracích užívá v tom smyslu, jak je poznal
v svém okolí. Některé doklady:

Často se vyškytá u Heká adjektivum holý nebo
adverbium Jiole v tom smyslu, kde by nynější řeč spi-
sovná psala »pouhý, čirý« (v obecné řeči: holá pravda,
holá žebrota); na př.: ta holá důstojnost je koruno-
vala (H, 121 a tamže: v své holé nic), ani jaký šat
aniž které místo bude s to, aby z holého blázna vyvedl
se mudřec (II, 178); holého nože otec óítkám svým
nedává (zde ve smyslu: obnaženv, nezavřený; H, 116).

Za jednoduché hole ( = naprosto, zcela, zřejmě)
bývá u Heká také výraz předložkový nahole; je proti
prostému výraznější. Vznikl bezpochyby analogií podle
adverbia nakrásně, u nás obvyklého. Dokladů možná
uvésti několik s rozličnými odstíny významovými: co
nahole uběhne, jest vlastníkovi ke škodě ( zde: na prázd-
no, bez pilné práce; H, 56); tak nahole z rukou práva
tvého se vysmekl (= zhola; H, 112); v tom se všecka
ničemnost světská nahole vidí (= zřejmě; Vel. pát.,

lOl).

Adj. hrubý (odv. hrubé) bývá v původním význa-
mu: veliký: na př. k prospěchu všech . . . drobných
i hrubých (I. loi); osadníci starých stromů si hrubě
neváží (= mnoho, příliš; H, 26 a j.).

Pro význam »zámožný, bohatý« klade Hek častěji
podle svého dialektu i podle starší češtiny adj. možný
nebo mohút)iý (v živé řeči je slýchati též mohovitý) :
vdovám i sirotkům, možným i nuzným QI, 117), aby
Ctito dobří lidé) tento dárek (t. j. kávu) i svým ostat-
ním mohutným bližním byli neobětovali, k svému do-
brému zisku s nimi o statek jejich rádi se dělíce (H.
^^)\ z toho je dál subst. mchútnost: že tudy národové
na zdraví, jmění a pozemní mohutnosti velice mdieji
(11, 15) a j.

Sebrané spisy Fr. VI. Heká, III. 14

210

Jiná adjektiva a adverbia : lid mne všelikou počest-
ností očité předchází (= jak každému zjevno, zřejmě;
II, 137); kupecký svět se všemi stvůrcemi svými, jinak
ještě dosti podobnými (— pěkný; II, 50; bývá zejména
ve výraze: je k světu podobný); ním (stromovím)
i mnohá pohodlná místa posázeli (= příhodná, II, 38;
v lidové řeči zejména o počasí); nějaký potřebný člověk
(= nemajetný; II, 7,y)\ strašlivým všecky věci větší se
zdají, nežli jsou (= bázlivý; II, 165); hlasem takm.ěř
zajíkavýrn (Krát. přemyšl. str. 11); zištný v původním
významu nehanlivém = užitečný, výhodný: věc k zišt-
nému přivede konci (I, iii), ruce otrocké se jinak
velmi zištně obrátiti mohou (= s prospěchem; II, 57);
zištnější bývá pastýř, který stádo své vidí, nežli kdož
ho slyší opodál (II, 173: u nás: zisknější, zpravidla
jen v komparativu) ; žiz^otnc tělo (= živý, skuteč-
ný; Krát. přemyšl. str. 5; u nás: životná pravda); vůl
Sor Habbor jest velmi živný . . . požere všecku trávu
{= žírný; I, 83).

Hekovi bývá zejména nesnadno — a tytéž nesnáze
pozorujeme také u jiných spisovatelů obrozenských —
i staročeských — vystihnouti přídavným jménem po-
jem, který nám vyjadřuje přípona -telný, nyní mnohem
častější nežU v řeči obrozenské a staré. Také v Hekově
řeči máme toho doklady; na př.: škod za drahně let ne-
nabytých působí (= nenabytelných ; II, 163); nesytá
ctižádost (= nenasytelná, nenasytná: II. 126).

Některá adjektiva starého původu, v době
úpadku zapomenutá, má Hek společná s jiný-
mi obrozenskými spisovateli, kteří je za-
váděli do novočeské spisovné řeči již před ním; na př. :
ryčný (sbor ryčný I, 97; ryčná zloba povětrnosti I, 60;
již ryčně si počni I, 10 a j.: před Hekem liboval si
v tomto adjektivu Puchmajer i Jungmann v Ztraceném

211

ráji): strojily (=^ nastrojený, ozdobený: strojných ná-
střelků II, 70; zde nastrojený jako navedený: slovo zná-
mé z R K-ého, před tím v Hlasateli II,, b uvádí je Jung-
mann I. Z RK přešlo do novočeské mluvy básnické star-
ší adjektivum hromný (= jako hrom znějící: u Heká:
skoč jemu do řeči jazykem hromným I, 63): jiné je
u Heká: Jiromní (= od hromu, hromem způsobený:
hromní střela tuť ho sklála II, 231 V. nedošlý kalíšek
u květu (=: nedospělý: II. 29 — v Ztrac. ráji: nedošlec
v své děloze).

S jinými spisovateli má Hek společná slova:
libostné dívalo se vojsko (= s libostí: II, 150): přílcíi-
tostně (II, 193: Jungmann upozorňuje na lepší výraz:
při příležitosti): neobyčejným tz'úrné přírody věcem
(II, 169) a j. '

Z příslovcí n e a d j e k t i v n í c h, při kte-
rých se Hek držel starší spisovné češtiny, uvádím jen
nemnohá.

Příslovce druhdy vyškytá se u Heká vždy jen
v tom smyslu,, jak je ustálen u starších spisovatelů =
časem, někdy; na př. druhdy se klopotou tvář, i druhdy
se zapotí tělo (I, 17): ó jak krátké jest druhdy vyprav. >-
vání o mužích! (11,84): (vody) svou druhdy dosti dale-
kou cestu k moři konají (II. 132) a j. Naopak jiné ad-
verbium, u něhož se nová čeština odchýlila od původ-
ního významu, sáhy (= včas. rychle), má již u Heká
dosti dokladů nesprávného novočeského užívání ve
smyslu »brzy« (Jungmann pro tento význam ještě do-
kladů nemá), na př.: vždyť záhy tě zlost pomine (II,
130): radost záhy se rozprší (II, 159) a j.

Podle staršího usu je asi příslovce krade (u star-
ších spisovatelů čteme častěji: kradí, v lidové řeči
i v novější češtině se ujalo kradmo): (obyvatelé) krade
se do lesů loudí (11. 22), utekl od něho krade jako šel-
ma (II, 91 V Archaistické je příslovce na potom (= po-

212

tom: I, y-^ a j.\ uaručesf (= rvchle) : naručest k mi-
lence spěchal (1. 56J, naručest prchaji (II, 122); na-
vzdory věku lékaře ku pomoci svolali (= proti; I, 4),
soukromí {= potajmu): nejprve soukromí hleď, bys
krok měřil (I, 64), soukromí jednajíce (II, 160); ale
též: pro svět na oko jsme, pro sebe v soukromí však
(I, 24, zde trochu jiný smysl: oppositum proti svět);
na téže stránce: jedno (svědomí je) pro veřejnost, pak
druhé, co soukromě jedná (I, 24).

Podle starších spisovatelů píše Hek úhrňkem (=
sumou, dohromady, vesměs) : (Browne) jest na omylu,
domnívaje se, že by takový nápoj úhrňkem ze všech
kávových olupkňv se připravoval (II, 44). Podle star-
ších spisovatelů říká Hek při výčtu: jedno, druhé {^^=
předně, za druhé . . .; II, 137 n.).

Archaisticky zní také spojka anohrz (= nýbrž) :
nebvvá to vždy železem, anobrž častěji kovářem (H,

172).

V staré řeči tkví Hek mnohými sloves y,
jež za jeho doby možná již pokládati za archaismy; na
př. : vždy jsme se dovéřili, ze (= důvěřovati, spoléhati ;
I, 21); sloveso hýti v složeninách, jako: ctnost konečně
přehude ctně (II, 81, ač se i v obecné řeči říká: světa
nepřebudem); kde (obecný soud) místo vybude dobré
(z= vystojí; I, 104); kolotající se náruživost (II, 121);
vida dvořana křepčit (I, 41 — snad přejal Hek toto slo-
vo z Komenského; užívá se ho také v obecné mluvě):
(přátelé) kvasili (I, 4); žid křesťanům nástrahy líci
(I, 53). nešlechetník poctivým osidla lící (I, yy). Nyní
se v našem kraji říká: políknout na myši, na ptáky:
líceti jsem slyšel zpívat a snad se posud zpívá v sva-
tební písni: policím na tě, krásná holubinko — tedy
mohl i Hek toto slovo převzíti z lidové řeči. Jiná slova:
liue-Vi ctižádost až přes zábradlo rozumu (= teče, sou-

visí kořenem s líti; II,, 163); tělesný strrg bez hlnvv
mrtví (= stává se mrtvým, převzato asi od Komen-
ského; I, 106); role pátého roku tak zmrtví, že (= od-
umře, stane se neúrodnou; IL 16); bláznem nevolí
slouti r= nechce; I,, 72); lidské věci v kolo se plichtí
(— míchají, pletou; I. J^: Hek toto sloveso poznal asi
u Komenského, u něhož se čte častěji): chutě se mezi
ně zplichtím i=^ přimísiti se; I, yy^: zplichtí se s Černi-
lem a Mazačem (II, 70); když b}xhom se v ni vplichtili
(II, 139); Pyrrhus potáhl na sebe království sicilské
(má Hek podle Veleslavína; II, 94); poziistala v městě
radnice pustá (slovo přejal Hek z \>leslavína; II, 96):
zlý skutek v ohavnosti své nezměnitedlně pozůstane (=
bude trvati; II, 184); častěji sobě přirikej (II, 143; vy-
škytá se také v našem dialektu, s významovým odstí-
nem slibování s jistým závazkem, při ujednání služby,
práce, kdežto pro slib nezávazný je sloveso připovědéti
asi podle přísloví: připovědit je móda, ale dát je škodaj;
přitekl se zástupem (= přirazil: II, 150); při kterých
(nádobách) pan manžel stolívá a hoduje (II, 37): sládek
touže příhody své (= stýskaje si, žaluje na; I, 59):
(agami) s člověkem se rád tovaryší (II, 4); (Cíhlík)
neměl čím udarovat (= obdařiti, darem získati; I, 36);
tam máme cestu širokou, volnou a dosti utřenou (= vy-
šlapanou; Krát. přemyšl. str. 9); aby člověk válel proti
moci, kterouž nezná (= válčil: II, 166): Portugézové
1418 ^laderu vynalezli (= objevili: II. 48): pravého
smyslu práva a zákona vystihnouti (II, 109: toto slo-
veso, nyní tak běžné, nikoli však v řeči obrozenskc,
převzal Hek asi z Komenského): stírá všecko to, což
oči zamrakuje a zatemňuje (II, 15); aby zasedělé úro-
ky vymáhal (= neplacené; (I, 50): tvář zvraskati se
tak brzo nedopouští (II, 20; je převzato z Hubra-
\'eleslavína ) : z toho pak i adjekt. svraskalé tváře
(= vrásčité; I, 47).

214

Některá slovesa snad Hek převzal prostřednictvím
starších buditelů. Tak sloveso dvořiti se ve smyslu »dě-
lati se hezkým« přejal Hek bezpochyby od starších
buditelů (slyšel jsem škudlivce lhát a se dvořiti obrazem
pravdy: I, 20 V. podobně sloveso: krásiti (H, 127) ná-
leželo již před Hekem k fondu básnické mluvy obrozen-
ské. Naproti tomu pro slovo oduscní (tvořící odušení
z nebe naň přicházelo 11, 126) má Jungmann doklad
pozdější, nežli je článek Hekův. Také sloveso žiřeti
(původně o železe = glůhen, u Heká vždy jen v tvaru
přechodníkového adjektiva) v obrazném smyslu o lásce
významíwě pošinul asi Hek: žířící touhu, s žířící tou-
žebností (I. 32 a 56), vášněmi a žířícími žádostmi (H,
128 a i.).

U starších spisovatelů čítal Hek často s 1 o v e s a
složená s jinými předložkami, nežli jak
si je ustálila novější naše živá řeč. Necítil v takových
předponách neživotnost. nýbrž pokládal starší spiso-
vatele i v tom za vzor a přejímal od nich složená slova,
již z oběhu vyšlá, do své řeči spisovné nebo i tvořil
podle starších vzorů neobvyklé složeniny nové. Zpra-
vidla jej k tomu vedla snaha, aby přesněji vystihl odstín
významový. Nedodělal se tu však úspěchu právě tak,
jako mnozí jiní obrozenští spisovatelé, jejichž řeč na
novověkého čtenáře působí cize právě také odchylnými
předponami v slovech.

Zejména předložku o jako slovesnou předponu si
Hek oblibuje. Bývá u něho podle starších spisovatelů
tam, kde nyní ovládla příbuzná předpona ob-: svědo-
mím ostojíš dobře (H. 81): což v Bohu a s Bohem . . .,
toť pevně ostojí (H, 143): kdež byly brány t^sazeny
(H, 153): skutek škaredý byť kdo ze všech stran těmi
nejvonnějšími věcmi omazal (H, 177; v našem kraji
se omazují koláče, t. j. okraj kolem dokola). V podob-
ném smyslu užívá spisovatel této předpony častěji:

2TS

když malíř malbu svou uměle ostíní, činí to ('II, 171;
nyní bychom raději řekli za-) : (lidé nadutého) pla-
zivě kolem a kolem okuřují ÍII. 142; nyní bychom ra-
ději řekli: podkuřují mu; Hek však chtěl hodně kon-
krétně vyjádřiti představu »kolem a kolem«, jako když
bába okuřuje nátku na noze).

Jinde se však původní význam předložky o dobře
k |x^jmu. který chce spisovatel vyjádřiti, nehodí. Lze
ji pak vysvětliti ze záliby Hekovy v této předložce: na
př. všetečnost svou mrzutě oskákal fsnad chybou tisko-
vou m. odskákal: II. 186); zboží by v ceně daleko opa-
dalo fll, 43); káva i tu místem ostydlou spravedlnost
mocně zahřívá (11, 37).

\' podobném smyslu bývají u Heká také slovesa
s předponou u-; na př.: 2ístydlo srdce (1. 4); poctivost
íístydovala (= stydla, chladla: II. 95 a j.).

V některých předponách Hek zevšeobecňuje pří-
pady jednotlivé. Říkáme: letos se žito pěkně urodilo —
z toho subst. úroda: máme dále přídavné jméno uro-
zený, odvozené od tvaru slovesného. Z toho pak užívá
Hek slovesa uroditi v takovém spojení, kde bychom
museli říci jinak: na př. filosofuje o adresách: nač
třeba vědět poslovi, můj-li přítel vysoce nebo zvláště,
slavně, důstojně se //rodil (1, 42). Zde užil této před-
pony schválně, aby parodoval titulaturu »vysoce uro-
zený«. ač při ní na rození nikdo nemyslí. Ale Hek tak
píše také v jiných případech: rybu, jak rychle se uro-
dila, vyřezal (I. 82). Čteme tak také v próze: práce ji-
ných že se v jejich nei/rodila mozku (m. nez-: II, 177).

Podobně kombinoval Hek při tomto slovese: hou-
senka brzy ?/roste (m. vy-: II. 177). Říká se »urostlý
chlapec« a z tohoto adjektiva si spisovatel odvodil prá-
vo, psáti urůsti m. vyrůsti.

Nenáležitě je užita předpona 11- za vy- nebo za jmoti
předponu také v těchto příkladech : způsobnou kapli mu

2l6

(hadu Heredovi) í/stavil (II, 9); aby (Dedalus) po-
dobné (stavení) Mstavil (II, 81): blázněnim ířstav si
chřtán svůj (I, 103 — obrazně ve smyslu: založ,
upevni); tráva se na vyschlých okolkách sama wseje
(II, 61) — zde je sloveso s předponou správně cítěno,
ale je přece neobvyklé; i venkovan našeho kraje řekl b}'
spíše: vyseje. Právě tak by asi sotva užil venkovan
obratu: símě ^'sité (m. zaseté; II. 158). Jiný význam
dal Hek slovesnému substantivu pro rytmus ve větě:
pastvec snese t/bití všecko (I, 45; nešlo zde o ubití,
nýbrž jen: nahiú, čili prostě bití. Zkombinován uměle
je význam slovesa s předponou u v této větě: k čemu
se whodí podvrh (I, 78); znamená to: bude vhod;
u snad také z předložky v, jak mívá Hek nesprávně
také jinde.

Jiná libovolná skládání sloves s předponou u-: vy-
nasnaž se, by tě zásluhy 7/nesly v úřad (I, 87; m. do-)\
přátelům svým, dobře k prospěchu svému tísedlaným
(I, Qó; 0-); (Barabáše) vší zlostí (=^ zlobou) wplesni-
vělým lotrasem nazývá (II, 112; t. j. zlost [== zloba]
na něm je stará a jako již plesnivá); i ti 2/plašení ná-
kladníci (II, 122; tvořeno jako: ustrašení); stroj vi-
ditelného í/pokoření (II, 142); nebyl s to. aby to sobě
í/brané břímě na bedra svá vložil (II, 130; v povídce
nejde o í/brané břímě, nýbrž o přibrané).

Také předpona z- bývá u Heká častější, nežli je
běžná v současném jazyce spisovném, a nebý^-á tu na
svém místě. Častě ji k takovému libovolnému nakládání
sváděl rytmus; na př. : náhodou onemocněl švec (I,
85; onemocněl by bylo dalo o slabiku více); by si bobky
svařiti dal (m. u-; I, 85); otužil se na této viklavé sto-
lici (m. II-; I, 91); oblíbenost (zlého skutku) přece
jednou ^vane (II, 184; m. z/j/vane, jak je v jiné průpo-
vědi [pokoj z lahůdek světských] vyvane II, 185); aby
se (nemluvňata) věci všelijaké sobě k pohodlí a zisku

zatáčeti ^naučila (m. vynaučila nebo prostě naučila; II,
no).

Naopak bychom čekali předponu z-: druhdy si vy-
chladí žluč svou (m. z-; I, 20 — patrně pro rytmus).

Podle starší češtiny užívá Hek slovesa /potratiti
m. našeho z- (potratiti u nás nabylo pregnantního vý-
znamu o plodu lidském) : (lusky vanylie) chut a vůni
potratí (II, 32); k potracené své hodnosti (II, 100),
velikomocný bídník počne onu . . . divotvornost potra-
covati (II, 142) a j. Tak i: jíž fkrásou) pernatost
ptactva z rukou Stvořitele />ošla (= vy-; II, 23).

Neobvyklé jsou nám předpony po- v těchto větách:
před jejich ípoddaných a sluhův) mrakem až oči po-
cházejí fll, 92; říkáme: prechkzi mi až zrak); přísnému
a /) zdivočilému vzezření (= z-; II, 152). množství slov
/?6>sladlých (= na-\ II, 189); seděl, maje šatem oči po-
vázané f— za-; II, 133).

Řidčeji se u Heká vyškytají jiné neobvyklé před-
pony u sloves. Na př. clo-: Dionysius Starší, doplnW
svá léta umřel (= na-; II, 88); kdož se dá snadno po-
hnouti, ten také velmi brzo obleví (m. po-; II, 165).
\'e větě: zvyku ... dá se oř^vyknouti (II, 25) lze my-
sliti na chybu tiskovou (m. od-). Předpona vz-: (člo-
věk) chce zvětšený úvaz na sebe í-^kládati (= na-\
II. 130): divíce se té vysoké příchozích z/^rostlosti
(= ii-\ II, 152J; zde spisovatel v obou případech cítil
původní význam předložky vz-) : v zkáze se vzkládá
(m. 7/kládá se ke zkáze; I, 100); (Lukáš si celého hada
snad sám promyslil (= vy-; II, 8) : vše to slovy imlíčiti
umělou zajisté ruku /'ožaduje (m. vy-\ II, 149"). Nové
bylo tehdy také: /'nstrojený (m. 11- \ II. 127).

Podle Bavorovského psal Hek: nyní se Vám /pro-
pouští, že můžete se mnou činiti, jakž chcete QI, 10 r:
řekli bychom raději do- = dovoluje).

2l8

Sloveso r'3'býti u nás nabylo již svého pregnant-
ního smyslu (na př. dceru při provdání vybýti) a před
sto lety nemohl již také spisovatel předpokládati, že
mu prostý český čtenář dobře porozumí, kdvž psal:
herec úkol svůj na jevišti TTbude (m. od-\ II, 97):
ořech se ze třetí obálky vybude (m. do-\ II, 19); ne-
moc i lékařství své jen z času si vybude jméno (I, 109).

Castéji nežli u jiných současných spisovatelů čteme
u Heká dvojí předponu u slovesa: na př.: poókus ma-
ličko (I, 19); také se mu ponawhXo (II, 10): derviš se
náliožnému životu odez'zá3.\ (m. oddal: II, 9); aby se
(ořechy) zohvkXy (II, 19); která (voda) v Jordáně se
w^yhromáždí (m. nas-\ 1, 83); zem aby se rosou a slun-
cem zase poúroám\2i (II. 41); dcery se rozevádAy (II,
91). Zbytečná a nesprávně položená je první předpona
v slovese r,rtať ťll, 103).

Podobně bývá v slovech odvozených od sloves; na
př.: nsroznmím (II, 129); novoroční ponavrzem (I.
91 V, nechtě všech /^onaučování doslechnouti (II, 127)
a dále: a manželčina />0T'3'učování sobě na mysli vyklá-
dající (II, 127V, násilím //^-ťvřená poslušnost (II, 175):
co pak rovného, káže-li potřeba, -^anvěřilé se vůčihledě
stává (II, 120; čemu se věří, asi: pravděpodobné) a j.

Řidčeji čteme u Heká sloveso jednoduché, kde by-
chom chtěH míti složené: na př.: každý se s nechutí
iraíU (m. vytrácel: I, 58); také soukromí jednajíce (dvě
strany) o dvou očích lépe se srovnají, nežli aby je še-
stero vidění mířilo (II, 160; zde podle lidové řeči He-
kova kraje m. spisovného »smiřovalo«): starému jino-
chovi, který se manželství pře (m. vzpírá: I, 53); silný
se po slabém iřc (m. dotírá na: I, 113); prv, kdo sází
se v svém, srdce mi paběrkem dá (= usazuje: 11,229):
sloveso sázeti jednocluché si Hek oblíbil; říká také: na
nos si brýle sází (II, 169); plesnivina, kteráž se na
tváři ráda sází (II, 177); pochvalný zvyk, že se sá-^í

2TQ

pro pokoj ten (= dává do vězení: L 98; u nás v po-
dobném smyslu: sází se chléb do pece).

Zajímavé je sloveso nesložené píjeti (spolu z nádob
zlatých a hUněných píjel: II, 94). Připomíná podobná
nesložená slovesa v RK-ém: avšak toto sloveso převzal
Hek ze své předlohy, z \^eleslavína.

Podle starších spisovatelů se Hek vcítil v jiný
způsob vyjadřovati vid s 1 o v e s n ý u někte-
rých sloves. Xejčastěji to bývá v odvozeninách slovesa
zmásti. Slovesa opětovacího Tjoditi užívá se nyní jen ne-
složeného a málokdy složeného, kdežto starší spiso-
vatelé skládali je s četnými předponami: my v těchto
případech klademe buď složené sloveso základní trvací
-vedu, nebo sloveso opětovací -řádím nebo opakovači
-vosuji. Příkladů archaistického vyjadřováni u Heká ie
mnoho — také u jiných obrozenských spisovatelů — :
zůstanu při cestě své, jenž přivodí k spokojenosti: co
ho (svět) k časnému přivodí zisku (obojí I, 95): čas
své řemeslo provodí (I, 106V, hercové kusy na di-
vadlech provodili fll, 3): včelička z krvětu vyvodí med
(I, 78) atd. Ještě neobvyklejší je nám sloveso opětovací
v podstatném jménu slovesném: dlouho-li rv ožení trvá
(II, 85). Podle starší řeči užívá Hek i slovesa opako-
vacího podle VI. tř., nám rovněž neobvyklého: Kry-
stus své uvozuje do radosti (11. 119); uvozuje do srdce
vlažnost (Krát. přemyšl. rkp.. str. 14) a j.

Slovesa podle Ví. třídy, v naší řeči spisovné i živé
za novější doby neobvyklá, vyskytují se u Heká ča-
stěji: na př.: (nešlechetnost) nevidí a hryluje (II. iii:
v obecné mluvě: brejlit = mžouravě a upřeně se dí-
vat); v patřící čas se navracuje (II, 6); (všeliké věci
člověka) vadnou, opadu jí (II, 141): plevy při vání opa-
dují (II. 44): při opadujícím ohni (II, 52): (lidé) jako
mnozí zhusta mezi dobrými se otlukují {= />otloukají;

220

I, 123); (vanylie) ofočuje ót kolem všeho (II. 31); také
nesprávně: kolo rychle se otaČHJíci (II, 180); ji (otáz-
ku) k obmezení ducha radosti světa okusujících kladou
(Krát. přemyšl. str. 3); duše, kteráž toto se mnou pře-
jnyšlíijes (v rozjímání nadepsaném Kratičké premyslo-
vání, rkp. str. 5); (ořechy) při povolném ohni usušují
(II, 19); velké působuješ utěšení (II, 125); lidé k do-
sažení života blaženosti vvpňsohováni jsou bývali (11.
138); (člověk) zvítěziije (II, 196).

Nesprávně je užito slovesa opakovacího v této
větě: Slované vědí, oč je smrt, když tohoto věrného
vlastence (Kramériusa) uchvacovala, přivedla (m.
uchvátila; II, yd>). A podobně asi: měl by (= bys, po-
toku) svému mírnému nadílení býti povděčen ÍII,
132, jde zde o jedno nadělení).

Jiného druhu opětovací slovesa, nyní neobvyklá,
čteme u Heká: (ten) oslúbá (II, 202); (kdo by) všecko
cize — jak vosy — splášcl s uší (II, 232; m. plašil, ale
spisovateli záleželo na tom, aby vyjádřil děj s předl.
S-); při městě spatřÍ7'ali se rozliční břehové mořští (m.
spatřovali se; II, 68); (ďábel) aby člověka tělesně smy-
slného ke všemu zlému narážel (II, 118; možná, že
zde redaktor opravil v Hekově rukopise původní slovo:
narážel od raditi).

Naopak bývají u Heká trvací slovesa podle IV.
třídy, kde nyní je běžné sloveso VI. třídy. Podle starší
řeči píše Hek: žádnému nedůvěr (1\, 202); lid nedů-
věře králi (II. 90); (ctnost ozdobu) osohí vlastnímu
skutku (= osobuje si; II, 85); (Aí^athokles) království
sobě nad ním (městem Syrakozouj zosobil (II, 93 po-
dle Veleslavína ) ; dvořané mdlý zrak bleskem svým
všudy temní (I, 16; říkáme jen: zatemňují).

Nesprávně je užito slovesa složeného v této větě:
ihned zdřímati počínají (II, 191).

♦

221

Hek se vpravil pilným čtením starších spisů ze-
jména do starších frází, z nichž mnohé nebyl v
jistě již tehdejšímu čtenářstvu srozumitelné. Náš
autor však jejich archaistick-ý- ráz nedovedl již ani do-
bře vvcítiti. Příkladů najdeme v HekovVch pracích
dost. '

Stará jsou rčení, v řeči živé i spisovné posud uží-
vaná, jako: ach nastojte! (I, iii): s člověkem je veta
fl, 8i) a j.

Dost však je frází neobvyklejších; na př.: Arabové
v chuti i- námi se dělíce (= různíce, lišíce; II. 43);
blázni drželi rok, jak lidi by stíhali moudré (I, 71 ; zde:
rokovali, sněmovali); snadně tomu viísto dáme, že
(= připustíme; II, 36): čemuž místa pro velikou po-
dobnost pravdy dáme í= uvěříme: II, 81): podobně:
věř. že tě TSulcius) brzičko přivede k místu (= do-
káže toho u tebe; I, 66); aby práci přivedl k místu
('= provedl; 1,68); všecko, co žádal, brzy k svému do-
stavil místu (II, 37); jsouce íkněží) zákonem na to ve-
deni r= poučováni; II. 34); člověka na to vedou, aby
jiným v}'\Tacoval domnění ÍII, 166V. na to še (Ara-
bové) navedli (= naučili se tomu; II, 35; v nynější
řeči ve smyslu »navedení, návod«); nemá-li co nepří-
jemného do sebe (II, 6^; (světa opravitel) když věc
svou postaví na vrch (=z provede; I. 80 — u Komen-
ského čteme: chce svou na vrchií postaviti); v témž
smyslu: věc svou přece nějak na vrchu posadil ÍII,
90). Podle Rešela píše Hek: vrch hrůzy (I, 86), jako
četl: vrch práva a j. ve smyslu: nejvyšší hrůza.

Ze starších knih má Hek obraty: v čem ona osob
znamenitost vlastně jest pozůstávala ('= byla; II,
139; častěji: na čem). U něho také čteme novočeskou
nesprávnou vazbu: květ pozůstává ze čtyř kulatých
listkii (11, 21).

112

často nacházíme ii Heká starší správnou frázi,
v novější řeči spisovné zanedbávanou: nepřestal na
tom (I, 55), hojněť má,, kdož na svém přestati umí (II,
182). na tom přestávati (II, 108 a j.)- Zato jsou nám již
zastaralé fráze: chtě se hrůzou ohraditi, nač mu ko-
nečné přišlo, jsme viděli (== kam to s ním došlo, kam
přišel; II, 93) projde ten, kdo způsobně sná se vždy:ky
propůjčit lidem (= býti po vůli, sloužiti komu; I, 38);
soud jako nějaký karban vypadal, kde komu stéstí sedne
(II, 90); cožkoli na světě jest, jen samotným žaludkem
stojí (rzr trvá; I, 21). Podle starších spisovatelů píše
Hek místo našeho »chystati se, hotoviti se«, jednou:
souchotiny se i strojily stěhovat dále (I, 20), po druhé:
nechť se každý šikuje v proud (I, 39).

\^ starém bylináři čítal Hek častěji rčení »ukládati
bolest«: lékařství každému bolest menší a ukládá
{= utišuje; II, 176). Podle toho pak řekne Hek: jak
by se zkažený svět iilošit mohl (= upokojit; I, 91)
nebo: následek uloží muže i ctnost dle způsobu svého
(I, 74).

V starší řeči (na př. u Komenského) se říkalo: za
nic položiti, za marnost položiti ve smyslu: pokládati.
A podobně píše Hek s jiným odstínem významovým:
ovšem jsem tě 2a potok položil (= učinil jsem tě poto-
kem; II, 133). Podle starší řeči je pojat obrat: abychom
i my mi jeho dobrou věru za čistou přijali pravdu
(II, 8). I' Komenského i v Trojanské Kronice poznal
Hek frázi: vi}wutí se k někomu ve smyslu »připojiti
se«; není již básnickým obrazem, nýbrž frází. Náš spi-
sovatel si ji rovněž oblíbil: každý se k němu vine (I,
38); rozum se k žaludku vine ( f. jg); k pravdě se při-
vinul meč (I, 67 a j.)-

Starší rčení jsou napodobena v těchto Hekových
větách: šatlavník byl přinucen vybiti poklid (I, 98, jako

^2%

se říkalo: vybiti domy, kláštery, nyni: krámy, u Heká:
bitim vymoci klid); poctivost hledí se z doliny vybrati
d. 92); všecek se (Salter) na to vydal, aby (= dal se
do toho; II, 59); přišli ve jménu volence, výmluvná
ho činíce (kurfiřta, omlouvajíce ho: II, 154^. Indivi-
duálnější je Hekovo rčení: bylo naň podáno II, 12S.
za něž napsal jinde úplnější výraz: podávám naň otázku
(II. 135), jinde také nezvykle: na otcovo vynacházeaí
z něho se dotazuji (11, 135J.

Někde je nesnadno určiti původ některého rčení ;
Hek užil na př. osobitého rčení: soud obecní poloze za
hřbet (I, 104, ve smyslu »nevážiti si ho, nedbáti ho«),
a ještě : všecko to . . . sobě jako za hřbet postrkují (rkp.
Krát. přemyšL, str. 4). Autor tuto frázi poznal bez-
pochyby v Rešelově »Jezusovi Sirachovi« : naučení ne-
budeť mu se líbiti a zavržeť je za hřbet (v Zákovcově
citované rozpravě pod heslem: hřbet). Ale možná, že
za doby Hekovy tato fráze žila také ještě mezi lidem.
Četl jsem ji — a to v obměně: poloze m. zavrže —
v jednom dopise Jos. Němce jeho ženě Bož. Němcové
(doklad jsem si nepoznamenal). Němec ji jistě nepře-
vzal ze starých spisu, nýbrž z řeči lidové, a to asi
z kraje Hekova.

Z Heká se dá vybrati mnoho zvláštností syntak-
tických, tvarových i hláskových, které byly převzaty
nebo napodobeny podle starších spisovatelů a byly za
doby Hekovy již zastaralé. Souvisí však zpravidla s ji-
nými příbuznými zjevy jazykovými, převzatými bud
z řeči lidové nebo s osobitým jazykovým tvořením auto-
rovým, že se mi zdá správnější postup neodlučovati je
od příbuzných gramatických úkonů, nýbrž vypsati je
v souvislosti s nimi.

224

v v

Živly lidové mluvy severovýchodních Cech
v Hekově řeči spisovné.

Bohatým zdrojem byla Hekovi pro jeho spisovnou
řeč živá mluva jeho okolí, dialekt s e v e-,
rovýchodních Čech. Z jazykového fondu pro-
stého lidu čerpal Hek ne proto, že by byl měl pocho-
pení pro to, jakou důležitost má pro obohacování řeči
spisovné živý jazyk — toho pochopení bylo tehdy ještě
vůbec málo, Dobrovský v tom měl málo žáků — ,
nýbrž prostě proto, že nás spisovatel jiného slova nebo
obratu neznal. Posud ještě každý píšíce vězíme v svém
dialektu mnohem více, nežli si uvědomujeme, ač školy
všech stupňů silně zasahují do naší spisovné řeči svým
vyrovnávacím vlivem.

K živé řeči se Hek na ])ř. uchyloval, když potře-
boval výrazy odbornější, technické ve smyslu jistých
lidových zaměstnání. Nevím, najde-li excerptor pro
novočeský slovník odborné názvosloví pivovarské
i frazeologii při výrobě piva v literatuře staršího na-
šeho obrození tak vyjádřeny, jako to nacházíme v bás-
ních i prosaických spisech Hekových. Hek byl delší
čas účetním dobrušských nákladníků a staral se také
o výrobu piva. \^ básni »Co jest pan starý« (I, 57 n.)
je tolik odborných názvů i obratů, že pro ně skladateli
odpustíme nebásnický obsah i neumělecký výraz. Kou-
pený ječmen sládek »z moku do humna dá, pak válí a
na lišce praží«; pivo ze sladu »zvařené ochmelí, pak ho
i nakvasí, do sudu spílá«; pivo »kyne a v krásný se za-
valí záhél; ^vyhnanou chmelinkti« odleje sládek: na ko-
nec »do krčem vystaví pivo« — ono se cestou »třese-
ním troudí a pění se špuntem «. »Krčmář vystavil
chvoj«, přilil však do piva vody, »že se sládek ve vodě
topU«\ za to krčmář »jen mláto a patoky mívej. « Ze

styku s pivovarem poznal snad Hek také odborné slovo
výstřelek, jež vysvětluje v závorce latinsky: spiritus
vini rectificatus. Jako by nám byl Hek chtěl schválně
dochovat popis výroby piva!

Podobně najdeme mnoho zvláštních výrazů a obra-
tů — tolik, jako u žádného z našich buditelů — o pra-
cích polních na poli i doma, na př. o vání a čištění
obilí, o pěstování užitkových rostlin a p. \'elmi často
se právě v takovýchto odborných výrazech a úslovích
lidová mluva shoduje se starším jazykem; řeč lidová
tu starý fond jazykový dochovala věrněji nežli odborná
řeč spisovná, do níž proniká snaha vyjadřovat moderní
způsob výroby a práce také moderními, zpravidla inter-
nacionálními slovy fsrovn. na př. Hekův popis výroby
cukru a j.). Tak si Hek počínal zejména při popisu ku-
peckých rostlin.

Při určování živlů dialektických vycházím z nářečí
svého rodného kraje mezi Jičínem a Turnovem; také
jsem je studoval. Je přes to, že je náš kraj dost vzdálen
od Dobrušky, s nářečím Hekovým blízce příbuzné. Nad
to jsem se za svých gymnasijních studií v Hradci
Králové nejvíce stýkal s přáteli, rodilými blízko od Do-
brušky, hlavně z Dobřan, a postřehoval zvláštnosti je-
jich mluvy, od našeho nářečí rozdílné. Myslím tedy, že
mohu dialektické živly v Hekově řeči spisovné určovat
dost bezpečně.

Z lidové mduvy si Hek nejvíce vypůjčil substan-
tiv. Uvádím zde trochu více dokladů: bluma v noci
bubáka viděl, lek se (I, 46; bluma = troup: bubák
= strašidlo, kterým se straší děti hlavně v noci: Hek
rozeznává ve smyslu řeči lidové bubáka od strašáka;
v následujícím verši praví se: ve dne spatřil strašáka,
hrozně zbledl); brek (kozy = brekot; I, 45,); cufnel
sladký (1. 94; jméno totr. asi dost brzy i z lidové řeči

Sebrané spisy Fr. VI. Heká, III. 15

226

vymizí, poněvadž děti vyživuji již jinak); tri čamrhy
(I. 98; u nás jen: čamrda); čmejříčko (= jemné
chloupky: více tenoučkých čmejříček II,, 21); to drahé
harahnrdí ÍIL 88); horák — proti: kraják (— oby-
vatel hr)r. kraje I, 51); hiiha (= ústa; I., 94, II, 160 V.
zloděje sedíciho jen na hiimné vida (= místo za stodo-
lou (I, 39); chamradí (= smetí; I, 81): tenká snět
chlapa udrží (IL 21; v původním významu: dospělý,
silný člověk proti chlapec); druhdy se klopotou tvář . . .
zapotí f= usilovné namáhání; L 17), sedlák se za plu-
hem klopotné vláčí (I, ^y)\krmník =: chlívek prasečí
(I, 61; u nás též ve smyslu: vykrmené prase); pěna a
křis z vařícího cukru ('= co se usadí na vrchu kapaliny:
plesnivina na víně, při vaření polévky krev a jiné
látky; zde by to byla pěna, již sražená. Hek rozeznává
pěnu a křis); suky na kůrce hladké (u cukrového rá-
kosí, II, 48; nyní bychom řekli: kůra; kůrka pro nás
jen u chleba ) ; na mandele bychom nalezli těch mudro-
chů (II, 122); když dobře uhledcným náhonem svým
zboží své na odbyt vykládá (II, 56; zde užil spisovatel
obecného slova náhon, »strouha na mlýn, na louku a j.«
obrazně = nahání si); výřečný zůstane němcem
(= kdo je jako nětný, nic nemluví; I, 92); zpívá pá-
novou notou (I, 19); prut časem až v objetí čili kmen
statečný dorůstá (II. 39; u nás by bylo: v obsáhnutí;
zde zřejmo, že to byl název ustálený) ; od matky tohoto
strůmčí vezme se odlomek (II, 49); do brázd se sázejí
odlomky a dále v témž smyslu odnož (IL ^^~)\ zoral
minoho jiter pustých okolku (= plocha kolem vzdělané
půdy; II, 60); velké namáhání, ale malý oudélek
(= vykonaná práce; též v jiném smyslu: co bylo ně-
komu uděláno čarováním; v rukop.); ouhorem zma-
řený čas (I, ^2i\ ouhor o poli = ladem ležící; zde
obrazně: v nečinnosti); jako v podobném pádu se při-
hází (= příležitost, případ; I. 47), v takovém pádu

227

(il. i8S)\pádcl a ncdorústek (I, 78); padérek (= pa-
běrek; I, 55, II, 229 a j.)"- velké jméno si kup. měj ná-
kladný oděv a pyšný, budou tě panáčkeyn jmenovat
(I. 6; snad se tak říkalo tehdy i v severových. Čechách
všeobecněji, nežli nyni ještě na Aloravě o velebném
pánu); na jednom pařezu vyroste někdy trojí kmen
{z=z zbytek pně. dole uříznutého, zde ještě živého: II,
21 >: co je medle paření f Co se v zimě . . . skotům. l)ra-
vúm teplého dává (I, 7; Hek pokládal za nutné sám
toto slovo čtenářům vysvětlit); (děvče) by na celý den
rozkošnou párku dostalo (= hračka, piplavá práce; I,
50); ani pod pavů-z by nepřivedl ty vinše (I, 51; až pod
samý pavůz II, 122; u nás pouza = dřevo, jímž se
upevňují na voze vysoko narovnané snopy nebo seno);
(pán) v svém popluzí (= dvorci; I, 64 i II, 59); v pod-
střeší se kryl (= místo pod střechou; I, 61); fant nás
povahou předčí (= rozvahou: I, 63): více obecných
povídaček (I, S^)\ pícce své tolik najednou dal přípaíii
(II, 95). Obraz obsažený ve větě uvedené na posledním
místě našel Hek patrně v Kolsiniově (Kavkově) básni
v čele »Rozebrání spisu druhého M. Sam. Martynia<í
z r. 1636 (vyd. Jos. Miillera v Čes. Akad. ve spisech
Komenského č. 6. v Praze 1902), ale tam se praví: již
dříví k svárům nepřikládej: dosti se kouří. Hek užil
výraznějšího slova z lidové mluvy: přípal. ÍPřípal =
suché dřevo, obyčejně tvrdé, zapálené v ústí ])eci při pe-
čení chleba, koláčů v peci. aby se udržela pec vypálená:
když se chlélx koláče vybírají, přikládá se drobnějším
přísvěcem, aby se posvítilo). Při všemocném radním
se prý purkmistr a ostatní rada holým toliko přípalem
stává (II, 114). Jiná slova z lidové mluvy shledáváme
ve větách: průkleste f= průsek v mýtině: II. 23^ kam
tak raníčko jde (= časně z rána: I. 28): avšak často
viděti, že na to nejzdárnější ovoce ruda padá (IL
138: u nás v tomto smyslu rez na rostlinách): při shíree

228

(ořechů muškátových = sbíráni 11, 19); smotlacha (^=:
plevel se zrním při čištění obilí odházené, ovšem i ve
smyslu přeneseném), slovo u Heká velmi oblíbené: I,
4' 49- 55 (i^a místě mistrných noh jen rytmuje smotla-
chu všecku), 75 a j.: snét (= větev; II, 21 ; u nás snetev
nebo smetev); to se špetkou vezme a táhne; pustí-li oď
špetky (zde v původním významu = konec sevřeného
palce a prstu; II, 52); soják (= samec sojky; I, 102);
marcipánový stroužek (spíše perníkový = tabulka per-
níku, která se strouhá; I, 49); mistrovi učenec snad by
tu chtěl se v řemesle rovnat (I, 75; = učedník, ale
v trochu jiném smysle: chce se prostě vyjádřit, že se
u jistého mistra učil: »to je jeho učenec«; ve smyslu
stavu nebo sociálního postavení je to vždy: učedník);
svět vždy troudí se tak, jak jiskra mu připadne k troudu
(I, loi; troud = nahořelá látka, tkanivo, do které se
křísla jiskra); bohatý troup (I, 96); s ústipkem počal
se ptáti (I, 28); červený sandál (= santal; II, 82).

Podle lidového vyjadřování mluví i Hek o úřadu,
zejména obecním, slovem právo: právo kročivši v to,
hned žida si obeslat dalo; . . . právo vyneslo soud (I,
86); právo ho (Šidomila) ubiti mělo (I, 21); hledá-li
takový hříšník práv u práva (II, 104; gent. práv =
spravedlnosti; u práva = výkonná moc právní). Podob-
ně: což se při nich a celém důchodu nákladnickém jedná
(11. 10 1 — míněn úřad. podobný úřadu důchodenské-
mu).

Obrat nám nyní nesrozumitelný: každý se hříčkou
skví a je u svých skřítkem a ktltkem (I, 65) převzal Hek
z Zieglerova překladu »Příběhů Telemacha«, jež vy-
cházely jako příloha ke Kramériusovým »Vlastenským
novinám« r. 1814 a 1815. Ziegler tam v I. d. na str. 270,
pozn. 16. vykládá tato dvě jména: byli prý to domácí
bůžkové našich předků; posud že se říká: není ani
Skřítka doma; druhé jméno bůžka Kůtka prý se za-

22Q

chovalo v dětské hře, při níž se zpívá: »Kutek leží mezi
sudy« . . . Srovn. pozn. na str. 131 n. I. dílu.

Z lidové řeči zdá se přejato slovo šiška jako jméno
obecné (=^ jednooký: Žička a hrbek je nadepsán jeden
epigram a v prvním verši hned se praví: jednooký se
tu přes pole bral I, 28 — ovšem v tom významu mohl
slovo šička poznati Hek také u Komenského. U nás se
udrželo v tomto významu jen antonomasií — cítí se při
tom vždy narážka na jméno vlastní ).

K lidové mluvě se Hek utíká zejména, má-li vy-
jádřiti předmět jaksi odbornější nebo zvláštní práci.
Uvedl jsem nahoře příklady názvosloví a fraze^jlofie
pivovarské. Přidám ještě několik dokladů jiných:

Hek popisuje zařízení k výrobě cukru (H. 49 nsl.):
jsou tu mlejny na třtinu, zpravidla o jedywm složeni;
y>navedoii se tří hřídele na palec ní kola« — v článku
o kávě sluje palečníkem, jemuž osadníci bradišté říkají
(H, 42) — na ouzlahí (jeho) jest dobře upevněný válec
... z podložených korýtek teče břečka (= šťáva) po
shýbli do veliké kádě . . . (IL 50): v »cukrárně« (slovo
utvořeno Hekem) samé se navalují bečky cukrem na-
spílané na trámy do kostky iikřesané . . . výtok z kaš-
ničky se do nádob stáčí . . . (H, 51); lišky u kotle fso-
pouchové) táhnou do kuchyně . . .

Z popisu hlavního kotle: nístéj (pec, prsk) jest
dosti prostranná a čelesten (záhřeb, ústa do prsku)
drobet zoužený. Po ruce u kotlá stojí kamenná stírka
čili slevátko. Cukrovina se veslem ode dna vzhůru obra-
cí (= kopisti: H, 52); silný hřídel na čepy v ocelových
pánz'icích stojmo se zavěsí a na kolo navede (H, 56).

O kávě vykládá Hek, že se její zrnka na JiZ'ozd roz-
kladou, aby zase uschla (= velká lísa na slad: H, 42):
zrnka v slupkách přenášejí do stupu (= nářadí podobné
stoupě; H, 42). O mlýně mluví jen v příkladech: mly-
nář vše i za liibem dá (I, ^y. všeobecně je známa fráze:

2^0

mít něco za lubem : zde starší spisovatel vidí věc samu :
dřevěnou díž. do které jsou vsazeny mlýnské kameny,
mezi žernovem a dřevěnými dužinami se usadí mouka
neproseta). O mlynáři podávám zde ještě frázi piistil-U
by mlynář zástavu najalovo ('II, i8i). Odbornější název
je slanistě: rozum světa dnešního podobá se vlastně sla-
ništi, leči zlahodna vábné, aby se jen holubů odkudkoli
nalapalo (původně místo na líz; zde Hek myslí na la-
packu při nahánění holubů. II. 51; u nás jsem to slovo
neslyšel).

Lidového hlavně původu jsou v Hekově řeči o d-
c h }' 1 k }' v rodě některých substantiv.

Ze čtení starších spisů uvázlo spisovateli subst.
mrtvol jako maskulinum: aby mrtvol od dravých ptáků
žrán nebyl f\'eč. vyr. 1832. str. 325. si. 2), na roztříště-
ných mrtvolích ('II. 126). Podle starší řeči píše Hek:
na královské stolice (m. nynějšího: stolce: II, 151 V

Společně s jinými S(^učasnými spisovateli píše:
s mladi (\, 31; II. 74 a j.). K nominativu mláJ nebo
vilad.

Mužského rodu je u něho podle nářečí slovo ocel
(nůž ocelem zostře I, 44): kolej ("běží kolejem II. 66;
v koleji svém II. yy. do pravého koleje II, 193). Podle
nářečí je u něho pout muž. rodu (výnosný pout II, 11);
rovněž oplatek (m. běžného oplatka) : byť svět z oplatku
byl, co mi jest, když oplatku nechci (zde dativ; I, y^)\
ohlav (takovým ohlavem se vodí svět I, 1 11 i I, yf).
Naopak ženského rodu hřídel nebo řídel (okolo stojaté
řídele II, 62; ze dvou válců čili řídel pozůstává II, 42).

Podle svého dialektu mění Hek původní podst. jm.
stř. rodu zakončená -/ v subst. žen. rodu: na příkoř
(Več. vyraz. 1832, str. 331, i. si); v chatrné podruzi
(II, 137); tuze nizké pořiče (II, 60). Tak píše Hek i;
dle tamní nářečí (II. 144 K slovo, které jeho okolí asi
sotva znalo.

Individuálně zdají se mi Hekem co do rodu pojata
slova: divná zvedá (I, 3), slovo utvořené asi analogií
podle schlouba. íMask. zvěd u Jungmanna je doloženo
až z Čelakovského Panny jezerní z r. 1828 ). Jiné slovo
rodem přechýlené, jinak nezvyklé, je nehod: náhlý ne-
hod fIL 125J. Slovo poloh má původní význam »kout
(u šestinedělky)«: v tom smyslu ho užil literárně již
Puchmajer: »Hora v polohu«. Hek však mu přikládá
význam všeobecný, »položení« : zisk v polohu svém bar-
vy a oleje dá (I, ^2), (oudové) polohem svým sloužejí
hlavě (I, 106). S některými jinými buditeli má Hek
společné subst. předmcf ffem.): v předméti takové (V^X.
pát. str. 121).

Dvě slova snad původu lidového nedovedu vysvět-
lit: byl to ovčinec a věrné domovo fH, 62); druhé:
když se mu fdobrý blázen) do karty za dobrý ranč vý-
borně hodí ÍH, 96).

Z adjektiv hlásí se zjevně k lidovému původa
u Heká poměrně menší počet význačných slov; na př..
chrchlavá žena (I, 54); na méloiičkém kalisku (=; vehni
m.ělkém; H, 39 j ; co miimlavý nedvěd stará bručí děvka
fl, 50); vrtkavost neošitá (= nevychovaný; I, 105);
bylť jest to člověk jako povědomý nákladník (^ známý;
II, 115): muškát \^-borností svou vůbec povědomé drahé
koření (II, 18); prachstarý kroj (I, z^,)) volový pták
(1, 102 — chytání ptáků bylo tehdy oblíbeným sportem
a tento význam tedy živě cítěn); drobně utřené zíve
vápno (= nehašené; II, 51).

Snad je původu lidového také: ne v každém okolí
obilí stejně sevné {= hodí se k setí; II, 60); směska
vičná (11, 62; kolem Dobrušky bý^^á nazýi-ána vikev:
vikaj.

Lidový původ mají příslovce: dokonce (= na-
prosto, při negaci: pranicj : sebe, co živ byl, dokonce

2.32

neznal (I, 4); halabala (= ledabylo; I, 88); všemu:
here, Jiere! ano, ano! říkajíce (II, 115; žaloba na Heká
pro Veliký pátek udávala, že prý takto uvedl doslovně
úslovi jednoho dobrušského konšela); napřekot laško-
A'ali (psi a kočky; II, 146; běžnější: opřekot): posepmo
(I, 43: je obvyklé i u starších spisovatelů; v našem ná-
řečí: pošepřmo), poticJww mře (= po tichu, u nás pj-
tichmu; II, 84).

Z lidové řeči je i citoslovce kyš (= kéž ve spisovné
řeči při přání : kyž mi lze moudré i směšné povahy ohle-
dati (I, 47). Starší gramatikové (K. Ign. Thám, Bohm.
Gram., str. 120 a j.) tímto slovcem opisovali prací
způsob.

I slovesa přejímal Hek mnohem hojnější mě-
rou z lidové mluvy, nežli činili spisovatelé pozdější.
Uvádím četnější příklady: každý šetrně souseda ctil (t.
j. připíjel mu na poctu; I, 4); škudlivec o křtěném 00-
hanu cz'rčcí — a dále: tak se tu vycvrčel dnes, že hlava
chuďasa bolí (I, 20, 102 a j.: k tomu je subst. cvrk, v li-
dové řeči by bylo cvrkot) ; na rozum kdo by tu čuměti
měl, ten rozumu nemá (1,94); nímž (nosem) Drahomil
na druhé founěl (I, 97); řeč způsobem mlejnským sypej
a nahrkcj tak, abys mluvícím zarazil ústa (tišť.: nc-
hrkej, patrně chybou tiskovou již v originále; I, 63;
u nás: ten ti toho nahrká! = dá V. také v jiném význa-
mu: komín dolů jest shrkiiul (II, 155); dojde-li duše

má, když krev tělesnosti mé shrkne, (Krát. pře-

myšl., rkp. str. 8); Věnceslav chrápal (II, 229); (čl'v
yek) drva kolí, rozkolená u veliké otepě svazuje (11.
130; drva kolicí člověk II, 131 V. darmo se naklopoti,
když zbytečnou robotu dělá (I, 93; o usilovné práci);
agami nevolníka do nohou klube (II, 6; tohoto slova
užívali i spisovatelé doby starší); do kostky okřesaný
trám (II, 130); trámy do kostky ukřesané (II, 50 —
v tomto smyslu jsem v našem kraji sloveso křesati ne-

slyšel, nýbrž jen o mlýnském kameni; Jungmann úsloví
»(ířevr> kresati« dokládá jen z Palkoviče; není příčiny
nepřipKjuštěti. že se tohoto slovesa v uvedeném smyslu
za doby Hekovy užívalo: má je o témž předmětu
dvakrát); nechť (truhlář) kolébky samé kutí (I. 53 » ;
ku kterým se zprvu poníženě plazil a lisal (m. lísal:
není-li to chyba tisková; nebo máme myslit na obraz,
jako se říká: lízat paty>; přepadše ještě dobře neopeřc-
ncho krále Hiera (II, 95 — původní obraz stal se v mlu-
vě lidové úslovím); podobně: husa zlou věc ošatí vábné
(I, 66); (bezbožnost) oslýchajíc se v tom rukou svých
zjevně omáčeti í= ostýchati se; II. 102), v tichém
chládku se loudavý potůček raholí (11, 27,^: robiti rakve
(I, 53; není zde třeba mysliti na vliv slovenských spi-
sovatelů, u nichž se toto sloveso vyškytalo velmi často;
v lidové řeči východočeské je toto slovo posud slýchati) ;
aby (hrobník) mrtvý-m soustroval sídla (I. "^s^^)'- (sládek
pivo) do sudu spílá (I, ^f): sloveso nyní jen v tomto
odborném významu (v pivovarnictví) známé; u Heká
však se vyškytá v širším smyslu — patrně tak žilo
v řeči lidové — ; do něhož (sudu) vodu z rybníka ná-
levkou jest spílal Cil, 130); bečky cukrem naspílané
(II, 50); dobytčí ímlejn) arci že asi za patnáct tisíc
liver spraví (= pořídí; II, ^f)\ rákosí přes sedm coulů
od země tlačí (= vyráží; II, 54); a dále: z hrbolu ko-
řenu tlačejí nějaká oka; dobrého člověka i všecku tu
tričku jící lůži nákladnickou musil opustiti QI. 125;
u nás zní toto sloveso: třečkovat, ve spis. řeči střečko-
vat); že se krásný sen můj nevyjevil (= neuskutečnil;
II, 204 rukop.); na otcovo vynacházcni z něho se dc>-
tazuji ni. 135); tam, kde Jakub, ubohý, vzdechl
f^ umřel; I.31); nebude řeč, kdo vzdech, ale mnoho-li
dostane každý (= umřel; I, 65; nyní tento význam žije
již jen v substantivu zdechlina); syn se třesavě zajiká
<\'eč. vyr. 1832. str. 22. i. si.); Sulcius se zaříkal, že

2.U

(=r zapřísahal; I. 18: v tom smyslu ho také již starší
spisovatelé užívali); vyceděná břečka by snadno za-
sfávla ('= zakyselela; II. 51) a p.

Zejména reprodukuje věrně Hek odborné výrazv,
které se ustálily při pracích a stavech; na př. zde (na
válci) se vrchní kožka opíchá (= otluce; II, 42; nynější
čtenář sotva slovu již porozumí, poněvadž pich í tlouk),
jímž se v stoupě slupka zrní otloukala, dávno již zmi-
zel); roli dobře ohžcne (oborání u kraje; II. 96);
rákosí když po mlcjně jednou sejde (II, 57); zvařenina
se na druhý kotel přehodí (II, 51), cukrovina se přes
chvíli nálevkami přehazuje fll, 52); strom odsazuje
(II, 42; snad odmítá padavčata; výrazu neznám); kde
pak písčina a že se hodně podhánl (■= zavlažuje; 11.
55); promešká-li voráč jarní vláhu a čas, tak že se
zpraží neb ulehne pole (II, 180); na to se (kožka z ká-
vových zrnek) zvěje (II, 42), na častém převívání mno-
ho záleží dl, 43; tehdy se obilí skutečně válo: lopatou
se vymlácené obilí vyhazovalo do větru na mlátě a plevy
byly od zrna dál odnášeny); břečka zahřitá sotva vy-
drží, aby nepřesedala (II, 51; znamená patrně nakynutí
šťávy); pivo třesením se troudí (= kypí; II, 58); že
(kovář) jest železo lépe nešvařil (II, 172); (nádoba
hrnčířova) nesnadno ale zase svařiti se dá (II, 192).

Slovo městknati ve významu »býti zaměstnán« po-
znal Hek bezpochvby u spisovatelů slovenského půvo-
du; úřad, kterým se onen městknal (I, 90). Toho půvo-
du je snad také výraz baviti se čím = zabývati se: ta-
kovým (úřadem) jemu se déle již baviti nelze (I, 90;
ale slýchal jsem jej také u nás).

Někde Hek obrat lidové mluvy zlepšuje, poněvadž
jej pokládal za přihroublý; na př.: zlé . . . než by se dále
roz jedlo a rozmohlo (II, 164; prostý venkovan Hekova
kraje by řekl: rozežralo; rozjedlo by mu bylo strojené).

Také v m n o h v c h frázích snadno pozná-
váme lidový původ. Při jedné frázi označuje Hek sám
tento piivod: o nichž ( usubičkách ) se říká, že mnoho
větru délají (II. 175; t. j. chlubí se;.

Příkladu frází lidových lze u Pleka najíti hojně;
na př. : mnohý důstojný pták, jenž sice by sa grešli ne-
stál (I, 102), bratra by Ejipčanům byl za grešli neprodal
bernou (I, 74 j ; byla řeč. že se tu o panny hraje, jichž se
tu neušetří (I, 62); Iše, až se mu od huby kouří (I, 23);
i konečně rozlili ocet (bez si; zde ve smyslu rozhněvali
se; I, 99); co mu pověsí na nos (I, 10); špatného se do-
děláš potěšení, mají-li silnější na tebe s kopce (II, 191 1;
ani chlupem nevládl (II. 90J; nebylo dušičky v nich (I,
86; častěji: byla v nich malá dušička); hrdina t>oYadé
se s ]'aňkem (II, 84); nemaje ani toho skřítka (II, 68);
když se rok s rokem sejde, klidí ročně (II, 22,): aby lidé
vdově za zlé neměli (1, 32); osadníkovi na Hejtě ('Haiti)
i jinde Pavel jako Havel (II, 57); (lidé) by mlčíce moh-
li snáze za moudré projití (II, 191); projde ten, kdo
(I, 38); každý hraje, jak mu padne kostka {11, 200);
s dobrou se potáží (dvě strany; II, 160; s dobrou se po-
táže, kdož ... II, 186); přilož své polínko {11, 233J;
což se pan setník nebojí, aby zjasna do něho udeřil
hrom (11, 151 ; v lidové řeči slýchat: z čistá jasná uhodil
hrom); div že si sám hlavu nerozrazil (II, 90): Fran-
couzové/>ř^,y ^ífo/í kávu nemají ("11,45); haitská ("káva)
si od kvadelupské neodevzdá í II, 45): kdyby lhář na to
vzpomenul, že co komu nalže, časem \yjde najevo, oč,
že by mnohý od tak nejistého řemesla pustil (II, 176;
u nás se říká také: oč tu je, je-li vedlejší věta napřed
a souvětí se touto frází končí) ; jiná fráze téhož
významu: moha na její věrnou poctivost sadit (I. 44
i II, 193); nezasazuj se, co ve vejceti. dokud se nevy-
líhne (II, 186); i těm nejmoudřejším časem se přihodí,
že mají na nově (II, 171; domnění lidu, že lidé k tomu

2.30

náchylní, když je na nově. blázníV. lid dobrý a nevinný,
jen že jim (Španělům) do han^y nehyí (Yí, 33: tolik co:
není jim po noié; též u Heká: jsouc mu (písnička) po
notě: II, 144 V. a v podobném smyslu: kdo se nehodí
Z' třídu, toho v\-AThne každý (= kdo není z jejich stra-
ny, není stejného smýšlení; I, 39): svárlivý duch se
rozpráší vůkol (I, 96); zhiVidarma se tu jen seředí (II,
62; = špatně hospodaří); žid kupuje obilí na drahotu
Q. 52: =r že bude draho). Ráz lidové odborné řeči má
fráze: Na zimu zavřel se se stem a třiceti ovcemi, dobře
věda, jak je do jara nhledí (= ošetří, vyživí: II, 62).

Podle lidové řeči se Hek vyjadřuje osobitými vý-
razy příslovečnými, zejména ve výroku: na př.: rozum
je tak tak tak (I, 94); věc bude tak nebo tak (I, 106);
bez peněz je všudy ouve (I, 92) : zuáš-Jí se halabala (I,
88): bídník maje ho (jmění) dost. ař. přes dost, ním se
moře sužoval (I, 70) a p.

Z jiných zvláštností řeči lidové uvádím ještě:
všecko bylo francouzskému oku diz' na díz' (II, 152);
povstalo na koše soudů (I, 97); aby je (rádní z ráje
had) pod pokličkou práv svozoval (II, 83); (my jsme)
veřejně i pod pokličkou, jak se kdy dalo, právně i krorn-
právně ... brali (II, 117); muž na holiěkáeh (I, 2y,
v lidové mluvě jen ve výraze výrokovém v doplňku: je
na holičkách). ^yTn máš!« povzdychl tesklivý Zabud (II,
127): u nás častěji úplnější obrat: tu máš, čerte, kro-

páč')

Po lidovém způsobu Hek rád opakuje imperativy,
aby výrazu dodal zevšeobecňujícího významu nebo zdů-
raznění a podobně: na př.: svět bud. jaký si bud, jen
v něm když obstojí dobře (I. 95); byl tedy (Donkyšot)
vysoko, bud jak bud, do povětří vytržen (zde = ať se
to stalo jakkoli; II, 133); čas bud jakkoli bud, poctivě
šatí se ctnost (II, 85, zde ve verši); nejde-H mu pes,

2S7

buď sebe vetší, po sz-ýcli (IL 6); člověče, čiň co čin.
však dohlédni k konci ('I. 96V, kouř, Z'ej vítr odkudkoli
věj, do cukrárny nepřichází (II, 51); nevěř, ze ber to
jak ber, přec jiného při něm íživotu) vyhledáš, nežli
to . . . (II. 199); a j.

Je zajimavé, že si je Hek vědom českosti při těchto
rčeních. \' předloze jeho, \'eleslavínově Putování, bylo
na jednom místě řečeno, že sultán rozkázal, »abv
ostrova Malty dobý\^al«. Hek však tuto větu rozvedl
způsobem pro jeho výraz charakteristickým: Soliman
velitelovi rozkázal, aby ostrova Malty stůj co stůj, jako
se dnes říká, vše^nosné dobýval ÍII, 84).

Lidové řeči se Hek držel zejména v ustálených
výrazech přirovnávacích: masař . . . oči vyvalil, jako
dub stál, otevra hubu ÍI. 45); Damokles . . . jazyk měl
jako na splaz'c, rozum jako vodní kolo se točil ÍII. 91 )
a j.

Z lidové řeči je asi vzata fráze o klesání ceny, jak
bychom nyní raději řekli; Hek mívá vždy padati a jako
kupec míval příležitost často tento postup trhový jme-
novati: aby cena zboží nepadala ÍII, 20); na uloženou.
padat nesmící (m. nesmějící) cenu (II, 22); zboží v ce-
ně daleko opadalo (m. spadlo: II, 43); připlácít i spa-
duje v ceně i ta nejvěrnější láska, jak totiž kdy jde trh
(II, i93j.

Z lidové řeči je také asi fráze naznačující přibližně
tón barvy slovem padati: květ padá do černá (II. 31),
list padá do zliita (II, 21 ). — Odjinud dokladů neznám:
není asi česká, ač má právě sloveso padati bohatou fra-
zeologii.

O živlech lidové řeči v syntaxi, v tvarosloví a hlá-
skosloví Hekově promluvím dále v příslušných odstav-
cích souborně.

2.38

Hekovo individuální tvoření jazykové.

Hek sám také filologisoval teoreticky a podle toho
pak tvořil slova. Zajímavý doklad nám zachoval v po-
pise, kterak se cukr při výrobě slévá do připravených
budek homolovitých : budky ty jmenuje »tvořidlo« a
vykládá v závorce: tvořidlo, samskritské řeči, kteráž
za plodící matku netoliko všeho při lidech předního ja-
zyka slovanského, ale i všech téch podlejších (= niž-
ších), vzorem dostavujícím, vedle práva a příslušnosti
se až podnes udržela, tvornia, od tvoření, latině forma,
řecky tútío; (II, 52). Nevím, odkud má Hek tuto etymo-
logii; má ji také Jungmann v Slovníku (ovšem později
vyšlém). Hek pak užívá sám tohoto slova (II, 76;
tvořmičku II, yy; i v rukopisném Krát. přemyšl. str. 5:
adv. tvořme), ale nedrží se své etymologie v praxi dů-
sledně: píše dále také: do ivoren II, s8 i do tvořen

"•53-

Jak volně dovedl Hek nakládati s významem slova,
toho nám zůstavil doklad při slově nákladník. X měst-
ské řeči již starší ustálilo se toto slovo pro německý
výraz »Bieraufleger«: je to překlad z němčiny: genitiv
piva se již vypouštěl. V Dobrušce byli také nákladníci
neboli, jak bychom nyní řekli, pravovárečníci. A^íme
z Hekovy autobiografie, jaké nesnáze a těžké ztráty
finanční mu přinesl jeho úřad účetního nákladníků ne-
boli, jak bychom nyní řekli, předsedy správní rady pra-
vovárečníků. Hek se jim mstil a dotýkal se zle již
18 18 ve Vlast, novinách »těch psích a nákladnických ja-
zykův« (ve vyd. II, 37), v Cechoslavu 1820 zatopil
»bosým a děravým nákladníkům« (II, 67) a tak i jinde.
\^e \'elikém pátku na str. 58 uznal autor za nutné vy-
ložiti v poznámce, co míní slovem nákladník: pošinul
jeho význam podle toho, co od nich sám zažil : »Náklad-
ník, úkladník a obecní lotr k provedení všeliké ne-

šlechetnusti najatý jsou zde slova jednoho významu«
(II, io6j. Ovšem Hekovi odpůrcové porozuměli, kam
autor tím slovem bije: žaloba pro \'eliký pátek pojala
také toto slovo mezi provinění spisovatelova.

A podobně si v svých osobních sporech bral Hek
na pomoc filologii také jinde. \'e \'elikém pátku (ve
\yá. II. 102) mluví o »mejtních čili publikánech«. dále
o tom. že prý nešlechetnici »právo a obecní sprave-
dlnost mejtním způsobem sobě zištně (narážejí ).« Ža-
loba na tento spis odůvodňuje výkladem Hekovým
»mejtní čili piiblikáni« zlý úmysl autorův, poněvadž
prý staří Římané zřízení mejta neměli: ve slově že je
úmyslná narážka na rodiště Jetmarovo Vysoké Mýto.

Takto projevoval Hek snadné pošinutí nových ja-
zykových výtvorů také jinde.

Hekovu jazykotvornou náklonnost dokládám čet-
nými příklady jmen podstatných, přídavných (pří-
slovcí) a sloves, naším spisovatelem utvořených nebo
slov běžných, ale Hekem proti ustálenému zvyku ve
významu pošinutých. Zajímavější je tu oddíl zvláštní
fraseologie Hekovy.

U substantiv kladu napřed několik dokladů, o kte-
rých myslím, že jsou Hekem přejaty z jeho předchůdců.
Je zde také možná mluvit jen o pravděpodobnosti, po-
něvadž mnohá slova převzatá na př. Puchma jerem nebo
Jungmannem ze starší řeči mohl si ze starších spisů
vypůjčit náš autor přímo a snad i některá nová mohl
utvořiti sám, zejména substantiva přeložená doslovně
z němčiny.

Původ některých substantiv nově utvo-
řených v době obrozenské budeme moci zjistiti
přesně, až budeme mít vytištěn úplný slovník novo-
české řeči spisovné. Zatím mohu k vývoji novočeskýxh
slov podati příspěvek z Hekových prací.

240

z Rukopisu Královédvorského se Hek naučí!
Imed po vytištění jeho slovu blahost a užívá ho v básni
vytištěné k i. lednu 1819: blahosti stezku (I, 105) i po-
zději: což by její (duše) blahosti nejlépe se hodilo
ÍKrat. přemyšL, str. 9). Básník utviDril (myslím první)
také slovo blahota (cest k blahotě dost I, 104; k blahotě
spravedlivé II, 124). Vedle toho u něho čteme také
podstatné jméno slovesné: blašení (= blaženost: bla-
žení, protivenství jen v potahu člověkem vládne I, 76;
Jungmann má pro ně doklad jen z Lindě).

Již básně z 18. století rozšířily slovo Unika
f'^ ^lusa); u Heká: kvílícím Umkám z r. 1790 (II,
22y): krásnoruké umky (I, 8); na čas ustálil se název
noha za pozdější »stopa« v metrice; Hek: některý
řádek o nohu kratší posadím (L 85); Dobrovský po-
ukázal na slovanské pojmenování měsíce června (nebo
května) slovem traz'cn (H: hřebíček kvete měsíce travná
II, 21); dlouho se užívalo slova slovář (podle ruštiny
= slovník; H: ze studeného slováře I, 51).

Již před Hekem se ujímalo slovo ohlas (= echo,
které vykládá již Komenský; Hek: lehce se vypustí
hlas, však mrzutě ozve se ohlas I, 25); dále: rozkvet
ítěše se rozkvětem rozličných barevností bylin okrášle-
nému položení II, 130); subst. celitel (= lékař; I, 5);
svůj ostrovtipný náhled fll. 145); čině mu nějaké
výstavky (II, 150 = výtky — obojí otrocký překlad
z němčiny); zprostředkování f= \>rmitteln; II, 185);
opodstatnění (II, 160).

Z Kramériusových novin, jejichž byl Hek pilným
čtenářem, se naučil tuším slovu následek (ve smyslu
»pokračování článku«: následek další o kávě; II, 38^
slovu vyslanstvo (II, 155). Kramérius tuším zavedl
v češtině podstatná jména příliš doslovně přeložená
z němčiny, jež má i Hek: ohled (= zřenu záměr: lidé
zištným ohledem puzení I, 51; bych vyhověl ohledu

241

práce I, 13; dobrý ohled nevystačí vžd}-cky II. 183;;
snad i potah ('= relativnost. slovo toto je známo již
\'eleslavínovi; v něm si Hek zvláště libuje: jaký- Cdeii)
v potahu na lidi bývá I, 47; světu jest v potahu hezkost
I, 102 a j. často): dále adjektivum i adverbium od něho
utvořené: hana s pochvalou se tu potažně na sejte točí
I, loi: toť hlavní pravidlo, všecko ostatní jest potažní
toliko výminkou II, 25. Dobrovský vytýkal Jungman-
novi (v kritice Historie literatury české, toto slr)v.j) jako
nesprávné ve smyslu »Beziehung«; Cechům znamená
potah jen spřežení koňů, volů; od té doby se ho užívá
v tomto filosofickém smyslu méně.

Xemalý vliv měl na jazyko\T fond Hekův — jako
na fond jiných spisovatelů obrozenských — Jungman-
nův Ztracený ráj. Hek čítal asi tento klasický překlad
také ze zájmu náboženského a při tom podléhal přitaž-
livé Jungmannově síle jazykotvorné.

Ze substantiv poznal asi Hek u Jungmanna slova:
předvrh (= předmět ) a podvrh (— podmět) (u Heká

I, 73, 78 a jinde častěji); dále slovo třesk (= třeskot:
v třesku hromovém I. 61 ), i sloveso z něho odvozené:
okna třeštila (= drnčela: I, 60): slovo výspa i výspa
{z=z ostrov): s vyjmutím výspy (ostrova) Amboany (11,
22: spisovatel pokládal za nutné čtenářům toto slovo
objasniti v závorkách): Marlinskou výspu (II, 36);
suÍdsí. 2vrat í= obrácení: rychlému všech věcí zvratu

II, 180) a bezpochyby i jiná, která převzal Jungmann
ze starších spisovatelů.

Řídká jsou slova původu slovanského.
Hek poznal u jiných buditelů snahu, vypůjčovati si pro
českou řeč spisovnou z jiných jazyků slovanských. On
přejal některá slova z ruštiny. Pro slovo carství má
asi naše novočeská literatura sotva doklad starší, nežli
je Hekův z básně tištěné i. led. 1815: kde ... to mocné
jejich carství leží — nejde tu o říši ruskou, nýbrž o říši

Sebrané spisy Fr. VI. Heká. Ilf. 16

242

Starých Hebreů. Jiná slova: horák prosí <> shmečné
vremé (zde =^ počasí: I, 51): očky — brejle; tím slo-
vem Hek nadepsal jeden epigram I, 7 a ještě jinde:
kdo muž bez oček být, zdali půjde si kupovat brejle (I,
S2). Ruského původu je i slovo durák (= nadutý hlu-
pák), které Hek učinil vlastním jménem v dialogu »tří
bláznů« (I, y^^ n.).

U Heká pozorujeme — jako u jeho vrstevníků
buditelů — zejména u Jungmanna — nechut k podstat-
ným jménům slovesným. Vyrovnanými koncovkami,
poměrnou délkou zdála se jim nevýrazná, vybledlá.
Proto je zanedbávají,, tvoříce místo nich substantiva
jiná, často pouhý jejich kmen. Některé doklady toho
uvádím také z Heká: křes nemohl se ohně dopídit I,
102: — slovo rozhod (slovo tu rozhodem bylo I, 76; co
se rozhtjdu předloží jeho I, 96) vykládá Hek v po-
známce k básni »Takhle to máme« (I, 96): eine gericht-
liche Handlung a varuje žertovně, aby se nepsalo: roz-
chod, což znamená něco jiného. Hek užíval rád i později
tohoto svého nově ukutého výtvoru: štěstí v rozhodu
svém jen tkvě H, 66: konečného rozhodu o svém učeni
očekávaje H, 107 a j.: — spoj (uvedením kontynentál-
ního spoje (=:spojení H, 37: po prvé myslím toho
slova užil Ziegler v příloze Vid. nov. 181 3, XX\^ —
doklad JungmannmO.

Jiná substantiva: taz (dán na hlavu taz I, to6;
jinde místo toho mívá Hek obyčejné složené slovo
důtaz (I, 90") nebo dotaz (H. 232): pro tentýž . . . pře-
skok (H, 149J: chtěl-li by (mlynář) po vody uteku
mlejn spouštět (H, 181): otřas žilní (Več. vyraz. 1832,
str. 340, I si.): co se v tvůj nehodí povol, zlé vždycky
nebývá (= povolení, souhlas: H, 231; má doklady také
u starších spisovatelů, zejména také u Komenského):
ten velikV' francouzského lidu podiv (= divení: H, 152:
Hek si asi odvodil z výrazu předložkového: ku podivu).

21.3

Také slovo hromot (I. 6i ) zdálo se asi Hekovi důraz-
nější a libozvučnější nežli obyčejný hřmot.

Podstatného jména slovesného užil Hek v t<:)mto
významu: tělesné vznešení má, ach, nejednou chatrnou
duši f= vznešenost; I, 107 a II. 205).

U Heká se tuším po prvé vysk<tá slovo jněr ve
smyslu metrům, také prosodie: náš Miloslav, jenž
anakreonským měrem srdce lidská zajímá (I, 17
z r. 1815 z I. ledna: i složené slabikoměr I. 15): pozděii
se pro tento pojem ustálilo složené slovo rozměr. K vý-
voji slov je zajímavé, že také jiní spisovatelé neoteristé
chtěli nahradit cizí slovo metrům týmž slovem. Ant.
^larek si v dopise J. Jungmannovi z 5. května 1818 po-
chvaloval Počátky českého básnictví, »ačkoli se s lě-
kterými slovy jich zpřáteliti nemohu, u pr. časomíra
nezdá se mi plynuté obdobou českou. Spíše časoměr,
jak \'ám? Tuším, že podobná svobodná tvoření nena-
bydou u nás domácího práva tak snadno« (ČC^I. 1888.
str. 164 n.). Jungmann přijal tuto opravu ^Markovu a
užívá slova časoměr na př. v Slovesnosti 1820, str.
XXVI n. Avšak v Slovníku je zamítá, dávaje přednost
slovu časomíra. Ant. Marek později (v dopise Jung-
mannovi z 2^. září 1841 píše: jak slušná jest šestinohá
časoméra (ČCM. 1892, str. 299).

V Hekově řeči poutají čtenářovu pozornost ně-
která substantiva negativní, s nimiž autor nakládá vol-
ným způsobem. Z lidové řeči převzal na př. jméno
nerudá í= neobratný člověk, zpravidla ze vrozených
nedostatků ) : dal mu však W^znam věcný (= zlá věc,
zlý osud): fkdož) aby sobě v trudných světa tohoto
nerudách hladkou proklestil cestu (H. 159). Z jiných
substantiv: muž když nemiisem jest (I. 109 — nemá
ještě smysl opakokladný. nýbrž znamená jen nedostatek
vlastností, jež příslušejí muži): podobně: pro zřejmé
neotcovství fH, 90). Opakokladná jsou záporná sub-

244

stantiva v těchto větách: tobě, prvotně čistému obrazu
božímu, nyní pak toHko hroznými hříchy zohavené ne-
podobě (= ohava; II, lOiV. zdárné i seminčí též zlým.
nďrheni v podsejtí padá (L92: je řečeno pleonasticky:
bylo by stačilo zlým vrhem nebo jen: nevrhem).

Poměrně hojně tvoří Hek substantiva příponou
-ec. Zpravidla bývají odvozena ode jmen přídavných
a zastupují přídavná jména substantivisovaná; na př.:
Dospělče! pomni (II, 80); chiidec bohatství prázdný
(I, yz — v slově chudák Hek asi cítil jiný význam);
poctivý vdiivec (I, 91; Jungmann má starší doklad
z Hlasatele III) ; vedle toho se u Heká vyškytá také
slovo mhivitcl (II, 125); u Heká máme i slovo mluv,
přejaté z dialektu ve smyslu »dar mluviti«: jenž (zá-
koník) mluv má, ale cokoli dí, v zlou směřuje stranu
I, 112; (přetvořenost lidská) němým udělí mluv II, 83;
z toho pak další substantivum: mluvnost v témž smyslu
(bláznům mluvnost se dá I, 94).

Dále jsou u Heká subst. pohodlivec (II, 189);
snad i: pohonec (může být i pohonce: svět má najatých
pohoncův II, 108; ve smyslu »náhončí«); své nově utvo-
řené slovo ohnivec vykládá Hek sám »der Feuer-
werker« (II, 188); podobně etymologisuje : škúdlivec
od škody je nazván I. 102 (proto píše s -ů-, ačkoli je
asi správnější výklad: škudlivec od škudliti); vyve-
den ec — před tím se mluví o vyhnání až na nejvyšší
horu (II, 124); jádra plný urostec {= kdo urostl, tedy
spíše urostlec; II, 230). Analogií utvořil Hek slovo
královec ve smyslu »královic«: ke kterým ídvořanům)
se (Dionysius) jako královec poníženě plazil fll, 89").

Zato jsou u Heká řídká nově utvořená substantiva
s příponou -ce: práv hájce (I, 66; Hek si odvodil toto
slovo ze starého složeného ob-hájce); kupecký svět se
všemi stvurccmi s^Tmi (II, 50; Hek nechtěl zde užíti

24.Ť

nesloženého trúrcc, poněvadž to cítil jako rouhání
Bohu-Tvůrci).

Nečetná jsou nová substantiva mužská, utvořená
příp. -nik: obilník měl myší (= obchodník s obilím;
I, 23; Jungmann uvádí doklad z Hlasatele II, ale v ji-
ném smyslu = obilní šafářj ; soiibojníci (II, 15^)'
šatlavnik (I, 98): zástupnikoz'i Budeckému (vojenslcá
hodnost = Stellvertreter; II, 148: Hek sotva asi toto
slovo převzal z cestopisu \'ratislavova — není jinak
u něho stopy, že by byl tento spis znal). I slovo papír -
nik (= kdo papír prodává: I, 28) bylo tehdy neob-
vyklé, ač asi ne nové. Sem možná zařadit i ženské
jméno: samohláska jest důvtipná příkořnice (II, 203).

Alálo je také nových jmen odvozených příponou
-tel: na soušítcle a souženého ÍII, 123): opatrného
spřešitele (tišt. zpřežitele) bohatí (=: kdo spřahá: II,
56); není-li trpělivost účinků bolestných zhaviiclcm
('II, 160).

Jména ženská utvořená příponou -kyne: své řídí-
telkyni praví (I, 44); nábožnost kněží byla tou rozto-
milou uvoditelkyni tohoto nápoje (kávy; II, 34).

Nově utvořené slovo zdá se mi i krákorák fani ten
všední krákorák hrubě nezazpíval, = kohout; II, 134).

Hekovými výtvory ne právě zdařilými jsou slova:
přichiitenstzí běžícího času ÍII, 202) a shczjcnství
(II, 128).

Po příkladě svého upřímně ctěného přítele, bás-
níka M. Zd. Poláka, tvoří Hek rád subst. příponou -ína;
v starších českých slovech, jako zrostlina, měl k nim
vzory. Xa př.: Tvůrce sám dal mokřinu beze vší vady
(zde o vodě; I. 100; v mluvě lidové slyšel asi Hek X.0^.0
slovo ve smyslu »mokré pole nebo louka a j.«). \^ článku
»Rozmnožení píce« fll, 59^ se Hek pokusil tvořiti nová
odborná slova: hoříce, rašelina (i pro toto slovo je zde
starší doklad, nežli uvádí Jungmann, ač slovo to je asi

246

starší): Torfpflanze; hořiriua = Torferde. Z jiných:
nějaká I lihovina, ze živého vápna a syrového kamence
přistrojená (II, 51; Jungmann tohoto slova ještě ne-
má); dobře vycezená rákosozuna {= šťáva z rákosí;
II, 50); luoíičina (= na mouku roztlučený cukr II, 54);
ta jalová pcnina čili vlk (chybně asi vytištěno: pěnina-

— odvozeno bezpochyby od peň: II, 49): ta čistá první
sz'ařenina (cukrové břečky; II, 51).

Rád tvořil Hek podstatná jména koncovkou -í,
zpravidla, aby vyjádřil pojem kolektivní. Podle starší
řeči — zde mu byl pramenem Bylinář — označuje sub-
stantivem rýiwzn ne jistý souhrn révových prutů nebo
keříků, jak se nám ustálilo slovo nyní, nýbrž vůbec
pně a větve ohebné, točivé; tak píše — podle Bylináře

— o rývoví pepře, dále pak: rývy (II. 13), o f^routí
nebo rývoví přestávkovitém vanylie (II. 31). Analogií
pak tvoří slovo nové pro kávové stromky: výspu ká-
vovím posázeli (II, 36 a 41). Jiné slovo podobně utvo-
řené je peřestí od staršího adjekt. peřestý: (agami má)
krk obrostlý drobným, hustým peřestím (= pestrjTn
peřím; II. 4).

Kolektivní význam má i Hekovo subst. příkopí,
t. j. souhrn příkopů běžících podél každélio záhonu (TI,
55, ač není-li v původním znění chyba tisková: čte se
tu: tito příkopj; mohlo by býti i: tyto příkopy). Po-
dobným způsol)em je tvořeno také podst. jméno: se-
minčí (I, 92; u nás seiuinko znamená jen semeno jete-
lové, semeno i lněné — zde v širším významu i o obilí);
právě tak: strihnčí (=• souhrn stromků; II, 49).

Jindy označují taková substantiva určité vymezené
místo: na př.: utvořil Hek slovo podsejtí (= prostor
pod sítem; I, 92) a snad i odkvět í, jehož Jungmann ne-
má: zralé ovoce (káva) podobá se světle červené
střešní, krom že na odkvětí drobet počernalá r= místo
dolejší, kde byl květ; II, 39).

Zvláštního významu dodává Hek |xjdstatným jmé-
nům utvořeným příponou -dlo. Uvádí do řeči na př.
subst. kukadlo ve smyslu žertovné příhanném: jíž
Csvraskalé babě) by se potůček z kukadel prejštil (I, 19:
možná, že je z lidové mluvy; Jungmannův slovník má
jen tento doklad). Z lidové řeči vzal Hek slovo čenidlu,
kde má význam »veliká touha po ženění«, »sedlo na ni
ženidlo«. Xáš spisovatel však tohoto výrazu užil kon-
krétně o malé žene, s kterou se kdosi oženil: byl tázán,
co s tím skrovničkým ženidlem chce (1, 8). Podobně
hmotně jsou představována jiná podstatná jména utvo-
řená příp. -dlo: tvořidlo (= forma na něco, zde na
cukr II, ^2\ u nás tvořítko na př. na kozí syrečky).
Jiné slovo je pudidlo: brus tedy pudidlem jest., nebo
ke věci působní kosu (I, 109; t. j. je příčinou, že s-j
kosa naostří a koná pak svou práci); právní smekadlo
(z= klička; II, 104 a j.).

I íek jako člověk přemi tavý a filosof ick\' vzdě-
laný mnoho myslil v pojmech abstraktních. Aby své
myšlenky vyjádřil pu česku, tvořil poměrně četná sub-
stantiva příp. -ost nebo ~}wst. Mohu tuto tvořivost
doložiti mnohými příklady: rozličných barevností bylin
fll 130; pro toto subst. nemá Jungmann ještě dokladů,
ač adj. barevný je staré); blikavost (komu blikavost
k žaludku a misku, tomu aby kdo chtěl mázdry s očí
strhovat, neradím II, 169; Hek tu obrazem pošinul
význam ; původně blikavý = mžouravý. šilhavý) : celost
neusedáť podle zdání jednotlivého: na jednotlivce při-
chází, aby pustě od svého k celosti se přivinul. Dobro
celoty zavíráť i jednotný zisk při sobě (II, 201; vedle
sebe pro týž pojem dvě slova). Právě tak v nesnázích
byl Hek, když si tvořil abstraktní jméno pro pojem
opačný: jednotlivost údúv v nevyhnutedlné života ce-
losti drží ... ve srovnalé šivůtnosti (Več. vyraz. 1832,
str. 340, si. I.); žeť se pak toho při mnohých nevidí,

248

na jich jcci}iotIiz'ost{ toliko schází (zde: individuaUta;
II, 128; později si Hek pro německé slovo vytvořil če-
ský výraz: jediiofuota, II. 198); mlč, když ča^tnost velí
mlčeni (= časnost — t vsunuto podle staršího pravo-
pisu — , co je včas: II, 232); peníz má chaternou hmot-
nost (= materiál: II, 176): možná, že toto slovo je
přejato z Komenského): clwahwst ducha (II, 121):
jakovosti její (moci) nechápá (=: jakost, povaha, od
staršího jakový: IL 166): byli by v nevědomost svou
podivnou sadili jestost (I, 74: slovo objevující se
u vrstevníků Hekových: uvedli takto v oběh slovo
starší V. bylina se může pro svou přeušlechtilou kvét-
nost zalíbiti (II, 139; :=: asi: jakost květu: naše kťět-
natost má jiný význam = mnohost květů): marná lí-
hk'ost jest jako plesnivina (== snaha líbiti se: II, 177):
lidnatost (II, 87: u Jungmanna bez dokladu): jeho du-
chovní majetnost (II, 157): mhr.niost (= schopnost
mluviti [moudře]; I, 94); tať (svornost) ncstrávnosti
mnohé strávně svaří dl, 233); jíž (krásou) pcrnatost
jeho (ptactva) z rukou Stvořitele pošla (II, 2^): po-
dílnost srdečně útrpného přítele (= Teilnahme: IL
123): íoudové hlavě I sloužejí v podvrzenosti (= pod-
danosti: I, 106); k provedení své pohlcdávajičnosti
(^ oprávněnost pohledávání: II. 160): avšak při vý-
kladu nepřijde vždycky na věci povahu, ale na pojcm-
nosti?) vykladatele (— schopnost udělati si o věci po-
jem: II. 203): sousedské posloiichavosti vykládá (II,
144): přetvořenost lidská i zázraky činí (= dovednost
přetvořovat: II, 83): vlastní radostUvost smyslů (11,
185: snad z Kollárovy Slávy dcery: Jako plavec radost-
Uz'ě tleská): manželky své rozplašcnostcm (by opatrný
muž) jisté meze mohl strojiti (= asi našemu: vrtochy:
II, 128); nad sneslivost (= více nežli snese; II, 132);
solnatost (= bohatost soli: II, 16); z nejistoty a sot-
]iosťi tohoto vezdejšího života (= těžkost; II, 171);

aby ty (potok) více vod v sobě měl držeti nežli určené
soustavnosti tvé se hodí í= povaze, podstatě: II, 132);
společcnstvost (a hned dále: lidské společenství: II,
139)^ srovnalost mezi dobytkem a sluhou (= vyrov-
nání; II. 145 i II, 141): úplnou o tom vydávají světlost
(I, 84), mají-li Anglové o tomto hadu jakousi světlost
(= poučení jasné; II, 7): slovo věcnost vykládá Hek
sám »die Eigenthúmlichkeit einer Sache« (I, 104J: svě-
domí jedno je pro veřejnost ísubst. tej)rve od obrozeni
běžné: I, 24): všeobecnost {= die AUgemeinheít; I.
52); savácanlivost (Vec. vyraz. 1832, str. 325, 2. sL);
kořen dá se před ztrátou zriistnosti zachovati (II, 16);
mnozí se životností výbornou dvoří (snad = plnost ži-
vota: Krát. premyšl., str. 7).

Hek ukul nejednou takové substantivum nesprávně
i zbytečně, zejména tam, kde mu náš jazyk nabízel slova
dávno ustálená a lepší. Hek píše na př. dohrost (II, Q5 »
a měl staré jasné slovo dobrota; píše: tím řídne u lidu
důvěrnost (II, 33), a měl napsati podle smyslu důvěra;
takové nabude hustosti (II, 26) a mohl si vzíti i z li-
dové mluvy slovo hustota. Podobně v jiných obratech:
krásnost roz&znkwsX (II, 231) a měl pro to slovo krása
— také ho užil hned v druhém verši; snad se nechtěl
opakovat. Místo: novotnost (I. 23) říkáme novota, mí-
sto potřebnost (II. 15) potřeba (ovšem potřebnost je
také u starších spisovatelů); polohlasné zlořečení jeho
podesřelost rozněcovalo (= podezření: II, 154): Bů!i
mluví k potoku: nad snesl ivost (= než co snese; v tobě
rozmnožená tekutost mohla by i tobě i všem opomezním
sousednostem býti nebezpečná (II, 132 ), ale Bůh věděl,
že Cech říká tekutina (prostý člověk by řekl voda)
a souscdstZ'o; tekutost místo tekutina psal Hek již dří-
ve: nechávají vyvařenou tekutost ssednouti (II, 26);
kterákoli jiná zmnožených řek tekutost (II. 132). Xejde
zde o vlastnost, nýbrž o hmotu. Podobně i jiná slova:

250

kdež kávy se v nesmírné násobnosti sváží (m. zásobě;
II, 44); tato rybí zpotvornost fl. 82) je potvora nebo
podle novější řeči nestvůra Leviathan.

Zřídka kdy najdeme u Heká místo našeho substan-
tiva utvořeného příponou -ost ínostj slovo jiné; tak
píše podle starší mluvy: zkušením a dorůstajícím roz-
umem (II, 129), kde bychom my psali: zkušenostmi.

Nová slova tvořil Hek pro nová zřízení, pro něž
starší řeč neměla názvu. Vypravuje na př. v jedné po-
vídce o blázinci: nazývá jej jednou »dům bláznúv«
(něm. Irrenhaus ) a kousek dále utvořil pro ně samo-
statné slovo bláznoz'na (\'eč. vyraz. 1832, str. 13, si. 2.).
Slovo blázinec je snad původu slovenského.

Podobně, když psal o výrobě cukru, nazval budovu
zařízenou na vaření cukru cukrárna (II, 50); tenkrát se
u nás cukr ještě nevařil. Pozdější slovo cukrová^.
utvořené analogicky podle starého slova pivovar, se
ujalo, poněvadž cukrárna musela být ponechána pro
výrobu cukrovinek. Příponou -árna, kterou měl tak rád
pověstný \^ác. Pohl. utvořil Hek ještě druhé slovo
z oboru cukrovarnictví čistárna, jež sám vykládá v zá-
vorkách německým slovem »Raffinerie« ÍII, 58). Tak-i
slovo kvčtárna f= květnice: \>č. vyr. 1832, str. 32.
I. si.) se sem hlásí.

Též pro jiné předměty, u nás do té doby neobvyklé,
bylo potřebí nových názvů. Nové myslím je slovo m-
Jiranka. Spisovatel ho užil, aby označil při nově vynale-
zeném secím stroji příklopku otvorů perem řiditelnou,
aby mohla vypadávati zrna při setí QI, 61). Nové bylo
u nás, že prý »půda k vysázení cukrového rákosí od-
hodlaná« slově cukroviště ÍII, 54. 55 a j.). Bylo by správ-
nější (analogií podle jeteliště a j.) rákosiště, když na
tom poli rostlo rákosí, ale tomu by se bylo u nás jinak
rozumělo. Podobně si Hek pomohl, když chtěl označiti
obrazně jedním slovem nebezpečí pro poctivého clo-

251

veka před úklady lstivých a násilných nepřátel: nazval
je pot opište: (poctivý člověk) prý se raduje, že upro-
střed tolika putr)pišťat přece celý a suchý . . . vyvá/l
(II, i04j.

Takto snadno tvořil Hek také jiná slova; na ])ř.
listota (Več. vyraz. 1832, str. 13. 2. si.; našeho slova
listina ještě Jungmann nezná) ; pro slovo Larvě si ukul
subst. natvářka (II, 196; na starší škrabošku asi ne-
\'zpomněl). Pro plovoucí živočichy ukul nesprávné slovo
plován (od plovu; I, 99; srovn. pozn. na str. 139).
O Alexandru \'elikém vykládá Hek ve zbožném roz-
jímání, že byl na zemi toliko poutníkem, podruhem, pj-
hostíncin (II. 125; že tu žil jen pohostinu).

X^edle obecnéh(^ mudrák píše Hek také neobvyklejší
mudroch (I, 6 v témž epigramu) a podle tohoto utvořil
bezpochyby také: mladoch il, 53).

Ještě ve starých letech luští dost se zdarem nesnad-
ný ůivol. jak nazvati internacionální francouzské slovo
raquette: navrhuje český název srška ('II. 188).

Xěkde Hek ustálené jméno obmezuje na určitý vý-
znam: Slovo podruh mívá u něho zpravidla význam
sociální i morální závislosti na někom, poněvadž podruh
si hleděl udržeti přízeň pánovu: na př.: (blázen) po-
druhu nalezne dost. ježto mu pochlebují (I, y2), v po-
druží za pány se vystavujíce ÍÍI. 65 ) a j.

Osobitost Hekovy mluv}' projevuje se při obrat-
ném užívání zdrobnělých substantiv. Uchvatitele dívčí
nevinnosti nazývá obrazně mlsným krahulcčkcm (I, 54).
Zdvojeně zdrobnělým slovem označuje Hek neumělost,
fušerství v řemesle, asi jako říkáme: lépe jít ke ková-
řovi nežli ke kováříčkovi; v tom smyslu píše také Hek:
knchtičkové a lékařičkové ÍII. 197). A tak i v této větě:
nebudeš proto obrem, že tě ním malichernější sladič-
kovc nazývají (II, 174; kdo mluví sladkou, lichotivou
řečí).

Proti jiným obrozenským spisovatelům, i nejpřed-
nějším, užívá a tvoří Hek poměrně málo slov slo-
žených a sražených.

Ze substantiv jsou to jména již ustálená: zeměplaz
(I. i8, II, 196), marnotrátcc (I, 69, v novější řeči je
běžnější marnotratník), suirtoioš (v starší řeči o pla-
netě Marsu, Hek tak nazval řezníka I, 45). Slovo za-
dostiučinění (II, 149) se dříve nesráželo v jedno slovo.
Od biblického slova veleslaviti fll. T42) tvoří Hek
subst. -rclcslaz'itel (II, 143). Z obecné řeči asi je pře-
vzato slovo kolovrátník (= kdo dělal kolovraty; II,
96). Novějšího původu je slovo samoJáska (II. 203).

Za Hekovy výtvory smíme pokládati tato složená
slova (Jungmann v Slovníku má na př. doklady jen
z Heká nebo žádné): mrzutým lidotrapům (I, 54); sta-
rému mladomilu, jenž mladičkou dívčici pojal (I, 53):
práz'omluz'coz'é tuční fl, ^^), slabik oměr (ve smyslu:
rytmus; I, 15). Slovo monopolista vykládá Hek sám po
česku: samoohchodnik (II, 25), jiní je chtěli míti po-
zději zčeštěno složeninou sani oku pec.

Jména abstraktní tvořená příp. -}iost: dlouhochznl-
nost (II, 200), protimyslnost tohoto hada k ženskému
pohlaví ('II. 7; tvořeno od toho. že hadovi byly ženy
proti mysli). Podobné slovo je: sousmyslnost (tys pá-
nem a vládcem, pokud ti čas a sousmyslnost přeje; II,
126: II, 133: :\nt. ]\Iarek pro pojem »jeden smysl
všech« utvořil slovo sousmysl v Kroku I, 130 u Jung-
manna v Slov.). Hek se pokusil utvořiti slovo z'áho-
rovnost ína moři udržeti: II. 20) pro ten pojem, pro
který se nám nyní ustálilo složené slovo rovnováha.
Dále pak pokračuje: tak bolestný jest následek mořské
přcz'aČHosti.

Poměrně nejvíc složenin má Hek ve vlastních jmé-
nech.

-253

Hek nemá myslím sobě rovného v celé obrozenské
literatuře C(^ se týče volby a tvoření vlast-
ních jmen. Mastní jména se v jeho pracích, ze-
jména v básních, jen hemží. Jména, která spisovatd
dává svým osobám, jsou na ně vždy jako šíta. Často vy-
sloví básník jméno, a máme v něm hned typ, určitý rys
povahový. Básník si jím ušetří mnoho slovné charakte-
risace a může být potom co nejstručnější. Jméno mluví
již za povahu. Bývá to nemalá výhoda hlavně pro epi-
gram. Muž chtivý novinek dostane jméno Hovora^\l,
ló); v podobném smyslu mluví Hek o pochlebném Švc-
holovi (I, 90); nebožtík kantor Ježátko (I, 49): nedbalý
hospodář, který ukrádá Pánu Bohu čas, sluje strejc
Fejfara (I, 17): namlouvavá mladičká dívka dostala
jméno Krásina (I, 61). Šebířka perel a drahého kamení
po sobě navěsila — dostává je od několika manželů (T.
26). snad si byl Hek vědom původu jména Šebíř od
Severus a ironisuje je. B udivil chce vědět, co je láska
(I, 30); židovi kupci našel autor jméno Šimonovec (I.
85): Doušek vejde v známost s Popelkou (I, 27), je to
bezpochyby persiflovaná sestra a hospodyně dobrušské-
ho faráře; v klevetivé Xové Bukárni je rychtář Brani-
hora, regenschori Soiiliba, »člověk mnoho o sobě smej-
šlející«, a jeho družka, »žena plynoucí mnohomluvno-
sti«, je paní Krákorka; hrdina povídky, málomluvnv
švec, slově Chocholouš (11, 145 n.) atd.

Často Hek vlastní jména alegorisuje. Předvádí
dobromyslného Duz'ěřila (I. 90). V téže básni je Tvrdec
mrzut, když uslyší Slavikvasa chválit; Cfimil šlechetný
však je uváděn do lidských řečí ÍI, 36): člověk, který
zmeškal Příležitost, dostal jméno Zabud (H, 126): svět
prý hledá zvláštního lékaře, není-li moudrého zde,
i Černila vezme si z nouze ( I. 109): šváb splichtí se
s Cernilem i Mazačem, kteříž mu pohodlnou budku na
svědomí ztracené. . . . postavěti dovedou fH, 70).

Za takové význačné jméno vlastní lze pokládati
také místní jméno Krahulci (I. 48 pozn.), třeba že
máme skutečné osady takto nazvané. Konyášovou »hor-
livostí se v jediné koleji — nazpamět nevím v které, zdá
se mi však, že to v Krahulci bylo« — topilo českými
knihami. \^ skutečných vesnicích, známých pod tímto
jménem, kolejí nebylo. Chtěl tedy Hek tímto jménem
označit dravci zuřivost v ničení českých knih.

Zvláště jména složená a sražená, zahrnující v sobě
dva pojmy, přikládal Hek často svým postavám, aby
vystihl jejich povahové vlastnosti. Od starších buditelů
převzal jména Mnislav (I, 46), Zbislav (I, 42). Tak
čtenářům předvádí Ctimila šlechetného (I, 36), v »Pře-
tvařování« proti Sulciovi staví Vlastimila (I, 40), míně
tím asi sebe; jinde vystupuje Radimil, moudrý muž (I,
13); rybář, který lovil ryby tím, že kalil vodu, byl
označen českým příjmením Kalivoda (I, 99); Draho-
mil founí na chudé (I, 97): bohatý lakomec dostal jmé-
no Hladolet (I, 97): lehkého svědomí byl Šidomil (I,
20); rytíř Konopas vstupoval na kůň (I, 15); jinde nás
básník seznamuje s baronem j: Křivozraku (I, 55),
Ledabylém hrabětem (I, 7; toto jméno vyškytá se též
u Komenského); správcem Mnohorádem (I, 5); k bá-
sníkovi se přivine Sprýmorod (I, 14V, sobě pak básník
vymyslil pseudonym: Dobrota Smíchorád (I, 73^

Svému úhlavnímu nepříteli, dobrušskému Jetmaro-
vi. odvděčil se Hek zlomyslně několikerým překřtěním:
Jedomares (H. yž a ioi\ Jedomyr (II, 71), Jedotrus
fll, 57 — tištěno chybou tiskovou: Jedoteus; i II, 104 V,
Jedoviště, Jed má (lí, 104). Naproti tomu má pro přítele
lékaře ípatrně dra Korába) za nejvyšší poctu název
Lekoslav (II, 234).

Neustáleny byly v době o])rozenské názvy cizích
jmen národů a zemí. Hek tu hledá oporu jednak v star-
ších spisech, jednak v řeči lidové. Píše na př. podle stár-

ších spisovatelů: do Hyšpanye ('II, 48), jindy ('II. i28|
podle mluvy lidové: ve Španielsku. Takto utvořil také
slovo Francouzsko fve Francouzsku II, 128): podle
lidové mluvy byl b} tehdy napsal: do Francouz, jako
.se říkalo: do Mach.

Neustálena jsou u Heká také jména cizích národa;
čteme u něho: Anglozr (11. 7) i Angličané (II. 14) —
v obecné mluvě: Engličani — a také: Brytané (II. 2'/):
Francouzové (II, 14) a učeně Gallovc (název pro Fran-
couze); dále: Holand ové (11, 14, 22 a j.). Pro Portu-
galce neznal ani starého jména ani lidového, přizpůsobil
si tedy jméno německé: Portugézové (II. 48 K Obyvate-
le Indie nazývá Indiány (II, 26: toto jméno měl, jak
udává Jungmann v Slovníku, poznamenáno také Do-
brovský-). Někde — při neznámých názvech zeměpis-
ných — byl Hek nucen tvořit nová slova; obwatelé
ostrovů ]\Ioluk slují u něho jednou Molukané (IL 21 ).
ale hned kousek dále jim říká Moliikčané (II. 22: správ-
ně by byl měl napsat Molučané). Přídavná jména
jsou: molukský (II, 21 ) i moliitský (II, 22, m. moluc-
ký); od subst. Mokka (u Heká: Moka) mokaský (11,
46), od Jáva: jaz'anský (II. 46). Tehdy se jinak neříkalo
a nepsalo nežli anierykúnský (II, 4 a j.V

Ani jméno obyvatel našeho dílu světa nenasel Hek
v tehdejší řeči ustáleno; on píše: Evropcanú (II, m.
Tehdy se děly pokusy vyjádřiti tento pojem, a klade se
vedle sebe hned několik názvů: Evropčan. Evropejčan,
Evropejec, Evropan (Jimgmann podává pro tato čtyři
jména doklad z Kroka II, 145 — t. j. z r. 1822J. Oby-
vatelé Egypta slují u Heká podle starších spisovatelů
Egyptčané (II, 7). jindy Ejipčané (I, 74^ jako vyslovo-
vali také Čechové již před více než dvěma sty let. Ze
starších knih přejal Hek také jméno muhanietán (II.
8 a j.), které tak vyslovoval také obecný lid. Obyvatele
Vídně nazval Hek správně Vídiíany (I. 23).

256

Xěkterá místní jména znějí u Heká jinak, nežli je
máme ustálena nyní. Píše, že se častěji káva dováží
přes Dánskou Hafnu (II, 46); český čtenář by se byl
asi sotva dovtípil, které místo je to, kdyby byl spisovatel
nepřipojil v závorce = Koppenhagen; pro jméno Kodaň
mohl Jungmann uvésti doklad až z r. 1828 (z ČČ^I. II).
Podobně si náš spisovatel zčeštil jméno Konstantino-
pole, jak je přejímali z řečtiny i starší spisovatelé: píše:
do Konstantynova (IL 35). V novější české literatuře
se vyskytl již název slovanský Carohrad tři léta před
tím, nežli napsal Hek svůj článek (v Puchm. Xov. bás.
1 814 — Jgm. Slov.).

Hek měl však potíže i se jmény míst v Cechách.
Tak jméno Janských Lázní, kde býval v létě zaměst-
nán, přeložil do češtiny Janské l^ary (vysvětluje = Jo-
hannisbrunn II, 135 pozn. — na Johannesbad se patr-
ně přezvaly také až později). Hek, ač byl v kraji ne-
daleko Krkonoš a jistě na svých pojíždách za obchodem
často vídával Sněžku, pokouší se zčeštiti jméno této nej-
vyšší české hory a jejího okolí v poznámce k své povíd-
ce z Podkrkonoší (II, 133): »Sněhov = die Gegend
um die Schneekuppel im Riesengebirge; Snéhovka --
die Spitze des Berges, Schneekuppel oder auch Schnee-
koppe genannt.« Slovo Sněžka, které označuje Jung-
mann za slovo běžného užívání, nebylo asi v kraji He-
kově známo.

Hek také jména známá ze staroklasické literatur\-
přizpůsobuje češtině. Jméno Sulcius, převzaté z Horati-
ových Satir a pro Heká tak význačné (srovn. úvod k I.
d.; str. IX.), překřtil jednou na bližšího nám Sulcík-i
( 1,9 ) : k pastýři řeckých a římských idyliků — a ovšem
i jejich novořeckých napodobitelů — Ďafnisovi stvořil
družku Dafnyšku (I. 43), které ovšem starší básníci
neznají. Jednou etymologisuje nefilologicky jméno Da-
mokles, »že pestvím naskrz domokl« (II, 91).

257

P ř í d a v n á jména (i příslušná příslovce^
tvoři Hek od kmenů jmenných i slovesných.

Xejčastějši jsou u něho — jako u jiných spisovate-
lů obrozenských — nová adjektiva, tvořená připonou
-ný (ní). Z kmenu jmenných: cizotnoii zradu (11, 65).
iini chalupní a obecni lidé (II, 122: s významem »pod-
rízenějši« — jako subst. podruh; obdoba: subst. cha-
lupník): nějaká radost chvUeční (11, 198: — na chvilku:
v adj. chi' Uková snad autor cítil význam opětovací,
kdežto on chtěl říci: jen na chvilku): zná jednotná slova,
ne však plný smysl zákrma (= jednotlivá; II, 201):
licné titérky (= co je na líci, co se líbí; II, 103): v Indii
a okolně (= v okolí; IL 47; přídavné jm. okolní je běž-
né); povstala pranice pěstná (I, 97; k tomu ironicky
filologický výklad spisovatelův v poznámce: pugna pal-
maria atd.; nábožnost vrchních i podolních kněží muha-
metánských (II. 34: Hek pošinul význam staršího
adjek. ve smyslu »nižší«); jest ptákem a švitoří ptáčně
(z=z po způsobu ptáků; I. 108; z adj. ptačí nemohl spi-
sovatel utvořiti příslovce): pudně účinkujících srovná -
lostí (II, 138: pudným kvasem II. 166); ani rezniíniii
soku ji (hůl) podá (I, 79; pleonasticky : soku, na nějž
řevní); řezanka slanina (II, 62; obvykleji by se řeklo:
ze slámy, poněvadž zde necítíme význam obsažnosti --
jako v adj. shnnnatýj: (není člověka), aby vždy tak
přímě kráčel, že l)y se nikdy šourně nezatočil (= šou-
rem. na stranu: II, 178; šourní má již Ziegler ve \'íd.
nov. 181 3, citát Jungmannův).

Přídavná jména tvořená příponou -ný f-ní) i ad-
verbia od kmenů sl<jvesných: jitřní obraznost pak si
k pověře strašidla tvoří (= jítřící; I, 85); jakožto od-
bytnoii lahůdku (II, ^^\ Hek toto slovo utvořil asi z ne-
gativního neodbytný, jež toliko je obvyklé); jako ve
feíiách a cestou protrčnou putují (t. j. cesta je protržena
nesouvislá: II. 121 ): všeliká zla i ta nejpríiniyslnější ne-

Sebrané spisy Fr. VI. Heká, III. 17

258 .

pravost (= promyšlený, rafinovaný; II, 196); na po-
moc slepého štěstí spolehne nečeká (= aby se mohlo
spolehnouti; II. i/i); přicházeli stoupne in fantasiam
(t. j. fantasie stoupala, zvyšovala se; II, 147); lid je již
dosti krotký a uhebiiý (=: uhýbá se jiným, analogicky
podle o-hebný; IL loi): břicha ubétního sobě vydobyli
(11, 94: smysl mi není jasný); své výhřevné místo { —
na němž se lze vyhřáti, »teploučké« bychom nyní řekli;
II, 196); dobrý a výrazný měšec (od vyrašiti, vytáhnou-
ti lepší součást, jak se děje při mletí obilí: vyrážek
a zadní mouka; nebo snad druhý význam: do zásobv;
II, 90 V, ten vstřícný jed (— který se vstřikuje; II. 199 V,
jiné adverb. vstřícné utvořil Hek od přísl. vstříc: kde
jedna (ruka) druhou vstřícně podporuje (=: vzájemně;
II, 136); přímých i zatáčních cest (I, 139): nádhernost
zdobným Pařížanům potud ještě nevídána (= zdobi-
vým; II, 153).

Osobní zálibu má Hek v přídavných jménech tvo-
řených příponou -livý. Jsou tvořena analogií podle ji-
ných adjektiv s príp. -ivý, kde před i je /; Hek má také
taková adjektiva: z kráslivých rukou (II, 127; od kráš-
liti — zde význam buď »krášlících« nebo »kdo rád
krášlí«); obvesclivé se procházejících (= s obveselením;
II, 139). Adjektiva s příponou -livý (adverbia -live) m.
-/z'V, -ivě: opáclivé zivlavého (\^eč. vyraz. 1832, str. 22,

I. sL); každý národ dává osoblivé barvy nmJivému
(wissenschaftlichen) dějo])isci (= osobní, individuální;
nám osobivý znamená ovšem něco jiného; druhému ad-
jektivu bychom bez výkladu autorova sotva rozuměli;

II, 197); téhož tak nesmírně tonzUvého mládenečka
(IL 137); tmplivých starostí (= trápících I, 115); pro-
středek proti traplivé milosti (I, 19); traplivé myšlení
(I, 10). Z lidové řeči je převzato učinlivé (II, I38\
Slova obvyklého v řeči lidové hJedivý (na pr. hle-
(livý mák, když se zralá makovice nahoře pod čechulkou

, 259

otvírá, tak že zrnka mohou vypadnout) užil Hek v ji-
ném smyslu; k zisku hledivý zrak (t. j. vlastnost, že
stále hledí, hledící mu nestačilo; I, 97).

Jiná příd. jm. s příp. -livý mají význam našich ad-
jektiv tvořených příponou -telný. Y době obrozenské se
tato adjektiva nevyskýtají tak často; tehdejší spisovatelé
je nahrazovali přídavnými jmény jinými. Také Hek; na
př.: máme dúkazlivé za to (= můžeme dokázati, doka-
zatelně; n, 34); žádost nezkrocená jest vždy nevyváž-
Irjým proudem í= nevyvažitelným; jiní spisovatelé
toto slovo nahrazovali lépe adj. nevyvážný; I, 92).

Přídavné jméno tvořené příponou -te(d)lný má
Hek také (v nějakém k sobě nepřistiipitedlnéni blesku
H. 142J.

Z jiných adjektiv tvořil Hek podobně příponou
-lavý m. -avý příd. jméno zivlavý: zhlavého šebetání
(\'eč. vyr. 1832. str. 22, i. sL). Jednou místo této pří-
pony má Hek příponu -ací: zpěvací manželka (H, 146;
m. zpcvavá; zpěvací = co se dá zpívati, báseň).

Přídavná jména nová, tvořená jinými příponami,
jsou u Heká dost řídká.

Od příčestí minulého činného utvořil Hek adj.
tkly (od tknu) : ucho k úrokům tklé, však ku prosbě
chudiny hluché (= snadno se ho dotkne, vnímavé. T,
97). slovíčko tklé zásluhy rozmnožuje ÍI, 87). Z pří-
čestí min. trpného: na utišeném přívrší roste (= kde je
tichu, větry utišený; H, 44); všelikým i těm nejvyšinu-
tějším manželky své rozplašenostem (^ které se vyši-
nuly z obyčejného způsobu života, nejztřeštěnějším; H.
128); kdo přepasenou přísností jiné soudí (slovo ne-
správné, spisovatel chtěl asi říci: přepjatou H, 201).
U Heká se již vyškytá také otrocký překlad z němčiny:
nadřečená káva (11, 44).

Poměrně málo nacházíme u Heká nových adjek-
tiv utvořených příponou -ský, adjektiv jinak v našem

26o

jazyce velmi četných. Hek nazval to. co zrak zatem-
ňuje, sulciorskoii nemocí (= podle Sulcia, typu bezcha-
rakterního člověka, v Prvotinách 1813, srov. II. str.
244 nahoře): mluví o smíchu chlapcovském (naše: chla-
pecký: II, 170). Od běžného užívání odchyluje se ne
tvarem, ale významem adj. městský: domácí a měst-
ské války (= občanské, překlad z něm. blirg^rlich;
II, 203).

Z jiných adjektiv: tohoto hithlinhového světa
(Krát. přemyšl. str. 6): květ sedí na obdloužném čelisi-
Z'ém kališku'(= tvaru jako čelist: II. 21: Presl utvořil
pro podobný pojem adj. čclisiuý = v čelisti): keřovatá
zrostlina (II, 31 : raději: křovnatá nebo křovitá): zdvo-
řilost klade tolik Icskuatcho zastínění na jazyk (11, 171)

Některá jména přídavná (i příslovce) spojuje Hek
s neobvyklými předponami: na př.: bezstoudně (I. 88;
II, 23: II, 65 a j.): beznsliiýju množstvím (m. ne-: II,
179): tak i tobě hczohrannému (II, 175: rozvedli by-
chom raději). Naopak zase místo neohledná žádost (í.
52) bychom každý napsali: bezohledná; oklamný účinek
(II, 118), oklamným stavitelem (II, 80) zní nám cize.
stačí nám slovo jednoduché, klamný; spíše bychom při-
jali: přcoklamnč (II. 201): (důstojnost) čelo poslaziic
korunovala (H. 121: snad chyba tisková m. postavně.
slovo u Heká časté).

Adjekt. )icscJiz'ahiý (chvála v nečas činí člověka
neschválného I, 171) utvořil si asi Hek analogií podle
scJilouba, scJihibný. V rukopise Krát. přemyšl. (str. 10)
píše Hek: cesta h(^ . . . jcdamariioii slastí ... až v ta
přesmutná místa přivede, slovo nově ukuté, asi ve
smyslu »ledamarný« (vyšší stupeň marnosti).

U Heká čteme také některá adjektiva (adverbia)
složená a sražená.

Ustálené byly již složeniny, jako: krásnoruká umky
(T, 8), díouhochrílný (II, 127). 7'ysokomys1ný (II, 161),

2b f

i utrucký překlad; tvrdošijnéji (11, i88). lidový výraz:
sam osetá pláně (II. 22) a j.

Ale jsou tu i některé složeniny a sraženiny, je-
jichž otcem byl asi Hek sám; na př.: k účinkům blaho-
tvorným (II, 126 i 180); zabráněno-li ctizádostnémii
(II, 164, m. běžného ctižádostivý), hlavy své časotratné
šperkují (\'el. pát. 85 — jinak je toto místo přejato
z Bavorovského. ale u něho (CXX\'a) této složeniny
není); kadidlem . . . draJiostojícim (II, 142); duchopár-
né částky se mi od plic odtrhují (I, 48); krás 11 mil ov ne
oko (II, 4; spisovatel při tvoření tohoto slova měl na
mysli sloveso milovati, a ne adj. milovný, krásy-
milovný); maučelosvodný had (II, 7); při těch mcdote-
koiicích pochlebnicích (II, 124); ostrovidomý zrak (II,
169); sohélihnč uctěn bvvá (II, 142 i 177 V, spolitvisíci
lotr (II. 118).

Z jiných: od vsczvučuých dvořanů (II, 90 V. vseli-
které nebezpečenství (II, 164). Zvláštní slovo je: vyhna
se notenkrát jemu (II, 175; odvozeno patrně od notný
— hodně veliký, dokonalý; zde měl autor na mysli:
hodně daleko: či snad je to tisková chyba m. natenkrát?

Xěkde Hek běžné a d v e r b i u m pozměňuje. Říká
se na př. nazdařbůh, ale u něho čteme: když se í^dílo)
jen na bilhzdař koná (II. 30): (právníci) aby na obě
strany na bůhzdař sázeli (II. 90). Náš spisovatel snad
nově ukul adverbium křižmo: křižmo je (Vlachv)
projda (= kříž na kříž, křížem krážem, snad analogií
podle jiných: stojmo, ležmo a j.). Konečně u Heká také
čteme buditelské nesrozumitelné nazvice (nazvice
škodný, II, 189), vzniklé, jak známo, chybným čtením
rukopisného: nayvíce).

Hek se častéji pokoušel tvořiti nová
slovesa, někdy velmi směle. Odvozuje na př. sloveso
od superlativu: kdo věc vyvedl svou. ten život si znej-

202

hJa5enéjsiJ f= učinil nejblaženějším: I. yq): v rukopis-
ném Krátkém přem}šlováni z r. 1828 vytvořil náš spi-
sovatel dva takové nezvyklé novotvary: (Krystus) nám
naše potomní sidlo. . . . znejdokonalejšil (str. 13; před
ním uvedl do spisovné řeči totéž slovo Puchmajer
(Jgm. Slov., ale bez dokladu), Hek ho asi neznal: a'
druhé: a tys živobytí své znejnesfastnéjšil (str. 11). Za
slovo nové pokládám sloveso ošpičatéti v této větě: když
všecko cukroviště tak ošpičatí (II, 55; t. j. o vyrážení
výhonků třtiny ze země; u nás se říká o žitě, když vv-
ráží ze země, že jehlí, nepochybuji, že tohoto výrazu
užívali také kolem Dobrušky). Jiná slovesa Hekem utvo-
řená: darmo se peřestí čtverák (II, 81: adj. peřestý je
v starší řeči. Hek je mohl poznati u Komenského; on
sám má též subst. peřestí: krk ptáka agami hustým pe-
řestím obrostlý II, 4) ; zisk člověka ošemetného je (věci)
tu pohromí tak, že zhořčí sladkosti jejich {^=z způsobí,
že utrpí pohromu; I, 59).

Jiná slovesa: dcery, co utěšeným jsou nápojem
sehopníly otce (= učinily schopným — narážka na bi-
blické místo o dcerách Lotových, které opojily otce, aby
s nimi souložil; I, 76, viz pozn. na str. 135); Enoch
uměl sobě neviditelného . . . Boha tak iipřítomniti,
že (\"eč. vyraz. 1832, str. 331, si. i); darmo se
velební šelma (= činí se velebnou: jiné sloveso než ve-
lebiti; II, 81): kdo dítětem jest, když k stavu se oschni
svému (sloveso nové, asi = stává se osobou: I, 104 V,
brus k věci působní kosu (= činí způsobilou; I, 109);
Angličané les hubí a zpoustéjí (= činí pustým; sloveso
opětovací od denominativa zpustiti; II, 24): (lidé) zlí
a vší dobré mravopočestnosti zpuštění (II, 193; m.:
kteří se zpustili — význam máme v příd. jm. zpustlá
mládež); takové zobrovatilé osobě f= která se stala
obrovitou; II, 134). Z jiných nově utvořených sloves:
Bohu se slitilo, že učinil člověka (Vec. vyraz. 1832, 346,

2Ó3

si. I); od líto — slitovati má jiný odstín významový;.
Onomatopoeticky asi utvořil Hek slovo: opačlivé šebe-
tání (= šeptání; \'eč. vyraz. 1832. 22, i. sl.j. Chybně
snad je ve větě: co zloba času svým rozdvojila překvá-
cenUn (II, 126: překácením? či překvačením = pře-
padnutím?). •

Individuálním pojetím mění Hek význam slovesný
tím, že ze sloves nepřechodných tvoří slovesa přechod-
ná. Mohu uvésti několik příkladů: kdo nám urodil
ječmen, toho ctěme (I, 59; můžeme říci jen: ječmen
se urodil, kdežto zde znamená: způsobil úrodu); kdo
mravný vykvasí neduh t. j. způsobí, aby se vykvasi),
ÍI, no); žaludek natuzi čin (I, 81; vykládám smysl
brachyologickým rčením: žaludek způsobí, aby se člo-
věk tužil a měl se k činu) ; věc těžká být zklamánu, však
přetíží všecko, jestliže od přítele se tu věrný oklame
přítel (1, 75; jiný význam, nežli se ustálil u tohoto slo-
vesa: nade vše je těžší).

Potřebě, tvořiti nová přechodná slovesa, neubrá-
nili se ani moderní básníci čeští. Neruda v \'III. č.
Písní kosmických na př. píše: Tvá každá sloka má
svůj život poučný, a když jej vykvete, dá mrtvol zvuč-
ný .. . zpět í= přivede do odkvětu).

]\ínoho slov zejména pro filosofické pojmy tvořil
Hek v stařeckých letech. K názvům německým si
v svých zápiscích přidával české výrazy, dost často čistě
rosovsky tvořené; nestaral se při tom ani o posavadní
terminologii filosofickou.

Heká jako českého spisovatele charakterisuje. že
si ještě v stáří pilně vypisoval česká úsloví, f r á-
z e. Podle rázu zdá se. že je čerpal ze starších českých
spisů; na př.: mlčkem odejíti — tacite abire; kulhavý
na obě nohy. spí na obě uši f obé bez překladu ) ; pod-
veseliti se vínem — vino laetificare; rozbitovati lou-

264

peže — pracdas dividere: viděl, že jest o něm již zle
uloženo od krále a j. v.

Tyto studie. Hekem v pozdější době zachycené na
papir. osvětluji nám dobře jeh(^ postup při spisováni
v mladšich letech.

Z jiných výpisků zřejmo, že ho ve čteném spise
zajímaly dovedné obraty stilistické.

Pro Heká není ani úsloví ani přísloví něco defi-
nitivně ustáleného, hotového, jak se na ně dívá filolog.
On fráze i přísb^ví pokládá za projevy lidového ducha,
prostého člověka, pokládá je však za schopné dalšího
zdokonalování a sám se o to pokouší. Hek tedy tvoří
i fráze nebo fráze starší řeči a fráze lidové obměňuje
po svém. Zpravidla chce, al>v jasněji vynikl obrazný
smysl nebo satirické zabarvení.

Xěkteré takové fráze jsou a nejsou lidové. Řek-
ne-li na pr. Hek: i stenčil si na ostro sluch (H, 154),
je tu z lidové řeči představa ztenčení — říká se: má
tenké uši a zbystřil sliicJi — spojena s německým rče-
ním: Ohren spitzen. Xebo napíše Hek: nejsa na dlou-
hých rozpacích (H, 155), kde bychom řekli: nejsa
dlouho na rozpacích: nebo pleonasticky : jasné a zřejmé
to na oči vídáme ( H, 75), kde by nám stačilo jen jasné
a zřejmé nebo jen na oči; nebo: pšenice hledaje tam,
kde Z'zrustu iii z'zniku jí není (I, 104); lidu stačí: nemá
vzniku atd.

Hek znal na př. lidové rčení: horempádem, uva-
žoval o něm a dospěl asi stejného mínění o jeho původu
jako později Jungmann v Slovníku; Jg. myslí, že je
správnější říkat horem pátém a to že vzniklo z původ-
ního horem patou. Tak si rozumově vyetymologisoval
tuto frázi také Hek asi patnáct let před tím, nežli v}-
Šel Jungmannův Slovník, a hned také podle toho psal:
až do toho horoucího |)ekla, to jest do té jisté záhuby,
horem patou upadá (TI, 74).

265

Jiný příklad: ustálenou frázi státi na sz'cm rozšiř'1
Hek a spojuje sloveso státi na také se substantivy vý-
značnými: hličniwn na křirdě ncstiij íí, 95), aby bratr
bratrovi na křivdě nestál ÍII. 2^)\ mohu-li milovat to,
c<> mi ve všem na škodě stojí (1, 95), že mu na jeho
dědičném právě ve všem zlém a škodlivém stojí (II.
yi). Podobný obrat: svědomí jazyku na odpor stojí
(I, 64). Aby se tyto obraty Hekovy staly frázemi, bylo
by jen třeba, aby je lid přijal do svého pokladu slovního.

\' jedné básni Hekově našel jsem frázi, která rvÁ
nebyla dost jasná: svátky a veselé dny pronášíš, a chybí
tě lávka (I. 92). \' této podobě sotva asi žilo toto rčení
za doby Hekovy, jak jsem připouštěl ve výkladu jeho
(pozn. k I. sv.. str. 137). Lid by byl spíše řekl: a chybirs
lávku. Takto si patrně vysvětloval Hek vznik fráze
»chyba lávky«. když přemýšlel o jejím, původu. \'ýraz
»chyba lávky« si tedy Hek správně vykládal m. chy-
bení lávky, jak se slovo chyba cítí třeba při střílení do
terče nebo při porážení krále samotného v kuželkách.
A jiti nepravou cestou k říčce, kde nebylo lávky, a lávku
tedy chybiti znamenalo pro chodce mrzutou příhodu.
Spojení slovesa chybiti ve smyslu fráze Hekem ukuté
má náš spisovatel také ještě jinde: však by človíček ten
se mnou byltě držel (t. j. kdyby byl ráno dlouho spal).
mého bratra by chybilo štěstí (II, 229). Fráze: »chybí
té lávka« v jazykovém povědomí našeho spisovatele
vznikla záměnou činnosti podmětu a předmětu, která
je u Heká dost častá.

Zajímavá je Hekova fráze: sílu a trpělivost žádám
(starému mladomilu), aby kornnu snesl (I, 53; starému
manželu, který si vzal za ženu mladou dívčici). Slovo
koruna se v lidové mluvě vyškytá často jako výraz nro
zdařilé dokončení díla, vítězství. Tak je také u Heká:
ten zasloužené koruny dochází, kdož věc k pravému
přivedl konci í= odměny; 11, 30); nebo jinde: byť i ta

266

holá důstojnost je poslavně korunovala (II, i2i n.);
nebo: nebnde-li poknšeni, nebude korunování (II, 158).
Tedy smysl hořejši fráze je: aby si korunu odnesl (jiná
předpona u sloves hýwk v Hekově řeči dost častá) nebo
aby vítězně obstál ve zkoušce.

Takto si možná vysvětliti ještě jiná ne dost jasná
rčení u Heká, jako: sudou i lichou prostředně trpících
(I, loi), jinak má-li se svět, již věř. že chodí si lichou
(I, 94). Na sudou nebo lichou hrávali jsme si jako
kluci: drželi jsme v hrsti zavřenou věc, fazole, knoflíky
i krejcary, a dávali druhému hádat; uhodl-li třeba
lichou, dostal on věc, neuhodl-li, zaplatil tolik on. Tedy
zde sudou nebo licJiou znamená asi »tak i onak«: chodí
Ikhou znamená »býti bez jednoho, jako neženatý«, tedy
podle lidového názoru nedokonalý.

Ve rčení: láska bližního jest, když r ručky se do
ručky plichtí (I, 95) spojil básník lidový výraz »z ručky
do ručky « s nezvyklým slovesem plichtí — t. j. v sarka-
stickém jeho pojetí : vypočítavě na oplátku.

Takto Hek, nakloněný vyjadřovati své mvšlenky
v sentencích, vyjadřuje se častěji obraty, které mají ráz
ustálených frází, ale přece jsou zjevně k určité situaci
naším spisovatelem vymyšleny; na př.: bez světa cokoli
jest, však na slepou hraje si bábu (I, 102); on (nešle-
chetník), dokud mu olej stačí, knot svůj opravovati sám
ani nestačí (II, 120); k své nemalé bolesti seznal, že
jest při něm chviel toliko zval {\dí. vyr. 1832, str. i^,
I. si.) t. j. na svou škodu něco konal (při vání by se
lehký chmel rozletěl na všecky strany a majetníkovi
by nic nezbylo, tedy asi podobně, jako se říkalo:
chmel i slad zmrhati); (Sulcius) mu (moudrému tova-
ryši) dal výhost a zpod sejt smotlachu sbíral (I, 68,
pozn., t. j. vzal zavděk zadinou smíchanou se semenem
plevele, lidmi hloupými) ; zdáloť se Alirolevskému, že
v něčem i jeho slovutnost připlatí (II, 149; t. j. dobude

267

si platnosti): nevčas tkadleček v něm i pn:;i i potratí
koudel (ÍI, 65); Uny pak ve vyhejralé nadutosti) by-
chom až přes hlavu létati chtěli í\'el. pát. 85).

Zejména vznikají u Heká takováto individuální
úsloví a rčení z jeho obrazného mkivení; na pr. : již
hned každý (šumař ) svou vejs počínal táhnouti strunku
(I, 68: t. j. namáhal se »to sbírat«, hrát dokonaleji):
čas dá ke všemu přípřež (I, 66j; krám kramářovi vy-
drží břicho (I, 8oj; ÍTedomareš) vtipně se v potřebu
třel, až 2 kůže mu vypadla vlna (II, '/'/)\ již do sebe
sbírali důtky (= do sebe bili důtkami, máme mysliti asi
na původní předp. Z'z; I. 97 V. (město Athénské) kte-
réhokoli pjběhlce do města a do rady k sobě přihnojo-
valo (11, 69) a j. Nejasná je mi fráze: ztřeštěný pták
chce v novém zpívati rouše, kteréž 2 hřibu si sám, jak
rozuměl, postavil na líc (I, 103; nejspíš si Hek vytvořil
tuto frázi, aby se posmíval novým prosodickým poku-
sům y. Fr. Hříba. (Srovn. pozn. k I. sv.. str. 140.)

Hek patrně i tam, kde se dovolával přísloví, si
tvořil sám: vedle novobukárského prísl<:)ví není sukně
be2 blechy (11, 146); ÍJedotrusovo hrachoviště) vedle
staročeského přísloví 2 koše oklamného sz'odně se práší
(II, 57)-

Rázu úsloví nabývají u Heká často některá slovesa
ve zvláštních spojeních. Jmenovitě si oblíbil sloveso m í-
t i v rozmanitých vazbách, kde bychom nyní
užili jiného obratu. Některé fráze převzal autor ze star-
ších spisovatelů. Příkladů možná uvésti hojně: na pr.:
na péči žaludek 7néj (m. pečuj o; I, 21); žes z dobrých
rodičů pošel, má sice sz'é dobré místo (=^ je pravda:
II, 137 j, jindy v témž smyslu: mohlo též sz^uj průchod
míti CIL 139) a j. Podle lidové řeči píše Hek: iněj oči
na lidi (II, 193J, jenom že řeč lidová zpravidla přidává
nějaký stálý přívlastek: pozorné, laskavé a p.

268

Z jiných obratu iiulividuálnějšícli: lékařství hodnč
se má, když při těle drži i duši (II, 15; smysl: pravé je
lékařství): hodnost se mívá potažně k věci ÍI. 106).
pokudž při tom naopak v skutku se m^áme (= vedeme
si naopak svvmi skutkv: II, 116V, u větru sláva se má
{= jest: II, 88).

Řekne-li Hek: chceš-li se do světa mít (I, 24), ne-
má tato fráze význam, jako řekne-li venkovan »ten se
má do světa«, nýbrž »chceš-li žít se s^"ětem ve shodě«.
Osobitě po hekovsku je také řečeno: jak se z obtížného
začátečnictví vyberu, uiátn jiz na vyhranou (II, 136).
Lid by prostě řekl : mám vyhráno. Náš spisovatel tvořil
asi analogicky podle fráze »mám na vybranou«. Snad
chtěl frázi dodati významu, jako asi nyní čteme o ša-
chistovi, že má partii na vyhranou.

Hek přejímal také některá úsloví z cizích jazyků.
Psal na př. : clal-li by se (kdo) tak ukonejšiti, . . . az na
obě uši usnul (II, 140). Je to překlad latinské fráze pří-
slovečného rázu: in utramque aurem dormire (== býti
k něčemu lhostejný). Cech význam této fráze jen při-
bližně tuší, ale nevyciťuje h') přesně, složná, že ji Hek
našel u některého českého humanisty.

Nemohu rozhodnouti, nenáleží-li Hekovi priorita,
že do češtiny převedl otrocky věrně novější německou
frázi »úbers Herz bringen« — aspoň neznám staršího
dokladu: jak by to tito dobří lidé mohli přes srdce pře-
nésti, aby . . .. napsal Hek již r. 1818 (II, 35). Hrubým
germanismem je obrat: odloživ hodnou část cesty (II,
155). Cech mu neporozumí, protože »odložiti cestu«
mu znamená »nepr(n'ésti ji«, kdežto Hek zde přeložil
otrocky německé zurúcklegen: správné rčení »uraziti
kus cesty« spisovatel znal a jinde ho užil. Německy je
cítěna fráze: Krakonovský délkou služby Budeckému
hluboko podléhal (II, 149; t. j. nerovnal se mu délkou
službv).

209

Dost obecné byly za doby Hek<j)vy germanismy,
jako: nebyl více k nalezení (II, lo): není ta radost k vy-
slovení dl, 6): památky k svému zkažení přišly (II.
79): k poranění přišel (II. 150). Tehdy byla ve spi-
sovné mluvě obecně rozšířena německá fráze »ich bin
imstande«-. má ji také Hek: jest z.' staz'u celý den na
místě stát (II, 6): zabrániti v stavu nebyl, aby . . . (II,
151) a j. Mnohem častěji však bývá u Heká správná
česká fráze: jsem s to, aby.

Skoro napořád se také vyskytují v řeči obrozenské
rozličné vazby se slovesem držeti: na př.: (kazatel) aby
pohřební řeč jen málokdy držel (I, 52): kdož bude
držeti střed za peluňku (I, 90); ostatní za sebe daleko
podlejší drží (II. 145): trh na skořici se drží (\l. 28);
svazeček drží i šestnáct lotu (II, 32). Německá je bez-
pochyby také fráze v lidu velmi běžná: tím více na ně
ína ona slova) drží ÍII. 188).

Podle německého jazyka psal Hek < » věcech obchod-
ních po česku: na př. postaví jim v listech vetší váhu,
než vskutku obnášejí (II, 2S) a dále (II, 29) věrněji
podle německého setzen: váha nádoby se spravedlivě
posadí (II. 29); pták, jenž sice by za grešli nestál, za
sto se postaví hned, když zná vhod zazpívat času ( = vy-
cení: I, 102): aby kupcové myslili, že více není (zboží),
se vespolek přesazovali íll, 28; prostý krajan spisova-
telův by byl řekl: přepláceli: při licitacích na sebe
kupující lidé přihazují): nemá sázič pepře nikomu
prodati, nežli jen svému zysazenému odbíratelovi (— -
určenému: II. 14: snad měl Hek na mysli, že onen od-
běratel měl na to výsadu).

Hek psal v době, kdy se všeobecně přijímalo tvrzení,
že v české řeči je pořádek slov volný, a kdy se tato
uměle vyteoretisovaná poučka vykládala za velikou
přednost naší řeči. Xení tedy divu, že u Heká nachází-
me dost příkladů slovosledu strojeného. \'e většině vet

270

plynula mu slova neuvědoměle a vázala se v pořádek
slov, jak mu navykl v živé řeči. Často však se u nělio
hlásí vědomi, že musí řeč prostého lidu krášliti, a tu
řadí k sobě slova postupem nepřirozeným a jeho řeč
nám zní jako vyumělkovaná.

Za tehdejší doby odnášeli si žáci ze školy poučeni,
že se zdobí spisovná řeč, zejména básnická, také tírri,
když se přívlastek odděluje od svého substantiva vklá-
dáním jiných členů věty. Proto se tak snažili psáti
v svých verších všichni básníci čeští, následujíce nyšem
básníků latinských. Tak veršoval i Hek: na př.: přijde-
li na tebe řad, tvou hrobník vyvrhne lebku (J. 24), chně
proč se tu křes ani nemohl dopídit stvůrnv (T, 102) a j.
Ale náš spisovatel uvykl tomuto odlučování přívlastku
od substantiva tak, že tak psal i v proipickýcii článcích;
na př.: 1)udoucí vdov a sirotkův opatření fll, 3): podle
mělkých domnění lidského p::>tŮLků\' (li. 179) a j.

Xěkdy bývá takové »přikrašlování« i dvojité: na
př.: tato nyní na moři všech ve světě národů převážnost
(II. 3): stateční krásné slavili Polané na bojišti vítězství
(z r.^834! II, 150).

Příklad německé řeči nutíval k tomu, že byl kladen
mezi náměstku a mezi substantivní výraz delší člen roz-
víjecí; na př.: tuto někdy pro svou ve velikém umění
vzdělanost pamětihodnou krajinu fll, 7). Častěji bývá
takto oddělena předložka od svého substantiva: na
v pádu bojícího se všeobecného pokoje vlastnímu ná-
rodu k navrácení přijíti majících ostrovích (II, 24):
ovoce snáší do schválně k tomu připraveného mlejna
(II, 42) atd.

Ovšem také nepři zvučná zájmena (se, si, ho, mu,
mě, mi atd.") nenajdeme v Hekových větách položena na
místech, kde by je chtěla míti řeč lidová. Pořádek slov,
jako je: Ztratila mi se (věc nějaká; II, 173J je vyčten

271

aspoň ze starších spisů: naproti tomu bývá častěji n(V
vější pořádek slov: na př.: nezdá se mi však Cil, 8).

Jinde si vyžádalo odchylku od přirozeného mluvení
metrům: na př.: ostatním vysměje se: dítě snadně i po-
řeže se fobojí I. 25") a j.

Podle tehdejšího způsobu psaní má také Hek uměle
konstruovaný obrat: žes se učil (m. že ses' učil II. 138)

Xěkdy i v řeči prozaické: na př.: takový ale nám
se nedostane (11, 16). vodu. která za půl léta v Jordánu
se ushromáždí (I. 83) a j. To však bývá zřídka, takže
co se týče zařadění zájmena se, si v pracích prozaicloxh.
možná Hekův sloh prohlásiti za přesný. Ba u Heká
najdeme i příklady, kde zvratné se je posunuto mno-
hem více do předu, nežli slýcháme v nynější živé mlu-
vě: na př. f luska) krom množství drobných počernalých
a se blýštících zrniček (vonnou mízu) v sobě obsahuje
fll, 31); starostí schne, se hladem trápí a žízní se moří
(I. ^y ve verši): třetí í^ za třetí), se i u všeho dobrého
lidu v největší lehkost uvodí fll, 109) a j. Takto staví-
vají nepřízvučné zvratné zájmeno se v čelo věty patrně
některé dialekty posud. Naše děvče (pochází od \^otic)
odpovídá na otázku (na př. : Byla tam taky Mařka?):
Se mi zdá nebo: Se mi zdá, že ne.

Ze zvláštností mluvy Hekovy ještě uvádím od-
lučování částice -koH od příslušného zájmena fpodle
starší řeči): na př.: což se koli zlíbí fll. 164). Před-
ložka k vůli bývá kladena až za podstatné jméno, na př. :
břichu k vůli flI, 9).

Individuální náklonnost vedla Heká k tomu, že
spojce / dává jiné místo, nežli vyžaduje smysl. Bývá to
ve verších, ale dosti často: na př. íhezká. ale špatná
zpěvačko) srdce mládenců, však ucho i poraníš všech
CT, 5: i musí státi před ucho): žaludek své žádá. Tedy
pluh i slouží mu rozum (I, 29: m. tedy mu slouží pluh
i rozum; ; (přeji), by (mladým bláznům) s fousy i do-

2J2

rostal rozum (L ^y, m. i rozum): řemeslo kdo své zná,
ten času i vyhoví dílu (11. 84 V, věci převeliké jak láska
i činí nenávist (11. '^^s^.

Hekovy zvláštnosti syntaktické.

Hekovi, gramaticky málo skolenému, proklouznou
časem, ač to bývá zřídka, chyliy proti spisovné řeči.
Podle živé řeči svého okolí píše v akusativu množném
substantiv životných tvary nominativnlmi ve třech vě-
tách: slyšel jsem šumař/ hrát íl. 68). máte vaši' soud-
zovc a rádní (II, loi ), C(^ tělesn/ lidí' šalně mámí
(II. 183).

Podle lidové řeči bývají odchylky v rodě substan-
tiv a spojených s nimi přívlastků nebo vztažných zá-
jmen a doplňkti: na př.: takovr břemena (II. 130):
břemen, kterf'ž (II. loi): přistavadel, ktert-ž slovutná
jsou íll, 87): těm nebožátktím, kteříž byvší bezděčně
v proud vrženi (II. 136): lítá. prvé než mu křídla do-
rostly' fll. 202) a j.

Živá mluva chránila často Heká. že užíval správ-
ných vazel) tam. kde se pozdější spisovatelé dopouštěli
germanismu: na př.: aby svadební prsteny žehnal (s ak. :
I, 52): pokud všemohoucnost Božská ji nežehná (II,
137): jak bylo ji (škodu) předejíti fll, 165): lid mne
všelikou počestností očitě předchází (II, 137: v živé
řeči: předchází si irě).

Z jiných vazeb čteme u Heká: aby si tu hroznou
otázku zodpovídal (II, 136), ale podle staršího i podle
mluvy lidové: každý si odpoví z svého (I, y^').

Podle nářečí východočeského mívá Hek akusativ
v úsloví: hostu pravě, by Jw nadělil Pán Bůh (I, 12):
rci, by ho nadělil Pán Bůh (I, 64). Ctěme tak i ve spi-
sech Bož. Němcové. Jungmann uvádí v Plivníku {CCV.

^73

1832. str. 407") přísloví: kdo rád z svého udělí, toho
pán bůh nadělí.

V starších spisech čítal Hek častěji genitiv, nežli
se psalo v současné době a zvláště nežli se slýchalo
v živé mluvě. Vypozoroval to zejména u sloves zá-
porných, a proto klade také správně genitiv: Sul-
cius úřadu svého nijak si neuběhal (I, 18); jádra tu ne-
bylo v prsou (I. 20 V. neznáme způsobu (I, 35) a j.
Archaistickv je řečeno: nechají v krechtu jednoho hrbo-
líku fll, 16).

Hek klade genitiv i při kladném slovese v infinitivu,
je-li závislé na řídícím slovese záporném, jako: nemá
sázič pepřf nikomu prodávati ÍH, i"^- nemohli očeká-
vati z válek vejnosnyc/? žní (11, 3) a j.

Podobně poznal u starých spisovatelů, že kladou
genitiv také u sloves spojených s určitými předponami.
Čtenáři své doby opakuje na př. po Hubrovi-\'eleslaví-
novi genitivy ve větě: hřebíčky posilují jater, žaludku
i hlavy íH, 2^). Napodobil staré osobité genitivy: že-
bral almužny fl. 12); slz že šetří fl, 32) a j.

Avšak častější užívání genitivů v starší mluvě,
nežli jak se mluvilo a psalo v první polovici XIX. sto-
letí, způsobuje u Heká, neutvrzeného v pravidlech gra-
matických, zmatek. Píše na př. správně: užiti časiř fl.
12), těch (očí) kdo užive včas ÍI. 104) a j. a vedle toho
v akusativu: všecko, co na světě jest. jen včas se tu
užive hodně d. 106^: všelikou ctnost jen k vlastnímu
užive zisku fl, 93 V. užívajíce je fčervy — lidi"* za svůj
pluh (H, 122) a j.

Tak i ve větách záporných: na př,: proti moci, kte-
rouz nezná CH, lóó") a j.

Tak spojuje Hek s akusativem také jiná slovesa,
při nichž znalí spisovatelé kladli genitiv: při některých
se vazba genitivní cítila i v živé řeči: na př. : úrodu
zemi dodává (H. 159); pravdíí hájil TH. 108): jen prací

Sebrané spisy Fr. VI. Heká, III. 18

274

se dobude zlato (II. 59): kdo svůj vydobyl zisk (I, 25);
povídce snadnější vydobyl přístup (II, 8) a j: v.

Častě ji však pozorujeme u Heká honbu po geniti-
vech, kde by správné vyjadřování žádalo jiného pádu;
na př. aby klidil čeho si našil (I, 93); kde jest vůdců,
nebývá bez svůdců (II, 190: patrně pro rým: spisovatel
zde byl sveden analogií výrazů záporných); (město
Syrakoza) mělo dvou mořských přistavadel (II, 87;
v předloze Hekově, u \^eleslavína, byl zde také v pří-
davných jménech ak. v duále : dva dobra . Porty moř-
ská); měli bychom všech dětinsk3xh věcí odložiti (II,
181); bude si moci lepšího (oděvu) koupiti (II, 168);
po skončené hře slušné chvály a odměny vezmeš (II,
172); abv . . . mladým bláznům . . . okopal mozků a brad

(^' 53) a j;

Starší řeči spisovné následoval Hek v zálibě pro
genitiv kvalitativní; na př.: lehkého svědomí byl Šido-
mil (I, 20): jest tak dobré hlavy (II, 144): lidem vrtké-
ho smyslu ledačehos se zachce (II, 196): kdož ale smy-
slu lehkého a snadno urážlivého (II, 186) a j.

Vytýkám ještě neobvyklý již genitiv časový, ze-
jména v tom spojení, jak je má Hek: češí je (ořechy
cvpřišové) třikrát do roka, měsíce ledna, května a září
(11, 82).

Podle starší řeči a tuším i podle nářečí vjxhodo-
českého (slýchal jsem tuto vazbu také u nás, ovšem
zřídka) pojí Hek sloveso chtíti s dativem: jedni tomu
chtí (I. 84 V. chce jí (slávě: 1,41 dvakrát V. byť svět
z oplatku byl, co mi jest, když oplatku nechci (I, yy,
nom. oplatek, mask.). Za to však chybuje Hek i v tako-
vých případech, kde by ani živá řeč sloveso nepojila
jinak nežli s třetím pádem: že ona slova mohou se ji-
nače rozuměti (II, 188).

Místo předložkového pádu klade Hek dativ při slo-
vese míti (dativ comniodi): jde-li k tobě na radu někiK),

nemáš ]emu rady Cm. pro něho: I, 37V. Chocholouš ne-
maje sohe hrdla zpevavého rpleonasticky; II, 146):
člověk svět/í se vrhne (= poddá: I, 103). Nezvyklý je
dativ prospěchový také v tomto úsloví : všeliký nájem.-
ník, abych pravdě řekl a v plném smyslu, jen sobě na-
jímá fll, 173).

Ne dost srozumitelné jsou mi u Heká t}"to dativni
vazby: bude-li to dnešním světa rozkošnostem přihladí-
no (11, 185; přihladÍHO snad obrazně ve smyslu »při-
způsobeno«; toto sloveso tu asi měl Hek na mysii
a podle něho konstruoval větu); všeliký klam mezi věci
nejhanebnější se pokládá, co teprv, kdybychom modlíce
se. i Bohu samému klamati se opovážili (II. 117: patrně
libovolná chybná konstrukce).

A' instrumentální vazbě nachází Hek nejlepší op<jru
v řeči lidové, jako na př. v tomto instr. důvodovém.:
Roztrhne-li se kde řetěz, nebývá to vždy železem,
anobrž častěji kovářon, že jest železo lépe nešvařil
fll, 172V

Instrumentál působil Hekovi rozpaky potud, že
často nevěděl, má-li užíti předložky ó"" či psáti poulí v
instrumentál. Sloveso spokojiti se spojuje s předložkou
s (který [muž] se spokoje s tím. co mu čestná získala
práce, přeje bližnímu: jest se vším nespok<:)jen ^ obojí
I. 37 >. A podubně čteme chybně m. jxjuhého instr.:
Tsvět) nechutně povrhne se vším ('T. 74): máš jisté zna-
mení, žeť s výstřelkem páleného porušen íolej: m. pou-
hého instrumentálu: II. 30). V téže větě čteme: Tak
hrálo štěstí velikým Alexandrem, tak ještě i podnes
Ol' mnohými kratochvilně si pohrává (11. 124). ač v obo-
jím případě je táž představa. Nesprávně je vypuštěni
jjředložka s v těchto větách: přijde-li kdy fPříležitosť)
a takovým úmyslem zase (m. s takovým: II, 127): že
jsou oba i)atrnou mrzutostí zůstali před branou fni,
:5 patrnuu; 11, 1301.

276

Některá příslovečná určeni bývají u Heká vyjadřo-
vána instrumentálem. Neobvyklejší jsou příslovečné
instrumentály v těchto větách: jádra plný Urostec
v chamradí obecném plove svrškem (= po vrchu; II,
230 ve verši; jinde má: na svrcholku II, 205); J. Ne-
jedlý má v překladu I. zp. Iliady [v. 499] : na svrchku);
než se nadáš, všecko mine, a klubko se koncem svine
(II, 2^1,: na konec? či koncem niti?).

Z lidové řeči asi Hek dostal podnět, že užívá sub-
stantiva strach také v množném čísle: co mu strachy
působí, v jeho pouze rodí se mozku (I, 69). Srov. po-
řekadlo: strachy na Lachy; dále adverbiální rčení: ve
straších. (Ze svého dialektu znám přísloví: Kdo strachy
umře, prdem mu vodzvonějí).

Nezvyklý je plurál ve výraze: na doby (= na dlou-
hou dobu, asi jako se říká: včera v ty doby: I, 58), není-
li to chyba tisková ítrojí) m. nádobí (srvn. I.' str.
130).

Hek má zálibu v některých předlož-
kách, místo kterých bychom kladli předložky jiné.
Často bývá u něho předl. :' .v akk. místo do, na, po —
někde se autt^r přidržoval starších spisovatelů.

Několik příkladů: vynasnaž se, by tě zásluhy
unesly v úřad (m. vnesly do; I, 87); sázej v lotrii (I,
87); v hořký se uvrhl pláč (I, 9V. sládek v společnost
přivodí lid (I, =^y)\ vlast v žahidku založil svém (= na;
I, 21; tamže ještě: vůle a umění v žaludku založeno V.
i to, co o Egyptě pravého psal, v pochybnosti položili
(uvedli v; H, 8); hejl v svůj vede si cvrk (I, 102): roz-
um člověku dán. aby ním Z' svou vedl se cestu ( =; na
cestu; I, 104) a j. v.

Podobně \' lokále: v dobrém vidí se zisku (H, 41 ),
v hojném se shledali zisku (II, 35); vyloží zboží, jak je
samo v sobě (nyní : o sobě: I, 39); nijak se v tom nalézti
nemohou (= vpraviti se do; II, 121): člověk se často

277

v rozcestí octne (= na; zde v přeneseném smyslu, 1,
100) a j.

Podle starší řeči a také v některých případech po-
dle lidové řeči užívá Hek častěji předložky oř ^' akkusa-
tivem. Nejčastěji spojuje tuto předložku se zájmenem
to. Doposud se zachovala v naší řeči spisovné tato
vazba v hlavní větě, na které je závislá věta účelová
nebo výsledná; příkladů je u Heká mnoho; na př.: ne-
bude s to, aby tam došel (I, S^,), déle nežli možnost lid-
ská s to jest, aby to snesla (H, 34) — v řídící větě
mívá Hek místo toho také: dlouho mu nebylo lze, aby
. . . (H, 136) nebo i otrocký překlad z německého: jest
v stavu.

Ale u Heká bývá tento předložkový výraz také
samostatný, jak jej dosud slyšíme v lidové mluvě na-
šeho kraje: kdo ^- to múze býti, nákladu nelituje (H,
^y) ; kdož má tomu příležitost a. s to i dosti rozumu, aby
se ohradil (H, 136J; tento dvojí obr^t vyjádřil Hek
jinde brachylogicky : kdo luá rozumu s to, však zná. co
je dělati s cumlem (I, 94).

Z lidové řeči mohl převzíti také jiné spojeni s aku-
sativní předl, s: seč komu zde býti mohu, rád se . . .
propůjčím, psal Hek ještě v yz. roce svého věku (v Kvě-
tech 1841, č. 32) a v jiném dopise (v Květech 1844, str.
003 j : ale seč k oslavě jazyka českého býti mohu . . . Po-
dobná vazba: ^- víe kdo nemůže být, chválí a velebí
prach (H, 85J.

Hek však spojuje předložku ^ také s ak. podstat-
ných jmen na vytčení míry. jak to čítal u starších spi-
sovatelů; na př.: -s' nuznou potřebu stačí (I, 107 ") ; ani
s potřebu své potravy nemá (H, 29): každý .s" povinnost
svou, když se tu za ruce má (H, 87); byť ji (věc spra-
vedlivou) i s čtyřicet sedm svedených nákladníkův je-
hlou bodalo (H, 123).

278

Ze to však u Heká b}'la vazba někdy vyčtená, ne
vždy z citu jazykového se prýštící, vidíme v některých
příkladech, kde je jí nevlastně užito: .^ pofřehii bělí se
ctnost a s potřebu také i černí (I, 108), kde možná říci
jen: podle potřeby. Nejasná je vazba: člověk má s krk
co dělati, aby poctivě vyšel (I, 49); (otec) s krk co dě-
lati má. aby je vzkřísil (I. 86) — snad tu měl spisovatel
na mysli frázi: mám toho až po krk: .? krk zde nemá
dobrého smyslu.

Nepřesná byla představa autorova, když psal: ano
i lékárníci latinskou cestou dobře se při zázvoru mají
(m. ze — ; II, 16: mohlo by se jen říci: měli se dobře
při mísách bažantů. Ale při zázvoru!).

U Heká se podle starší řeči vyškytá častěji před-
ložka kroju, nežli se jí nyní v spisovné řeči užívá; na
př.: Ctnost včas včas <^dplatu bére. Krom času ctnost
se v obecnou smcnlachu klade (1, 75). Častěji se vyškytá
jako spojka: list se břeskvovému připodobňuje, krom ze
o něco užší (II, 18); listí bobkovému podobné, krom ze
delší (II. 31; moderní spisovatel by asi napsal podle
němčiny: až na to, že): strašlivá tichost panovala po
celém večeřadle, kromě že . . . tajný šepot ... (II, 154).

Místo předložky podle mívá Hek, přidržuje se
starších vzorů, někdy vedle: jemuž (zaměstknání) se
vedle vůle Boží propůjčuje (II, 168 a j.); vedle staro-
českého přísloví (II, ^y^: skořicový strom je vedle své-
ho kmene lípě podobný (= podle kmene: II, 26).
U Heká však bývá pravidelně dle, jako se psalo za jeho
doby často; člověk žije dle člověčenství na světě (II,

195 a j.)^

V původním významu je užito vazby: o vši vlnu
s tebou se zdělím (I, 43); ale též: srdce s tebou zdělíin

(T. 43).

Ve shodě s jinými současnými spisovateli bývá
u Heká zpravidla předložka z místo s: ze všech stran

279

( ÍI, I//), kdož se plazí, ovšem zeť j místečka činí po-
hnutí (II, 163); aby (člověkj chyby své složil ze sebe
(II, 199J a j. Bylo o tom promluveno podrobněji v úvo-
dě k I. sv., str. XVIII.

Podle starší řeči píše Hek: černý, drobný hřebíček
mezi nezralé ovoce se pokládá (II, 24): všeliký klam
mezi věci nejhanebnější se pokládá (II, 117).

Nezvyklá jsou nám nyní rčení: (břečkaj ;řa kote^
čtvrtý do posledka se vydává (== naposledy; II, 52);
}ia křivý soud se chýlí (II, 198); aby světu na rozum
vysvětlil (11, 8; snad: v ten rozum [smysl] vysvětliti):
nevěří, aby to pachole na skutek mrtvo bylo ( = vskut-
ku; \'eč. vyraz. 1832, str. 21, si. i).

Jiné neobvyklé vazby předložkové: kteříž )ia to,
k čemu jsou povoláni, nepozorují (m. pozor nedávají,
\'eč. vyraz. 1832, str. 388, i sl.j; člověk jest ve všeiH
na rukou Božích (=^ v rukou; I, 116; starší vazba také
u Komenského: na ruce boží se pjložiti = důvěru
v Boha míti); kdo měl na vačku víc íl, 97); ni na tele.
ni na vačku slábnou (I, 63 j.

Dialektického původu zdá se mi vazba zastati se
o někoho (kdyby se přistojící o psa nezastali: II. 6
dvakrátj.

Individuální Hekovo rčení je asi v této větě: po-
vždy ale za smích přijali jeho slova (I, 9). Podobně
cize nám zní: na tom tedy přísluší 1 II. 143; z něme-
ckého: es kommt darauf an?).

Zjevné germanismy jsou v těchto obratech: že mi
nebude ani na prácí, aniž na penězích chyběti (II, 136):
když by se mu poctivý* muž postavil naproti ÍII, 198).

Podle starší řeči bývá u Heká relativní kdo, co
zpravidla s příklonným zdůrazňujícím -z, v následující
pak řídící větě býv^á příslušné slovo sesíleno příklon-
ným -f, na př. : kdož se plazí, ovšem žeť z místečka činí
pohnutí (II, 163); kdož si neváží skývy chleba, neníť

28o

bochníka hoden (II, 182); kohož sílí Bůh, tohoť Hclé
neomdlejí ^n. neomdlí; II, 182) a j. zpravidla. Na-
jdeme ovšem i nové kdo: kdo se nad jiné vynáší, ať
se zkrotí (II, 189). \'ítězitel když hned všecko, coz
může, nečiní (II, 192).

Právě tak kterýž: poutník, kterýž (II, 187);
kterýž (kancionálek) se na výklad užívá (II, 144);
kteříž nemají, co by ztratili, těm také zlé časy nic ne-
mohou odejmouti (II, 187). Ovšem i který; na př.:
střídmý člověk, který tělu více nedává (II, 187) a j.

Také v adverbiích: jakož vítr sněhem zmítá, takž
i zlé žádosti (II, 195); plzké jest přátelství mezi těmi,
kdež jeden pravdy nechce slyšeti a druhý hotov jest
lháti (II, 195); pokiidz však jiný jinače si rozumí,
pust ho (II, 168); zlý pak příklad hubí a trhá, aniž že
kdo ví, že by byl zavadil (II, 168; zde ž [že] dvojité).

Podle starší řeči spisovné užívá Hek velmi často
také zdůrazňujícího příklonného -f ; na př.: zdá-li se
mu písnička krátká, přidáf; pakli dlouhá, ukrojíř (II,
144); i buduť tedy vzat na slovo (II, 136); uslyšelť-li
by však člověk . . . tento hlas pravdy a přeceť by za-
tvrdil srdce své. tedy radím (II, 143): kdoif s to, aby
náruživosti své v uzdu pojal, tenť zajisté může svým
pánem býti nazván (II, 160) a j.

U Heká čteme i jiná slůvka zdůrazňující: vojsko
povzbuzené takovýmf^i rekovstvím zudatnělo (II, 150;.

Podle starší češtiny mívá Hek místo neurčitých
zájmen s předponou ne- (v záporné větě žádný) tvary
nesložené: kdo, co, jaký, který, v adverbiích kdy, kde;
na př.: (Dionysius) počal se pochlebníkův více, nežli
jakého jedu báti (II, 92); byl-li kdy kdo tak pošetilý,
že by... (II, 180): daruje-li co komu lakomec (II,
178); ani jaký šat aniž které místo bude s to, aby
(II, 178); nezkaženým myslem nemůže jaké mocnější
dáno býti potěšení, jako to fll, 163) a j.

28l

U Heká bývají všecka tři omezovači příslovce jeK,
toliko, pouze; ve zvláštním zdůraznění klade také dve
souznačná příslovce vedle sebe: vejdi raději mezi
moudré, nežli jen pouze učené lidi (11, I75J; co tělesní
lidé šalně mámí, pouze jen v smyslnosti jejich vězí (IT.
183 j, nebo ještě důrazněji: roste jen safnotně na Ban-
dyckých ostrovích (II, 18).

Superlativ bývá u Heká zpravidla sesilovái
po německém způsobu ukazovacím zájmenem
ten: na př.: přece byli Francouzové ti nejpřednější,
kteříž . . . (II, 36J; známost o kávě i v ty nejvzdálenější
končiny světa se dostala (II, ^y); a ke všemu tomu nej-
horšímu nás mocně po sobě táhnoucí porušeností
(\'el. pát. str. 124); nenáležité užívání může i to nej-
lepší pokaziti fll. 157): při všem všudy cesta p(3ctivá
ta nejbezpečnější fll. 121) atd.

A podobně píše: máť pak jeden každý bud to své
za nejlepší aneb i jiné (= das Seinige; II, 185).

I zájmeno ten samostatně položeno místo sub-
stantiva: to však ne proto, že by ta (t. j. práce) jiných
méně dokonalá bvla Cnežli jejich vlastní práce 1

Naopak ukazovací zájmeno z puristické snahy
není vyjádřeno tam, kde ho vyžaduje smysl: (kdož ni-
komu nevěří) aniž mnohem lepší, jenž všechněm věří
(m. než ten, jenž: II, 164). Snad bylo vypuštěno chybou
tiskovou.

Podobně adverbium místo korelativního zájmena,
mez kdo překročí a v cizím laškuje, tak jest. jako
z větřily kůň (^= takový; II, 124).

Podle němčiny dává Hek někdy přídavným jmé-
nům význam samostatného substantiva: na př.: kdyby
se přístojící o psa nezastali fll, 6V. na ynajíci úřad se
odkazuješ f= že máš úřad: II, 141 ).

S p ř í d a v n ý m jménem v doplňku na-
kládá Hek rozličným způsobem: někdy po staročeském

282

způsobu klade tvar jmenný i ii přídavných jmen. kde
toho ani novější mluva ani novočeská řeč spisovná ne-
snese; na př.: byl sobě i jiným téžek (II, 93); iiah
přišels na svět, nahýť i odejdeš (II, 141; ve volném
citáte).

Jinde zase spisovatel klade přídavné jméno slo-
žené, kde zachovává novočeská řeč tvar jmenný; na př.:
kde nevinnost utiskovaná a potlačována bývá (lí,
113; ponechána však předposlední samohláska dlouhá
jako při neurčitých přídavných jménech); matka jsouc
podrobená (II, 137); noc jest osvícená (II, 179) a j.
Hek si však již libuje v tom, že klade přídavné jméno
doplňkové do instrumentálu. Xebývá to jen ve zvlášt-
ních spojeních, jako je na př.; pán hospodu svou když
dověří vtipným (II, yS; vypuštěn infinitiv býti), nýbrž
i tam. kde je správnější nominativ; na př.; dokonalým
není žádný (I, 42); nevíš, brzy-li tobě (člověk) může
býti dobry;;/ (II. 158); málokomu budeš patrný;;i (II,
164) a j.

Xaopak, kde bychom čekali podle novočeského uží-
vání instrumentál, čteme často nominativ nebo aku-
sativ; na př.: dítě tak přenešťast;?í? bývá učiněno (II,
i68j; kteréž ( domínky j tě ani moudřeji/7/o aniž opatr-
néjšího nebudou moci učiniti (II, 175); stáří nečiní
člověka áéúnského (II. 191); a tudy se tomu způsobná
učinil (II, 140).

Mohu uvésti 1 příklad pádu předložkového místo
obvyklejšího instrumentálu; za plev// je-li mu svět čili
ca koudel Popelce jeho (I, 78 j.

Neobvyklý je nyní instrumentál doplňkový; cí-
sařem-li zde při nás stojíš (= na místě císařově; II.
112). Jiný: prv kdo sází se v svém. srdce mi paděrkem
dá (II, 229; = jako paběrek).

Doplňkový výraz bývá blíže určen zájmenem co,
jindy jako; na př. ('syn) klesl co hrdina (I, 11); přijali

28,í

ho ('Jindřicha z Anjou) ne co hosta, nýbrž jako ne-
přítele. Byltě co zajatec na volencův hrad přiveden (II,
153); (pták agami) co jezdec pevně se drže (na hřbetě;
II. 6).

\' živější mluvě básnické Hek rád vpravuje cito-
slovce do pojmů substantivních: na př.: ten. kdo počne
si v ach, věz, druhdy že uvízne v ouz'c'. (I, iii ); v ža-
lostné uběhne ach! — a bycJia až přepozdě honí (IL
66); když na ně všecko žalostné acJi a oirje vrchovatě
dolehlo fll, 69). Srdečko skákalo v nich, klap. klap
jako větrný mlejnek (I. 86j. I celá samostatná věta
u něho zastupuje některý člen věty; na př.: název (je)
pro zaplaf Pán Bůh (I, 94; podle živé řeči).

Jako jiní spisovatelé obrozenští nedovedl ani Hek
překonati nesnáze při užívání p ř e c h o d n í k ů.
Přechodníky vymizely v živé řeči české skoro úplně,
proto se pro ně nemohl vyvinouti cit jazykový. Teh-
dejší mluvnice o syntaxi přechodníkú nepodávaly přes-
ného poučení, jak je známe z mluvnic novějších. Spiso-
vatelé novočeští se přidržovali starších vzorů. Xež
knihy z konce X\'I. století a ze X\'II. při užívání pře-
chodníkú uváděly často v omyl, protože zachycovaly
stav, kdy v živé řeči byly přechodníky již v úpadku.
Mýlily zejména ustrnulé absolutivní přechodníky (tvary
stejné pro všecky rody nebo i čísla), a potom i od-
chylky, že byly věty zkracovány přechodu íkem i tehdy,
když neměly stejný podmět s větou řídící — bývalo to
pravidlem při řídící větě bezpodmětné. Odtud si vy-
ložíme, že se také Hek, gramaticky málo školený, do-
pouští ve vazbách přechodníkových četných chyb. ^lá
však v nich zvláštní zálibu: snad že dělaly řeč učenější.

Podle starší češtiny tvořil přechodník středního
rodu, jako byl tvar rodu mužského. Byl to v letecli
dvacátých i třicátých pravidelný zjev. Promluvím
o tom při výkladu o tvarosloví řeči Hekovy.

2^4

Řídké jsou doklady toho, že Hek zkracuje vetu
přechodníkem, která má jiný podmět nežli věta řídicí;
na př. (jistý plavec), maje za to, že by tu melčina byla,
napadla ho chut, aby se koupal (I, 84 V, kteroužto (třetí
skoří pku) rozloupě, kulka muškátová vnitř se na-
chází (lí, 18; Hek tak píše podle Hubra- Veleslavína).

Častější jsou chyby, že Hek klade přechodník
přítomný místo minulého a naopak: na př. : (ma^ař)
ho (nůž) ocelem zostře, k pánovi šel (m. zostřiv I, 44);
omylu porozumě (správně -ěje), snese pastýř ubití
všecko (m. porozuměv; I, 45); pán se vrátil, přinesa
zabitou laň (m. nesa; I, 44) — příklady vesměs z téže
básně, v které je ještě více přechodníkových vět ne-
správně konstruovaných: patrně míval spisovatel v ur-
čité době větší náklonnost k vazbám přechodníkovým
V prozaických článcích: (Sikard) celou tu krajinu
pro jda, ji dobře znal (m. prošed; H, 8) a j. v.

Někdy projevuje Hek snahu rozlišovati ve dvou
větách zkrácených přechodníky minulým a přítomným
mezi dějem předcházejícím a následujícím: na př.: Ho-
vora prostým byv, jen prostě se jmenoval všudy; Pá-
nem učiněn jsa, výtečným mudrochem jest (i zde má
býti: byv; I, 19); poručník vzav dobrou radu a prijeda
do města, tu paní vdovu do vězení vzal (m. přijev,
n, y2). Podobné příklady v 11. sv., str. 137, 138 a j.

Povšimnutí hodný jsou v Hekově řeči některé
zvláštní případy negace; přidržoval se tu zpravidla
staršího užívání negace. Na př.: ačkoli veškeren ku-
pecký svět na nic víc dbal a tak pilné šetrnosti nemel,
jako na kávu (H, 36); (jen hotový blázen) má se
v jednání svém tak zpotvořile, že v způsobu jeho ne
přírodu, ni rozum, ba ni člověka pro samou švarnost
viděti ne\z^ (H, 5V, kteréž (domínkv) tě ani moudřej-
šího aniž opatrného nehuáon moci učiniti (H, 175).

S jednou negací jsou věty: ani jaký šat aniž které

285

místu bude s to, aljy z lioléhu blázna vyvedl se mudřec
CIL 178 1; (marnotratce) ni se nouze strachuje (I, 70 j:
didé). kteří ;// číst ani psát ani moudře si spočítat
znají, při tom však ni na těle, ;// na vačku slábnou
(I, 63): Chocholoušek na vůkolní vřesk nehruhé co
dbal (II, 146). Negaci měnil Hek po svém způsobu
i v svých starých předlohách. Tak dosadil za Bavor-
ského výraz žádný nemiize — aniž pak kdo . . . může;
místo Bavorovského záporného zájmena žádný klade
zpravidla nikdo.

Spisovné mluvy veleslavínské se Hek přidržuje,
když v závislých otázkách a v nepfíinč řeči klade kondi-
cionál. V starších pracích jeho bývá tak pravidlem; na
př.: Moudrý tázal se sluhy: Jaké hosti by dnes měl
pán? (I, 56; za sluhy bychom nyní napsali čárku a na
konci bez otazníku). S úsměškem bylo naň (důstojníka)
podáno: »Co by smyslel o stavu manželském? a zdali
by ho mezi šťastné pokládal ?« (II, 128; také nepřímá
otázka); na důtaz pak. jak by se s ]\Iileborem dělo.
uslyšel jsem Til, 137') a j.

Podobně v nepřímých řečech; na př.: doložil i to.
že by nebylo většího štěstí nad bohatství (I, 35) ;
(mladičký pán) sluhovi lál, že by nevěděl, jak má slou-
žiti pánům ÍI. 13); v hospodě povstal křik. že by
v pivnici hořelo (I. 9). Hek užil kondicionálu i tam,
kde v jeho starší předloze byl indikativ; Bavorovský
na př. napsal: žádné zmínky nečiní, co anjel . . . mlu-
vil; Hek pak: co by anjel . . . byl mluvil.*)

Z tohoto užívání kondicionálu v nepřímých řečech
a závislých otázkách ustrnula spojka byf kondicionální
ve větách připouštěcích, ač se kondicionál v následující
spojce ještě jednou opakuje. Novější brusiči vytýkali

*) Podrobnější doklady v mém citovaném článku ve
Sborníku filol. VII, str. 99.

286

tento postup jako chybu. Hek má podobně: chlub se
jim (bohatým), byf bys ani haléře neměl (I, 64); byť
by i člověk hlas pronášel uprostřed Cechů (I, 93); a
byť bych tebe byl i Jordánem učinil (IL 133) a j.

Hek si někdy zabezpečuje podmínečný způsob kla-
dením spojky by až nadbytečným: na př.: Byl-li kdy
kdo tak pošetilý, že by chtě míti pšenici, chatrné smo-
tlachy by na poli zaseli^ (H, 180): mnohé jsou věci,
kteréž by všem vůbec znáti nebylo by užitečné (H,
162) a j. Jednou se Hek vyšinul z tohoto podmínečného
vyjadřování; přešel z něho do indikativu: mohlo by
se i doufati, že, kdo by si na něm záležeti dal, jeho
přirozené schopnosti vyvinouti může (H, 5).

Za spojku kdyby najdeme u Heká če by: však že
by človíček ... se mnou byltě držel, mého bratra by
chybilo štěstí ÍH. 229). Čítal podobně také u starších
spisovatelů. Z Bavorovského na př. přejal větu: David
několikráte zamordován býti měl, by byl iTeutíkal (11,
103). Jinde takovým vedlejším větám kladl v čelo spoj-
ku kdyby za Bavorovského by.

Řeč Hekovu nám odcizují některé nezvyklé spojky,
nyní již ze živého jazyka bud úplně vypadlé nebo ome-
zující se jen na starší spisy anebo na některé dialekty.

S oblibou klade Hek spojku a ve smyslu odporo-
vacím. Pův(xlně napsal v Prvotinách 181 3: ovoce
(pepře) jest hroznovaté jako víno, a hustěji: v druhém
otisku dosadil však spojku ale. Jinde však odpovídá
víc běžnému usu, zvláště v nářečí severovýchodním;
na př.: čárku hájí, a smazuje řádky {=z ale: I, 112);
klopotnč pod břenienem jsi živ, a zpupně si kráčíš; sou-
kromé trápení máš. a vesele do světa hledíš (I, 91 —
následují ještě další čtyři věty odporovací se spojkou
(7, v páté je spojka Z'šak. Celý řetěz takových vět v ])o-
kračování na str. 92): skutkům, a ne slovům, an vě-
trem mizí, věří (i, 90) a j.

287

V jedné větě má u Heká význam odporovací také
spojka i: druhdy se klopotou tvář, i druhdy se zapotí
tělo (= však; í, 47).

Z těchto spojek neužíváme již spojky jak rychle
ve smyslu »jakmile«; u Heká se však čte častěji (snad
to převzal z Komenského); na pr.: (had) zalezl, jak
rychle napřaženou hůl před sebou spatřil (H, 9 a 11);
jak rychle vystydne ítekutost). zbělí (H. 26, 52) a j.

Podobně spojka leč; na př.: z kteréž (ze skály) had,
leč potřebou nucen, zřídka vycházel (H, 11): řekli
bychom: leč byl-li): k nám ho (kořen zázvoru) nejinače,
leč v cukru zadělaný odesílají (= než: II, 16): na ní.
leč si zase odpočine, ani ta nejchatrnější tráva neroste
(= leda až; IL 16): nenavracuj, leč shrne se hromové
upomínání (^ leda až: nebo: leč by: I, 64) a j.

Mezi časovými spojkami užil Hek také zájmena
co: zítra co bude den. aby nám tu kozičku zdělal
(= jen co. jak: I. 44).

Ze syntaktických zvláštností vytýkám vazbu infi-
nitivu s akusativem, kterou již naši humanisté napodo-
bili podle latiny. Hek převzal na př. ve Vel. pátku
(str. 32) od Bavorovského také tuto větu: \'iděl jed-
noho z dvanácti. Jidáše, a znal ho býti synem záhubné
ztráty (u Bav. = zatracení). A podobně konstruova]
samostatně: doslechna příchozího již býti nablízce
(II, 153). Zpravidla však Hek Bavorovského věty
zkrácené infinitivem rozvádí ve věty vedlejší. Bavo-
rovský na př. má: nám nesluší zabíti nižádného, Hek
za to: abychom koho zabili: Bav.: neb sobě to za svůj
pokrm pokládal činiti vůli Otce svého — Hek: aby
činil atd.

Při jiné infinitivní vazbě má podle staršího zvyku
dativ v doplňkovém adjektivu: lépe s poctivostí umříti,
nežli beze cti živ// býti (II. 16^).

288

V průpovědi »Snadnější jest člověku viděni do
měšce nežli do svědomí« (II, 190) při druhém jejím
otištění v Květech čes. 1834. 241 za podstatně jméno
slovesné je správněji položen infinitiv: možná, že o to
má zásluhu redaktor Květů, J. K. Tyl.

Tvaroslovné zvláštnosti řeči Hekovy.

Hek má zálibu zejména v starších tvarech slo-
vesných, za jeho doby již většinou archaistických; na
př. růže ktve, když času. by vykvetla, nemá (I, 93);
i druhý tvar, vzniklý přesmyknutím, vyškytá se u Heká:
ctnost u trní tkvc (11. 85), štěstí tkz>e (II, 66) —
vesměs ve verších. U jiných sloves první třídy: k do-
brému kole se všecko (od kláti; I. yy); soud právní
ledakohos bode (II, 161); sova se stí-eže sz'étla (II,
191; říkáme raději: vystříhá se): svíce rozzené (m.
rozžžené II, 106: převzato z Bavorovského) ; peníze
při;/ř {— přijmouti; I, 67: i v Krát. přemyšl., str. 5:
přijíti); hí se v prsy (I, 65); těch (ocí) kdo iiživ^
včas (= užije: I, 93, 106, 109: častějiV

U sloves \ . třídy. 2. vzoru se Hek vyhýbá novo-
tvarům, užívaje raději forem starších: tresce se (I,
20, II, 164); tresčí (lí, 162) a j.: ciimleme (I, 105):
na daně řepce (I, 36), zehfe (I. 92), žehH na svědomí
(I, 64), žehřící závist (I, 99). U 3. vzoru téže třídy:
Sulcius hosti zih'e (I, 12 a j. častěji).

Z této snahy, aby užíval tvarů ze starší knižní řeči,
dopouští se Hek v gramatice málo zběhlý, divných chyb;
jako: hlodající červ (II, 123!, svých bližních tím ja-
zykem hlodajíce (11, 100). Náš spisovatel čítal v st?rých
knihách zastaralé tvary presentní hlozeš, hloze, pře-
chodník hlozíce, a k tomu si utvořil nemožné tvary
hlozati, hlozaje, hlozající. Když již analogické novo-

289

tvary hlásati a j. ukul, odvodil od nich ještě příd. jm. :
hlozavý věk (IL 79).

Nebo píše archaicky: přival staveni rozmece (II,
185): nesprávně však je řečeno: snieces-li se pak nestá-
lého ^těsti vrhem dolu I IL 164), poněvadž zde lze řici
jenom :smeteš-li se (podle 1. třidy). I tvarem je chybnv
tento infinitiv: zlá nehoda ho může s sebou do kola
přimcci ÍII, 186) misto: přimésti.

Od téhož slovesa tvořil Hek i jiné nesprávné tvary:
píše: oheň metoucí blesk (I, 115): myslil jistě na slo-
veso metati, od něhož přechodník přítomný v analo-
gickém novotvaru zní metaje, -ic, nebo po starém zdů-
sobu meče, -íc, přídavné jméno od staršího přechod-
niku by znělo mečící : metoucí je od slovesa metu, které
v naší řeči nabylo již dávno svého nynějšího pregnant-
ního významu.

Hek má ještě jiné nesprávné infinitivy: zpříci se
přesile (II. 172) od sepru, tedy zepříti. Jiný příklad,
který není čtenáři dost srozumitelný: Hek píše ípró-
zou). že ho napadá psává nemoc, a dále praví, ne-
mohu se jí vykleci. jak mne mocně k psacímu pudí
'^tolu (I. 48). Co znamená toto vyklecif Jinde užil
srozumitelného tvaru slovesa nyní neužívaného nebo
užívaného snad jen v některém nářečí : Nemocí všeli-
jakou se svět náš přebídně klící (11, 113). Je to tvar
slovesa klícetí (v starší češtině klečeti), jež podle Jung-
mannova Slovníku znamená »klátivě, kulhavě choditi«
(v dialektech: klecavý kůň). Hek k présentu klícím
utvořil nový infinitiv. »Nemohu se jí vykleci«. zna-
mená pak »nemohu jí namáhavě unikn<^uti«.

Podobně asi byl utvořen nesrozumitelný infinitiv
crfyšti (v epigramu »Přízvučná otázka těm, jenž pří-
zvuku nešetří«). Učedník se ptá: »Jak mám psát: Ko-
nopišti či v Konopišti? — I dí mistr: slovo-li zdyšti
chce*-, dej přední slabice pří zvuk. « Zdyšti je tedy bez-

Sebrane spisy Fr. \i. Heká, IH. 19

290

pochyby utvořeno od présenta dyš-i, ovšem chybně. Má
význam »skandovati«. Analogické případy předcháze-
jící podpírají tento výklad dostatečně.

Podle starší řeči Hek nečasuje v druhé osobě jed-
notné spojku aby; píše: vyjdi, (poustevníku), aby viděl
(m. abys; II, 129); měl by se spokojiti (ty, potůčku;
II, 132); aby se moudrým zdál, mluv dost (m. aby ses;
I, 63), aby si vyhrál (m. abys: I, 87) a j. Ale u Heká
čteme také tvar novější. \' téže větě (II, 172) je obojí
tvar vedle sebe: bude-li tobě uloženo, aby představoval
žebráka... a dále: abys buď krále... vytvořoval.
Ojediněle je by také v první osobě: O tom, aby zde co
šíře vyhlašovati měl, mi k tomu místo velmi úzké (m.
abych; II, 57).

Patrně potřeba metra přiměla Heká k tomu, aby
oživil -/ v imperativu: hospodaří, jak by.^ mohl (I, 40).

Slovesných tvarů užívá Hek v celku pravidelně
a správně. Odchylky bývají nejčastěji podle řeči lidové;
nejvíce v 3. os. mn. sloves I\'. tř. a IIL tř. 2. vzoru
bývá koncovka -ejí m. -í; na př. v I. svazku (v řeči vá-
zané): šediny hlavy se k zemi klont^yí (4), čint^í si
šašky z moudrého (13 — slovesa činiti v našem vý-
znamu člověk v spisovné češtině neskolený neužívá;
toliko ve frázi »to se tam činí, to je tam čina«,
o špatném počasí). Příkladů je hojně; zejména v mlad-
ším období své literární činnosti psával tak Hek pra-
videlně. \^ jedné větě píše Hek: kohož sílí Bůh, tohoť
lidé neomdlť-yí (m. -i; tento tvar je čtenáři překážkou,
aby nevystihl hned jasný smysl faktitiva: II, 182).
V přechodníku přítomném: blesk chrle je do vody
(m. chrle; I, 61 ).

Xečetné jsou novotvary v infinitivních tvarech
sloves I. tř. 5. vzoru a sloves II. třídy kmene zavře-
ného: aby ho (měch) kdo nadmiil (II, líSi); ujmuía (II,
123), s vyjmutím dne sobotního (I, 84): dotknuto (II,

2gi

74), Jindřich si odechyiul (II. 155) a j. V príčestí mi-
nulém činném Hek (napořád toliko v řeči vázané) od-
vrhuje po souhláskách často příponu -/, jak se déje
i v řeči lidové: na př.: zamk oči (I, 3K slabiky rovnaje
mnoho jsem jich opovrh (I, 15),, sám na jeho místě by
krad (1, 39) a j.

Od slovesa hořeti utváří Hek přič. min. trpné:
r.lejem n&shořatým (\l, 80): snad se tak v Dobrušce
říkalo.

Dialektický je tvar: kdv se nhcdiije (m. obědvá:

Hůře pochodil Hek, když se pustil pevnějšího zá-
kladu řeči mluvené a chtěl psáti vyšší, správnější řečí
spisovnou. Píše na př. Ihou (11, 88: jak bylo psáno
ostatně již dávno před ním a za jeho doby napořád)
místo správného tvaru živé mluvy Isou; (Machomet)
rozuma tomu, že . . . QI, 72 ), ač převzal toto místo do-
slova z Veleslavína, jenž má správně: rozuměje:
nechť zásluhy si pohoví (m. -ějí: I, S/). Hekúv sluch
neurážely ani chybné tvary umělé, jako stromy se kácí
ím. -ejí: I, 115): smyslové tvoji se brodí a potápí Cm.
-ějí: II, 100) a j. Spisovateli lze přiznati za zásluhu,
že na tyto chybné umělé tvary u něho čtenář naráží ]V)-
měrně zřídka právě proto, že Hek při psaní míval na
mysli řeč lidovou. Zpravidla však chyboval v přechod-
nících a v přechodníkových přídavných jménech i.
vzoru III. tř. a i.b vzoru \'. tř., poněvadž mu lidová
řeč v těchto tvarech nemohla poskytnouti opory. Píše
tedy náš spisovatel: kůň kviče (m. -eje: II, 62). fmy)
křáčích Cm. -ejíce: IL 170). vláčíce (m. -ejíce) nírn
ípluhem: II, 122), všech sobě slušících věcí (m. -ejících:
n, 120), věc nepřislušífí (m. -ející: II. 153). na ulo-
ženou, padat nesmící cenu (m. -ějící: II. 22) a j. Z pře-
chodníků jiných tříd: Tmy) se zapřírr (m. zaprouce:
H. 102).

292

Xež i tyto chyby jsou proti přehojným přechod-
níkůni jiným, správně tvořeným, poměrně řídké.

\' přechodnících minulých píše Hek nesprávně:
Athénští potrativšz svou vlast, nemohli jinak (m. po-
trativše, t. j. ztrativše; či snad chtěl napsat přídavné
jméno: potrativší? II. 69): (lidé) světa způsobilostmi
hy\si ukonejšíni (II, 138); kteříž (ubožátka) byvší bez-
děčně v proud vrženi (II, 136): manželka bwšf požá-
dána, aby zůstala hezky in piano, tím více in crescendo
se rozpouštěla (m. byvši: II, 146V. projelo mme, s ta-
kové vý'sosti dolu h\eáiz'šíJio, nějaké vznešené užasnutí
(tvarově m. hled^všího. syntakticky místo hledícího;
(II. 133) a j.

Heká k nesprávnému užívání přechodníků minu-
lých zaváděl novověký* způsob, převzatý od Rusu, že
se tvoří přídavná jména také od přechodníků minulých.
Teoretickým původcem jeho asi je Dobrovský: šířili
jej hlavně naši rusofilové Ant. Marek. Frant. Vetešník
a j. Tento nový způsob, tvořiti přídavná jména s vý-
znamem minulého času, se v naší řeči tehdy ještě dost
nevžil a minohé neznalejší spisovatele mýlil. Také Heká,
jak zřejmo z některých příkladů nahoře uvedených.
Jindy jich bývá užito správněji: na př.: některý ze star-
ších, někdy tu hyc'šícJi pánů (Květy 1836. str. 317 >.

Hek se hlavně prohřešuje proti syntaxi přechod-
níkových vazel). jak bylo již ukázáno nahoře.

Některé zvláštnosti v s k 1 o ň o v á n i jmen.

Podle starší mluvy si Hek oblíbil d v <^ j n é
číslo v četnějších případech, nežli se ho užívalo
v tehdejší spisovné řeči. Na př.: ramenama pokrčí (II.
81 — podle obecné řeči koncovkou kmenů -á), mezí
dvěma stranama (II, 160). Nezvyklejší jsou tyto pří-
klady: meč na obě stranr ostrý (II, 136 — z bible: na
ohě straně píše také Jungmann v Kroku I, 2, str. i :

293

dále však: ob<ju stran). U Heká je ovšem pravidelně
plurál, obvyklý ve spisovné řeči: na strany dvě (I, [8;
jinde neobvyklý tvar v číslovce: \)o obé straně těchto
válců: II. 49).

Charakteristický je duál v těchto dvou pripadec»i:
válec silný o dvou křidlou fll, 56): fstroj) leží o dvou
kalou íll. 61 ). A^ těchto dvou případech je možné, že se
Hek opíral o živou mluvu svého nářečí. Slyšel jsem
ještě před deseti lety u Písku prostou ženu vybízet dítě:
(.'hod po špičkou I Opakovala to několikráte za sebou.
Ještě jeden lokál dvojného čísla vytýkám z Hekových
])rací — možná, že mu utkvěl ze starších spisů: že b\'
I lidé) o dvou duši byli ÍII, 193). Za chybu tiskovou
nebo za přepsání smíme pokládati obrat: a jiná dvt? při-
^tavadla (m. dvě: II. 67).

J z jiných tvarů spisovné řeči Hekovy proniká vliv
starší řeči české. Tak u něho čteme ještě jednotný ak.
muž. rodu životných substantiv p<3 starém způsobu:
tento národ krutěji než kterýkoli jiný živočich hubili
í II. 33 ). Ob\'yklejŠí byl v spisovné řeči r)brozenské instr.
množný: lodím/ ÍII, 67); v staré češtině bylo i v nomi-
nativu lodi. ale u Heká čteme: lod^ tvá netone ÍII, 233 ».
Od subst. nicč v instr. množ. vedle pravidelného tvaru
lueči (meči se pozdraví: II, 151'! čteme také luečmi ví-
těznými ÍII. 150), jak se psalo — ov.^em zřídka -^- také
v staré češtině ÍGebauer má v Slov. doklad z Řádu prá-
va zem.): podobný instr. — zde analoj^ický — je ve vý-
raze: s těmi ošemetnými faryzej//// (11, 106). Podobně
původní tvar kmenu -/ lze spatřovati v dat.: ínakaže-
ným myslťv//; II, 163). Z jiných archaistických Lvarů
je lok.: v prsech ÍII, 15).

Xěkde původní starší skloňování udržela živá mlu-
va a podle ní psal i Hek na př. : v popelr ÍII. 1231,
mnohému tytulť dá ÍI. í)6), před množstvím ovce ÍII.
rSq). ze dvou válců čili řidcl ím. hřídelí, u Heká vždv

294

fem.; II, 42); Sulcius zůve liosti (podle kmene -i,
I. 12).

\' slovech neuživaných v živé řeči Hek snadno chy-
buje, jako se při nich dopouštěli chyb také jeho součas-
níci. \' téže strofě píše na př. náš veršovec: plakala
máicř . . . Jeho chotí plakala také (I, 32: viáteř je vlast-
ně ak.. zde m. uiáti; nom. choti se vyškytá již v starších
památkách, ovšem zřídka). Dialektického původu je
snad nezvyklý lokál: na hřbet/ Q, 98).

Obecného chybného psaní současného se Hek držel
ve psaní příslovečných výrazů: zvejší (II, 4, 16 a j.).
ztlouští (II, 86). z důlí (I, 16, II, 31 a j.; m. zvejši,
ztlouštz atd.). Správně píše: od duly až ke štíci (stro-
mu; II, 39).

Miv lidové řeči u Heká pronikal častěji do skloněni
podstatných jmen. Píše na př. : ve vejc^řz" (m. ve vejci:
IT, 186 1 : na stavišťatech arabských (m. stavištích: II,
44). Zejména v množném čísle mívá při podstatných
jménech muž. a střed, rodu koncovku podle kmenů -a;
na př.: těm ubožátkám (II. 136), slavným městám (II.
69), chodě po m.ěstíír/í (IL 105). v pří by tká r/? (II, 153),
kvas se na dnách usadí (II, 230). Xejčastěji to bývá
v instr. množ.: žida;;// (I. 55^ příspěvku;;?/ (II. 174).
s oučinka;;?/ (II. 201 ). s lodími a korábai^n" (II, 67).
sxkrauii (II. 95). nad mračnaw/ (II. 201) a j. Hek tu
kombinoval: za koncovku -ama, užívanou napořád
v obecné mluvě, dosadil koncovku instr. množ. týchž
jmen -gnií ze spisovné řeči. Podle živé mluvy v instr.
množ. čís. u podst. jm. konyěnii (m. -emi: I, 9).

Svého nářečí se Hek asi držel při skloňování slova
týden: týhodnem svým (I, 92: má i adverbium: měj
novou týhodné píseň: II, 71).

Obecným zvykem současné spisovné řeči byl Hek
veden, když skloňoval v ak. a instr. mn. subst. pHtel
a nepřítel podle km.enů tvrdých: abychom se za nepřáte-

^9=

h modlili (II, ii6: v textu převzatém od Bavorcvské-
h<_>: tak i I. 40. 11. 130 a j.): neprospívá-li si přáteh
z mamony nepravé děiat? (I, 41) a j.

Jinak má Hek rád neobvyklé koncovky, zejména
v dat. jedn. a v nominativu množném: někdy se zdá.
že tím spisovatel chtěl dosáhnouti slavnostnějšího vý-
razu; na př.: duse se Txúrcovi vrátí (II. 125); (má)
prodati svému odbírateloz'/ fll, 14): (přemožení) rádi
se Yiiézovi vzdají (II, 171 ): vítězství klamu bývá vlast-
nímu vítězitelot'/ škodné (II. 162: jinde v lok.: při ví-
těziteli: II. 192). \' nominativu množ.: z dětí rostou
starci: starco:'t^ zůstávají dětmi (II. 181): herco:-^ kusy
na divadlech provodili (II. 3): tamní obyvatelo^-c' (II,
144) a j. Podle obecného uzu: sbíhající se soused/ íll.

147)-^

Z nepevné znalosti ,^ramatických tvarů, jež se
v obecné řeči mátly, dopouští se Hek chyb: na př. při
nomin. množ. přídavného jména, když píše: tlu.^řf a pev-
ně usaze/zí válce (II, 56: v obecné výslovnosti: tlustý
a pevně usazeny válce — si převádí mechanicky, jako
asi m. dobrý lidi — spis. dobří lidé).

Cizí jména nechává Hek bud neskloněna. nebo
ponechává podle zvyku našich starších humanistů tvar
latinský po české předložce, nebo je přizpůsobuje českým
slovům: píše na př.: v Kafarneum (II, 106), Kateřina
z AledicM' (II. 151; spisovatel měl na mysli výraz latin-
ský: de Medicis): Francouzové kávu přes Havre de
Grace. Xantézu (t. j. Xantes). Roselu (la R(x:helle:
tištěno : Rosselu). Dynkyrch (Dunkerque) a Bordu
(Bordeaux) přivážejí (II. 45): jindy: v Bordě. . . .
v Havře (Havre de Grace: II. 46) nebo i: do Bordo ( ÍI,
24). Podle českých jmen (oblaka. Hradčana a j.) píše
Hek také: přes Benátka (II. 45). slovo, které se sta-
letým užíváním v české řeči přizpůsobilo jménům do-
mácím.

296

Po starším zvyku Hek někdy v skl<)ň(3vání řeckých
jmen neodvrhuje nominativni koncovku řeckou; na pr.:
po Agathoklesovi (II, 94). Podle původního psaní v ře-
čech starí^klasických tvoří také jména starověkých oby-
vatel měst: AtJiciiyciisfí (11. 05; jinde Athénští), Syra-
kozánští fll, 94). Z jiných adjektiv: Icmncský Labv-
rynt (II, 79), na tomto Rhodysskcm sloupu (II, 76),
v krajině thuské (II, 79: \>leslavín má tu neskloňova-
né: Thusci) a j.

Při přídavném jménu cizí způsobil dílem pravopis
analogický, dílem učení Kollárovo a jiných o libozvuč-
nosti české řeči jistý zmatek; užívali ho též spisovatelé
jednou jako trojvýchodného (tvrdého zakončení), jindy
jako jednovýchodného (měkkého zakončení). Tak bývá
také u Heká; píše na př.: věc cizá (I. 65), bez cizéJw
zprostředkování (II, 185) a j. a naproti tomu: cizí stůl
(II, 205 — v rukopise); cizí veverka (II, 190 — v Kvě-
tech 1834, snad zásluhou redaktora Tyla); s cizími
(substantivisované; II, 203) a j.

podle dialektu a staršího jazyka užívá Hek někde
přídavných jmen přivlastňovacích; na př.: osel Hylea-
mtl (m. -ův; I. 19), vítr Hospodinů (II, 141). Také lo-
kál přídavných jmen přivlastňovacích přizpůsobil Hek
lidové mluvě: o synovém příchodu (m. -ově; v obecné
řeči: svnovím; I, 115); na Iedomarešo:'t^;;z hrachovisti

^11.74).

Náměstka jciič se v tehdejším spisovném jazyce ne-
skloňovala tak pravidelně jako nyní, zjev to, který se
vyvinul již v starší češtině. Tvar nomin. jedn. čís. muž.
rodu l)rává se pro všecky rody a také pro množné číslo
— jcnš ustrnuje na tvar absolutní. Tak bývá také
u Heká; na př.: zůstanu při cestě své, jenš přivodí
k spokojenosti (m. jež; I, 9.S); děvče, jenž se barvilo (m.
jež; I, 50); jednou má Hek jctis i v instr.: ze zákona,
jeiič se židé chlubí (Vel. pátek, str. 82, ač předloha jeho.

^9/

Bavorovskv', má zde: jímž). \' množ. čísle: lidé, jtiič se
od obecné dělí smotlachy (m. již; I. 49). mnozí, jaiz
prošli ('II, 7): obce i dědiny, jenž byly u Lipska (m. jež;
I. 60) a j. Pro nom. plur. životných bývk také jež Cm.
jižj: na př.: vina leží na těch, jež je tak vychovali (IL
196); podruhů nalezneme dost, ježto mu pochlebují (I,
J2)\ byli někteří, ježto na tom se usnesli (II. 7) a j.
Také v jedn. čís. muž. rodu: věnečkem, jež bv do ryb
patřil (I, 55 ).

Podobně b}S-á ustrnulý tvar spojky aii (i pro mn< tž-
né číslo a pro všecky rody; na př.: židů je milosrdných.
LiJif chudině židami nejsou (I. ^^)\ slovům, au větrem
mizí, věř (I, 90J a j.

Některé zvláštnosti, ač řídké, vyškytají se u Heká
při skloňování zájmen a číslovek. Podle svého dialektu
mívá v ak. stř. rodu zájmena 3. os. ho (m. je) : kdož ho
(stádo) slyší opodál CIL 173 a j.). Při náměstce první
osoby v gen. jednot, tvar akusativní )iié (psaný iiujé,
jako naopak bývá u Heká v dativu většinou tvar uiě
m. mné)\ na př. ode mně (II. 136 a j. zpravidla; podob-
ně v předložkovém akusativu: proč t<^ hledění na se (I.
16). Z jiných: věc samtJ/í ohledají ( m. samu; II. loSi.

U číslovky ršichfii bývá skloňováno: všech něm.
o všechněch, všechněmi: prospěje všechněm (I, ^y, i 60.
95), živly všechněmi (I, ^^). Ojedinělé tvary jsou
u Heká: ]tánim zisk válku věčnou žádati velí (m. jed-
něm; 1,51); ('příval a Ix^uře) mnoha šbxl nevinným ])ři-
nese ('II, 159). naopak: okolo třicťf jiter (II, 61).

\' příd. jménu: klade-li to sobě za něco velikt', že
i II, 140). V obou posledních případech snad bylo
v rukopise prosté nedopsání, jemuž redaktor ani korek-
tor neporozuměli ('či by to byl snad zpUsob známý ze
staročeštiny?).

Často se vyškytá u Heká starý způsob p<3Čítání.
Číslice mezi dvaceti a třiceti bývají skoro napořád vy-

298

jadřovány po staročesku: čtyrmecitmých koulí ( I,, yj^:
dvamecítma coulů dlouhý ÍII, 4): pětmecítma liber (II.
29): sedmecitma dnův (II, 153): do jeden- i dvémecít-
ma let (II. 41): mezi čtyř- a pětimecitným dnem mě-
síce srpna (II. 153); přídavek ninoJiomecitmých pamá-
tek (11. 145 ) a j. Po c bý^'á dílem í, dílem i. Poněvadž
se tento způsob počítání tolikrát opakuje a bý^^á u Heká
pravidlem, je oprávněna domněnka, že uvedené číslov-
ky tehdy žily ještě v obecné mluvě severovýchodních
Cech. Z jiných číslovek bývá podle starých knih psáno
tří: tří hřídele (II, 49). Od \>leslavína převzal Hek
neurčitoti číslovku: kolikos chaloupek (11. 73). v živé
mluvě i v současné spisovné češtině již neobvyklou.

Zvláštnosti hláskoslovné v řeči Hekově.

Hláskosloví obrozenských spisovatelů se odchyluje
dosti značně od nynější ustálené spisovné češtiny. Čte-
náři u nich bije nejvíce do očí odchylná délka samo-
hlásek. Sotva který druhý se vyznačuje touto vlastností
tou měrou, jako Hek. Při vydávání jejich spisů byla by
nesprávná metoda tyto odchylky pokládati šmahem za
chyby.

Obrozenští spisovatelé byli bez školského vyučo-
vání v mateřském jazyce — aspoň bez důkladnějšího
učení na středních a vysokých školách. Když psali, ne-
tk\'ěli na pravidlech mluvnických jako my. Při označo-
vání kvantity samohlásek nehleděli tak k etymologii
slov jako my, nýbrž drželi se hlavně skutečné výslov-
nosti. My píšeme víc podle toho. co nám utkvělo z pře-
pilného čtení v očích, oni brali útočiště k sluchu. Vět-
šina z nich čítala také. a to mnoho a mnohem víc nežli
my, starší spisovatele, jejichž řeč se od mluvené řeči na
počátku XIX. století v nejedné věci lišila. Často u nich
čítali stejnou kvantitu samohlásek, jako ji zachovala

299

živá řeč, kvantitu od způsobu psaní, jak se začal ustalo-
vati v novočeské řeči spisovné, odchylnou.

Tento dvojí pramen, skutečná řeč živá a starší řeč
spisovná, vysvětluje nám jistou bezradnost v označová-
ní délk}' a krátkosti samohlásek také u Heká. \^ěnoval
jsem této stránce řeči Hekovy vetší pozornost již
v úvodě k I. svazku spisů Hekových. Odchylný pravo-
pis tam znamená zpravidla odchylky hláskové.*)

Časté kolísání v označování kvantity samohlásek
můžeme někdy vysvětliti také tím způsobem, že red-
aktC)r nebo korektor v rukopise autorově opravoval.
Hek sám si všímal kvantity; ve \'elikém pátku opravuje
slovo rozkacenost (na str. ii8) vzadu v rozkácenost.

y živé řeči severovýchodních Čech prodlužuje se
často kmenová samohláska; bezpochyby tu působil prí-
zvuk. A tak čteme také u Heká na př.: rádní ÍI, 107
a j., zejména v H. svazku ve \'elikém pátku velmi často:
výjimkou, bezpochyby asi opravováním korektorovým
neJDo redaktorovým, také radní, H, 123 a j.); podobné
podle nářečí: švárný (I, 4, 50, H, 152 a j.). podle spi-
sovné mluvy: švarný (I, 66, 102; H. 152 a j.); sázič
(U, 14, 20 a j.) a sazič (H, 41 a j. 1. raničko (I, 28) a
raničko ÍH. 229. v rukopise třikrát).

*) Při rozboru řeči Hekovy se nedotýkám některých
zvláštnosti, které připisuji na vrub cizí. zejména redakce Prvo-
tin; na př. pravopis: věčši, zvěčšilo (mu větši, zvětšilo), psaní
v instr. jedn. adjektiv trojvýchodných: -ym. m. -ým a j. Bylo
o tom psáno v poznámkách (na př. I. 124, 137; II, 242 n. a j.).
Xe^nadnéjši je rozhodnouti se, pokud je odchylné psaní zá-
jmena 3. osoby: před nim, za mm (II, 6 a j.), i v ženském
rodě v lokále: po ní (po kávě; II, 45 a častěji, v instr.: pod
ni (II, 18), také po vši Arábii (II. 44), také Hekovo. X instr.
jednot, muž. a stř. rodu zájm. 3. osoby bez předložky bývá vždy
-.'-; ním. Později b>H'ají tyto odchylky řídké a patrně bezděčné.
Za to v instr. množ.: nřmi. jřmiž b>Vá u Heká -i- zpravidla
i později.

300

Rozličná výslovnost v živé mluvě kraje Rekova
a naproti tomu jiné. ale ještě neustálené psaní v reci
spisovné působilo mu nejistotu při psaní jiných slov.
Ukázal jsem na to v úvodu k I. dílu, str. XXI\'. násl.
při slovech: kolťbka a kolt%ka — v jeho kraji se vy-
slovovalo kol/bka; v rukopise má Hek na kolt^bce (II,
200) ; slunt'čko a slunťčko, srd<5čko a srdt^čko (v obecné
mluvě se již tehdy vyslovovalo: sluníčko, srdíčko).
Stejně se mu vedlo při slovech It^k (a Iťk), lékař (a \c-
kařj, Iťkařství (i kkařstvíj, Irčiti (i kčiti); později bývá
u něho také: 1/kárník (II, 16, 145) podle lidové výslov-
nosti. Podobně: klnioty (podle starší řeči II, 88 a j.)
a kknoty (II, 184 a j.), jak se vyvinula v novější řeči
živé.

Podle živé mluvy svého kraje psal Hek subst. kto.
ať znamenalo »letní čas« (dospělé léto I, 106), či -nělo
smysl »rok« (za půl léta I. 83. druhé léto II, 136, za
našich let 11. 124): a j. \'edle toho však též: mnohá
U'ta (II. iCO. pětiměsičné Irto (II, 11 ); v Utech (II.

194,)-

Touž nejist<itu v kvantitě pozorujeme u předložek:
á\c i dlí', vedli' i vedlr, podlr i podk' (srovn. úvod k I.
sv., str. XX\'.). Ustálenější je psaní slova prvt' (než),
zpravidla s -c, také v Hekových rukopisech; na str. II,
202 na př. čtyřikrát, a zejména bývá vždy s -é psáno
příslovce nejprve.

Podí^bné kolísání, zaviněné jinou výslovností v živé
mluvě a jiným zvykem v spisovné řeči, mohl jsem do-
ložiti ještě jinými doklady (-i- a -/-): obličej a oblíčei,
osidla a osidla (srovn. úv. k I. sv.. XXR'), křídlem (I,
14) a křídlem (I, 67); sílou (II, 171) a sílou (II, 162),
v ak. : sílu (I. 93) i sloveso: sílí (II, 19), v doplňkovém
příd. jménu; podle starší řeči: sílen (I. 100); dívčice (I,
50) a dívčicí (II. 228 — v rukopise); zisk (I, 30, též
slovesa: z/skala I, ;^y: pozískati I, 50) a zisk (II, 2t^2 —

301

v rukopise a také sloveso: získaje 11. 135). Subst. pivo
je v básni »Co je pan starý« (I. 57 n) tištěno sedmkrát
s -Í-. a jen jednou s -/-. Subst. slovesné zažíti bývá čas-
těji u Heká psáno s -?-. ač jednou na stejném místě má
jeh<» předloha. \'eleslavín. -/-, II. 17, a on sám také píše

s -/- (11. 19 a j.y

Hek se kolísal také mezi způs()l)em psaní v starších
spisech a mezi řečí lidovou v počáteční slabice se samo-
hláskou o — u; píše na př.: dal mu dověru (I, 7) i: jat
dóvěrou ('II, 7): lid, jenž slepě se dověří tobě (I, 64).
v Boha jsouce dověrní ÍII. 104). dověrnost (11, 135,
231 v rukopise), ale též: s dověrností Tli. 190).

Podobně v jiných jménech: vypisuje hádky a do-
mínky ÍII, 175 i 199). jindy však: dzfmnění ('II. 71.
170): má podle lidové mluvy: díístatek fl, 28) i nedo-
statek fll, 121), předoisuje. aby svět pansky se dí/stavil
času (IT, 71 ). Maje tyto příklady na paměti, myslím
že jsem správně opravil tištěné slovo duka^. které tu
nedává smyslu, v původní: diitaz: divil se náramně
tumuť* důtazu (1, 90; vytištěno tam: dú/?azu). Tak je
psáno i v rukopise Hekově: bez di/tazů (Krát. přemyš.
z r. 1828, str. 12). Řidčeji má dotaz (na př. II. 132).

Zajímavý je příklad kolísání ve zdrobnělém pod-
statném jméně: Hek píše: všecek strzřmek (11. 54, 33),
ale též: stromek (II. 34): v jiném odvozeném slově: od
matky tohoto strwmčí (II, 49). V rukopise nacházím
u Heká také: skiivo (Krát. přemyšL, str. 9 a 15), pře-
vzal je snad z nářečí. Podobně dloužil v utvořeném slo-
vě: živíhnost (Enoch ve \'eč. vyraz. 1832. 340. i. odst.)

O on íauj, li a 11 na počátku slova podal jsem ob-
šírnější W-klad v úvodu k I. svazku, str. XIX nsl. Po-
dobný obraz, jako dávají veršované práce z let desátých,
máme také z prozaických článků Řekových. Připojím
jen k vý-voji pravopisu au foit), v fúj důležitý dodatek
o tom. kdy se začíná od staršího důsledného psaní au

302

(ouj na začátku slov upouštěti. F. F. Procházka vy-
kládá v předmluvě k svému vydáni Boleslavské rýmo-
vané kroniky (t. j. Dalimila) r. 1/86: »Xem tomu tak
dávno, co i'mysl m. azímysl, :'hor m. ouhov, 7:'klad m.
t>ř/klad etc. psáno, avšak taženě vyslovováno bylo, což
rozuměti z jiných těm podobných slovci; na př. přída-
vek: přidati; přichod: přijiti; průvod: provoditi etc,
výklad: vyložiti«. Procházka nám tedy dosvědčuje, že
se //-má vyslovovati dlouze, a podává k tomu četnější
analogie.

A ještě druhou poznámku: z časopisů, do nichž
Hek přispíval, zavedl orgán \'. R. Kramériusa >A'ečer-
ní vyraženi« r. 1832 na začátku slov místo staršího v
n; rozeznává mezi 11 a ii.

Hek psával i potom ještě také on-; na př.: bez-
oí/honně ( H, 179). přeo/ísilné namáhání (H. 201);
v Květech 1834: /íkaz (H, 193), v rukopise: //kaz (U,
198). Jistoty tu tedy Hek nenabyl.

O kolísání mezi v, ej a někde i y promluvil jsem
v úvodu k I. sv. ( str. XXH) dosti podrobně. Takové
kolísání nacházíme i v prozaických pracích Hekových;
na př.: v tom nejkrásnějším vykvetu (H, 140), rolní
V3T10S. u v^ynosu hospodářství (na téže stránce H, 59:
v I. sv. : výnosným zámyslem 62 pozn. a v v^ynosný
úřad, 55): zé^ytra (podle obecné výslovnosti) a zítra
(v pravopise bratrském: zýtra) : doslýchám (I. 37). le-
kavě naskychal (H, 154), aby naskychal fll, 90 — nyní
bychom v tomto významu užili slovesa: našlo //chati).

Dloužení první přízvučné slabiky podle lidové
mluvy severíwýchodnich Čech má Hek na př. ve slo-
vech: další (H. 140. 155 a j.y jadrný (H, 52); nejapné
dílo (H, 30; v našem nářečí je slýchati posud i subst.
né'y(i/) = »neobratný člověk, nemotora, zejména stářím«V,
zacpati ústa těch, kteří nás nepravě haní (I, 162 V,
kískavějšího usrozumění (H, 129); snad i: snažná péče

303

fll, 122); užasne fll, 4). jáxov (I, 118: není -li to
chyba tiskováV

Podle starších spisů (snad i podle tehdejší řeči li-
dové) psal Hek s -á- slova: vladař, vládařství (11, 9,
14, 140 a j. často; s -a- jen výjimkou, která inohla
vzniknouti také opravou korektorovou; dále: nápo-
dobně, nápodobnou ril, 32, 82 a j.); nápotom ril. 22^),
ale i: napotom CIL 157).

Své předlohy, knihy \'eleslavínovy, se Hek držel.
ovšem i živé řeči svého okolí, když psal: kralovali
Cpodle Veleslavína IL 104; samostatně H, 65; kralo-
vání H, 176).

Podle starší řeči i podle uzu v obrozenské době
zdloužuje také Hek kmenovou samohlásku v podstat-
ném jménu slovesném: spáni I, 36 a j. Tak psal na př.
Jungmann v ČC^I. 1832, str. 403 a 404 a j. Zřejmo,
že se tak tehdy také vyslovovalo.

Jiné odchylné dloužení samohlásky -á- podle řeči
lidové: jinam, jinak (11, 11, 69, 76 a j.; vždy takto);
dosavád (H, 7 a j.); u barána fl, 35 — u nás: baroun).

Výslovností v lidové mluvě i psaním v starších
spisech se Hek řídil, když dloužil kmenovou samo-
hlásku -7- v některých slovech: v knize (11. S) a proto
i zkracuje podle starších spisů v genitívu množném:
kn^h íll, 191) i v instr. mn.: knihami (1. 48); slovo
břicho bývá u Heká podle výslovnosti v nářečí jeho
psáno zpravidla s -/-; dloužit Hek první slabiku tohoto
slova také v článcích prozaických: břichu k vůli (H, 9
a j.) i v adjekt.: břichatý fl. 66). \'e shodě s lidovou
výslovností píše Hek: hřivnička (I, 36; ale odchyluje
se od ní asi v slově: nit (11, 32). Podle starších spiso-
vatelů a také podle výslovnosti lidové je dloužena kme-
nová samohláska v jmenném tvaru přídavného jména:
mílo (I, 39). Lidovou výslovností byl Hek veden, když

304

psal v kmenové slabice -í- v rt^zličných slovech: tichý
(11. 159). t/še (II, 84, 132); zticha (L 85), t/chosti
(II, 132) i v slovese: stíší se (I. 94) — v našem nářečí
nyní je slýchati krátké -i- tiše, snad již vlivem školy.
Podobně adj.: 1/bý. líbe ÍII. 189: v písničce u nás zpí-
vali: Když já 1/bé spím); odtud pak i v odvozeninách:
1/bost (I. 3, 40: 11. 1 10 a j.), l/buje (1, ^2), nelibuje
si (II. 27 ) — psávali tak i starší spisovatelé a také ještč
za doby obrozenské. Podobně: vŠtipuje (II, 109 — pa-
trně podle základního vštípiti); primišuje (II, 30), ač
jinde psáno prom^šiije (II, 41 : snad zde bylo opraveno
korektorem). Podobně: zak^^itá (II, 195) i: zalcv^ Ptají-
cí ho štěstí (II. 1 94 V

Sloveso z'ystihiioi{ti (11. 109) se v lidové řeči ne-
vyskýtá — ovšem nesložené stihnout (ve smyslu »di)-
běhnouti, stačit něco udělat«y Podobně nelze v3-světliti
vlivem lidové řeči nezvyklé délky v slovech: stroji-
telův (II, io6y. odbiratelovi (II, 14).

Od našeho způsobu psaní se Hek odchyluje tím, íe
dlouží kmenové -u-; při slovese: slozdi. slo//lo (II, 64,
66) psal Hek podle své starší předlohy, \>leslavína, ale
v obrozenské spisovné češtině psalo se tak dost vše-
obecně. Podle výslovnosti svéh«:) kraje psal Hek: chmon-
ra (II, 197). lo//ští se (I. ^7,). vyloz/štěná jádra (11.
T90V

Xěkde nacházíme u Heká odchylný pravopis. Podle
současného zvyku psal Hek některá slova s -ú-, ne-
spráAmě: slov«tný, slov/ftnost (II, 3 a j. ), ale již Tyl mu
tiskl v Květech 1834: slovř/tnost (II, 140). Právě tak
v slově moh/hný (=r zámožný: II, .?^), mohrťtnost (II.
15 a j. I. \* těchto výrazech Hek asi skutečně vyslovoval
dlouze. Jinde lni to snad jen již konservativní pravo-
pis, kdežto se vyslovovalo již krátce; na př. : z2*řivý
(II, (37. 128"). V masop/?st (I. 94. II, S=^) je -//-. protože
bylo toto slovo nesprávně spojováno se subst. půst, po-

305

stiti se. Chybně píše Hek: tužebně (m. toužebně; TI,

114)-

Podle lidové výslovnosti dlouži autor také před-
ponu v slovese: vvjde ÍII, 177) a analo.c^icky : krvje CIL
137); podle ribecné mluvy však má: přikryje se (I, 83).
Individuální zdá se mi délka v slově: plýně (II. 107).

\^ýslovnost v rodném kraji Hekově a odchylné
psaní v řeči spisovné zavinovaly u Heká kolísání
v kvantitě kmenové samohlásky v présentních tvarech
slovesa bráti. Hekovi se podle rodného dialektu vžila
\'y'slovnost s dlouhým -é- nejen v 2. a 3. osobě jednotné,
jak se zadávalo ještě v pozdějších mluvnicích, nýbrž
i v ostatních osobách. Píše tedy: b^reš (L 91), b^'re (I,
77, 78, II, 59, 93, 173 a j. ): vybJre se (11, 19, S7J (béřeš,
bére nepíše nikdy) a také: béru (I, 80), v}'b^rou (II,
40). \' I. a 2. osobě množné není u něho dokladu pro
-é-. I v přechodníku. v živé mluvě neužívaném, píše
Hek: b^'ra se (II, 8). Řidčeji dává se vésti zvykem řeči
spisovné (nebo mu korigoval redaktor neb korektor),
když píše: b^ra se (II, 19. 66). \' imper. má zastaralé:
řeď se fl, 66').

Z jiných sloves nacházím odchylnou kmenovou
samohlásku v slovese: přeperou se fll, 42) a k'ží (I,
30, 32, 103 ), dc^ry CIL 104; má i dcery) — patrně podle
nářečí spisovatelova fu nás krátce: leží, přeperou,
cera).

Podle starší řeči a tuším i podle rodného nářečí
mívá Hek v příčestí minulém trpném zdlouženou pří-
ponu -ín m. spisovného -en: bylina . . . vidina (II, 130V
i byloť (símě) udušino (II, 138), lidé byvší ukonejším
(II, 138), přihladfno (IL 185), všecko bylo povědfno
(II, 58: ale jinde: svrchu propověděno II, 73: inf. od-
povědfti II, 91 a j. zpravidla).

Naopak Hek v některých slovech proti běžnému
způsobu psaní kmenovou samohlásku častěji

Sebrané spisy Fr. VI. Heká, III.

3o6

zkracuje. Někde se řídil lidovou mluvou, když píše
např.: dršť (I, 7Ó, II, 168): chkb (I, 11 a j., II, 130 a j.
často — patrně podle genitivního tvaru chleba. Podv")b-
ně v složeném slově: sví^volný (I. 91), ač v řeči lidové-
bylo tehdy spíše asi slyšeti:' svívolnej.

Nezvyklé zkrácení kmenové samohlásky je při
samostatném subst. b^da: jestli ho svírá těžká běda II,
37: nyní je máme s -é- jen v citoslovci: běda.

Podle starší řeči spíš snad nežli podle lidové vý-
slovnosti je adjekt.: řečného písku (11, 60); středmost
(v rkp. Krát. přemyšl.. str. 14); přirovnati k penězi,
který . . . (II, 176); chtěje cestování své konati, namc'-
řil si skrze hlavní město (t. j. namířil: II. 153). Psaní
ohré'vá m. ohřívá (II, 126) je asi jen chyba tisku.

Podle lidové výslovnosti zkracoval Hek kmenové
-i- v mnohých slovech: šidla (I, 85 j, kulatých 1/stků (II,
21, 177 a j.), zm/nka fll, 10), nelítostně (II. 98 a j.),
1/tost (Več. vyraz. 1832, str. 21), lítého Švába (I, 96),
nevídané (II, 4; v obecné mluvě: nev/dáno!), nízká
moc, n/zkým (I, 107, 92 a j.), přiřzk:ej sobě (II, 143).

Jiné odchylky podle lidové výslovnosti: zaj/c (I,
86), Mojžíšova (II, 64; tak je psáno také u Veleslaví-
na); pětiměs/ční (II, 11); místodržícímu (II, 72 — tak
i u ^'eleslavínaV

Castěji bývá u Heká zkracována předložka při- ve
složených slovech v živé mluvě neobvyklých; na př.:
při skrovném přijmu (I, 51), prostnost přírody (II, 5).
Tak býv^á i v přídavných jménech :přřvětivý, příjemný,
př/chylný (II, 5 a j.; příjemně II, 200 v rukopise); ne-
př/hodnějšího (II, 163) a j.; i sloveso: přísluší (II, 63
a j. ). příslušná (II, 131 a j.). Řidčeji s -i-: příležite (II,
io8). příhodnosti ÍII, 164).

Proti spisovné mluvě bwá u Heká zkracování
velmi často a sk«^r(> pravidelně v příponě -iček v slovech

30/

trojslabičnych. jak byl}' příklady toho uvedeny již
v úvodě k I. svazku ístr. XXIII.): tatíček (9), tatičku
(%), konzček (15), Kubíček (4), človíček (II, 129, 220>,
Chudiček (11,83): zlostnice (II, 231) a j. Z iiných:
kořmku (IL 14 a j.), ale též kořínků (11, 39): kuHš^ek
(1,86), Wjjtišku (I, 94; ale na miste, jehož se tu veršo-
vec dovolává, je tištěno: \'ojtíšku): papirnik (1,28) a j.

Ze sloves třislabičných, jejichž kmenovou samo-
hlásku Hek zkracuje, řidě se obecnou řeči. uvádím: na-
vštívil (I, 6), spočítat (I, 63; ale počítal (I, 85 a 86 —
možná, že opravou korektorovou), podívat (I, 46), za-
hnízdi se (II. 177), dovtípit (II. 201), vypíná 1 II, 199:
v rukopise). Z jiných sloves: odtckati QI, 60; v nářeči
vodtýkat), pomijejici (II, 105).

Důsledně je u Heká provedeno zkracováni kmen >-
vých samohlásek v infinitivech nejen trojslabičných,
nýbrž řidčeji také u infinitivů dvojslabičných. \' tom
se Hek opíral — jako jini současní spisovatelé té doby
— o teoretické učení současných mluvnic jazyka české-
ho (srovn. úvod k I. sv., str. XXII n.). Tak píše i Hek:
podvésti, dovésti (I, 17, 14), přivésti (II, 31). unésti
(II, 22), nalfc^zti (I, 351. přivézti (II, 35); i při dvoj-
slabičných infinitivech: snťsti (I, 93), vnésti (II, 175),
kvťsti (II, 86). U kmenů otevřených: odbiti (I, 82),
ukryti (I. 62), vylíti (II, 115); i pomnrti (II. 172^
vř^ti; nadati se m. nadíti se (II, 71): ba i: vyhrát (II,
200 v rkp.: — toto sloveso podle ^'ýslovno5ti krajovéV

Podle lidové řeči píše Hek: nějaká li/hovina (II.
51; v krajové mluvě se říká: luh, ne louh). Jiné příkla-
dy, při kterých se Hek buď držel lidové výslovnosti,
jako vwčihledě. dolíř (podle lidového: dolu), nestř/j;
nebo kde kombinoval podle výslovnosti dialektické
a podle řeči spisovné, jako piíjčil, půjčka, půjde (v lido-
vé řeči: pučit, pude), uvedl isem v úvodě k I. svazku,
str. XXL

3o8

Kráceni kmenových samohlásek v slovech, jako:
vaček (u Heká zpravidla), mrákota (I, 113), opra\^ce (I,
III — srovn. o nich úvod k I. sv., str. XXIV) ; z II. sv. :
článek u člcrnku (II, 65), zaživneji (IL 105), udolosti
I II, 203 ), zpěvactva (II, 148), nemáme-li některé z nich
pokládati za chyby tiskové nebo přepsáni autorovo,
vznikly z individuální V3'slovnosti autorovy. V řeči li-
dové nebo u starších spisovatelů sotva asi mají oporu.

Hek psal podle mluvy svého kraje dosti často
dvojhlásku ej místo původního ý, k němuž se vrátila
naše nynější řeč spisovná. Tehdy ovšem to nebyl ústu-
pek řeči lidové. Psali tak i jiní obrozenští spisovatelé.
X^ynější náš důsledný způsob psaní ustaloval se teprve
znenáhla. U Heká máme toho velmi mnoho dokladů;
na př. z I. sv. : mlcynek (86), m^ydla (89), do skre;še
(61), ^rejlú se (10), pe;rit se (78), st^;ská si (27, 105),
t^;rej (64), v<?;skal si (61); i na s^;tě (loi^ a j. V II.
sv. bývá toto rozšíření ý v ej snad ještě častější; na
př.: domeyšlení (199), smt^šlel (129), dov<:';šila (92),
přežvť^ykaná (i8ój a j.; v předponě vý- zpravidla:
u vťysevu (61), vť;sluní (48. 122 a j.), vryčitkou
(228) atd.

Podle svého nářečí jde Hek i v úžení -é- v -í- dále
nežli tehdejší řeč spisovná; píše na př.: drlka (II, 11,
130 a j.), má světlost pokaždý jinou (I, 92), ze strany
chrámovj' (II, iio; tištěno chrámový), líkárníci (II,
16, 145), užitek mlíčný (II, 63), pírka (II, 4) a j. Na-
opak píše: cukroví? jako subst. m. cukroví (I, 95 a j.
zpravidla). Z Bavorovského převzal i tvar dávno za-
staralý: učiní nám násili (II, 118).

Z jiných zvláštností hláskových uvádím dialek-
tické: kvetoucí lilium (II, 158). kv<?toucích ctností (IL
159), ač má u Heká správný tvar íaTte, ctnost roz-
kvt^te (I, 30) a j.. převahu; vztekající se bouře, vzt^-

309

}bst (I, 115, II. 164: v době obrozenské psalo se takto
>eště zpravidla). Z jiných: připočten fll, 176). •

Xěkde bý^-ají odchylné samohlásky proti nověj-
šímu užívání. Starší doba obrozenská užívá na př. ne-
přehlasovaného -a- v slově prodaj (v Kramér. Praž.
pošt- novinách z r. 1790 a nsl. bývá na př. na konci
.<tálá rubrika, kde se ohlašuje, co je na prodaj ) ; tak
čteme také ještě u Heká: v prodaji (II. 26). při pro-
daji (II, 28), ale v následujícím řádku je: na prodi?j:
podobně: prodajné zboží (I, 22 ), prodejní cena ^H, 28).
Podle svého nářečí píše Hek: žahadlo (I, 231, šlápěje

Naopak ze starších spisů přejímá Hek slova s pře-
hlášeným -e-, kde jsme si dosadili -a-; např.: s\'ýn:iza-
hř^tím (I, 66; m. zahřátím. ač nejde-li o tvar podle
třídy I, 7j, a také: zahřítí 1 II. 15). ve svých tí^jných
mukách (I, 50 — v době obrozenské \aibec oblíbenější
nežli tajný}] ikořípka (II, 18, 180 a j.); víže (m. \aže;
I. 80, II, 125 a j.; u Heká bý^-á pravidelněji starší,
přehlášený tvar).

Z jiných zvláštností hlásko\-ých uvádím spojku
jako s neodvrženým -o, i když není srovnávací částice;
jako hned o tom podotkneme (II, 341, živ bud tak, jako
chceš, by tě Tvůrce nalezl (ve verši II, 125 ) a j. Po-
dobně neodvržené -e v tehdážť TIL 134).

Dialektická osobitá zvláštnost je slovo ríáko (sta-
žené z nějako; II, 120 — otištěno chybně: někoV

Při vokalisování předložek si Hek
vede docela bez pravidel a bez opory o živou řeč. Píše
na př. po staročeském způsobu: k kostnici (I, 86).
j svými CI, 40), s svým mistrem fll. 86), s svou hříč-
kou (I. 28); 3 zkušení (I, 109 V, také: v vejnosný úřad
(I, 55), v veliké ouřady (II, 232); ale též: u vztěklost
se obrací (II, 164). Při složených slovesech: j-Jtoupiv
dolu (II. 133). fkdo") když se ^^tará (11, 1^7^ a též: kdy

310

se pak .'Té-staral CIL 129); nechávají tekutost sednouti
(m. ssednouti; 11. 26 V. listků drobounce ^^ótříhaných
(IL 39); obsúvá (II. 18).

Zato pozbyl Hek jazykového citu pro vokaliso^
vání předložek, když za nimi následuje neurčitá čí-
slovka VŠC-; český lid si zde zachoval jazyk nezka-
žený. Zřídka kdy bývá u Heká správně: beze všeho
fll, 29 a j.y. nýbrž obyčejně: bes všeho (I. 40, 68, II.
35. 114 a j.), nad vši zkušenost (II,, 28. m. nade),, od
všech (m. ode, II, 59), před všemi úklady (m. přede
II, 6); zvšední (II,, 85) a j.

Naopak zase bývají předložky nesprávně vokalí-
sovány, kde k tomu není příčiny: na př.: ke věci (I,
109), ke věcem (II, 121), u nejmenší skrovnosti (m.
v — ; II, 132), u samotě (m. v — : II, 129), ve stáří
(II, 89), ale správně: v svou cestu (I, 104). Ovšem. Hek
má mnohem více příkladů, kde předložek užívá správně.
Totéž lze tvrditi u složených sloves; i tam se vvskýtají
slova, jako: vé^dírá se (m. vdírá se; II, 123), odc^bírají
(m. odbírají; II, 56); od^pírá (m. odpírá; I, 20; srovn.
pozn. I. sv., na str. 121;). Z jiných: (mé slovo) mu pro-
teklo srdce (II. 136; m. protklo).

Jinak odchylek málo. Správně píše: bezstoudně
fll. ř55). bezelstně (II. 66). octnouti se (II, 193) a j.

Za zvláštnost západního Podkrkonoší (ne však
východního a Orlických hor. odkud byl Hek) lze poklá-
dati pronikavější vokalisování r. když Hek m. chatrný
psává také: chatť?rný (II, 137, 176), v rkpse: chatí?rná
(Krát. přemyšl., str. 7); jinde také v rpkse (otišt. II,
205) v témž souvětí obojí způsob: v chařrném těle . . .
chaté-rnou duši. Tolik příkladů svědčí o tom, že se
takto tehdy v okolí Dobrušky skutečně vyslovovalo.

Zvláštnost: Tobáš m. Tobmš (II. 230) si Hek do-
volil ve verši — je to jakási synizese.

Některé o d c h \- 1 k y souhláskové jsou He-
kem převzaty jednak ze starších spisů, jednak — a to
častěji — z živé řeči jeho okolí.

Jen ve spisovné řeči udržovala se přídavná jména
tvořená koncovkou -dlný; živá řeč je zjednodušovala.
Hek si v této příponě libuje: píše na př.: smrtedlní (I.
13), necitedlný (H, 125), práva srozumitedlná QI, 75),
výstraha jest znatedlná (H, 78>, nedobytedlná (11, 65\
nezměnitedlně (H, 184), neprotržitedlného pokoje (TI,
182), odměnitedlně ní,, 123), pominutedlné tělo fH.
141) a j.: ovšem i učeř//ník ÍH, 184 a j.\ mučeí//ník a j.

Se svou dobou má Hek společnou odchylku v tom.,
že píše v prostém instrumentále náměstky třetí osoby,
jako by to byl pád předložkový, tedy ním a n\. Pře-
vzali tento způsob psaní od starších spisovatelů.
U Heká bývá to často, ač ne napořád — píše také jím
a jí; na př. : Povaha náruživá je-li ním (člověkem) nebo
vládne-li on ní (I, 105); ní í husou) se svět spravuje
(I, 67); vláčíce ním (pluhem: H, 122); ním (stromo-
vím) mnohá místa posázeli 1 H, 38); pán, nímž dráb
vládne fH, 170) a j. v. Naopak není n přisuto v slově:
odyatá C stránka: Krát. přemyšl. str. 9\

Zajímavé je pozorovat substantiva ženského rodu
kmenů -i, zakončená na -t i-Ú a d (d). Y některých
slovech jde -f dále. nežli je u nás zvykem (vlasf a j."^
Ale to jsou práce otištěné v Prvotinách. Tento časopis
tak tiskl tuším na podnět Ant. [Marka, který znal měk-
čení -f ze sousedního Podkrkonoší a chtěl se takto
přiblížiti ruské řeči. Tyto příklady nejdou tedy na
vrub Hekův. Práce jinde uveřejňované zachovávají
celkem náš způsob: píše tedy Hek: peruf fl. 83\ labuf
(I, 104), chuř ri, 84, 104 a j.) i chuf (I. 51. 100 pozn.V,
nechuť (H, 193) a j. Ale také závrat (H, 2'^^ — v Prvot.
bylo původně otištěno: závraf, v druhém vvdání A-šak

312

to opravil Hek na závrat, jak je také ii Hubra-Velesla-
vína). Zvláštní připad je v slově: sirka (I, 5.-^).

Nezvyklejší je v naší řeči spisovné -d u podst. jmea
téhož vzoru, jako čeleřf (I. 43, 74); i čelet/ (1, 114 —
tento příklad mladší, z r. 1819); zed (1, 83); přípověflf
(I, 8, I, 62 pozn.), oápoYed (I, 15, 19).

Castěji nežli v nynější řeči spisovné, bývá u Heká
r za f; číslovky čtyry (čárky; H, 31). čtyrykrát (II.
2y) se v obyčejné mluvě užívá všeobecně; dialekticky je
obmezeno: stařeček, stařečka (I, 75). U Heká nacházím
ještě (po starém způsobu): od kořene materského (lí,
140 a j.), pastýřským hlavám (II, 152), větve dřevné
fll, 180). Nezdá se, že jsou to chyby tiskové. Snad není
chybou tiskovou ani: řevnivost Římanů (II, 95),
revnímu soku, jak je v původním otisku (m. řevnímu,
jak tištěno I, 79). Jungmann podává v Slovníku (pod
řezj doklad také rev, označuje slovo jako »u>.
Kralohr.«, tedy z kraje Hekova). V slově konstvo (TI.
152), na vlasu ko??ském (II, 92) není n změkčeno; je to
podle nářečí. Naopak zase: s úhr/7kem fll. 47).

Z jiných zvláštností dialektických v souhláskách
uvádím: paJěrek (= pa^ěrek: I. 55 i II, 229 — v ru-
kopise): dědic flI, 72; před tím na str. 71 spisovné:
dědic) ; vetK (=^ vetc/zý — vždy) : vetkého štěstí smě-
nou (II, 174 a j.); psáno podle lidové mluvy vždy: iko-
řepina (II. 196 a j.) itopka (II, 21), ale i stopka (TI.
39): ctnost ač poílapaná CIL 81 — jiné sloveso nežli
šlapati, ač stejnáho významu, od tlapa); z nářečí snad
má autor starší .miahem (I, 61 a j.) místo obvyklejšího
nyní šmahtm; z^oráč (II. i8o\ při rorbě (II, 61); po-
dobá se ^třešni (II, 39); třičkující (II, 125 — u nás
třečkovat a to m. střečkovat): ze dvou válců čili řídel
pozůstává (hřídel); okolo stojaté fídele (II, 62), ale.
tří /iřídele (II, 49).

Jiné zjevy jsou obecněji české; na př. svacřbě (H,
172 a j. vždy); svaí/ebni (I, 52, 55) psalo se tehdy na-
pořád. Obecně české jsou odchylky od nynějšího způ-
sobu psaní: usneiení (II, 14), zaneieného fll, 126);
ohraiuje (II, iSo). Tak se má asi také vysvětlit slovo:
Iňši (všecku tu nákladnickou lůži II, 125), kde se má
čísti luzu fu nás: hlúza). Z jiných obecných odchylek:
uteč se (m. utec se II, loi): pod se mnou (m. pojď;
II, 126).

Jako jiní spisovatelé i Hek převzal z rukopisu Krá-
lovédvorského nesprávné psaní adverbia vezdy ím.
vezdy; I, 117, 118, z r. 1823).

Se současnými spisovateli má také Hek rozpakv,
jak psáti naše slovo paprslek; píše jednak paprslek (11,
189), jednak archaistické paprslky (II, 174)..

Školou a učeným prostředím dostala se do lidii vý-
slovnost vlastního jména Ejipt. Latinské g bylo tehdy
často vyslovováno před samohláskou jako j: pamatuji
se. jak nám jako primánům byla směšná výslovnost sta-
rého faráře při obřadech velkonočních: flectamus
yenua. V pravopise bratrském a ještě analogickém :>e
psalo české / literou g. Z latinských slov zůstala nám
posud W-slovnost v slovech yenerál, le/stra. orlo; a i.
Dříve se psalo také: an;el; u Heká: Anyelé boží fll.
179). A tak čteme také u Heká: E/ipt (I, 53, II, 79 a j.).
E/ipčanům (I, 74 a j.K eyiptský (11, yS, 81 a j.), ale
také: z Egypta ÍI. 116; II, 7 a nsl. i Egyptčané, Egypt-
ské a j.).

Ze starších knih asi vyčetl Hek také slova: Ebreů
(I, 74), ebrejských letopiscův (II, 64).

Zdržel jsem se déle u řeči Hekovy, nežli vyžaduje
jeho význam jako spisovatele. Ale co se vyškytá v řeči

314

Hekově, charakterisuje úsilí a práci při obnovování
novočeské řeči spisovné vůbec. Hek je jistě iedním
z lepších spisovatelů obrozenských co se týče řeči spi-
sovné. Také u něho bylo víc živlů určeno na rmiit řeči,
nežli se dostalo do stálého živého proudu jejího. Je to
už v povaze každé doby přípravné.

OBSAH.

Uvod . V— VIII

Část první.

HEKU\' VLASTXi ŽÍVOTOPIS i— 127

Hekův vlastní životopis .... 3

I : . 4

II 51

III 65

IV 88

V. , 91

Hekův život od r. 1823 iiQ

Část druhá.

HEKOVA CIXXOST LITERÁRNÍ 128—314

Literatura o Fr. A'l. Hekovi 131

Hekův literární V3'voj 132

Hekovy básně I43

Práce prosaické 160

Prosaické práce Hekovy neuveřejněné 18O

II. HEKOA'A ŘEC SPI<^OVXÁ 193—314

Vliv staršího jazyka na spisovnou řeč Heki)vu , , . 195
Živly lidové mluvy severovýchodních Čech v Hekově

řeči spisovné 224

Hekovo individuální tvořeni jazykové 238

Hekovy zvláštnosti syntaktické 272

Tvaroslovné zvláštnosti řeči Hekovy 288

Zvláštnosti hláskoslovné v řeči Hekově 298

Ain\i o k 1Q7 9

PLEASE DO NOT REMOVE
CARDS OR SLIPS FROM THIS POCKET

UNIVERSITY OF TORONTO LIBRARY

PG Hek, František Vladislav

-^^^^ Sebrané spisy

H355 ^ ^

1917

SV.3

Internet Archive Audio

Featured

Top

Images

Featured

Top

Software

Featured

Top

Books

Featured

Top

Video

Featured

Top

Mobile Apps

Browser Extensions

Archive-It Subscription

Save Page Now

Full text of "Sebrané spisy. Vydal Jan Jakubec"

See other formats